RAKETOVÉ VOJSKO A DĚLOSTŘELECTVO
| Zpět na předhled druhů vojsk |

Raketové vojsko a dělostřelectvo patřilo k dalšímu významnému druhu vojska ČSLA. Organizační začlenění raketového vojska k jednotlivým stupňům velení jsem již popsal. Dělostřelectvo se nacházelo u vševojskových útvarů a svazků, obě armády měly dělostřelecké brigády a Západní vojenský okruh dokonce dělostřeleckou divizi. Kromě klasického dělostřelectva existovaly i protitankové baterie u motostřeleckých pluků, pro-titankové oddíly u vševojskových divizí a protitankové pluky u armád.

Modernizace dělostřelectva v sedmdesátých a osmdesátých letech se nejvýrazněji projevila ve vyzbrojení motostřeleckých pluků oddílem samohybných houf nic ráže 122 mm sovětské výroby typu GVOZDIKA, dále v přezbrojení dělostřeleckých pluků vševojskových divizí samohybnými houfnicemi 152 mm československé výroby DANA a raketometných oddílů raketo-mety 130 mm GRÁD sovětské výroby, modernizované navíc čs. konstruktéry o samonabíjecí zařízení. Dělostřelecká divize ZVO (tedy Čs. frontu), pro ilustraci, měla pět brigád po 54 hlavních, převážně již vzpomenutých samohybných houfnic DANA a ra-ketometů GRÁD. Její palebná síla byla umocněna i atomovými samohybnými houfnicemi 203 mm 2S7 a samohybnými mino-mety 240mm2S4.

Protitankové pluky byly převážně přezbrojovány z klasických protitankových kanónů ráže 100 mm na většinový podíl protitan-kových řízených střel.

Vedle mnohých předností našeho dělostřelectva jsme si uvědomovali i existující nedostatky. Dělostřelecké brigády armád měly ve výzbroji dosti zastaralou techniku, nikoliv samohybnou, ale taženou automobilními tahači. Brigády byly dosti zrámco-vané (v míru snížené normy) a tahače by přijížděly z národního hospodářství až po vyhlášení mobilizace. Své úkoly i přes tuto skutečnost byly schopné splnit se solidní úrovní. Nedostatek spolehlivých moderních prostředků k naprosto přesnému zjištění cílů nutil dělostřelce stále vést plošné palby, včetně tzv. trojitých palebných valů. Efektivnost takto vedené střelby byla v porovnání s množstvím spotřebované munice na okraji únosnosti. Protivník by byl vlastně umlčován jakýmsi „přeoráváním" terénu, kde se nacházel.

Přes zmíněné nedostatky dělostřelectvo bylo schopno zabezpečit obranný i útočný boj pozemního vojska v úzké součinnosti s letectvem.

| Zpět na předhled druhů vojsk |

Z knihy Generál studené války
zveřejněno se souhlasem autora

Vyhledat

Napište nám Návštěvní kniha Spřátelené weby Mapa stránek

veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND