|
DUKLA BRANDÝS NAD LABEM Dějiny Dukly - vodního slalomu sahají do roku 1960, kdy se uskutečnilo mistrovství ČSR ve vodním slalomu v jihočeské Bechyni. Pod jeho dojmem se rozhodla parta kanoistických nadšenců pro založení Dukly Bechyně. I přes nelehké začátky, jak to bývá obvyklé, překonávané zprvu především obrovským nadšením, tehdy VTJ Dukla Bechyně vedená nezapomenutelným MuDr. Jaroslavem Přibylem, velmi rychle získávala na věhlasnosti a její jméno bylo už od počátku spojováno s mnohými významnými slalomáři té doby. Již od roku 1965 se její členové začali prosazovat na nejvýznamnějších světových soutěžích a tak celou druhou polovinu let šedesátých a téměř celá léta sedmdesátá přiváželi do vlasti cenné medaile. Mezi nejznámější jména té doby patřili bratři Ladislav a Zdeněk Měšťanové, pozdější dlouholetý trenér Dukly Zdeněk Fifka, František Kadaňka a Antonín Brabec, František Valík a nakonec i jeden z vůbec nejznámějších sportovců té doby Petr Sodomka a jeho nerozluční partneři Karel Třešňák a Jaroslav Radil. Dukla té doby měla velitelské zázemí v posádce na Bechyňském letišti a využívala dřevěnou loděnici u jezu na řece Lužnici v Bechyni pod mostem. Pro rok 1972 byl vodní slalom prvně zařazen mezi olympijské sporty a i když se naši sportovci tehdy, na rozdíl od předchozích let, nijak významně neprosadili, velmi to posílilo prestiž tohoto malého sportu a přineslo i první významnou organizační změnu. V roce 1971 byla Dukla Bechyně sportovně začleněna a podřízena tehdy nově vzniklému Armádnímu středisku Dukla Liberec. Po krátkém přechodném velení Rudolfa Štěrby se na další dlouhé období stal velitelem bývalý reprezentant v armádním víceboji Miroslav Jelínek. Už za jeho vedení byla Dukla Bechyně - vodní slalom na jaře roku 1973 přemístěna do nově budovaného centra slalomářů v Brandýse nad Labem a vzniká tak Dukla Brandýs. Důvodem přemístění bylo jednak přiblížení řídícímu centru v Liberci, ale zejména vylepšení tréninkových podmínek, které tou dobou už v Bechyni značně nevyhovovaly. V Brandýse n/L. byla naplánována rozsáhlá výstavba nové loděnice a hlavně stavba nové umělé slalomové trati na odpadním mlýnském kanálu, kde v tu dobu stála přírodní tréninková trať vodáků Dukly Kbely. V roce 1974 byla Dukla Brandýs - vodní slalom systémově začleněna do nově vzniklého Armádního vrcholového sportu nadále pod velitelstvím Dukly Liberec. Působila jako samostatné odloučené družstvo s kompletním zabezpečením personálním i technickým. V tu dobu působili u družstva, které mělo téměř 30 členů, kromě velitele i 4 trenéři výkonný praporčík a profesionální řidič. Po roce 1977 nastal částečný výkonnostní útlum celého družstva. Na stagnaci se podílela jednak významná generační výměna, končili staří závodníci, kteří pamatovali ještě přípravu v Bechyni a nemalou měrou se projevilo i nenaplnění plánů výstavby střediska slalomářů v Brandýse n/L. Loděnice zůstala jen u základního vybavení a umělý slalomový kanál sice stál a byl využíván pro trénink, jeho provoz a obsluha však byly problematické a jeho dobudování se neuskutečnilo dodnes. Výkonnostní pokles celého družstva se projevil i při další velké reorganizaci v roce 1985, kdy vodní slalom přišel o svou samostatnost. Družstvo bylo téměř zrušeno a zbylých 8 závodníků ( včetně VZS ) přešlo pod tabulky ASD různé Dukly Praha. Nadále bylo dislokováno v Brandýse n/L. jako Dukla Brandýs a jeho vedením byl pověřen bývalý závodník a trenér Vlastimil Ouředník. I přes toto výrazné omezení se začalo družstvo opět výkonnostně zvedat a kromě nově vznikajícího kvalitního závodnického kádru, který se opět rozrůstal se dostavily i nové úspěchy na mezinárodních soutěžích. Po znovuzařazení vodního slalomu do soutěží olympijských her pro rok 1992 a 1996 přišly i poslední významné změny. Družstvo bylo v roce 1990 včleněno do tabulek ASD kanoistiky Dukly Praha, bylo posíleno trenérsky a začalo se od roku 1995 zabývat také přípravou juniorů. Celá tato nová etapa počínající rokem 1985 je spojena především s úspěchy Miroslava Šimka a bratrů Pavla a Petra Šterclových. Když začali světové medaile vozit i slalomářští junioři, dostal se vodní slalom opět na výsluní. Logickým vyústěním této situace bylo opětné osamostatnění družstva vodního slalomu v roce 1997. Významným počinem pro vodní slalom se stalo i rozhodnutí o možnosti zaměstnat sportovkyně - ženy. Toto rozhodnutí přivedlo do našich řad v roce 1996 i olympijskou vítězku Štěpánku Hilgertovou a evropskou mistryni Marcelu Sadilovou. A to už je vlastně současnost. Po revolučních změnách v roce 1989 začala Duklu Brandýs trápit jiná, nesportovní záležitost. Na pozemky našeho současného sídla byl vznesen bývalým majitelem restituční nárok. A tak, přestože je celá záležitost dosud nevyřešena, připravuje se přemístění vodního slalomu do nově získané lokality - na Císařský ostrov do Prahy Troje. Protože neexistují žádné oficiálně vydané brožury o armádním vodním slalomu a žádný z pamětníků začátků v Bechyni už u vodního slalomu nepracuje, je toto snaha uspořádat dostupné vzpomínky a písemné prameny dochované u ASO VS. Vlastimil Ouředník |
|
