|
VÝPOČETNÍ TECHNIKA V ČSLA Počáteční snahy zavést výpočetní a automatizační techniku do procesu velení a řízení ČSLA sahají do poloviny padesátých let. V prostorách původní budovy ministerstva národní obrany byla vybudována Strojněpočetní stanice MNO. Vybavení tvořilo několik děrnoštítkových strojů typu ARITMA zaměřených na hromadné zpracování dat. Většinou šlo o vnitřní agendu armády jako mzdy a platy zaměstnanců a ubytovací agendu apod.. V roce 1960 bylo vytvořeno samostatnéoddělení mechanizace evidence. O dva roky později byla strojněpočetní stanice zrušena a v prostorách objektů Dukly na Julisce bylo zřízeno středisko mechanizace a automatizace MNO. Středisko bylo vybaveno novými programovatelnými abecedně-číslicovými stroji ARITMA. I na jednotlivých velitelstvích svazků byly postupně vytvářeny menší strojněpočetní stanice a postupně nastával širší rozvoj zpracování dat na děrnoštítkových strojích. Společně s ním začala pomalu klíčit idea využití výpočetní techniky i v polních podmínkách pro práci štábů. V té době poměrně vyspělá bojová a spojovací technika podnítila vznik pojízdné soupravy děrnoštítkových strojů nazvanou MOST. Bohužel projekt MOST, provázený klasickými problémy, skončil stejně neslavně jako mnohé projekty před ním. Po různých pokusech o efektivní využití v praxi byla souprava bez možnosti praktického použití zrušená. V tomto období byla také zřízena dvě významná armádní pracoviště. První byl Elektronický výzkumný ústav v Praze Jincích (později přejmenován na Výzkumný ústav 060), který se podílel na rozvoji automatizační techniky po technické stránce. Druhým bylo Středisko mechanizace a automatizace v Praze Braníku (později Výzkumný ústav 401). Armáda si uvědomila nutnost vychovávání vlastních automatizačních odborníků, což se projevilo i vytvořením speciální katedry pro oblast vojenské výpočetní techniky při Vojenské akademii v Brně v roce 1962. Tato katedra existuje dodnes. Ve srovnání s ostatními počítačovými katedrami na vysokých školách patří k těm s nejdelší tradicí a stále nic neztratila na svém prestižním postavení. V roce 1965 byl na vojenské akademii nainstalován první počítač na katedře. Byl to MINSK 21. Další léta přinesla stále větší uvědomění nutnosti využití počítačů ve velení a řízení armády. Proto v roce 1967 vznikla přímo na Generálním štábu Správa vojenských informací jako orgán funkčně zodpovědný za rozvoj dané oblasti. V jeho přímé podřízenosti vzniklo v budově Generálního štábu Informační středisko. K prvnímu vybavení patřil počítač EPOS 1, který sloužil armádě až do roku 1972. Informační středisko prošlo dlouhou cestou vývoje. Mnohokrát měnilo svůj název (později Výpočetní a projektové středisko, pak Vývojové a projekční středisko automatizace velení vojskům) i svoji podobu, ale jeho existence zůstala zachována až dodnes a stále patří mezi hlavní střediska automatizace armády. Dnes má opět nové jméno, Vývojové a technologické centrum informatizace AČR, a pohltilo část pracovníků zrušeného Výzkumného ústavu 401 v Braníku. Taktéž ostatní strojně-početní stanice svazků se postupně měnily na výpočetní střediska a byly osazovány novou automatizační technikou. V roce 1970 začaly být zaváděny do armády počítače EPOS 2 (ZPA 600). Celkově jich v armádě až do roku 1978 a jeden dokonce v mobilní podobě na několika nákladních automobilech se speciální nadstavbou. Byl určen pro práci štábu v polních podmínkách. Mezi jeho hlavní nevýhody patřilo, že se musel pokaždé znovu dlouze oživovat. Vývoj orgánů zodpovědných za rozvoj automatizace v rámci armády přešel rychlým vývojem stejně jako sama výpočetní technika. Postupně byly zaváděné do armády další modernější počítače. Jednoznačně to byly další typy ruského počítače MINSK 22 a MINSK 32. Po vzniku JSEPu byly postupně na výpočetních střediscích nainstalovány sálové stacionární počítače středního výkonu EC 1030 (EC 1033). Od roku 1975 až do roku 1991 jich bylo v rámci armády v provozu 12 kusů. Později novější EC 1045 (1046). Je kupodivu, že tyto velké počítače byly v aktivním provozu ještě v roce 1995. Postupně byly nasazovány stále novější typy počínaje výpočetní technikou projektu SMEP zastoupené počítači SM, počítači ADT, později i domácími osmibitovými počítači TEXT 01, až po moderní počítače typu PC nebo Silicon. Specifickou a samostatnou kapitolu ve vývoji výpočetní techniky znamenaly mobilní výpočetní prostředky pro práci v polních podmínkách. Samozřejmě že tato oblast je spojená hlavně s armádou. První vlaštovkou byla již vzpomínaná děrnoštítková souprava MOST. V 70.letech vznikla převozní počítačová souprava PŘÍPRAVA II. V těchto letech vznikly i pojízdné výpočetní automaty CONSUL 261 a 266, které u vševojskových, leteckých a ženijních svazků zabezpečovaly zpracování taktických, technických a týlových výpočetních úloh. V 80.letech byla do výzbroje zavedená řada malých mobilních počítačů MOMI, postavených na bázi minipočítačů ADT 4300 a 4500. Soupravy MOMI 2 a MOMI 3 umožňovaly výstavbu terminálových sítí v polních podmínkách. V druhé polovině 80.let byl zaveden nový zodolněný osmibitový počítač POTAS, který splňoval klimatické a mechanické požadavky podle vojenských norem. Dalším zajímavým polním automatizačním prostředkem byl ruský výpočetní systém PASUV. Byl umístěn v několika obrněných transportérech a umožňoval provoz a komunikaci mezi transportéry i za přesunu. V letech 1985 až 1990 probíhaly státní úkoly SMEP-SII a VYLET, v rámci kterých se vyvíjely nové speciální prostředky výpočetní techniky, splňující požadavky čs. vojenských norem. V důsledku změn po listopadu 1989 však došlo k ukončení vývojových prací a výroba zařízení, z nichž některé již byly ve stádiu funkčního prototypu, nebyla realizována, neboť pozbyla původního účelu (hlavně kvůli technické zaostalosti a vysoké ceně). ANTISKOLA.EU Použité zdroje: |
|
