|
L-29 Delfín
Reaktivní letoun L-29 je dvoumístný cvičný středoplošník celokovové konstrukce. Je určen pro základní a rozšířený výcvik pilotů reaktivních letadel a pokračovací výcvik zaměřený k přechodu na bojová reaktivní letadla různých typů. Je schopen operovat na betonových, písčitých a travnatých letištích. Jeho výkony a vlastnosti, vybavení, výstroj a výzbroj dovolují hospodárný způsob nácviku základní a vyšší pilotáže, letů bez vnější viditelnosti, nácvik střelby z palubních zbraní a bombardování. U některých pluků byl letoun využíván i jako kurýrní nebo hotovostní (s výzbrojí v podvěsech). Reaktivní letoun L-29 je dvoumístný cvičný středoplošník celokovové konstrukce. Je určen pro základní a rozšířený výcvik pilotů reaktivních letadel a pokračovací výcvik zaměřený k přechodu na bojová reaktivní letadla různých typů. Je schopen operovat na betonových, písčitých a travnatých letištích. Jeho výkony a vlastnosti, vybavení, výstroj a výzbroj dovolují hospodárný způsob nácviku základní a vyšší pilotáže, letů bez vnější viditelnosti, nácvik střelby z palubních zbraní a bombardování. U některých pluků byl letoun využíván i jako kurýrní nebo hotovostní (s výzbrojí v podvěsech). V průběhu služby byly verze letounu L-29 vylepšovány o různá zařízení – identifikační zařízení (odpovídač) SRO, zařízení pro signalizaci námrazy za letu (úprava letounů v LOT od roku 1981); dále byly provedeny změny ovládacích prvků výzbroje v kabinách. Od roku 1983 byly letouny L-29 a L-29R vybavovány palubním signalizátorem katapultáže PSK, zabezpečující vysílání havarijních signálů prostřednictvím radiostanice a identifikačního zařízení SRO od okamžiku oddělení pilotního sedadla od letadla. Podával tím okamžitou informaci o nouzovém opuštění stroje za letu a přesnou lokalizaci místa katapultáže pro možnost rychlé záchranné akce. Do druhé výrobní série měly Delfíny Pitotovu trubici umístěnu na horní části SOP, od třetí série byla umístěna na pravém křídle. Pro účely nácviku střelby neřízenými raketami a bombardování měly letouny L-29 možnost podvěsu raketometů pro neřízené protizemní rakety typu R-57/4M, SR-55/4 a R-57/IV (čtyřnásobný) nebo SR-55181 (osminásobný), neřízených raket ráže 76 a 80 mm (zařízení Oerlikon pro dvojici raket), raket LR-130 s dvojnásobným vypouštěcím zařízením R-130/II, skupinového závěsníku pro 4 osvětlovací bomby ZP-50-35/IV, leteckých bomb OFAB-100 (tříštivá) a CPP-50 (cvičná betonová), přídavných nádrží na 150 l paliva nebo kontejnerů s druhoválečnými německými kulomety MG-17 (vzor 17N) ráže 7,92 mm. Havarijní zapisovač letových parametrů SARPP-12 byl umístěn pod dvířky na pravé straně trupu mezi 31. a 32. přepážkou (od 36. výrobní série). Motor M-701 s radiálním kompresorem a sedmi spalovacími komorami. Verze c-150, c-250, c-400, c-500. Trupové palivové nádrže (přední 670 l a zadní 360 l) jsou vzájemně spojené; ze zadní jde palivo do motoru přes 12 l nádrž pro let na zádech (postačovala na 20 sekund letu na plný plyn). Katapultážní sedadla KK-1, v předním kokpitu dovybavené zařízením (rámem) na rozbití překrytu kabiny. Až na drobné výjimky byl marking Delfínů v armádních službách jednotný a to v barvě hliníku s bezbarvým lakem, s barevnými kokardami a čtyřmístným trupovým číslem; u jednotlivých útvarů byly různě zbarvené příďové kužely, konce křídel a detailů na ocasních plochách a u některých pluků i rozlišovací čísla letounů na přídích. Při generálních opravách byl „olétaný“ lak nahrazován hliníkovým bronzem (ČSN 9110), v roce 1988 byl zaveden šedomodrý nitroemail (ČSN 1010).
Varianty letounů L-29 v československém vojenském letectvu: L-29 Základní dvoumístná verze pro základní, rozšířený a pokračovací výcvik. Řízení je v obou kabinách, přední pilotní prostor byl vybaven zaměřovačem. Československé vojenské letectvo převzalo a provozovalo celkem 140 letounů této verze. Katastrofami bylo před rokem 1989 ztraceno 5 letounů, další 1 ještě před rozpadem federace v roce 1992 a po jednom u letectva AČR (r. 2000) a ASR (r. 1995); při haváriích bylo zničeno 7 letounů. L-29R Fotoprůzkumná verze, vyvinutá z původní cvičné verze pod krycím označením „Oko“. Původní tovární označení bylo L-329. Do spodní části trupu pod pilotní kabiny byla zastavěna speciální lafeta pro fotovýstroj. Byly zde zabudovány kamery AFP-02, NFP-02 nebo ŠFP-02 pro šikmé či svislé snímkování. Zástavba lafety si vyžádala přemístění akumulátoru dozadu před brzdící štíty. Závěsníky na křídlech byly posunuty dále od trupu kvůli možnosti zavěšení širších univerzálních břemen (raketomety, zábleskové pumy). Přední kabina měla identické vybavení s cvičnou verzí (s výjimkou nastavení zaměřovače), pouze táhla řízení musely být vedena pod bočními stolky místo pod podlahou. V zadní kabině byly odstraněny řídící prvky a pro práci operátora-pozorovatele přibyl pracovní pult a zařízení pro ovládání kamer. Dalším doplňkem byly pevné nádrže na 200 l paliva na koncích křídel. Celkem bylo vyrobeno 64 ks letounů této verze, v čs. vojenském letectvu létalo 60 z nich (4 prototypy armáda nepřevzala a byly provozovány pouze VZS-031). 51 stroj byl zařazen do stavu 45. dpzlp, 7 ks obdržel 11. slp, po jednom 1. a 8. slp. Když byl 45. dpzlp v roce 1969 zrušen, jeho letouny přešly do podřízenosti 47. pzlp. Katastrofou byly zničeny 2 letouny, při havárii ztracen 1 letoun této verze. L-29RS Po katastrofě L-29R v roce 1977 bylo rozhodnuto o přestavbě průzkumných verzí na jednomístnou verzi pro pokračovací výcvik. Důvodem byla snaha o odlehčení přetíženému draku. Zadní pilotní prostor byl zrušen, do jeho prostoru byly na podlahové nosníky umístěny agregáty elektrického a speciálního vybavení ze zadní části trupu a centroplánu. Celý prostor byl zakryt deskou na úrovni pultů, zadní překryt zůstal zachován. Lafety kamer byly demontovány. Byly odstraněny nádrže na koncích křídel. Celkem mělo být takto upraveno 24 letouny. U verze RS nedošlo k žádné katastrofě nebo havárii.
Základní takticko technická data L-29/L29R/L-29RS:
Prameny: copyright © http://www.csla.cz |
|
