2. československá samostatná paradesantní brigáda v Sovětském svazu

70. výročí vzniku první československé parašutistické jednotky

Předchozí část

Okamžitě byla uvedena do bojové pohotovosti a vlakovými transporty mezi 5. – 8. září přesunuta po trase PROSKUROV - TARNOPOL – LVOV – PŘEMYŠL, blíže k frontovému pásmu. Ještě po příjezdu v PŘEMYŠLU nacvičovali dělostřelci brigády okamžitě, podvěšování děl a dopravních prostředků. Pak však velitel brigády obdržel rozkaz odevzdat padáky a uskladnit je v přemyšlské pevnosti. Brigáda se odtud usilovným pochodem přesunula do prostoru BESKO, aby vystřídala 21. střeleckou divizi v obranném úseku širokém 20 kilometrů.

V noci na 11. září přijal velitel brigády rozkaz k přesunu do prostoru HACZOW – SZANOCZEK a přechodu do podřízenosti veliteli 38. armády, které velel gen. MOSKALENKO. Tím začala její, byť krátká účast na bojích o DUKELSKÝ PRŮSMYK. Nasazení brigády na levém křídle armády započalo v prostoru NADOLJANY – ODZSECHOWA – PULAWY. Při zahájení bojů měla brigáda 2807 bojeschopných výsadkářů. Během následujících 8 dnů postoupila na svěřeném úseku o 14 - 16 kilometrů a osvobodila na patnáct polských osad a vesnic. V těchto bojích zahynulo 144 výsadkářů, 435 jich bylo zraněno a téměř 50 jich v boji bylo prohlášeno nezvěstnými. Byl to krvavý bojový křest, který brigádu připravil o 23 - 25 % početních stavů. Příčinou bylo především to, že byli výsadkáři zasazeni bez jakékoli podpory letectva a dělostřelectva, na předem připravenou a dobře vybudovanou obranu nepřítele. Za zasazení do bojů na přístupech k průsmyku byla bojová zástava brigády vyznamenána Československým válečným křížem 1939 – 1945.

Na žádost plk. PŘIKRYLA byla do 19. září brigáda stažena z fronty a soustředěna v prostoru KROSNO – KROSZCIENKO - WYŽNE, kde bylo provedeno její doplnění municí a zásobami a obnovena bojeschopnost jednotek. Byla zahájena příprava brigády k leteckému přesunu na SLOVENSKO. Tato přeprava se vzhledem ke krajně nepříznivému počasí protáhla téměř na celý měsíc. Až ve druhé polovině měsíce října se podařilo leteckým mostem, bez vysazení na padácích, přepravit na 2000 příslušníků brigády s municí, osobní výzbrojí a dalším materiálem na letiště TRI DUBY u ZVOLENA. Spolu s výsadkáři byly přepraveny jen protitankové kanóny, protiletadlové a těžké kulomety a minomety. Také zásoba munice byla omezena pouze na jeden palebný průměr.

Jednotky brigády se po přistání krátce soustřeďovaly v prostoru BADÍN – SIELNICA – VLKANOVÁ. Tam byla také brigáda doplněna asi o 800 příslušníků povstalecké armády. Jednotky odsud byly postupně v první polovině měsíce října ihned nasazovány do bojů. Například úkol 2. praporu, který byl zasazen do údolí řeky HRON bylo, protiútokem zastavit a zahnat zpět německé jednotky, které útočily na směru ŽIAR nad HRONOM – BANSKÁ ŠTIAVNICA – ZVOLEN. Boje praporu o JALNOU, TRNAVOU HORU a HRONSKOU BREZNICU byly úspěšné. Probíhaly od 10. do 16. října 1944. Pokračovaly v dalších dnech ve směru na MOČIAR. Všechny akce, které v tomto období jednotky 2. československé samostatné paradesantní brigády v této oblasti prováděly byly úspěšné a přispěly ke stabilizaci povstalecké fronty.

Ve dnech 15. – 16. října byla brigáda na žádost plk. PŘIKRYLA z bojů stažena a soustředěna v prostoru BADÍN, aby mohla být doplněna a zformována, protože od svého leteckého přesunu byla zasazována po částech do nejohroženějších úseků fronty. Dnem 18. října bylo velitelství brigády se štábem a 1. praporem soustředěno na BADÍNĚ, 2. prapor, protiletadlový oddíl, průzkumná a ženijní rota ve VLKANOVÉ, 3. prapor v SIELNICI, týl brigády a vozatajská skupina obsadila GARANSEK. Po reorganizování byla znovu zasazena do bojů po praporech na jižním úseku fronty s úkolem obnovit obranné postavení na směru ZVOLEN – KRUPINA.

V poslední dekádě měsíce října velení povstaleckých jednotek včele s generály GOLIÁNEM a VIESTEM po vyčerpání všech záloh začalo stahovat i jednotky parabrigády z fronty a používat je k přehrazování hroutících se úseků fronty. Dne 22. října stáhlo 1. prapor do prostoru východně BREZNA nad HRONOM. Zbývající jednotky v čele s 2. praporem soustředilo do DETVANSKÉ DOLINY k obraně ZVOLENA z jihovýchodního směru.

Útvary a jednotky parabrigády pak vedly těžké ústupové boje nepřetržitě až do 28. října, zničili všechny dokumenty, znehodnotily poslední děla a kryly ústup povstaleckých jednotek. Jako poslední opouštěly BANSKOU BYSTRICU. V ústupových bojích pokračovaly ve směru na DONOVALY, kde brigáda přešla na partizánský způsob boje. Zatím co slovenské povstalecké jednotky spolu s partyzány stačili při svém odchodu do hor alespoň z části vzít s sebou nějaké zásoby a v horách se připravit na nadcházející zimu, výsadkáři kryjící jejich odchod, ustupovali jen s tím co si nesli s sebou.

Brigáda byla rozkazem velitele 2. ukrajinského frontu podřízena Hlavnímu štábu povstaleckého hnutí na SLOVENSKU. Vzdorovala nejen pronásledování německých protipartizánských jednotek, ale především těžkým povětrnostním podmínkách vysoko v masivu NÍZKÝCH TATER. Její příslušníci se potýkali s nedostatkem zbraní, střeliva, potravin i léků. Neustávali však v bojové činnosti, která sice poněkud ztratila větší vojenský význam, poutala však značné síly nepřítele, které se pak nedostávaly v bojích na frontě. Svědčí to o nezdolném bojovém odhodlání a vysoké morálce příslušníků brigády.

V polovině února roku 1945 se jednotlivé skupiny příslušníků brigády, které se spojily s částmi vojáků povstaleckých jednotek a partyzány, setkaly v prostoru BREZNA nad HRONOM s útočícími jednotkami sovětské a rumunské armády. Po vyjití z boje a sloučení, byla brigáda soustředěna ve východoslovenském městě KEŽMAROK. Zde byla doplněna příslušníky zmobilizovaných slovenských vojáků a reorganizována na pěší brigádu. Byl jí však ponechán název „ paradesantní „.

Na začátku měsíce května 1945 zahájila přesun k frontě. Dne 8. 5. byl v ŽILINĚ její další postup zastaven. Byl jí vydán další úkol k zajištění a obraně jižních hranic nově vznikající Československé republiky, na hranicích s MAĎARSKEM v úseku od ČOPU na východě, po BRATISLAVU na západě.Tím skončila její bojová cesta.

Na jaře roku 1944 představovaly počty výsadkářů jen asi 10% příslušníků naší zahraniční armády. Jejich přínos ve válce proti nacistickému NĚMECKU byl s ohledem na jejich možnosti vcelku malý. Nebyl ale zanedbatelný. Mimo jiné prokázal, že i v omezených počtech a možnostech, dokázali naši vojáci v krátké době zvládnout jak fyzicky, tak psychicky náročný výcvik a techniku. Prokázali vlastenectví, vysokou morálku a odolnost, odvahu a statečnost. Vlastnosti pro které je třeba si jejich odkazu vážit. Stali se, spolu s příslušníky zahraničního odboje v ANGLII, základem výsadkových jednotek, které se jako moderní druh vojska poválce začali vytvářet v nové Československé armádě.

Závěrem mi dovolte citovat slova plk. JIŘÍHO ŠOLCE :
„ Jsou jednotky obyčejné, jejichž charakteristiku je možné podat pouhým výčtem základních údajů o vzniku, místech nasazení a případných úspěších či neúspěších. Pak jsou jednotky svým způsobem zvláštní, tělesa, která se, mnohdy bez vlastního přičinění, stala klíčovými figurami v šachové partii mocných. Fotone příběh jedné takové jednotky, jednotky, jejíž podoba, způsob a místo nasazení se staly předmětem sporů mezi sovětským velením, československou exilovou vládou v Londýně , čs. vojenskou misí SSSR a moskevským vedením KSČ. Byla vycvičena jako paradesantní, nasazena jako pěší, během bojů na Slovensku v rámci SNP musela přijmout partyzánský způsob boje. Navíc jí byl v boji ukořistěn její vojenský prapor. Byla to 2. československá paradesantní brigáda."

Zdroj: pplk. Petr Čejka

Vyhledat

Napište nám Návštěvní kniha Spřátelené weby Mapa stránek

veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND