VOJSKO PROTIVZDUŠNÉ OBRANY
| Zpět na předhled druhů vojsk | Letecké vojskové opravny PVOS |

Vojsko Protivzdušné obrany (PVO) bylo, je a asi stále zůstane velmi důležitým prvkem sestavy pozemního vojska. Tak, jak vzrůstal jeho význam již v průběhu druhé světové války, ještě rychlejším tempem tento proces pokračuje. Vyplývá zcela logicky a zákonitě z rostoucí úlohy letectva a zdokonalování jeho bojových parametrů. Zkrátka - čím je modernější letectvo, tím modernější musí být i prostředky PVO na druhé straně, které budou co nejvíce snižovat účinnost jeho působení.

Samostatnou kategorii tvořilo vojsko Protivzdušné obrany státu (PVOS), které bylo určeno k ochraně našeho státního území. Způsob obrany byl objektový, protože nikdy nebylo a ani dosud není dosti prostředků k plošnému pokrytí celého území. Takže přikryta byla především politicko-administrativní a ekonomická centra: Praha, Plzeň, Ostrava, Brno, Bratislava, Košice. Objekty byly bráněny protiletadlovými raketovými systémy se solidní účinností. Ostatní města či objekty nezůstávaly bez obrany. Vojsko Protivzdušné obrany státu mělo radiotechnické vojsko, které zjišťovalo nezbytné prvky pro sledování vzdušných cílů, protile-tadlové brigády a oddíly k ničení letounů raketami, ale i stíhací letectvo, které působilo i tam, kde nebyla objektová obrana raketami. Se všemi třemi zmíněnými druhy prostředků bylo vojsko PVOS organizováno ve dvou divizích PVOS (1. d. PVOS - Zatec, 2. d. PVOS - Brno). Modernizace protiletadlovými raketami S-200, S-300 a stíhacími letouny MIG-29 významně zvýšila její účinnost v osmdesátých letech. Pro ilustraci mohu uvést, že Američané se asi v polovině devadesátých let vyjádřily o oddílu raket S-300 v tom smyslu, že by spolehlivě ubránil Washington (a my jsme oddíl měli rozmístěn k obraně Prahy).

Stejně významné modernizace dosáhla i protivzdušná obrana vojsk. Motostřelecké jednotky byly již v sedmdesátých letech vyzbrojeny ručními protiletadlovými raketami Střela 2M, vše-vojskové svazky měly protiletadlové raketové pluky KUB nebo STŘELA 1, obě armády také pluky KUB a Západní okruh pro-tiletadlovou raketovou brigádu. Tyto vojskové prostředky byly již mírově udržovány částí svých sil v bezprostřední bojové pohotovosti v kvalitně vybudovaných palebných postaveních v blízkosti svých posádek. Tím se vlastně staly součástí systému protivzdušné obrany státu.

Ve funkcích, které jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech zastával, jsem vyjížděl s těmito protiletadlovými raketovými útvary k ostrým prověrkovým střelbám do Astrachaně v SSSR. Hluboce jsem se skláněl před tím, jak naši vojáci základní služby pod velením svých mladých velitelů pluků, kapitánů a majorů, ovládali tyto zbraně. A to byli z dnešního pohledu pouze „amatéři"! To, co jsem pociťoval já, nebylo rozhodující. Rozhodčími byli sovětští důstojníci ze štábu vojenského polygonu, jejichž uznání bylo tak velké, že s obdivem hovořili o schopnostech našich vojáků a přiznávali jim nejlepší hodnocení ze všech armád Varšavské smlouvy, včetně těch svých sovětských.

Nechci hovořit o všech podrobnostech, ale snad mnozí naši občané ani nemohli vědět, že veškerý letecký provoz na území naší republiky, vojenský i civilní, řídili vojenští dispečeři z řídícího stanoviště na Ruzyňském letišti. A jejich pokyny se muselo řídit i letectvo Střední skupiny sovětských vojsk z Milovic.

Vojsko protivzdušné obrany státu i protivzdušné obrany pozemních vojsk bylo dobře vyzbrojeno, vycvičeno a stanovené úkoly v době války by splnilo.

| Zpět na předhled druhů vojsk |

Z knihy Generál studené války
zveřejněno se souhlasem autora

Vyhledat

Napište nám Návštěvní kniha Spřátelené weby Mapa stránek

veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND