|
SLUŽBA POHONNÝCH HMOT A MAZIV - 80 léta Sklady PHM se v době mé aktivní palivářské služby se prvotně dělily podle těchto kritérií: A/ podle druhu na: - podzemní, - velké nad 5000 m3 skladovaných kapalin, B/ podle druhu a provedení zařízení pro příjem materiálu PHM na sklady se stáčišti: C/ Způsobem a druhem zařízení na výdej a distribuci materiálu PHM D/ podle způsobu rozvodů a přeprav PHM uvnitř skladu. Obecněji se dělily snad i dělí takto: V armádě se totiž sklady podle druhu PHM dělily na : Podle vybavení a určení skladu se pak dělily na: B/ sklady PHM polní a ty se dělili na: B-2 sklady PHM operační: Polní sklady už řešit nemusíme, to už tak nějak máme za sebou. My se dnes podíváme na palivová hospodářství útvarů a letišť. Tak jak jsem je poznal za své služby já . A připravte se na to že zjistíte, že i my paliváři jsme nebyli žádná ořezávátka. Palivová hospodářství vševojskových útvarů Jak takové skladové zařízení pro skladování a výdej PHM mohlo vypadat? Uvedeme si dva příklady. První je optimální schéma palivového hospodářství vojenského útvaru:
Co na schématu vidíme? Ideální stav, který asi nebyl nikde nikdy dosažen ale na druhou stranu jakémsi jiném uspořádání tyto technologické, skladovací a parkovací plochy měl každý útvar. 1. Úložiště podzemních nebo nadzemních nádrží na PHM, preferovány byly nádrže podzemní. Bylo to dáno tím že i když měly spoustu nevýhod tak hledisko malých ztrát PHM odparem a snížená zranitelnost u vojáků hrály prim 2. Zastřešená plnicí stanice na PHM. To známe z běžného života. Taková malá čerpací stanice jakých stojí u silnic stovky, možná tisíce. Byla to velká zastřešená plocha s výdejními stojany. Zde voják přeložil jízdní rozkaz, doplnil pohonné hmoty a pokud bylo potřeba i oleje a provozní kaliny. Zde se doplňovala i cizí vozidla tedy vozidla jiných útvarů na speciální dokument – šekovou žádanku. 3. Kiosek – hezké slovo ale opravdu se používalo. Byla to budova , nevelká, ze které se obsluhovaly podzemní nádrže. Ze byly uloženy obslužné prostředky, někdy zde byly strojovny čerpadel odlučovače plynů a par- u staršího provedení. Byly zde i měrné tyče, odkalovací čerpadla, materiál pro likvidaci ropných úniků, lékárnička a spousta dalších užitných i zbytečných věcí. 4. Nadzemní sklad PHM. Zde se nacházel tento materiál: Někdy zde byly uloženy i motorové prostředky pro přečerpávání a část pohyblivých zásob PHM pro vývoz do pole. Tedy vlastně materiál NZ. 5. Tato plocha občas bývala součástí palivového hospodářství ale častěji byla součástí skladů materiálu nedotknutelných zásob, skladů techniky uložené a nedotknutelných zásob a nebo parků techniky jednotlivých praporů a rot týlového zabezpečení. Byl zde uloženy: Šipky pak ukazují možné způsoby pohybu motorových vozidel v areálu palivového hospodářství. Vzhledem k vysoké míře nebezpečnosti při zacházení s ropnými látkami, hlavně k možnosti ohně, bylo v těchto prostorech stejně jako v celých parcích techniky vytvořeny kvalitně vybavené protipožární prostředky. Druhý obrázek je výdejna a sklad automobilní pohonných hmot vojenského útvaru s názvem 31. rlrtz v Bechyni. Útvar už dlouhé roky neexistuje a zde zobrazená zařízení byla beze zbytku z asanována, takže následující informace nemohou způsobit žádnou škodu.
Popis bechyňské výdejny a skladu. Hlavní kapacita byla tvořena dvěmi nádržemi o užitečném objemu 20 m3. Byly to nádrže výše popsané. Jedna sloužila pro skladování a výdej motorové nafty a druhá pro automobilní benzin. Tyto nádrže byly uloženy na zpevněné betonové ploše. Tato plocha byla ohrazena pevnou stěnou a kvalitně omítnuta. Tím vznikla velká záchytná vana, která v případě poškození mohla zachytit až 30 metrů krychlových uniklé kapaliny. Celá vana byla zastřešena plechovou střechou na jednoduché ocelové konstrukci a zabezpečena proti atmosférické elektřině. Od jednotlivých nádrží pak vedlo nadzemní opticky pozorovatelné potrubí k jednotlivým výdejním stojanům. Za výdejními stojany byla malá zděná budova. Ta měla dvě samostatné místnosti, každá místnost měla samostatný vchod a byly navzájem propojené. Menší prostora sloužila ke skladování a výdeji automobilních olejů všeho druhu a provozních kapalin. Ta větší sloužila pro skladování leteckých olejů a provozních kapalin a k uložení části pohyblivých zásob, hlavně pro provoz letecké techniky. I prostor výdejních stojanů byl zastřešen. Střechy jsem nekreslil - pro představu nejsou důležité. Stavba byla rychlá akce. Oboje postavil letecký stavební prapor, který byl v posádce Bechyně dislokován. Tento sklad s nadzemními nádržemi byl ve své podstatě provizorium ale kupodivu velmi funkční a svojí kapacitou a schopností obsluhy motorové techniky útvarů, které měla 31. rlrtz v materiální péči plně vyhovoval v posádce Bechyně se jednalo o útvary vojskového letectva. Palivová hospodářství vojenských letišť. Zde je na místě sdělit, že tato palivová hospodářství byla pokaždé unikátně řešená podle podmínek na daném letišti. Takže tak jako u pozemních vojsk šlo o unikátní řešení,která se vytvořila v průběhu vývoje letišť v dané lokalitě. Zde se tedy podívejte na optimální schéma takového palivového hospodářství letiště. Musíme si uvědomit, že tato zařízení byla budována na vysokou kvalitu vydávaných produktů, velká skladovaná a manipulovaná množství PHM
Co na obrázku vidíme. 1. tato pozice ukazuje stáčiště železničních kotlových vozů. Vzhledem k velkým a velmi velkým objemům spotřebovávaných leteckých paliv, v 80. letech hlavně leteckého petroleje měla vojenská letiště vlastní železniční vlečky. Zde docházelo ke stáčení. Třeba letiště v Bechyně mělo dokonce vlečky tři a ty sloužily k zaplňování příslušných akumulačních skladů a ty se nazývali: Pila -1, Pila – 2 a Dolina. Zároveň zde byla i možnost přímého stáčení do provozního skladu přímo na letišti. Letiště Líně mělo vlečku jednu ukončenou extra moderním stáčištěm. Na obrázku je vidět to co jsem našel na této adrese: http://www.fortifikace.net/drazni_archeo_vlecka_let_pce.html patří to k letišti Pardubice. Musím autorovi napsat, má tam nějaké chyby. Je to standart. Opravdu kvalitní stáčiště skutečně bylo v Líních, v Mošnově a myslím že i v Žatci. Letiště Přerov- tedy na Bochoři mělo stáčiště až v Chropyni a palivo se dopravovalo na letiště 7 kilometrů dlouhým produktovodem. V 80. letech už byl mimo provoz – měl poruchu způsobenou korozí a tím vznikla rozsáhlá ekologická katastrofa. Pak se stáčelo do cisteren s přívěsy a vozilo se palivo na letiště takto Myslím si, že jedině letiště Prostějov, Havlíčkův Brod a Písek neměly vlastní vlečky a stáčeli do automobilních prostředků na civilních zařízeních. Letiště Prostějov například stáčelo na vlečce cukrovaru v obci Bedihošť. Zde na stáčišti docházelo k prvnímu filtrování spotřebovávaných leteckých paliv a to jemnými sítovými filtry. Před stáčením se musely železniční kotlové vozy odkalit. Voda a usazené mechanické nečistoty se odkalovacími potrubními rozvody – číslo 10 ukládaly na další zpracování v odkalovacích nádržích – číslo 9. 2. Potrubní dálkový rozvod. Bylo to potrubí vedené nad zemí či pod zemí a sloužilo k propojení stáčiště a akumulačních skladů leteckého palivo. Mělo různou délku a zde skutečně není co více napsat 3. Akumulační sklad PHM. Některá letiště ho měla a některá ne. Bezpečně vím, že Bechyně měla dokonce tři akumulační sklady a třeba Prostějov ho do roku 1992 neměl vůbec. Jiná letiště měla několik úložišť, z nich některé či některá takto byla označena. I zde se provádělo filtrování paliva pomocí sítového filtru. Ale protože to v Prostějově osobně znám, či správněji znal jsem, nedá mi to, abych nepředložil schéma Prostějovské hlavní skladové kapacity pro uložení a distribuci leteckého paliva. Bylo to neuvěřitelné zařízení a dokonalá ukázka toho, že provizoria mají největší životnost. Vypadalo to takto:
Bylo zde 24 nádrží nadzemních ocelových o objemu 20 metrů krychlových. Označeny jako PL což zároveň značí že byly určeny pro letecký petrolej. Byly ve čtyřech samostatných skupinách propojených hřebenem pro odsávání paliva. Plnily se z cisternových automobilů a to přes horní víka. Pozice VPF označuje stanoviště velkopovchového filtru. Byl to pěkný kus technologie a dokázal z paliva dostat i nečistoty o velikosti 4- 6 mikrometrů. Abyste věděli o čem mluvím tak tady je jeho obrázek:
Ve středu pak byly uloženy nedržena na: Ten letecký benzin byl skvělá věc. Já za nic nemohl pochopit na co ho tam máme. Všechny naše helikoptéry lítaly na petrolej a hlava mi to nebrala. Dokud jsem se nedostal na obranu kde jsem šokován zjistil že náš letištní prapor má jako jeden z mnoha útvarů staví i 52.spojovací letku. A ta byla vyzbrojena letouny AN-2. Byl jsem nadšen když jsem si představil jak v době blížícího se 21. století budeme provádět spojovací lety pomocí dvouplošníků. A nemůžu si pomoci i toto měl být jeden z nich.
Neumím si představit jak by kluci v kokpitech Falconů hleděli, kdyby tohleto potkali. 4. Tato pozice vždy označuje vnitřní potrubní rozvody. Zpravidla vedly: 5. Provozní sklad PHM. Tento sklad prováděl finální přípravu paliva před použitím v letecké technice. Zde se konaly tyto činnosti: 6. Výdejní zařízení . Zde se prováděl výdej leteckého paliva do cisternových prostředků. Palivo bylo filtrováno sítovými i velkopovrchovými filtry. V minulosti byly tato místa používána i pro plnění přímo letecké techniky pomocí dispenzerů letecké techniky. Byla zde odkalovací potrubí pozice číslo 10 kde se odkalené palivo odvádělo zpět do provozního skladu. U některých letišť zde bylo i vratné potrubí, pozice číslo 8, které bylo schopno odvést přebytečné palivo do odkalovacích nádrží , pozice 9. 7. Filtrační baterie leteckého paliva . Bylo o ní mluveno, ale že bych ji někde viděl jako samostatný technologický celek, tak to jsem neviděl. Kdekoliv jsem byl, palivo bylo koncově filtrováno velkými velkopovrchovými filtry. A to před plněním do plničů letadel. Navíc každý tento plnič měl vlastní palubní velmi výkonný filtrační systém. Poslední typy na podvozcích T-815 měly i filtry separátory, které dokázali odloučit vodu s extrémní účinností. Palivová hospodářství letišť byla velmi rozlehlá a někdy zabírala i několik hektarů. Na některých letištích služba PHM provozovala i vlastní železniční posunovací službu. Třeba v Bechyni byly k dispozici dokonce dvě lokomotivy a mašinfíra pan Baumgartner patřil k letišti jak vzletová a přistávací dráha. Tolik bych asi dokázal v kostce napsat o palivových hospodářstvích útvarů a letišť. Ale myslím si, že takto vás nemůžu odbýt a že je potřeba by jste se dověděli v této části o službě PHM něco navíc. Proto se v další části podíváme na další věci a pokusím se do nich aplikovat co nejvíce názornosti. Palivová zařízení útvarů a letišť byla tvořena celým souborem technických zařízení a stavebních prvků. Ty nejdůležitější byly nádrže na pohonné hmoty. Nádrže na PH se dělí složitým způsobem. To vlastně platí až do dnešní doby. Základní dělení je: Nádrže převozné vypouštím. není mi znám jediný případ stacionárního zařízení služby PHM, kde by byly začleněny. NADZEMNÍ NÁDRŽE NA PHM: Konstrukčně a technologicky je jich několik typů. Pro naši potřebu je pouze rozdělím a vyjmenuji. Pokud bych se jim měl věnovat podrobně byla by to skripta o cca 150 stranách. Atmosférické nadzemní nádrže: je v nich tlak +/- 0,2 až 0,5 MPa. Ten je vyvolán pouze a jen pohybem uložené kapaliny při čerpání do nebo vyčerpávaní z nádrže. Vnitřní prostor je spojen s okolní atmosférou. Tyto nádrže se dělí na: - s kuželovou střechou, tyto jsou i velmi velké a jsou pro objemy 100 až 25 000 m3 - válcové malého objemu. Tyto jediné se používali i v ČSLA. Výše uvedené se používali a používají u skladů federálních hmotných rezerv, u rafinérií ropy a nebo mimo naši republiku se jedná o nádrže pro tankování lodních tankerů a pro zajištění provozu lodí. - jiné Nízkotlaké nadzemní nádrže: je v nich uměle udržován přetlak 20 až 200 kPa. Přetlak je udržován buď pomocí stačeného vzduchu nebo častěji pomocí inertního plnu, hlavně dusíku. tento přetlak usnadňuje jejich vyčerpávání a brání průšlehu plamene z okolního prostoru do vnitřního prostoru nádrže. Tyto nádrže se dělí na: - válcové s vypouklými čely na objemy 200 až 2000 m3 Vysokotlaké nadzemní nádrže: jsou to nádrže na speciální kapaliny s vysokou hořlavostí kde je snaha omezit jejich plnění či vyčerpávání pomocí čerpací techniky. Pro tyto pohyby kapalin se používá pracovní přetlak inertního plynu od 200 do 700 kPa. Tyto nádrže se dělí na: - válcové s vypouklými dny Je tedy zřejmé že toto rozdělení nadrží je platné nejen pro PHM a je tedy všeobecné povahy. Tyto nádrže byl a jsou různé technické konstrukce a jsou i z různých materiálů. Zde jde použít: Nadzemní nádrže mají do svých sestav integrovány různé armatury. zde je potřeba je vyjmenovat v dalším textu se k některým dostaneme. Jde tedy o tyto technologické prvky: - průlezy, které slouží k vnitřním prohlídkám a opravám technologických prvků uvnitř nádrží a také k umožnění jejich pravidelného čištění A jak to vypadalo ve službě PHM v její historii a hlavně v těch 80 letech minulého století? Tato otázka je kupodivu poměrně jednoduchá. Služba PHM využívala ve svých stacionárních zařízeních Jen 3 druhy nadzemních nádrží. Byly to nádrže původně začleněné u jednotek potrubní dopravy a u skladových souprav frontových a armádních stupňů. Poté co byly nahrazovány pružnými nádržemi, tyto nádrže byly převedeny k součástem všech druhů vojska. Zde se staly základem buď nově zřizovaných skladových kapacit nebo doplnily stávající skladové možnosti o potřebné krychlové metry. Následuje obrázek nadzemní nádrže na PHM 10, 20, a 50 m3
V tabulce pod skicou je pak soubor technických dat které napoví více o možnostech těchto nádrží. Pro Ty z vás které zajímají technické podivuhodnosti uvedu, že většina těchto nádrží byla vyrobena v Loděnicích Komárno státní podnik a to z velmi kvalitního materiálu a tyto nádrže prokázaly obdivuhodnou životnost. Doplňková výstroj nadzemních nádrží na PHM. Tyto nádrže byly používány jak v poli tak stacionárně. Pro jejich uložení na určené ploše byly vybaveny kotvícími a stabilizačními prvky, které měly zajistit jejich stabilitu Byl to tento materiál: Lyžiny dřevěné, okované s oky pro jeřábové háky, 2 ks Na konec této časti práce ukládám fotografii která by měla kázat jak tyto nádrže vypadali in natura. Lepší jsem nesehnal:
Některé malé útvary, které neměly možnost vybudovat podzemní úložiště PHM byly vybaveny skvělým skladovacím prostředkem což byla dvouplášťová nádrž pro nadzemní skladování pohonných hmot TNL 16, Bencalor. Byly součástí skladů automobilních PHM malých útvarů, v polních zařízeních a jako doplňkové kapacity velkých skladů.
Požadavkům na bezpečné provozování a nadzemních nádrží na PHM se prioritně věnoval služební předpis Vševojsk -16-7/č. Byl vydán v roce 1986 tedy byl to předpis relativně čerstvý a odrážel poslední trendy myšlení, Kdy bylo řečeno že ani armáda se nemůže k životnímu prostředí chovat jak tlupa pralidí. Na nadzemní nádrže byly položeny tyto požadavky: 1. Vyrobeny z nekorodujícího materiálu, tedy ocel, nepamatuji se že by to některá nádrž splňovala 2. Všechny nádrže o objemu nad 10 metrů krychlových musí mít zařízení pro optickou a akustickou signalizaci která měla upozornit na to, že byla dosažena maximální povolená hladina. Tento požadavek splňovaly pouze nádrže TNL-16 Bencalor a těch bylo v armádě jen málo. Dále musely mít zařízení proti přeplnění nádrže – tedy něco co vypnulo pohon plnicího čerpadla. 3. Nádrž musela být v záchytné jímce, která měla mít propojení se sběrnou jímkou. – někdy to bylo jako integrovaná součást. Záchytná jímka měla zachytit případný havarijní únik PHM. Navrhovala se na minimálně 5% obsahu nádrží které jistila. Sběrná jímka musela zachytit 60% objemu všech zařízení, které jistila. . Zde byla ale výjimka že pokud to nebylo stavebně možné tak alespoň objem největší nádrže, kterou bylo potřeba zajistit. Sběrná jímka skladu se navrhovala vždy jako minimální na objem největší skladové nádrže. Pro nadzemní nádrže: Pro plochy – stání automobilních cisteren, nádrží převozných na PHM a ostatních cisternových prostředků platil potřeba 28 % objemu skladovaných PHM Příruční a distribuční sklady PHM musely mít objem záchytných a sběrných jímek 10 % obejmu skladovaných PHM bez rozdílu druhu. 4. Plocha záchytných sběrných jímek musela být co nejmenší a objem záchytné a sběrné jímky se mohl sčítat. 5. Nadzemní nádrže dvouplášťové a řádně vybavené nemusely mít žádnou jímku. 6. PHM uniklé do záchytných sběrných jímek byla povinnost odstranit do 72 hodin od úniku nebo od jeho zjištění. 7. Do jímek nesmí přitékat voda z okolí – srážková, ani splachová a je nejlépe je chránit úplným zastřešením. Mezi srážkovou vodu je potřeba v zimním období počítat i sníh. 8. Srážkovou vodu je možno odčerpávat a vypouštět do kanalizace pouze přes lapač odsedimentovaných látek – zařízení se nazývalo LAPOL. Kanalizační rozvody kterými voda zamořená ropnými látkami proudí pak musela být vybavena proti plamenovými vodními uzávěry. 9. Kanalizace musela být ropným látkám odolná, pro ně neprostupná a k tomu výhradně určená. Nadzemní skladové kapacity se objevovali i u leteckých součástí ČSLA. Zde to vypadalo trochu jinak a bylo to spíše otázka nouzového řešení nedostatku potřebných kapacit. Abychom ale mohly pokračovat musíme se seznámit s tím, jak vypadalo ideální schéma palivového hospodářství letišť. PODZEMNÍ NÁDRŽE NA PHM Podzemní nádrže na PHM jsou technický prostředek, který má své zastánce a své odpůrce. Jejich kladné stránky jsou ale zcela jistě tyto: Jejich stránky záporné jsou pak tyto: Podzemní nádrže se rozdělují na několik skupin: A. podzemní nádrže sériové, což jsou ležaté válce z ocelového plechu nebo se objevily i ze skelného laminátu. Mají vypuklá čela. Vyráběly se v objemech od 2 do 100 metrů krychlových. Do objemu 10 m krychlových mají jeden průlez při objemu větším pak průlezy dva. V ČSLA se používalo povícero typů sériových nádrží, jejich technické parametry ukazuje tabulka a konstrukční uspořádání pak obrázek. Jsou jednodušší na instalaci – vyrobí se v továrně a po dovezení na místo se předepsaným způsobem uloží.
B. Dvouplášťové podzemní nádrže jsou nádrže s dvojitým pláštěm s kontrolovatelným meziplášťovým prostorem. Byly to vlastně nádrže podobné sériovým, akorát měly dvojitý plášť. Tento meziprostor byl vyplněn konzervačním olejem. Součástí nádrže byla vyrovnávací nádrž propojená s meziprostorem. Hladina oleje v vyrovnávací nádrži byla přesně stanovená a byly na ní dva plovákové ukazatele. Mohly nastat dvě varianty, které mohly výšku hladiny indikačního oleje změnit: ++ Pokud by došlo krušení vnitřního pláště vždy došlo k úniku oleje do vnitřního prostoru nádrže a opět k poklesu hladiny. Tak jako v první variantě pak naskočila akustická a věterná signalizace a hned bylo co dělat. C. Zabetonované nádrže: jsou vyráběny postupnou montáží, kdy stěny jsou na místě svařované z ocelového plechu a celé konstrukci dodává pevnost betonové nebo železobetonové armování. V ČSLA se nacházely u vojenských letišť a letišť se smíšeným provozem. Nazývali jsme to bunkry na LPH a byly to mistrovské kousky stavbařiny. Osobně jsem je viděl na letištích : Bechyně, které jsem i sám provozoval tedy se je pokusím lépe popsat byly tam 4 bunkry po 250 metrech krychlových přímo na letišti. Byly to a myslím, že i jsou betonové homole, které ukrývaly dvě nádrže po 125 metrech krychlových. Na komunikaci vedoucí kolem bylo stáčecí a plnicí místo pro stáčení a nebo plnění automobilních cisternových prostředků. V samotném bunkru byly tyto místnosti: Dále jsem je viděl na letištích:
Obrázek vlevo pak dokonce okazuje jak vypadaly skladové kapacity provozních skladů, tedy prostory číslo 5 na schématu palivového hospodářství letiště a obrázek vpravo jak vypadal prostor pro výdej PHM do cisternoví¨é techniky, tedy pozice číslo 6. D. Zvláštní nádrže, což jsou nádrže uložené ve skalních dutinách přirozeného původu nebo v slojích vysekaných cíleně ve skále. Například u VÚ 1550 Heřmanův městec bylo několik milionů litrů PHM a desítky tisíc litrů olejů uloženy ve skalních slojích a byly tak chráněny někdy i desítkami metrů skalního masivu. Stejně to vypadalo i u VÚ 1550 Zemianske Kostolany. Myslím si, že by snesly tyto prostory i pořádnou ránu. Dále to mohou být nádrže vytvořené v kavernách solných ložisek podobně. U nás jako v ČSSR se tyto nenacházeli, alespoň o tom nevím Tolik k podzemním nádržím jako takovým. A nyní trochu požadavků na podzemní nádrže. Tak jako byly poměrně zásadní požadavky na nadzemní nádrže, stejně tak zásadní byly i na nádrže podzemní. Takže již zmiňovaný předpis Vševojsk -16-7/č. Ochrana půdy a vody před nepříznivými účinky závadných látek řešil i zde základní požadavky takto: 2. Jednoplášťové nádrže, jejichž dno je uloženo 0,5 metru nad hladinou spodní vody musí být podloženy nepropustnou deskou vyspádovanou ke sběrné jímce s kontrolní sondou, vyvedenou minimálně 0,6 m nad zem s uzamykatelným krytem. 3. Sběrná jímka musela být vodotěsná, objem minimálně 20 litrů, zachycující úniky a spolehlivě odvodněna 4.Lze umístit pro indikaci i čidla pro světelnou a zvukovou signalizaci.Vzorkovat musel uživatel a to pravidelně podle tohoto klíče. 5. Pokud bylo nutno uložit podzemní nádrže v dosahu hladiny spodní vody, bylo nutno je řádně ukotvit v zemině – při vyprázdnění hrozilo že je vztlaková síla vytlačí na povrch. 6. Všechna technologická zařízení pod povrchem země musela jednou za pět let projít tlakovou zkouškou na těsnost. Pokud byly opravovány, měněny či byla pochybnost o jejich těsnosti tak ihned. Ve zvýšených požadavcích na kvalitu prostředí – například ochranná pásma podzemní vody tak jednou za rok. Tolik tedy co jsem se rozhodl zapracovat do této práce o stálých zařízeních služby PHM pozemních útvarů a letišť. Dalo by se toho sepsat i více ale pro vytvoření představy to stačí navíc jsem práci zpracoval tak, aby jste se dověděli i něco o nádržích na PHM jako takových. Taková skoro přednáška. Myslím si, že více o službě PHM jako takové a jejích možnostech nenapíšu. I tak by to vydalo za poměrně velkou příručku. Pokud k tomu někdy dostanu, vytvořím modelový úvar, rozehraji k němu takticko – operační námět a pokusím se vás seznámit s tím, jak vypadal rozhodovací proces a plánování zabezpečení vojenského útvaru v boji materiálem PHM. Na případné dotazy a připomínky pokud budou moje skrovné zkušenosti či znalosti stačit, rád odpovím. |
|
