Su-25 je jednomístný dvoumotorový podzvukový bitevní letoun, opatřený částečným pancéřováním, určený k podpoře pozemních vojsk v pásmu fronty za přímé viditelnosti cíle. Je zkonstruován jako samonosný celokovový hornoplošník s přímým křídlem, trupem se dvěma motorovými gondolami po jeho stranách a klasickou svislou a vodorovnou ocasní plochou.

Ve vojenském letectvu ČSLA (od roku 1993 v AČR a ASR) byla používána exportní verze Su-25K (zvnějšku od původní verze odlišná tvarem antény odpovídače SRO-2 a jinou výmetnicí klamných cílů), pro výcvik pak dvoumístná varianta Su-25UBK.

Letouny byly vyráběny v závodě v Tbilisi.

ČSSR se stala prvním zahraničním uživatelem tohoto typu, první „šturmoviky“ přistály na letišti v Hradci Králové dne 2.4.1984; jednalo se o 4 stroje 5. výrobní série. Naši piloti s letouny poprvé samostatně létali dne 11.6.1984. Dále byly dodány další 4 letouny z 5. série, čtyři z 6. série, deset z 8. série, šest z 9. série a osm z 10. série. Celkem se tedy jednalo o 36 jednomístných letounů verze K, „spárky“ UBK byly dodány až v roce 1988 v počtu dvou kusů (jeden z 32. a jeden z 33. série). Všechny Su-25 sloužily u 30. sbolp, tento pluk byl v roce 1985 přesunut na letiště v Pardubicích (resp. si vyměnil dislokaci s tamním 47. pzlp) a přeznačen na 30. bilp. Po rozpadu federace byla 1/3 letounů verze K a jeden UBK předána na Slovensko, zbytek přelétnut koncem roku 1994 na letiště v Náměšti nad Oslavou. U našeho letectva byl provoz „pětadvacítek“ ukončen v roce 2000.

Žádný z letounů Su-25 nebyl ztracen při havárii, v roce 1994 došlo pouze k poškození letounu na letišti v Pardubicích, kdy při zkoušce brzdícího padáku letoun trupového čísla 1003 na mokré dráze po utržení padáku nestihl zabrzdit a byl zachycen rollstopem - “mucholapkou“ (stroj opraven); k druhému poškození typu došlo u letectva ASR – v roce 1993 při přistání na letišti Sliač došlo k poškození letounu t.č. 8072 (zrušen).

Hlavňovou výzbroj tvořil dvojkanon GŠ-2-30 (AO-17A / 9A623) ráže 30 mm v přídi; zásoba nábojů činila 250 ks.

Dále byl letoun vybaven 10 podkřídelními závěsníky, z nichž 8 vnitřních bylo univerzálních, 2 vnější umožňovaly pouze podvěšení infraraket R-60 pro blízký manévrový boj. Paleta možné výzbroje na ostatních závěsnících byla velmi široká, od klasických leteckých pum, přes kazetové pumy a neřízené rakety (jak samostatné, tak v raketových blocích) po laserem naváděné řízené rakety Ch-25L a Ch-29ML. Specialitou byly kanonové kontejnery se sklopnými dvojkanony GŠ-23, které mohly být podvěšeny i pro střelbu vzad. Přídavné nádrže 4 x 800 l, pak dolet vzrostl na 1950 km. Maximální hmotnost podvěšené výybroje činila 4360 kg.

Pasivní ochranu letounu zajišťovaly 4 výmetnice klamných cílů ASO-2V. Letoun mohl nést i kontejnery pro REB typu SPS-141/142/143 pro aktivní rušení radiolokačních prostředků protivníka.

Su-25 nebyl vybaven radiolokátorem, v přídi trupu se nacházel laserový dálkoměr a značkovač cíle Klen-PS.

Motory typu R-95Š jsou odvozeny z motoru R-13F-300, neměly komoru přídavného spalování. Jejich oddělení ocasní částí trupu vylučovalo zásah jedinou střelou, olejová nádrž pravého motoru byla pancéřovaná. Stejně tak byly pancéřovány i přívody paliva k motorům a hlavní palivová nádrž.

Katapultážní sedačka K-36L bez omezovačů rozhozu rukou a deflektoru hlavové části umožňovala záchranu pilota ve všech výškách při minimální rychlosti 100 km/h. Při náklonu 90° je minimální výška 50 m, při letu na zádech 150 m. Pilotní kabina byla chráněna pancířem z titanové oceli o tloušťce maximálně 24 mm, pilot měl pancířem chráněné temeno hlavy a z pancéřového skla byl i průhledový štítek kabiny.

Ve svislé ocasní ploše byl zabudován systém Tester-UZ, který zaznamenával 256 důležitých parametrů letu a činnost vybraných systémů letounu. Dalším záznamovým systémem byl magnetofon MS-61M.

Z výrobního závodu k nám byly letouny dodávány s kamufláží horních a bočních ploch v kombinaci tmavě a světle zelené a tmavě a světle hnědé; spodní plochy měly světle modrošedou barvu. Při generálních opravách byly letouny přestříkány stejnou kombinací barev, ale s jinými čísly odstínů. Samozřejmostí byly barevné československé výsostné znaky a od roku 1957 neměnná praxe čtyřmístného trupového čísla / posledních 4 číslic výrobního čísla – u Su-25 byly černé nebo bílé číslice, u některých strojů byly zamalovány mezery po šablonách, část strojů s černými číslicemi obdržela 15 mm široký bílý lem, letoun č. 1002 měl červený lem. Již koncem 80. let se na některých letounech objevily kresby dívek, žraločích tlam a znak města Ostravy (podle čestného názvu 30. bilp „Ostravský“). Po roce 1989 je známo několik zajímavých kamufláží, nejznámější zůstane asi „Žabák“.

Varianty letounů Su-25 v československém vojenském letectvu:

Su-25K

Písmeno K znamená Коммерческий – komerční, obchodní = exportní verze.

Popis, výzbroj a počty dodaných kusů výše. Na letounech z vyšších sérií (80., 90. a 10.) byly provedeny drobné konstrukční úpravy – úprava brzdících štítů, stínící přepážka u přistávacích světlometů proti oslnění pilota, změna konstrukce táhla zajištění překrytu kabiny, změny na katapultážních rukojetích, jiný tvar ústí hlavní kanonu.

Su-25UBK

Учебно-боевой коммерческий – školně-bojový komerční.

Od verze K se liší přidanou kabinou instruktora na hřbetě trupu. Instruktor sedí o 440 mm výše než žák. Pro zlepšení podélné stability byly upraveny ocasní plochy – směrovka zvýšena o 400 mm, plocha výškovky zvětšena o 0,3 m2 a upravena její konstrukce. Jinak si verze UBK ponechala bojové vlastnosti jednomístné verze, tj. má možnost nést stejnou paletu výzbroje. Provedení ústí hlavní kanonu odpovídá 90. a 10. sérii verze K.

Základní takticko technická data Su-25K (Su-25UBK)

Lukáš Doubrava
Zdroj: Su-25, HEMA 1991 Su-25, všechny verze, 4+ publikace