|
SLUŽBA POHONNÝCH HMOT A MAZIV - 80 léta Už jsem jednou uvedl, že ČSLA, tedy Československá lidová armáda je fenomén našich dějin, který se svého objektivního posouzení dočká až asi za hodně let. Abychom se nebořili do irelevantních věcí zůstanu u postulátu že Československá armáda byla taková jaká byla. Kdo v ní sloužil má jisté povědomí a je na něm jestli svoji zkušenost vnímá pozitivně nebo naopak.V předchozích dvou tématech jsem se věnoval: - komplexnímu pohledu na přípravu člověka občana civilisty na boj, tedy tomu co z něj mělo udělat vojáka - v samostatném bloku jsem se věnoval základům použití ČSLA v útočném boji. Tento druhý blok má před sebou ještě možnosti jistého vývoje. V této době zpracovávám blok šesti témat, kdy se budu zabývat službou PHM. Protože byla přímou součástí týlového zabezpečení vezmu to komplexněji a službu PHM vždy nějakým způsobem zvýrazním. Na úvod bych chtěl předeslat, že v době existence ČSLA nebyl používán dnes běžný termín logistická podpora. Po sovětském vzoru bylo všestranné zabezpečení armády v poli řešeno tak, že bylo rozděleno na tři části. TÝLOVÉ ZABEZPEČENÍ TECHNICKÉ ZABEZPEČENÍ a ZDRAVOTNICKÉ ZABEZPEČENÍ Jelikož jsem v ČSLA pracoval jako týlový specialista služby PHM, na funkcích NS PHS 31.rlrtz v Bechyni , ČVO 740 a potom jako důstojník služby PHM 51.lpr v Prostějově, ČVO 742 budu se věnovat pouze týlovému zabezpečení. Základem týlového zabezpečení útvarů jednotek ČSLA byly POHYBLIVÉ ZÁSOBY MATERIÁLU. Pohyblivé zásoby byly materiál všech materiálových tříd potřebný k tomu, aby bojující armáda byla schopna vést boj na dobu 3 až 5 dnů. Za tuto dobu se měl rozvinout polní zásobovací systém, tedy armádní a frontová základna týlového zabezpečení. Pohyblivá zásoby byly kalkulovány, vytvářeny a , přepravovány, spotřebovávány a doplňovány v základních kalkulačních ekvivalentech. Byl to tyto termíny: Palebný průměr: počet kusů střeliva určený k dané zbrani. U zbraně Sa 58 to bylo 300 nábojů. Palebný průměr pro jednotlivé zbraně určovaly speciální předpisy. Palebný průměr jednotky nebo útvaru byl součet všech palebných průměrů všech zbraní a zbraňových systémů celé jednotky nebo útvaru. Byl spočítán na kusy a převeden do tun. Denní dávka potravin: množství kalorií uložených v různých typech konzervovaných potravin a pečiva který měl zajistit energetickou spotřebu vojáka na jeden den.Denní dávka potravin útvaru jednotky tak byl dán prostým součtem vojáků a násobeno jednotlivými složkami této stravní dávky, Záloha výstroje letní/ zimní: množství jednotlivých výstrojních součástek na kompletní vybavení jednoho vojáka na letní/ zimní období. Jestli si dobře pamatuji šlo o 25 kompletů. Náplň PHM: bylo to předepsané množství PHM které muselo mít přímo u sebe jedno vozidlo nebo agregát. Tank T –72 měl obsah integrálních nádrží 1560 litrů, což byla jeho náplň. EC-1kVA měla obsah nádrže 7 litrů a 60 litrů benzinu ve směsi s olejem M2T měla uloženo ve třech kanistrech na PHM 20 litrů Náplně PHM byly přesně určeny předpisem PHM 1-1, příloha 1 a ten pamatoval na všechno, co v ČSLA spotřebovávalo cokoliv. Obecně platilo že náplň PHM má zajistit proběh: Náplň PHM pak byla součet náplní všech vozidel útvaru jednotky. Byla rozdělena na náplň PHM pro kolovou techniku a agregáty jako jedna skupina a náplň PHM pro pásovou techniku jako druhá skupina. ROZLOŽENÍ POHYBLIVÝCH ZÁSOB Základní jednotkou zabezpečení vojáka pro boj byl voják sám. Takže napřed se podíváme na něj. Následuje tabulka, která přesně ukáže jak to tenkrát bylo s vývozem pohyblivých zásob.
Pohyblivé zásoby se pak dále dělily na: - spotřební část – spotřebovávané při přesunech nebo bojové činnosti na základě vydaných rozkazů, které obsahovaly i týlovou součást kde byly stanoveny normy spotřeby jednotlivých druhů materiálu - nedotknutelné zásoby, které musely být vždy zachovány a o jejich spotřebování rozhodl nadřízený velitel podle hlášení o potřebě podřízených. Tyto zásoby byl tvořeny: stanovenou částí munice, zpravidla šlo o 0,1 až 0,2 palebného průměru zbraně nebo zbraňového systému jednou denní dávkou potravin a jednou nedotknutelnou dávkou potravin 0,25 náplně PHM u všech prostředků vyjma letecké techniky kde to byla 1 náplň Na základě rozhodnutí nadřízeného velitele mohly být na přechodnou dobu vytvořeny i zvýšené zásoby. Tyto se vytvářeli většinou u PHM a to: Pohyblivé zásoby byly vyváženy silami týlových útvarů a jednotek. Ty byly tyto: 1. na stupni vševojskový tedy tankový nebo motostřelecký prapor, dělostřelecký oddíl nebo samostatný prapor druhu vojsk nebo služeb šlo o: ČETU TÝLOVÉHO ZABEZPEČENÍ 2. Na stupni vševojskový tedy tankový nebo motostřelecký pluk, dělostřelecký pluk nebo samostatná brigáda druhu vojsk nebo služeb šlo o: ROTU TÝLOVÉHO ZABEZPEČENÍ 3. Na stupni divize pak šlo o: PRAPOR MATERIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ. Tento týlový útvar probereme v samostatném tématu. Zde oněm budeme mluvit jako o UFO - každý o něm slyšel ale nikdo neví přesně o co jde. Je to natolik zajímavý vojenský celek, že si zaslouží něco víc a dostane to. ČETA TÝLOVÉHO ZABEZPEČENÍ, zkratka čtz Nejjednodušší způsob jak se s ní seznámit, je ukázat si její organizační schéma. A tak ho zde máme:
Četu týlového zabezpečení řídí přímo velitel praporu, oddílu. Její velitel je mu přímo podřízen stejně jako je mu podřízeno praporní obvaziště. Byla tvořena těmito celky: Složení techniky a počty lidí: Motostřelecký prapor: Tankový prapor na T-54,55 nebo dělostřelecký oddíl: Tankový prapor na T-72 nebo dělostřelecký oddíl: ROTA TÝLOVÉHO ZABEZPEČENÍ, zkratka rtz Opět platí, že nejjednodušší způsob jak se s ní seznámit, je ukázat si její organizační schéma. A zde je:
Velitel pluku řídil svoje týlové a technické zabezpečení cestou svých zástupců. ZVV – zástupce velitele pro výzbroj, nepatří přímo pod týlové technické zabezpečení, býval zařazen do skupiny náčelníka štábu. Ale vzhledem k tomu že NZS – náčelník zdravotnické služby, který spravoval plukovní obvaziště, který měl k dispozici Pojízdnou ošetřovnu převazovnu POP -1, dva nemocniční stany s vybavením, dva zdravotní automobily malé ZAM, dva OT 64 ve zdravotní verzi a dva evakuační zdravotnické autobusy. Já měl našeho doktora v Bechyni i v Prostějově moc rád, nazýval jsem je abych to měl jednoduché Polníma Aeskulapama a když mě nakrkli tak felčarama. To je vždy potěšilo. ZT zástupce pro týl. Ten byl vládcem nad životem a smrtí: Týlová skupina byla tvořena: NFS – náčelníkem finanční služby. To byl velmi oblíbený člověk, zajistil nám pravidelné žoldíky na účty či do ruky. Jednou jsem s ním vedl řeč jak si představuje své možné působení ve válce a bylo to prima. Nakonec jsme zjistili, že jako jediný voják či vlastně obecně služba nemá žádný obrněný prostředek a tak jsme vymysleli projekt SAMOHYBNÉ POLNÍ POKLADNY. Mělo to vypadat jako Skrblíkův trezor v menší verzi na podvozku T- 55 a s rychlopalným kanónem. Odolnost: přečká bez významnějších škod jaderný úder do 25 kilotun nebo útok 4 Rafanů. Pokud možno ne souběžně. Někde mám i návrh taktické značky . Představte si třeba kapitolu v nějakém předpisu: „Samohybná polní pokladna ve střetném boji“. Ale dost blbnutí. NVS+ SVS, tedy náčelníkem výstrojní služby a správcem výstrojního skladu, láskyplně jsme jim říkali naftalíni. V poli se starali o praní prádla, hygienu vojsk – ve spolupráci se zdravotní službou. Měl na starosti vývoz stanového materiálu. NPS+SPS, tedy náčelníkem proviantní služby a správcem skladu proviantu, jejich určení je jasné. NSUS, tedy náčelníkem stavebně ubytovací služby – velmi důležitý člověk. Staral se o vývoz polního ubytovacího materiálu – polní WC, umyvárny, podlahy, zdroje tepla. Zajišťoval jednání s civilním sektorem na ubytování vojáků v pevných objektech v obcích a městech. DTS, tedy důstojníkem týlové skupiny. Chudák který odskákal všechno. Někdy byl nazýván důstojník pro věci zbytečné. Samotná rota týlového zabezpečení pak vytvářela tyto celky: - 1. dopravní četu materiálu – muniční se dvěma muničními dopravními družstvy Složení osob a techniky: Motostřelecký pluk: Tankový pluk: Rota týlového zabezpečení byla poměrně velký celek. Byl tvořen cennými vozidly s ještě cennějším přepravovaným materiálem. V polních podmínkách vytvářela prostor rozmístění plukovních skladů. Přitom sklad munice a skald PHM byly vždy odděleny v samostatných prostorech. Ostatní sklady pak vytvářely třetí skupinu skladů Obrázek tři pak ukazuje variantu rozmístění jednotlivých skladů zásob.
Samostatný sklad PHM – s prostory: Samostatný sklad Muniční – M - s prostory: A prostor s ostatními týlovými a technickými sklady pluku. Jde o tyto sklady: Platí zásada že mezi vozidly jsou vzdálenosti 15 až 20 metrů, mezi skupinami vozidel 50 až 70 metrů a mezi jednotlivými prostory rozmístění pak 300 až 400 metrů. V prostoru se organizuje optické a zvukové maskovaní, obrana ochrana, střežení. Jsou určeny únikové cesty a náhradní prostor shromáždění pokud se původní prostor stane terčem útoku jakýchkoliv sil. Na obrázku číslo 4 jsem pak vypracoval variantu rozmístění týlového velitelského stanoviště vševojskového pluku.
Prostor se vybírá pomocí pečlivé rekognoskace tak, aby obsahoval zdroj vody. Tak jak ukazuje obrázek celý prostor byl rozdělen na dva samostatné prostory. V jednom se nacházela skupina zabezpečení která měla na starosti dvě činnosti: V druhém se pak nacházela skupina velení TVS a ta byla tvořena: Celý prostor byl trvale monitorován OT 65 CH vyčleněného od roty chemické ochrany pluku. No a co dál? Opustíme všechny služby a budeme se věnovat službě PHM. Pohyblivé zásoby PHM nebyly tvořeny jen benzinem, naftou a leteckými palivy. Služba PHM musela udržovat a vyvážet i celou pro útvar potřebnou zásobu maziv a speciálních kapalin. Jejich množství se vypočítávalo z vypočtené náplně jednotlivých pohonných hmot. Platilo, že se vyvážely: Rozdělení pohyblivých zásob PHM do jednotlivých přepravních kapacit: - nafta pro pásovou techniku se vyvážela v cisternových prostředcích část tedy asi tak 10% se vyvážela v sudech 200lt na nákladních automobilech Způsoby doplňování PHM v poli. Na to v diskusi k akci Krkonoše v tématu o polské lidové armádě padl přímo dotaz.. Takže se tomu budu věnovat jako poslednímu bloku tohoto dílu. Doplňování PHM za přesunů Základní předpoklad je ten, že veškerá technika opustila mírovou posádku s plnými nádržemi a že nepodařilo vyvézt i připravené pohyblivé zásoby. Po ukončení přesunu bylo doplnění možné organizovat několika způsoby. 1. vozidla si doplnila hlavní palivové nádrže z přídavných obalů. Prázdné přídavné obaly si pak vyměnila systémem prázdný za plný ve výdejně PHM nebo to bylo organizováno tak, že kolem kolony vozidel jelo vozidlo od výdejny PHM a postupně tyto obaly měnilo. 2. Tanková technika to dokázala podobně. Podél kolony jela nákladní vozidla se sudy s naftou. Ty pomocí speciálních lyžin byly u každého tanku při krátké zastávce spuštěny na zem. Jeden nebo, dva - podle potřeby. Každý tank či odvozená technika měla ve výstroji elektrické čerpadlo na PHM poháněné z palubní sítě vozidla. Tím si osádka sama naplnila nádrže techniky a prázdné sudy potom osádky soustředily na určená místa. Zde si je potom vozidla od rtz vyzvedla. 3. Běžný způsob pak bylo vytvoření výdejen PHM z cisternové techniky. Vždy zde byla jedna až dvě cisterny a vozidlo s plnými sudy a kanistry. Výdejny se vytvářely dvě až tři. Zde se plnilo do nádrží, měnily obaly prázdné za plné a vše pokud možno silami RTZ, aby materiál u praporů v četách týlového zabezpečení zůstal zachován. 4. Poslední způsob byl nejlepší – bylo to takové akční a hlavně to bylo vysoce efektivní. Jak jsem uvedl kdesi v první části, v plukovním skladě byl převážen speciální prostředek na rychlé doplňování motorové techniky. Tento prostředek se jmenoval: SOUPRAVA HROMADNÉHO DOPLŇOVÁNÍ PHM. Byl to jednoosý přívěs, Na něm bylo umístěno 6 palet rámových s potřebným vybavením. Byla zde sploštitelná hadice dlouhá 20 metrů, spojovací materiál ventilová hlava a dvě pryžové hadice o délce 10 metrů s výdejní pistolí. Když se to nacvičilo dalo se to celé rozvinout za 25 minut. Obrázek číslo 5 ukazuje, jak vypadalo takové MÍSTO HROMADNÉHO DOPLŇVÁNÍ PHM
Na příjezdové komunikaci bylo zřízeno regulační místo. To zajistilo aby se v prostoru soupravy nacházelo pouze určené množství vozidel k doplnění tedy 10. Souprav byla napojena na velkokapacitní cisternu s cisternovým přívěsem. Zpravidla tak byla vytvořena kapacita 22 nebo 28 metrů krychlových paliva. Na pokyn vozidla vyjela z regulačního místa a v určeném bodě se dělila tak, aby 1,3,5,7,9 vozidlo obsazovalo plnící místa na pravé straně soupravy a 2,4,6,8,10 vozidlo obsazovalo plnicí místa po levé straně soupravy. Osádky uvolnily kryty plnicích otvorů a zasunuly pistole. Na pokyn velitele doplňování cisterna spustila čerpadlo a začalo doplňování. Po doplnění všech vozidel cisterna vypnula čerpadlo, osádky uložily pistole - vypnuté – do stojánků a uzavřely nádrže. Velitel jednotky potvrdil převzetí vydaného paliva a na pokyn velitele místa celá skupina 10 vozidel opustila prostor. Po odjezdu posledního vozidla byl vydán pokyn k příjezdu další skupiny. Dále zde byl prostor kde byly umístěny a zamaskovány plné cisternové prostředky prováněnu na postu plnicího prostředku a prostor kde se soustřeďovaly prázdné cisternové prostředky. Prázdné cisternové prostředky pak byly odeslány k prmz -u na doplnění. Doplňování PHM v boji. Při útoku z přímého dotyku: PHM s doplňovalo pouze pokud došlo k přestávce v boji nebo na závěr denní bojové činnosti. Zde byla postupně z bojových sestav vyjímána jednotlivá vozidla nebo malé jednotky – max.četa a ta byla doplněna veškerým materiálem tedy i PHM mimo přímí dohled a dostřel protivníka. Doplňovalo se pomocí praporních prostředků, bylo možno i jejich posílení silami vyčleněnými od roty týlového zabezpečení. Vyprázdněné praporní prostředky pak odjížděly do určených prostor jim byl vydaný materiál doplněn buď ze zásob vezených na vozidlech roty týlového zabezpečení nebo přímo od prmz-u V době vedení útočné činnosti se prostředky pohybovaly za druhým sledem praporu a trvale se snažily hledat úkryt. Při zastávkách se okamžitě maskovaly a udržovali bdělost a ostrahu proti možnému pozemnímu i vzdušnému napadení. Při útoku z chodu: Při vedené obranného boje: Při zajištění PHM pro vševojskovou jednotku jako předsunutého odřadu v útočné operaci: Šlo o to, že ani bojové řády ani odborné předpisy nepředpokládaly, že by se jednotka či útvar podobné akce účastnily bez organických jednotek týlového technického zabezpečení. Pokud by šlo o pluk neumím si to představit. Zkuste to ale vy: Představte si, že v pochodové sestavě která se valí 40 kilometrů daleko od vlastních sil na předním okraji na pomoc bojujícímu výsadku se motá tolik týlové techniky co jsem uvedl v v rozboru organizačních struktur týlových jednotek praporů a pluku - cisteren muničních vozidel, polních kuchyní a k tomu rota oprav techniky a podobně. Děs. Lepší cíle pro působení letectva protivníka si neumím představit. A ve své představě pokračujte. Po doražení do prostoru kde bojuje taktický vzdušný výsadek odřad přejde do bojové sestavy a zavalí prostor. Vyprostí zbytky výsadku z obklíčení a sám přechází do kruhové obrany. Okamžitě poté, co poražený nepřítel překoná otřes se stane cílem souvislého tlaku. Kdo na něj tlačí: Takže dilema znělo: jak zajistit odřad a nevystavit ho rizikům která jsem naznačil výše? Nikdy to nikdo nebyl schopen vyřešit tak, aby se to stalo závaznou normou. Jsou dvě řešení, která tato rizika odstraní nebo alespoň sníží na únosnou míru. Autorem jednoho z nich byl nejmenovaný důstojník, který na základě znalostí získaných na Frunzeho akademii navrhoval poslat do akce pouze a jen bojovou techniku. Autorem druhého řešení byl jeden student VVŠ PL LS / fakulta TTZ. Ten měl jako diplomovou práci téma: „Organizace zabezpečení materiálem PHM tankového pluku na tancích T-72 v roli předsunutého odřadu v útočném boji divize“. Ten navrhl po dlouhém pátrání po možných řešeních řešení podobné jako za II.SV realizovala několikrát Rudá armáda v podobných situacích. Tedy zbavit bojové jednotky všech zbytečného, tedy všech zabezpečovacích jednotek a z druhů vojsk poslat jen skutečně potřebnou techniku. Do sestavy navrhl zařadit skupinu rychlých vozidel municí a dvě cisterny na podvozcích T 815 s naftou a benzinem. Ale navrhl naopak posílit zdravotnické zabezpečení vyčleněného pluku posilovým samostatným zdravotním oddílem. To proto, aby bylo možno udržet naživu co nejvíce raněných do doby než dorazí hlavní síly. Pokud by vás to zajímalo podrobně, mohu sloužit. Vím o tom všechno a mám k dispozici potřebná schémata, výpočty a kalkulace. Pamatuji si taktické náměty i rozhodovací procesy. Takže se klidně ozvěte a já z toho udělám samostatný post někdy v budoucnosti. Závěr - způsob zabezpečení PHM pro přesunutý odřad nikdy nebyl kvalifikovaně vyřešen a ani se nedivím. Za celou svoji vojenskou kariéru jsem nezažil cvičení jakéhokoliv druhu, kde by se předsunutý odřad s plnou vážností procvičil byť jen na mapách. Mělo to i svůj reálný základ. Na celém území ČSSR nebyl tak velký výcvikový prostor aby to bylo prakticky realizovatelné. |
|
