MiG-29 je jednomístný dvoumotorový stíhací letoun, určený k ničená nepřátelských letounů a vybojování nadvlády v pásmu fronty a jejím okolí za všech povětrnostních podmínek. Je to samonosný celokovový hornoplošník s šípovým křídlem, trupem tvořeným vztlakovým tělesem, vyvozujícím cca 40% vztlaku, plovoucím šípovým stabilizátorem a dvojicí šípových svislých ocasních ploch. Má omezenou schopnost útoku proti pozemním cílům nepřítele, a to pouze pumami, neřízenými raketami a kanónovou palbou za přímé viditelnosti cíle. Pro výcvik pilotů existuje dvoumístná varianta.

Poslední typ letounu, dodaný k nám před rokem 1989. Jednalo se o druhý zavedený dvoumotorový stíhací letoun, v případě české „části“ letectva i letoun s nejkratší dobou služby (pokud nepočítáme některé typy letounů z těsně poválečného období, tam šlo spíš o „olétané“ válečné, nebo experimentálně či nouzově zavedené, stroje). Vzhledem k politickým změnám byly další dodávky zrušeny.

Katapultážní sedačka K-36DM již měla parametry H-0, V-0.

Pohon zajišťovala dvojice motorů RD-33.

Hlavňová výzbroj byla stejná u jednomístné i dvoumístné varianty a tvořil ji 30 mm letecký kanon GŠ-30 se zásobou 150 nábojů. Z kanonu nelze vést palbu s podvěšenou podtrupovou nádrží.

Pod křídly bylo možno výzbroj podvěsit na celkem 6 závěsníků (3 pod každým křídlem) plus přídavná nádrž PTB-1500 na podtrupovém závěsníku mezi motorovými gondolami.

Z protiletecké raketové výzbroje byly v našem letectvu požívána radiolokačně naváděné střely R-27R a infračervené R-27T, R-60, R-60M a R-73.

Protizemní výzbroj bylo možné podvěsit na 4 bližší závěsníky u trupu a to do celkové hmotnosti 3000 kg. Jednalo se o neřízené rakety (vč. raketových bloků), pumy do hmotnosti 500 kg, zápalné nádrže, kazetové pumy a kanonové kontejnery. Na nejbližších závěsnících u trupu bylo možno nosit přídavné nádrže PTB-1150.

Obě verze byly vybaveny radiolokátorem N-019EA Rubín, dosah radiolokátoru v režimu zaměření byl 70 km, v režimu sledování 60 km, počet sledovaných cílů byl 10. Novinkou byl přilbový zaměřovač NSC-29.

Barevné schéma letounu bylo tvořeno nepravidelnými poli světle a tmavě zelené a světle a tmavě hnědé barvy na horních plochách a světle modrošedou barvou na spodních plochách. Trupové číslo se nacházelo na obou SOP a bylo jako obvykle čtyřmístné, ale oproti zavedené praxi byla tvořena posledními dvěma číslicemi výrobního čísla, další dvě číslice byly v rozsahu 01-18 pro jednomístné letouny a v rozsahu 01-02 pro dvoumístné. Toto schéma značení bylo dáno na základě mezinárodních dohod o snížení počtu konvenčních zbraní na konci 80. let.

Všechny letouny MiG-29 zpočátku sloužily u 11. slp v Žatci, v rámci dělení výzbroje byla roce 1992 v poměru 1:1 polovina letounů předána na Slovensko (u ostatních letounů byl poměr 2:1, s výjimkou MiG-23). V roce 1993 byly naše „devětadvacítky“ přelétnuty k 1. slp do Českých Budějovic (11. slp byl zrušen), následující rok vyřazeny z výzbroje a uloženy. V roce 1995 směněny s Polskem za vrtulníky Sokól.

Varianty letounů MiG-29 v československém vojenském letectvu:

MiG-29

Jednomístná verze, popis výzbroje a vybavení viz výše. Dodáno bylo 18 ks, za dobu služby v československém a českém letectvu nebyl ztracen ani jeden letoun.

MiG-29UB

Dvoumístná verze pro výcvik. „Spárka“ mohla nést stejnou paletu výzbroje jako jednomístná verze. V našem letectvu byly provozovány 2 ks.

Základní takticko technická data MiG-29:

Lukáš Doubrava

Zdroj:
MiG-29 všechny verze
4+ publication