Hlava ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba Fórum Muzeum KVH ČSLA Spolubojovníci ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba KVH Forum Spolubojovníci

Iljušin Il-10 / Avia B-33

Letoun Il-10 je dvoumístný pancéřovaný bombardovací a bitevní letoun celokovové konstrukce. Je to dolnokřídlý jednoplošník s lichoběžníkovým křídlem proměnného profilu. Letoun má veškerou výzbroj a potřebnou navigační, radiovou a fotografickou výstroj, která zajištuje jeho bojové použití dle jeho určení.

Letoun je v obou u nás používaných verzích dvoumístný.

Letouny Il-10 sloužily v československém letectvu v letech 1950 – 1963. Část strojů byla dodána v letech 1950 – 1951 ze SSSR (nejčastěji se uvádí 63 ks), následně probíhala v letech 1951 - 1954 Avii Čakovice licenční výroba, ze které armáda převzala okolo 400 ks (přesné údaje bohužel nejsou k dispozici), cca 600 strojů bylo exportováno do Polska, Rumunska, Bulharska a Jemenu.

Il-10 byly zavedeny pod označením B-33, cvičné UIl-10 jako CB-33. Sloužily nejčastěji jako bitevní v bitevních leteckých plucích – 28. bilp, 30. bilp, 32. bilp, 34. bilp, jako pozorovací u 45. dpzlp, cvičné verze u 1. a 4. lšp a v dalších útvarech (velitelství, zkušební útvary).

Motor AM-42. Jedná se vodou chlazený dvouřadý dvanáctiválec o objemu 46,7 litru a výkonu 1472 kW / 2000 k při 2500 ot/min. Poháněl kovovou třílistou stavitelnou vrtuli o průměru 3,6 m. Motor měl při chodu charakteristický zvuk, pro který byl letoun přezdíván „Kombajn“.

O hlavňové výzbroji bude pojednáno dále.

Na vnějších pumových závěsnících (v centroplánu) bylo možno nést pumy do ráže 250 kg, ve vnitřních pumovnicích mohly být volně loženy pumy ráží 2,5, 10 nebo 25 kg. Součástí obranné výzbroje letounu byla skříňka DAG-10 s 10 obrannými granáty AG-2 (1 kg) v zadní části trupu; při napadení ze zadní polosféry by po vypuštění klesaly na padáčcích a vybuchovaly asi 200 m za letounem. Pod vnějšími částmi křídel bylo možno nést až 8 raket RS-82 nebo RS-132. Další možností bylo podvěšení zadýmovacích nádrží.

Barevné schema „Kombajnů“ bylo jednoduché – horní plochy v khaki nátěru, spodní byly modré. Barevné výsostné označení na křídlech a na SOP. Při speciálních příležitostech (cvičení) byl aplikován doplňkový marking. Trupové číslo do roku 1957 kombinace dvou písmen a dvou číslic (v několika případech 3 číslic), oddělených pomlčkou, po roce 1957 čtyřmístné číslo.

Letouny Il-10 ze stavu 3. letky 28. bilp se v létě roku 1954 zúčastnily natáčení filmu „Tanková brigáda“ v rolích svých předchůdců „šturmoviků“ Iljušin Il-2m3 (spolu s „Mezky“ Avia S-199 ze 45. dpzlp v rolích německých Messerschittů Bf-109) ve VVP Ralsko (letiště Hradčany). Válečné sovětské označení bylo namalováno pouze na 1 straně trupu lehce smytelnými barvami.

Ač byl letoun Il-10 v polovině 50. let beznadějně zastaralý, díky své konstrukci a pancéřování byl neuvěřitelně odolný a posádkami oblíbený. V našem letectvu to dokumentuje ojedinělý letecký souboj, kdy byl hlídkující letoun npor. Václava Samöela v prostoru Komárna dne 4.11.1956 napaden dvojicí sovětských MiG-17 (v Maďarsku tou dobou probíhalo povstání). Zadní střelec měl po vystřílení asi 50 nábojů na zbrani zádržku, skrčil se proto za pancéřovou ochranu a hlásil pilotovi směry ztečí MiGů. I přes množství zásahů pilot nouzově přistál v Piešťanech, v konstrukci těžce poškozeného stroje přivezl i větvičky ze stromů z manévrů v minimální výšce. Posádka však zůstala nezraněna.

Varianty letounů Il-10 v československém vojenském letectvu:

Il-10/B-33

Bitevní verze. Členové posádky sedí zády k sobě, mezi nimi je pancéřová deska.

Na licenčních letounech byly oproti původním verzím provedeny následující hlavní změny:

- hlavňová výzbroj u verzí, dodaných ze SSSR, sestávala ze dvou pevných kanonů VJa-23 ráže 23 mm a dvou pevných kulometů ŠKAS ráže 7,62 mm v křídlech a pohyblivého 12,7 mm kulometu UBT v zadním střelišti; licenční B-33 měly v křídlech čtveřici 23 mm kanonů NS-23KM a zadním střelišti 20 mm kanon BTN-20E,

- pod křídla bylo možno zavěsit raketnice pro 130 mm rotační rakety JRRO čs. konstrukce,

- upraveno přístrojové vybavení kabiny,

- zavedeno odvětrávání kabiny (do které často vnikaly výfukové zplodiny) + další drobné změny.

Za provozu v našem letectvu bylo katastrofami ztraceno 14 a haváriemi 27 letounů.

UIl-10/CB-33

U původní sovětské verze bylo otevírání překrytu zadní kabiny odsunutím směrem dozadu, u licenční vyklopením doprava.

Dále byl srovnání s bitevní verzí ve cvičné verzi odstraněn pohyblivý kulomet/kanon, neboť do zadního kokpitu bylo vestavěno druhé řízení a instruktor seděl ve směru letu. Kvůli jeho výhledu bylo nutno snížit pancéřovou desku mezi sedadly o 1/3. Kanony ráže 23 mm byly pouze 2 (vnější), některé stroje jimi nebyly vybaveny vůbec. Bombardovací a raketová výzbroj zůstala zachována.

Katastrofou byl ztracen 1 letoun, při haváriích 8 letounů a 2 letouny shořely na zemi při údržbě díky zanedbání předepsaných postupů.

Základní takticko technická data Il-10:

Délka 11,12 m
Rozpětí 13,4 m
Výška 4,10 m
Maximální vzletová hmotnost 6 535 kg
Maximální rychlost (h = 1 000 m) 505 km/h
Praktický dostup 4 000 m
Maximální dolet bez přídavných nádrží 800 km

Prameny:
Iljušin Il-10 / Avi B-33 v československém vojenském letectvu v letech 1950 - 1963, Miroslav Irra, Milan Hanák, Jakab

Zpracoval Lukáš Doubrava

 

copyright © http://www.csla.cz

Vyhledat
Webarchiv


TOPlist

Creative Commons License
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND

 

Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
http://www.csla.cz - http://forum.csla.cz - http://kvh.csla.cz

ZBRANĚ Pusky