LETECKÉ VOJSKOVÉ OPRAVNY PVOS
| Zpět na předhled druhů vojsk |

K založení Leteckých vojskových opraven PVOS došlo 16. června 1945. Prvním velitelem opraven byl pan Protivánek. Útvar byl postupně vybavován nejzákladnějšími prostředky a zařízením z trofejních skladů, které umožňovalo provádění drobných oprav na dracích letadel. První opravy se uskutečnily na letounech MESSERSCHMITT, ARADO a SPITFIRE. Oprava posledních 4 trofejních letounů MESSERSCHMITT-109 byla provedena v roce 1950, kdy došlo k jejich postupnému vyřazování  z výzbroje  letectva.

V letech 1951—1960 se do výzbroje zavádějí první proudové letouny řady MiG-15. Za  pomoci sovětských specialistů se na novou techniku přeškolili piloti, technici a příslušníci všech odborností ILS.

Útvar dostává nové opravárenské prostředky, sovětskou KMT, nářadí a provozní zařízení k opravám proudové techniky. Formují se nové kolektivy drakařů, elektrospecialistů, zbrojířů, radistů a zámečnické dílny.

Nová technika vyžadovala zkvalitnění ošetřování a zabezpečení leteckého provozu. Intenzívní letecký výcvik rychle odčerpávala rezervy letecké techniky, rostly závady a poškození. U pluku se proto v rámci ILS zřídily TO k provádění revizí a odstraňování závad na letecké technice.

Opravny přebraly provádění rozsáhlejších oprav a vyšších revizí na letounech MiG-15. Zvládnutí těchto úkolů vyžadovalo materiální zabezpečení, vyšší organizaci a řízení práce, rozpracovat pracovní postupy, naučit personál funkčním prověrkám zařízení a agregátů, vyhledávání a odstraňování   závad   ve  všech  odbornostech.

Na podzim roku 1959 se zahajují práce na letounech MiG-17. Přechod na opravy tohoto typu nebyl obtížný. Novou specializací byla odbornost radiotechnického vybaveni letounu.

Zvyšování objemu prací na letecké technice, růst výroby a produktivity práce vyžadoval rozšíření pracovních prostorů. Ze starého objektu v blízkosti opraven byly postaveny moderní laboratoře. V roce 1960 příslušníci opraven provedli ojedinělou zástavbu (nejen v československém letectvu) palubního lokátoru do letounu  MiG-15.

Rychlý vědeckotechnický rozvoj v letech 1961—1970 ovlivnil i vývoj a zavádění nové letecké techniky. Do výzbroje přicházejí stíhací přepadové letouny MiG-19 a krátce po nich letouny řady MiG-21. Přechod na složitější techniku vyšší generace si vyžádal přeškolení všech příslušníků technického personálu, rozšíření a budování nových přepravišť.

Technická složitost letounů MiG-21 kladla mimořádné požadavky na údržbu, opravy a provoz. Zvyšovaly se nároky na znalosti, na dodržování technických postupů a technologické kázně, na organizaci práce v celé ILS, na plánování oprav a ošetřování letecké techniky. Tyto skutečnosti se promítaly i do oblasti materiálně technického zásobování. V rámci opraven se proto vytvořila samostatná skupina MTZ.

První složitější oprava letounu MiG-21 se uskutečnila již v roce 1966, navíc v polních podmínkách. Ke zvýšení bezpečnosti práce v celé ILS přispěly opravny zavedením paletizace veškerého nářadí k letounům MiG-21. Po dobrých zkušenostech z paletizace v pojízdných opravárenských prostředcích a laboratořích se postupně zavedla  i u  ostatních  útvarů  PVOS.

Cesta k optimálním výsledkům se v opravárenské činnosti neobešla bez některých omylů   a nedostatků,   které účinnou   kontrolní činností ze strany odborných pracovníků útvaru nikdy nepřerostly v PLN nebo LN z viny lidského činitele. Přesná a odborně kvalifikovaná práce, nadšení a obětavost lidí měla velký podíl na kvalitě a preciznosti prací na letecké technice.

V   druhé polovině 70 let byl kolektiv opraven doplněn inspektory a zkušebními piloty. Nová forma spolupráce pilota a technika se začala projevovat přímou konfrontací kvality prací, užším sepětím jejich zájmů, přístupy k odhalování příčin a odstraňování závad na letecké technice, což zpětně příznivě ovlivňovalo bezpečnost jejího provozu a celkovou kvalitu všech prací. Na funkci zkušebního pilota první nastoupil Botnbera, dále pak Smékal, Dvořák, Fiala a Oberfalzer.

Období let 1971 - 1980 charakterizuje zvyšování objemu prací a oprav vlivem stárnutí stávajících, ale i zaváděním nových verzí letounů řady MiG-21. Dochází k dalšímu rozšiřování výrobního programu opraven, k zabezpečování vyšších druhů revizí a oprav, kdy se plně uplatňují získané znalosti a vysoká profesionální dovednost a zručnost příslušníků opraven.

Novinkou v činnosti opraven je kompletní provádění předepsaných prací a oprav letounů MiG-21 v polních podmínkách s využitím pojízdných opravárenských prostředků.

Příslušníci jednotlivých skupin plnili celou řadu ojedinělých a složitých úkolů jako např. zástavbu kulometné výzbroje do letounů L-29, výrobu elektronických tabulí pro spojenecké cvičení Štít-72, speciální úpravu letounů MiG-17 pro vojenské technické muzeum, výrobu provozního zařízení k vybavení zodolněných úkrytů letecké techniky pro TO, zkušebních stolic hydro, servo a vzduchových agregátů pro letouny MiG-21, vývoj a výrobu mechanizačních prostředků pro manipulaci s lehkými řízenými střelami a další úkoly.

Koncem 70tých let je čs. letectvo postupně vyzbrojováno leteckou technikou III. generace - letouny řady MiG-23. Vzhledem ke konstrukční složitosti a provozní náročnosti této techniky se s předstihem zahájilo přeškolování příslušníků opraven. Souběžně s tím útvar plnil náročné úkoly zahrnující výrobu potřebného provozního a pomocného  zařízení pro novou  techniku. Pokračovala i další výstavba pracovních prostorů úvaru — objektu pro ultrazvukovou myčku čističů, jejíž kapacita pokrývala potřeby PVOS pro všechny typy používaných letounů.

Na počátku 80tých let se postupně zlepšuje materiální vybavenost nejmodernější opravárenskou technikou sovětské výroby, kterou lze přezkoušet a opravovat všechny typy letecké techniky a to i v podmínkách použití ZHN. Organizačními opatřeními se podařilo snížit o 15 % normy pro bojovou pohotovost.

Výrobní úkoly limituje základní požadavek doby - efektivnost a maximální hospoodárnost. Do výrobní oblasti útvaru jsou mimo oprav letecké techniky, která je nosným programem opraven, zařazeny i další úkoly. Mezi mimořádně náročné z hlediska času a zvláště materiálního zabezpečení patří výroba mobilních opravárenských prostředků TO odbornosti draky - motory pro útvary letectva, výroba rozvaděčů pro stavby PVOS, zahájení SO cvičných raket, mechanizačních prostředků a další úkoly.

Vysoké opravárenské mistrovství a mimořádnou odbornou zdatnost prokázali příslušníci opraven při složitých opravách dvou poškozených letounů - letounu MiG-21 PF po přerušení startu se zasunutým podvozkem na asfaltové VPD a vyvráceného příďového podvozku a poškozené střední části trupu u letounu MiG-21 MF.

Díky dlouholetým zkušenostem, vysoké  profesionální  úrovni  příslušníků  opraven a jejich odborné znalosti opravny PVOS dosahovaly výtečného hodnocení a jimi opravená letecká technika  byla vždy připravena k plnění bojových  úkolů.

V. Jež

| Zpět na předhled druhů vojsk |

Vyhledat

Napište nám Návštěvní kniha Spřátelené weby Mapa stránek

veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND