|
ČSLA A BERLÍNSKÁ KRIZE Mladí muži, kterým v roce 1961 končila základní vojenská služba, se do civilu vrátili až s několikaměsíčním zpožděním. Jiní zase narukovali do kasáren dříve, než se původně plánovalo. Mohla za to Berlínská krize, která přesně před 50 lety vyvrcholila stavbou zdi okolo západní části města. A především obava sovětského bloku, zda kvůli tomu nezačne válka s nasazením atomových zbraní. "Existovalo několik variant, jak na Berlínskou krizi bude Západ reagovat. Od ekonomického embarga až po válečný konflikt se zbraněmi hromadného ničení," řekl Aktuálně.cz Jaroslav Láník, který se této etapě novodobých dějin věnuje ve Vojenském historickém ústavu. Sovětský vůdce Nikita Chruščov vyvíjel od roku 1960 kvůli rozdělenému Německu a Berlínu silný tlak na západní spojence, vyhlašoval ultimáta a nakonec rozhodl o výstavbě Berlínské zdi, což už měsíce předtím žádal šéf východoněmeckým komunistů Walter Ulbricht. Československo a další země sovětského bloku se proto už před stavbou zdi začaly připravovat na reakci Spojených států a jejich evropských spojenců. Komunistické vedení Československa tehdy rozhodlo o zvýšené bojové pohotovosti, které měla armáda dosáhnout k 1. říjnu. Právě kvůli tomu podle historika Láníka lidí ve zbrani značně přibylo a počty vybraných útvarů byly navýšené na válečné stavy. Ze zálohy bylo povoláno 40 tisíc mužů, základní vojenská služba se protáhla pro 60 tisíc mladíků. "Podle branného zákona bylo možné přidržet muže v základní vojenské službě maximálně na tři měsíce," řekl Aktuálně.cz Láník. Jenže někteří specialisté nakonec byli na vojně o čtyři až pět měsíců déle. Jakmile jim vypršela tříměsíční zákonná lhůta, armáda je ještě povolala na cvičení. V prosinci 1961 už byla většina ze záklaďáků, kterým se vojna prodloužila, doma. Poslední stovky svlékly uniformu začátkem roku 1962. Armáda v průběhu roku 1961 posilovala i na jiných frontách. Z podniků si pro své potřeby dočasně zapůjčila na 4 800 především nákladních automobilů. Vojska ministerstva vnitra si odvezla dalších 400 vozů. "Skutečně očekávali, že by mohl nastat nějaký konflikt, i když panoval určitý optimismus, že by válka nemusela být," poznamenal Jaroslav Láník z Vojenského historického ústavu. Hlavní velitel spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy Andrej Grečko vydal po stavbě Berlínské zdi - 17. srpna - směrnici o zvýšení bojové pohotovosti. Kromě jiných jednotek - například letectva nebo protivzdušné obrany státu - posílily i útvary Pohraniční stráže u západních hranic. "Začalo se budovat první pásmo obrany," řekl Láník. To zahrnovalo kromě okopů například rozmisťování spojovacích linek. Prověřovala se bojová technika a další materiál, pořádala se vojenská cvičení, dokončovala se letiště a prověřoval se stav silnic a železnice, kde se ukázalo, že by nejspíš nastaly vážné dopravní potíže. Při prověrkách se zjistilo, že chybí obchvaty měst i mimoúrovňové křižovatky, což by mohlo vést ke zmatkům a zácpám. Navíc se podle historika Láníka začaly projevovat vážné ekonomické potíže tehdejšího Československa. Například ve stavebnictví ještě před Berlínskou krizí chybělo asi 12 tisíc dělníků. Situace se ještě zhoršila, když armáda začala posilovat své stavy. Když si chtělo Československo pro jistotu koupit ze Západu strategické suroviny do zásoby, nemělo na to peníze. Navíc potřebovalo víc peněz pro vojáky. "Ekonomika neměla kde brát. Důsledkem Berlínské krize bylo, že se ještě zostřily ekonomické problémy státu," dodal Jaroslav Láník z Vojenského historického ústavu. Pavel Baroch |
|
