|
POMOCNÉ TECHNICKÉ PRAPORY V povědomí značné části populace a zejména mladší a mladé generace, ovlivněné zábavnou knihou spisovatele Miloslava Švandrlíka, následně zfilmovanou, se jeví „Černí baroni" jako přijatelná a veselá vojna. Skutečnost však byla zcela jiná.
Nováčci nastupovali do útvarů PTP k plnění povinné základní vojenské služby k 1. říjnu 1950 na základě posudků z jednotlivých obcí a měst s vyznačením politické nespolehlivosti. Byly to tehdy v padesátých letech tzv. Akční výbory Národní fronty nebo zvláštní komise v armádě, které tak uplatňovaly diskriminační politiku založenou na komunistické ideologii třídního boje. Vyhledávaly osoby jak v civilním životě, tak i v armádě, u kterých se předpokládalo, že by mohly škodit budování státu, rozvoji socialismu nebo komunismu, nebo i velmocenským zájmům Sovětského svazu. K donucení ve službě v těchto útvarech používal tehdejší režim dále povolávání k výkonu náhradní služby a později k výkonu mimořádného cvičení. Do PTP byli zařazováni občané od 17 do 60 let věku, v několika případech byla dokonce uvedená doba věku překročena, bez ohledu na jejich branný poměr, ale s vyznačením politické klasifikace „E". Tak docházelo k tomu, že spolu sloužili nováčci a osoby, které si odsloužily základní vojenskou službu před nebo po druhé světové válce a byli mezi nimi i ti, kteří v době 2. světové války sloužili v zahraničním vojsku při osvobozování tehdejší Československé republiky, ale i případy, kdy do PTP nastoupil otec se synem. Později k nim přibyli i ti občané, kteří se po okupaci v roce 1939 octli na území zabraném Němci nebo Maďary, byli následně odvedeni, zúčastnili se bojů v německé nebo maďarské armádě. Po válce získali znovu československou státní příslušnost a pro tehdejší režim byli „nespolehliví". Z důvodu isolace osob, o kterých bylo známo, že nesouhlasí s režimem, nebo kterým režim nedůvěřoval, bylo vytvoření silničních praporů u ženijních pluků v Mimoni, Svaté Dobrotivé, v Městě Libavé a v Lešti a to již k 1. říjnu 1948. Nešlo tehdy o řešení nové, z různých důvodů byli nespolehliví vojáci do zvláštních jednotek (pracovních, kárných) zařazováni prakticky ve všech armádách. Ale v tomto případě to bylo z politických důvodů. Proto byla dodatečně uznána služba u uvedených praporů shodně jako u PTP. Příslušníci silničních rot procházeli ještě částečným výcvikem se zbraní. Již 5. září 1950 byli do tzv. lehkých PTP zařazeni duchovní, řeholníci a seminaristé, kteří údajně „neměli kladný postoj k republice a k jejímu lidově demokratickému zřízení" a měli být politickým školením a manuální prací převýchováni. Později byli povoláváni i do tzv. těžkého PTP s fáráním do dolů.
Výběr pro nástup základní vojenské služby nebo následné přeřazení od bojového útvaru, nebo na mimořádné vojenské cvičení podle §39 branného zákona, byl podle následujících kritérií:
V neposlední řadě to bylo, mimo uvedená kritéria, v mnoha případech i vyřizování osobních účtů občanských nebo stranických orgánů. Další skupinou to byli občané, kteří ještě neměli splněnou základní vojenskou službu kvůli odkladu studia na vysoké škole. Ti, kteří byli označeni spoluobčany nebo prověrkovými skupinami za politicky nespolehlivé, byli neprodleně odvedeni a odesláni k PTP. V neposlední řadě byli do PTP odvedeni muži, kteří měli odmítavý postoj k zakládání JZD (s nižším výměrem pozemku), nebo předání své živnosti státu nebo družstvu. Šlo o muže starší 45 let. Lehké a těžké PTP se podle statutu zřizovaly k tomu účelu, aby „prací byly převychovány politicky nespolehlivé osoby a staly se z nich síly, které by se i po návratu do civilního života zapojily do práce na výstavbě našeho státu". Do roku 1953 došlo ke zřízení následujících praporů PTP: K 1. 9. 1950 ze silničních praporů ženijního vojska
K 1. 10. 1950 byly tyto prapory doplněny branci s klasifikací „E" a současně zrušeny Vojenské báňské oddíly (VBO) a vznikly
K 14. 4. 1951 vznikly
Na podzim 1951 přejmenovány 55., 56. a 58. PTP na
K 1. 10. 1951 byl vytvořen
K 7. 11. 1951 byly povolány na mimořádné vojenské cvičení podle §39 branného zákona, to je bez stanovení délky služby tzv. politicky závadné osoby bez ohledu na branný poměr (od 18. do 60. let) a zřízeny
K 1. 9. 1952 vznikly z povolanců
Teprve k 1. květnu 1954 byla zrušena klasifikace „E", byly propuštěny z výjimečného cvičení podle §39 branného zákona všechny osoby politicky závadné a vojáci nástupního ročníku 1951 a zbytek ročníku 1950. Útvary PTP prošlo cca 38 - 40 tis. občanů. Vojáci zajišťovali práce v lesích, kamenolomech, při stavbě silnic, tunelu, letištních ploch, ale zejména na stavbách vojenského i civilního sektoru a v hlubinných uhelných dolech. Mimo splnění každodenních úkolů na pracovišti, probíhal denně vojenský výcvik a dvakrát týdně politické školení, služby, úklidové práce a pod. a přesto se ještě našel čas na kulturní vyžití nebo sport.
Pro objekty tajného charakteru byly již počínaje rokem 1951 vytvořeny pracovní jednotky, až na výjimky, z politicky spolehlivých občanů, kteří buď ovládali řemeslo, nebo byli způsobilí zvládnout fysickou práci. K těmto útvarům, které nesly název Technické prapory (TP), byli zařazováni také občané se sníženou zdravotní klasifikací, kteří nemohli vykonávat službu u bojových jednotek a měli být cvičeni omezeně i ve zbrani. Byly to následující TP:
Následně pak byly zřízeny v letech 1952 a 1953 3. - 6. TP s převelením do podřízenosti velitelství ženijního vojska. K 1. 7. 1953 byly zřízeny dokonce i důlní TP:
V letech 1955 - 59 docházelo k postupnému snižování stavu mužstva a postupnému rušení TP. A právě u takového jednoho praporu, přímo 1. TP na Zelené Hoře u Nepomuku popsal spisovatel Švandrlík své zážitky, ve kterých vylíčil režim a pracovní náplň vojáků. Do PTP byli zařazeni vesměs až na výjimky na velitelské funkce nejméně schopní a morálně narušení důstojníci a poddůstojníci, nebo politicky nespolehliví v důsledku jejich služby buď ve vládním vojsku za doby Protektorátu Čechy a Morava, nebo služby ve Slovenské armádě v letech 1939 - 1945. Služba u PTP byla hrubým zneužitím branného zákona pro politickou persekuci zahrnující prokazatelně, mimo jiné, následnou deportaci příslušníků PTP po pěti letech služby mimo území našeho státu. K uskutečnění tohoto záměru nedošlo jen v důsledku úmrtí Stalina a Gottwalda a následného zmírnění represí, ale také již i na nátlak mezinárodní veřejnosti. Z právního hlediska představují PTP jedno z nejhromadnějších porušení zákonů oficiálními institucemi. Vojáci s vyznačením politické nespolehlivosti klasifikací „E" prošli službou u PTP jen minimálním základním vojenským výcvikem (tzv. pořadovou přípravou) a beze zbraně. To, že byli využíváni k pracovní činnosti zejména ve stavebnictví (tzv. lehké PTP) a v dolech (tzv. těžké PTP), do jisté míry neodporovalo tehdejším právním předpisům, především brannému zákonu. Ten určoval, že „vojenských osob v činné službě smí být použito také při pohromách ohrožujících lidské životy nebo hospodářské statky a po přechodnou dobu, v mimořádných případech, vyžadují-li to hospodářské zájmy státu". Poměrně široká formulace umožňovala vlastně neomezené nasazení vojáků do tzv. pracovních výpomocí armády a na přelomu čtyřicátých a padesátých let to bylo vzhledem k plnění 1. hospodářského pětiletého plánu prakticky vše. Na druhé straně byl vznik jednotek PTP v přímém rozporu s mezinárodními dohodami o nucené práci, zejména s Úmluvou o nucené nebo povinné práci, přijatou Valným shromážděním mezinárodní organizace práce v Ženevě dne 10. června 1930. Vytvořením PTP došlo k porušení následujících článků Úmluvy:
S odvoláním na uvedené články Úmluvy je samozřejmé, že služba u PTP byla nejen nedobrovolná, ale zakládala se na vojenské povinnosti ze zákona, doba služby u pracovních jednotek trvala mimo dobu základní dvouleté a navazujících dvou cvičení, nebo při povolání na mimořádné vojenské cvičení v některých případech až 40 měsíců, to je do konce dubna 1954, kdy došlo ke zrušení PTP a označení vojáků politickou klasifikací „E". Ti, kteří neměli do uvedeného data odslouženou dvouletou základní službu, byli převedeni do utvořených TP i když se stejným režimem a náplní práce, ale již bez následné služby podle §39 branného zákona, to jest bez stanovení doby vojenské služby. V návaznosti na porušení či. 14 Úmluvy: Vojáci byli všeobecně odměňováni za vykonanou práci podle norem pro úkolovou nebo časovou mzdu přímo podniky, pro které pracovali. Ale příslušná vojenská správa jim z této zdaněné mzdy strhávala částku na stravu, ubytování, otop, ošacení a z jejich mezd se vyplácely odměny pro důstojnický a poddůstojnický sbor a pod. Teprve zbývající částka se vyplatila pracovníkovi, ale v hotovosti jen z poloviny, zatím co druhá polovina byla povinně ukládána na spořitelní knížku uloženou u velitele. Při měnové reformě v roce 1953 došlo k znehodnocení úložky v poměru 1:50, tzn., že za každých Kčs 50,- byla připsána 1,- Kčs. Byla však, i když krátká období, kdy nebyla vyplacena mzda vůbec těm, kteří pracovali v hlubinných dolech v časové mzdě, než jim ze strany závodu byla práce zúkolována. Vojáci obdrželi tehdy jen odměnu za odpracované nedělní směny, které byly v průměru dvě měsíčně. Asi 20% vojáků sloužících u PTP bylo politicko spolehlivých s vyznačenou politickou klasifikací „A". Byli to zejména horníci z povolání u těžkých PTP, nebo vybrané profese ve stavebnictví u lehkých PTP. Ti byli určeni jako instruktoři pro ostatní, kteří měli vykonávat tzv. pomocné práce. Dále to byli vojáci z řad technického personálu, se zdravotní klasifikací Cj a Cd, vojáci z trestu přeložení z bojových útvarů, nebo se jednalo přímo o kriminální živly. Ale byl i určitý počet těch, kteří mimo přidělenou práci vykonávali funkci politických informátorů. Tito vojáci vykonávali, i když omezeně, i základní výcvik se zbraní a po dvou letech služby a max. dvou následných čtyřtýdenních cvičeních byli propuštěni do poměru mimo činnou službu, to je do civilu spolu s těmi, kteří na určitý nátlak podepsali „dobrovolně" v roce 1953 nástup nejméně na tři roky do dolů, nebo na pět let do stavebnictví. Ostatní vojáci byli ponecháni ve službě v armádě bez stanovení doby služby (§39 branného zákona). Nasazení vojáků na pracoviště , zejména v dolech ihned po příchodu k útvaru odporovalo předpisům o zajištění bezpečnosti práce a zdraví, což se projevovalo po celou dobu služby častými úrazy i s trvalými následky a v několika případech i smrtí. Začlenění lidí do práce v dolech a zvláště osob zdravotně postižených, bez předchozího řádného bezpečnostního školení, přípravy a zaučení a bez splnění patřičných hygienických podmínek, lze nazvat téměř zločinem. U značného počtu pétépáků došlo v určitém období k znatelnému psychickému útlaku, zejména nedostatečným odpočinkem u fysicky náročné práce, protože vojáci na rozdíl od civilních zaměstnanců, zejména v dolech, nastupovali pod různými záminkami a závazky do práce i o nedělích, při čemž tehdy sobota byla normálním pracovním dnem. Přesčasová nebo dvojnásobně dlouhá práce byla samozřejmostí uplatňováním hesla gen. Suvorova: Úkol musí být splněn. Bojovým úkolem u těžkých PTP byla těžba. Rehabilitace za politické pronásledování příslušníků bývalých PTP, sloužících v letech 1948 - 1954 s vyznačenou klasifikací „E" nebo jiným z uvedených důvodů, je řešena zákonem č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona 267/1992 Sb. Ne těžká fyzická práce, ne zákazy a omezování dovolenek a vycházek, ale nedostatek odpočinku, psychické ubíjení a zejména bezperspektivnost návratu do civilního života prodloužením vojenské služby na neurčito, byl způsob převýchovy uplatňovaný u politicky nespolehlivých osob v padesátých letech.
Zpracoval Milan Stav Použité materiály
|
|
