Iljušin Il-28

Až do roku 1965 mělo československé letectvo i čistě bombardovací útvary. V letech po 2. světové válce roli bombardérů většinou nouzově přebíraly upravené transportní vrtulové letouny. S nástupem proudových letounů byl do našeho letectva zaveden dvoumotorový stroj Iljušin Il-28 (čs. označení B-228). Jednalo se vlastně o jediný proudový bombardér v čs. letectvu.

Il-28 je třímístný dvoumotorový středoplošník s motory v gondolách uprostřed každého křídla. Posádku tvořili pilot, letovod v kabině na přídi a radista-střelec na zádi, který ovládal dvojici kanonů ráže 23 mm ve střelecké věžičce; pilot mohl vést palbu dvojicí pevných kanonů stejné ráže v přídi. Pilot a letovod měli k dispozici katapultážní sedačky, letovod ovšem pro výkon své funkce za letu sedačku opouštěl a seděl na svém pracovišti v prosklené přídi trupu. Oba nastupovali do svých kabin odklopnými překryty na horní straně. Radista-střelec měl k dispozici dvířka na spodku trupu a kabinu musel v případě nebezpečí opustit vlastními silami.

Letoun mohl nést až 3000 kg pum v pumovnici ve střední části trupu, v našem letectvu se využívalo pouze zatížení 1000 kg pum.

Motory jsou typu VK-1A. Celkový objem neseného paliva je 7908 l, umístěného v 5 nádržích v trupu.

Bombardéry Il-28 byly vyráběny v SSSR a v našem letectvu sloužily v rozmezí let 1955 – 1973. Celkem bylo dodáno 77 kusů všech verzí.

Il-28 měl i svou cvičnou verzi Il-28U, v čs. letectvu označenou CB-228.

Iljušiny v našem letectvu létaly v barvě kovu. Trupové označení se nijak nevymykalo ze zavedeného standardu – do roku 1957 kombinace písmen a číslic na přídi, po tomto roce poslední 4 číslice výrobního čísla na zádi. Pro účely cvičení byly některé stroje opatřovány barevným pruhem v zadní části trupu.

Varianty letounů Il-28 v československém vojenském letectvu:

Il-28 (B-228)

Základní bombardovací verze. Pumy zaměřoval a odhazoval ze svého pracoviště letovod, kde měl k tomuto účelu zaměřovač a skříňku odhozu pum. Pro bombardování bez přímé viditelnosti cíle byla část strojů vybavena radiolokačním zaměřovačem PSBN-M-8 v „bouli“ pod trupem za přední podvozkovou šachtou; obrazovku měl na ve své kabině opět letovod. Několik letounů bylo místo toho vybaveno systémem RYM-S, který využíval protínání dvou rádiových paprsků z pozemních vysílačů.

V roce 1958 bylo rozhodnuto o zrušení bombardovacího letectva. Od tohoto roku byly bombardovací verze vyřazovány, část z nich byla upravena na průzkumné verze, zbytek sešrotován. Poslední bombardéry byly vyřazeny v roce 1965.

Z dodaných 58 ks bylo ztraceno 6 ks, jeden letoun předán Polsku jako náhrada za zničený stroj po srážce s čs. MiG-19 nad Prahou.

Il-28U (CB-228)

Cvičná verze pro pilotní výcvik. Místo pracoviště letovoda byla vytvořena kabina pro instruktora, v zádi trupu se mohl cvičit radista, výzbroj byla sejmuta. Pumovnice nebyla vybavena závěsníky, díky upravené přídi, kde byla vytvořena druhá pilotní kabina bez zařízení na zaměřování a odhoz pum.

Dodáno 9 ks, při katastrofě ztracen 1 letoun.

Il-28R

Fotoprůzkumná varianta. Ze SSSR dodáno 10 ks. Od bombardovací verze se lišila instalací přídavných nádrží o obsahu po 950 l na koncích křídel a instalací kamer pro denní i noční průzkum do pumovnice, dále mohly být v pumovnici umístěny i osvětlovací a zábleskové pumy a také další přídavná nádrž o objemu 750 l. Byl vypuštěn pravý kanon v přídi trupu.

Dva letouny ztraceny při katastrofách, jeden byl zničen havárií.

Il-28RT / Il-28RTR

Verze pro vedení radioelektronického boje. Tyto verze vznikly přestavbou původních bombardérů v LO Kbely. Část strojů nesla radiolokační pátrač SRS-3 (prokazatelně 5 letounů), 8 letounů pak aktivní radiolokační rušič SPS-2 a pasivní radiolokační rušič ASO-28.

Základní takticko technická data Il-28 / Il-28R

Zdroj: 
Iljušin Il-28 v československém vojenském letectvu, Miroslav Irra

Zpracoval Lukáš Doubrava

copyright © http://www.csla.cz

Vyhledat

Napište nám Návštěvní kniha Spřátelené weby Mapa stránek

veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND