RADIOTECHNICKÉ VOJSKO
| Zpět na předhled druhů vojsk |

Radiotechnické vojsko vzniklo na základě potřeby zjišťování situace ve vzdušném prostoru nad územím republiky a pro potřeby Protivzdušné obrany státu ( PVOS) a potřeby letectva. Jeho začátky sahají do roku 1951 – 1952 kdy byly vytvářeny první útvary pro potřeby Armády. Byly založeny 2 pluky na území ČSR. Pro prostor Čech a Moravy to byl 158 Hlásný pluk a pro teritorium Slovenska 156 Hlásný pluk.

Vzhledem k tomu, že v letech 1952 – 1955 často docházelo ke vzdušnému narušení teritoria, byly vybudovány v blízkosti státní hranice a podle leteckých koridorů stanoviště vidových hlásek, které prováděly pozorování vzdušného prostoru. Tyto stanoviště byly v některých málo dostupných prostorech a jednotka která byla na těchto stanovištích byla v počtu 1 + 5 vojáků základní služby. V převážné míře byl velitelem na hlásce poddůstojník. Jednotka na vidové hlásce měla vybudováno pozorovací stanoviště a pod ním prostor, srub nebo zemljanku pro ubytování příslušníků hlásky.

Spojení bylo v počátcích řešeno telefonickým spojením na nejbližší telefonní ústřednu, v prostoru hranic přes stanoviště PS. Od roku 1954 byly stanoviště vybaveny radiostanicemi RM 31 P a zprávy se předávaly pomocí Morseovy abecedy.

Pro příslušné teritorium byly stanoveny RTS (Radiační technická střediska) a ty měly spojení na PHS (Plukovní hláska státu). Po dodání radiolokátorů v letech 1953 byly vytvořeny stanoviště RTS, které shromažďovaly nejen zprávy od hlásek, ale prováděly i sledování v určeném prostoru a byly z hlediska pokrytí prostoru řešeny tak, aby mohly provádět kruhové pozorování anebo jen sektorování stanoveného prostoru.

V letech 1953 a dále byly vybaveny radary typu P 20 a P 8 v blízkosti letišť. V letech 1953 byla PHS (Plukovní hláska státu) umístěna v Žižkových kasárnách u viaduktu v Praze – Karlíně. Zde byla zřízena i Plukovní škola která trvala 10 měsíců a byla zaměřena na výchovu poddůstojníků ve specializaci radistů, operátorů na radiolokátoru, a planšetystů (pracovníci na stanovištích RTS a PHS). Zástava pluku (158. Hlásného) byla v Praze ve výše uvedených kasárnách.

V roce 1954 byl Hlásný pluk přejmenován na Radiotechnický a Plukovní škola byla přemístěna z Karlína do Bučovic (Jinonice nad Waltrovkou) do nových kasáren. Velitelem 158. Radiotechnického pluku byl v té době mjr. Skřivánek. Většina důstojnického sboru byla složena z odborníků spojařů a protiletadlových dělostřelců. Proto Plukovní škola v roce 1954 vychovala obsluhy k dodaným novým radiolokátorům. V roce 1955 byl Radiotechnický pluk (158) rozdělen na dvě části a to na 155 Radiotechnický pluk, který byl umístěn v Českých Budějovicích se zaměřením na střežení hranice s Rakouskem a částí Bavorska a na 158. Radiotechnický pluk, který střežil zbylou část teritoria a obsazoval PHS pro celkové hodnocení situace.

Hlavní hláska státu se v roce 1955 přemístila do prostoru letiště Žatec, kde v prostoru Hrušovan (asi 5 km od letiště) bylo pracoviště Hlavní hlásky státu společné se stanovištěm letectva. Pluk byl přemístěn do prostoru u letiště i se zástavou. Později se přemístil do prostoru na letišti Žatec a pak bylo zřízeno zázemí pro 158 pluk v Lažanech nedaleko Hrušovan.

Část Plukovní školy byla v letech 1955 přemístěna do Brd nedaleko Jinců na kopec Praha a část na zámek Tloskov u Benešova, kde byla škola do roku 1959. Většina RTS byla blízko vojenských letišť anebo v prostorech důležitých měst. Např. pro Prahu nedaleko Zdib.

Postupně byl pluk vybavován novou radiolokační technikou nejen ze Sovětského svazu, ale i naší, která měla světové parametry - TAMARA a později Věra. Zástava pluku byla za příkladné plnění bojových úkolů vyznamenána i několika řády.

Jak dopadlo Radiotechnické vojsko po roce 1989 již nemohu jako jeden z těch kteří v roce 1953 jako záklaďák a později jako poddůstojník ve funkci velitele čety na PHS posoudit, ale jak bylo vojsko budováno vím z osobní zkušenosti. Z té doby o ochraně republiky pojednává i film „ Vysoké modré nebe“. V letech 1954 a 1955 byly k nám posílány balony s letáky a proto tato stanoviště ( vidové hlásky) je nahlašovaly a letectvo je sestřelovalo, protože ohrožovaly leteckou dopravu a radarem nemohly být spolehlivě zjistitelné. Rovněž poslechem byly v prostorech stínění identifikovány narušitelé (přízemní lety). V řadě případů tyto jednotky zachraňovaly zbloudilé cíle navedením vojenských letadel, která je bezpečně dovedla na nejbližší letiště.

Václav Panocha pplk.v.v.

| Zpět na předhled druhů vojsk |

Vyhledat

Napište nám Návštěvní kniha Spřátelené weby Mapa stránek

veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND