SLUŽBA POHONNÝCH HMOT A MAZIV - 80 léta
Potrubní doprava PHM
| Zpět na předhled druhů vojsk | Frontové a armádní sklady PHM |

Použití dopravy tekutin na bojiště nebo do jeho blízkosti není ve dvacátém stolení nic nového. Abych to doložil, uvedu pár příkladů. Tedy tři.

V roce 1916 vznikl v Egyptě vojenský soubor nazvaný Egyptský expediční sbor. Byl složen z jednotek pocházejících z Velké Británie a zemí Commonwealtu včetně mnoha veteránů nepovedené operace na poloostrově Galipoli. Tomuto sboru v té době vele generál Archibald Murray. Ten se rozhlédl po budoucím válčišti a pochopil že ho nečeká lehká válka.  Když zahájil metodický pohyb přes Sinajský poloostrov dal na logistiku velký důraz. Jako hlavní prvky pak byly :
- železnice o standardním rozchodu která začínala v Al Kantára u Suezského průplavu. Její stavba pokračovala tempem 80 kilometrů za měsíc a směřoval směrem na východ napříč celou Sinaí. Čelní jednotky zajišťoval před čelem železnice spolehlivý Velbloudí dopravní sbor
- vodovod. To byla stavba která v oblasti neměla obdoby. Měl přečerpávací stanice, vyrovnávací kapacity  a vodárenské věže. Jeho součástí byla i pohyblivá nádrž  na 2 450 000 litrů vody. Vodovod měl denní kapacitu asi 150 000 litrů vody. Bylo to pozoruhodné technické dílo.

V roce 1944 při vylodění spojenců v Normandii bylo naplánováno položit potrubí na přepravu pohonných hmot  z Anglie do Cherbourgu a později do Boulogne. Projekt se jmenoval Pipe-Lines Under The Ocean, což vytvořilo kódový název PLUTO. V rozhodujícím období přes něj údajně proudilo 365 000 litů pohonných hmot denně.

I na druhé straně Evropy rudá armáda budoval v týlu svých frontových pásem linky potrubní dopravy pro čerpání pohonných hmot – byly sice méně výkonné – podle dostupných informací šlo o denní průtoky kolem 80 až 100 000 litrů PHM. Ale třeba Běloruský front  měl v den zahájení operace Bagration k dispozici 3 takové linky, které končily na úrovni týlových zařízení armád.

Historie naší potrubní dopravy PHM se začala psát někdy v 60. letech. Byl to prvek, který měl zajistit dostatečný přísun nezbytných PH k linii operačních týlových útvarů a zařízení při masivní ofenzivní operaci podle tehdejších operačních plánů které v té době byly zpracovávány.
Byla založena v první fázi na materiálu sovětského původu. Později do ní by zařazeny dílce a agregáty české výroby a když bylo plánováno nahrazení soupravy PMT 100 za soupravu o větší světlosti PMT 150 byl už celá vyvinuta a vyrobena silami našeho průmyslu.

Potrubní doprava byla zajímavá záležitost. Sloužili u ní dva moji spolužáci. Jeden z nich se mnou vystudoval VSOŠ   v Žilině, obor PHM a druhy VVŠ PV LS/ fakulta TTZ, obor PHM. Oba jsem potkal najednou v Kadani, když byl v roce 1993 jejich prapor potrubní dopravy rušen jako nebezpečný ofenzivní prvek, naší novou armádou nevyužitelný a já u nich pro můj mateřský útvar - 51. letištní prapor v Prostějově přebíral 3 kusy CA T815 CAP 18 k uložení do NZ.

Léta jsem je neviděl a jejich nadšený pozdrav „ Ahoj trubko!! Chceš pohladit po přírubě?“ slyším ještě dnes, když to tady píšu. No ale necháme nostalgických vzpomínek.

Dáme se do práce. Než se dostaneme k technickým věcem podíváme se na první kapitolu tohoto tématu a to je

A/ HYDRAULICKÝ VÝPOČET POLNÍHO DÁLKOVÉHO POTRUBÍ

Tento výpočet je zkladní krok,který musí plánovací skupina realizovat před samotným zahájením rozvozu potrubního materiálu a zahájením výstavby. Tento výpočet dodá tyto informace:
- zjištění zrát energie čerpané kapaliny v potrubí
- počet čerpacích soustrojí

Pro jeho výpočet potřebujeme znát tato východiska:

- průměrnou denní teplotu
- kinematická viskozita čerpané kapaliny
- měrná hmotnost – hustota

Tyto dvě veličiny  byly stanoveny jako základní takto:

BA měl hustotu 710 kg .m-3 a kinematickou viskozitu neměl stanovenu, pro výpočet se uvažoval hodnota 1 mm2 . s-1
NM měla hustotu 800 až 830 kg .m-3 a kinematickou viskozitu měl stanovenu na 2,3 až 3,5 mm2 . s-1
PL měl hustotu 775 kg .m-3 a kinematickou viskozitu měl stanovenu na 1,3 mm2 . s-1

- druh přepravované kapaliny
- požadovaný objem čerpané kapaliny za jednotku času
- výškový profil trasy neboli koeficient terénu. Ten byl v té době stanoven takto:

rovinatý terén                 1,02   až 1,03
středně zvlněný terén     1,03   až 1,035
silně zvlněný terén         1,035 až 1,2
horský terén                   1,2    až  1,35

Průřezová rychlost toku kapaliny se vypočítává podle vzorce:
v = Q / S výsledek je uveden v [ m.s-1]

Q - objemový průtok PH           [m3 . s-1]
S - průtočný průřez                    [m2]

Charakteristika proudění – Reynoldsovo číslo se vypočítává podle vzorce:
Re = (v.D) / ?

v - průřezová rychlost [m.s-1]
D - vnitřní průměr potrubí [m]
?- kinematická viskozita [m.s-1] pokud by vyšlo:

Re menší než 2320 šlo o laminární proudění, tedy proudění bez velkých vnitřních třecích ztrát mezi vrstvami proudící kapaliny
Re větší 2320 šlo o proudění turbulentní  tedy proudění s velkými vnitřními třecími ztrátami

Pomocí Reynoldsova čísla určíme součinitel ztráty třením podle vzorce:

Pro laminární proudění: ? = 64/Re

Pro turbulentní proudění: ? = 0,22 / Re 0,311

Pro podmínky potrubní dopravy se vždy uvažovalo s výpočtem podle druhého vzorce, empiricky je zjištěno že v soupravě polního dálkového potrubí vždy šlo o turbulentní proudění.

Ztráta třením - jeden z nejdůležitějších výpočtů vůbec, se počítal podle vzorce:
zt =  ? . (l / D) . (v2/2g) [m] nebo na jeden kilometr pak ? . (1000 / D) . (v2 / 2g)

? – součinitel ztráty třením
D- vnitřní průměr potrubí [m2]
l – délka potrubí [m]
v - průřezová rychlost [m.s-1]
g – tíhové zrychlení [m.s-2]

Celková ztráta třením se počítala podle vzorce:
Zt = zt . L . K [m]

zt – ztráta na jeden kilometr potrubí [m]
L – délka potrubí [m]
K – koeficient terénu

Ztrátová výška se vypočítala podle vzorce:
Z = Zt + (zvg – zsg) [m]

Z - ztrátová výška [m]
Zt - celková ztráta třením [m]
zvg - geodetická výška konce polního dálkového potrubí [m]
zsg – geodetická výška počátku polního dálkového potrubí [m]

Nyní se už blížíme k velkému finále ale ještě musíme trochu vydržet. Nyní se podíváme na z trátovou měrnou energii, která se vypočítala podle vzorce:
Yz = g . Z [J . kg-1]

Yz – ztrátová měrná energie [J . kg-1]
G – tíhové zrychlení [m . s-1]
Z – ztrátová výška [m]

Tento údaj nám řekl, kolik energie celkově musíme čerpané kapalině dodat, aby byla dopravena od počátku po konec potrubí. A protože to víme a víme jakou měrnou energii mělo používané čerpací soustrojí , můžeme přímo spočítat kolik jich bude potřeba na celou práci kterou je potřeba odvést. Na to sloužil tento vzorec:
X = Yz / Y

X -  počet čerpadel
Yz – ztrátová měrná energie [J . kg-1]
Y – měrná energie čerpadla [J . kg-1]

Je jedno kolik jich výpočet uvede. Aby celá soustava musíme do ní vkomponovat další čerpadla tak, aby se podařilo vytvořit zálohu měrné energie.

Počáteční čerpací soustrojí která sloužila k vytvoření nátoku před podávacími čerpadly se instalovala:
2 kusy u jednolinky
3 kusy u dvoulinky a k tomu jedno záložní

Podávací čerpací soustrojí která stála první v linii a stála na prvních metrech linky polního dálkového potrubí se instalovala takto:
2 kusy u jednolinky
3 kusy u dvoulinky a k tomu jedno záložní

U vyrovnávací kapacity nebo praporu bylo instalováno vždy 1 čerpací soustrojí

Na výdejních místech na lince polního dálkového potrubí  se instalovalo podle potřeby 1 nebo 2 čerpací soustrojí

Při stáčení PHM pro potrubní dopravu ze železničních kotlových vozů se rozvinovala jedna armádní nebo frontová souprava  pro příjem PHM ze železnice s jedním čerpacím soustrojím.

Nyní víme poměrně dost. Ale je otázka která by měla každého zvídavého čtenáře měla popichovat. Víme kolik čerpadel je potřeba na to, aby čerpaná pohonná hmota dokázala pod určitým tlakem a s tím souvisejícím objemem doputovat na konec potrubí. Jak ti potrubáři věděli, kam mají po trase linky potrubní dopravy ta další čerpadla umístit aby byl zachován potřebný přetlak na stupu čerpadel a vše fungovalo jak má.

Ono je to o tom že ti kluci byli šikovní a měli pomocníka. Tento pomocník se jmenoval

HYDRAULICKÝ TROJÚHELNÍK.

Byla to pravoúhlá pomůcka. Používala se tak, že vodorovná odvěsna byla označena B, svisla odvěsna pak byla označena A.

Jejich délka v centimetrech se vypočítávala takto:

Svislice A =   (Yv/ g) . Mv . 100 [cm] přičemž Yv vlastně byla měrná energie čerpadla na výstupním průřezu. Počítala se takto:

Yv = (Y.?) / 10na 6 [J. kg]

Horizontála B = Y/ (Yz . k) . Mm [cm]

Mv - měřítko výšky profilu trasy [cm]
Mm – měřítko délky profilu trasy [cm]
Y – měrná energie čerpadla [J.kg-1]
Yz – ztrátová měrná energie na jeden kilometr potrubí [J.kg-1]
K – koeficient terénu.

Odvěsna znázorňuje úbytek měrné energie na jednotku délky polního dálkového potrubí a současně vyjadřuje hydraulický sklon.Jeho použití vysvětlím na obrázku, který následuje.

Na obrázku vidíme čtyři linie.
- úplně nahoře je to pečlivě zpracovaný výškový profil trasy vztažený na zvolenou rovinu.
- další směrem dolů je kilometrová osa
- pod ním je pak technologický náčrt  prvních 25 kilometrů linky polního dálkového potrubí
- jako poslední je to osa která ukazuje harmonogram rozvozu potrubního matriálu.

Podávací čerpací soustrojí a počáteční čerpací soustrojí tedy jejich dislokace jsou jasné. Ale jde o to jak stanovit dislokaci těch dalších. Jejich dislokace je takové potrubářské kouzlo. Vypočítaný hydraulický trojúhelník se nakreslí na průhlednou fólii. A ten se potom položí na nákres profilu trasy tak, aby vrcholový pravý úhel ležel na bodě kde je umístěno počáteční čerpadlo. Osa B pak musí směřovat směrem kterým proudí kapalina. Tam kde odvěsna C protne výškový profil trasy je to místo, kam se umístí další čerpadlo.

Pokud se stane, že odvěsna neprotne v žádném bodě své dráhy výškový profil trasy, musí se odvěsna prodloužit tak, aby tu trasu nakonec protnul – stává se tak na úsecích potrubí kde kapalina proudí směrem z kopce dolů. Tak když se podíváte  jsme získali pozici čerpací stanice číslo 3.

Chlapi, uznejte sami, že ti potrubáři byli šikovní kluci. Myslí si, že ten obrázek ukazuje ledacos. A hodně vysvětluje. A tak nám zbývá poslední výpočet. A tím je umístění zpětných klapek. Zpětné klapky byly určeny k tomu, aby se na vzestupných úsecích polního dálkové potrubí nevytvářel velký hydrostatický tlak. Hlavně to zabraňuje tomu aby hydrostatický tlak pod svahem nepřekročil kritickou úroveň.

Vzdálenost zpětných klapek mezi sebou se určovala podle tohoto výpočtu:
Zzk =  (Pd / ?) . 10 000 [m]

Zzk – výškový rozdíl mezi dvěma zpětnými klapkami jdoucími po sobě
Pd – dovolený tlak v potrubí [MPa]
?- hustota  neboli měrná hmotnost čerpané kapaliny [kg . m-3]

V následujícím textu je psáno ledacos. A tak sem vložím schématické značky, k nim příslušné zkratky a vysvětlující text. Je to zajímavé a myslím si, že už se tak někde nevidí.

B/  VÝSTAVBA POLNÍHO DÁLKOVÉHO POTRUBÍ

Souprav PMT – 100/150 se skládala z:

- potrubních dílců tedy trubek 6 metrů dlouhých a bylo jich v celé soupravě 27 000
- čerpací soustrojí PD-36, celkově jich bylo 5 kusů
- čerpacích soustrojí GEM-100, celkově jich bylo 6 kusů
- vzduchové kompresory DK-5,4, celkově v soupravě 12 kusů
- silnostěnné trubky, trubky krátké různé délky, tvarovky , kolena
- armatury – tedy šoupátka a zpětné klapky
- prostředky pro skladování PHM tedy nádrže N-20, celkově 15 kusů
- prostředky pro skladování PHM tedy pružné vaky V-25, celkově 20 kusů
- závěsné konstrukce
- plováky
- zemní kotvy
- kontrolní prostředky: manometry, vzorkovače a  polní laboratoře, průtokové měřiče
- doplňková zařízení jako hadice, záslepky, výhybky, filtry, přechodky, havarijní prostředky
- montážní přípravky a nářadí

Následují čtyři tabulky, které ukazují schématické značky veškerého materiálu a prostředků sdružených v soupravě polního dálkového potrubí.

Výstavba polního dálkového potrubí.
Byla to velká záležitost. Výstavba se prováděla třemi možnými způsoby:

- metodou úsekovou, tedy že se začaly budovat najednou 2 až několik úseků které se po montáži vzájemně propojily

- metodou postupovou,které spočívala v tom, že se začalo na jednomu místě a linka se natahoval postupně dál a dál.

- úseková s postupným posilováním rot, což je věc kterou jsem nikdy nepochopil. Takže zde vám vysvětlení zůstávám dlužen

Výstavba měla tyto etapy:

1. Průzkum vytyčené trasy.
Ten měl zjistit spoustu věcí. Skutečné terénní podmínky na plánované trase, rokle strže, skaliska, vodní překážky možnosti využití komunikací a železničních tratí. Dále pak možnosti přirozeného maskování a místa pro umístění vyrovnávacích kapacit.
Předpokládalo se, že jedna průzkumná skupina dokáže kvalitně provézt průzkum 15 kilometrů trasy za 3 až 4 hodiny

2. Rozvoz potrubního matriálu na trasu.
Ten musel zajistit aby materiál byl rozvezen včas a na správná místa. A to jak potrubí a armatury tak nádrže a čerpací soustrojí. Byl to náročný a technický velmi obtížný úkon. A musel se stihnout tak, aby rytmus výstavby nebyl nikdy přerušen.
Byly stanoveny tyto norma pro rozvoz materiálu:
- rozvoz trubek v běžném terénu – 1 kilometr trubek za jednu hodinu
- rozvoz trubek v těžkém terénu – 1 kilometr trubek za jeden a půl hodiny
- rozvoz  armatur a drobného materiálu pro 5 kilometrů polního dálkového potrubí jednou rozvozní skupinou za jednu a půl až 2 hodiny

3. Montáž polního dálkového potrubí.
Šlo o faktické složení celé soupravy. Po kusech a se všemi prvky.To byla náročná a poměrně pracná záležitost. Byla vykonávána pouze ručně . Normy pro montáž byly stanoveny tak, aby za 8 až 10 hodin :
- stavební družstvo postavilo  úsek polního dálkového potrubí do 3 kilometry
- stavební četa postavila  úsek polního dálkového potrubí do 5 kilometrů
- stavební rota postavila  úsek polního dálkového potrubí do 15 kilometrů
- stavební prapor postavil  úsek polního dálkového potrubí do 40 kilometrů
Dále sem patřilo:
-rozvinutí čerpací stanice s dobou provedeno provozním družstvem za dvě až dvě a půl hodiny
-rozvinutí rotní vyrovnávací kapacity  do 5 hodin
-rozvinutí praporní vyrovnávací kapacity  do 7 hodin
- výstavba závěsné konstrukce při překonávání zahloubených terénních překážek. Zde byla norma 8 až 10 hodin na překážku o šířce do 120 metrů
- výstavba uložení polního dálkového potrubí na překonání vodní překážky na plovácích, zde byla norma 100 metrů za 2 hodiny
- položení a zakotvení polního dálkového potrubí na překonání vodní překážky po jejím dně, zde byla norma 100 metrů za 3 hodiny

4. Začišťován a tlaková zkouška.
Významný krok. Měl zajistit to, aby v potrubí po montáži nezůstaly zbytky hlíny a nečistoty po montáži.. Provádělo se to tak, že se do potrubí vložila gumová koule potřebného průměru a tlak vzduchu ji prohnal daným úsekem potrubí.
Tlaková zkouška se prováděla také podobným způsobem. PO úsecích a pomocí stlačeného vzduchu. Bylo to poměrně náročné ale díky stlačenému vzduchu nemohlo dojít k zamoření okolního prostředí jakoukoliv kapalinou.
Pro obě činnosti byla stanovena norma 5 kilometrů potrubí za 6 až 8 hodin.

5. Převzetí úseku polního dálkového potrubí do provozní péče.
To spočívalo v maskovacích pracích, uvedení do provozní pohotovosti čerpacích soustrojí a procvičení jednotlivých činností na signál.

6. Naplňování polního dálkového potrubí.
To bylo vlastně skoro finále. Celá souprava se postupně zaplnila čerpanou kapalinou a to včetně vyrovnávacích kapacit. Provádělo se postupně a zároveň s tím jednotlivé havarijní hlídky zjišťoval stav jednotlivých spojů. Zároveň s sledovalo jak kapalina postupovala kupředu. To se dělalo radiologicky. V potrubí se na čele proudu kapaliny pohybovala gumová koule s malý množstvím radioaktivní látky uvnitř. Pomocí potřebného přístroje se pak zjišťoval postup kapaliny potrubím.
Norma byla stanovena na 2,5 kilometrů polního dálkového potrubí naplnit za 1 hodinu.

Doba potřebná pro celkové naplnění linky polního dálkového potrubí se počítala podle tohoto vzorce:
t = L / Vstř  [hodina]

L – délka daného úseku nebo celé linky
Vstř – střední rychlost naplnění

PO skončení naplňování musela být celá linka polního dálkového potrubí naplněna čerpanou kapalinou , vyrovnávací kapacity všech stupňů na 50%

7. Jako poslední krok před zahájením plného provozu se provedla poslední hydraulická zkouška celé soupravy polního dálkového potrubí zkušebním tlakem 2,5 MPa. Její provedení trvalo 2 hodiny a bylo posledním krokem před zahájením přepravy pohonné hmoty linkou polního dálkového potrubí.

Takže jsme splnily žádané a kluci potrubáři mají hotovou celou linky, odtlakovanou a naplněnou. Z toho plyne že můžeme a také zahájíme běžný provoz na lince. Ten spočíval v:
- pravidelné kontrole jednotlivých úseků PDP strážními technickými hlídkami
- kontrole stavu a doplňování provozních kapalin u čerpacích stanic
- odstraňování závad
- udržování spojení podle schváleného harmonogramu a řešení havárií nebo bojového poškození linky.

Jeden z úkolů řešených v provozu bylo plynulé měnění objemového průtoku čerpané kapaliny. To se dalo řešit:
a/ zvyšováním otáček čerpadel
b/ zvýšením počtu čerpacích stanic
c/ zvýšením počtu potrubních linek
d/ kombinace výše uvedených způsobů.

O zvyšování otáček mohli rozhodnou velitelé jednotlivých úseků takto:
- velitel potrubní roty až do otáček 1500/minuta
­- velitel potrubního praporu  až do otáček 1650/minuta
- velitel potrubní brigády až  do otáček 1800/minuta

K provozu také neodmyslitelně patřily dva další kroky:

C/ ZMĚNA DRUHU ČERPANÉ KAPALINY

To byla činnost ke které se pokud by život v poli běžel jako normálně mohlo dojít. Nebylo to jednoduché: bylo potřeba celou pracně vybudovanou a provozovanou linku polního dílkového potrubí vyprázdnit a za postupného vyprazdňovaní bez zavzdušnění linky jako celku nebo dílčích úseků nahradit čerpanou kapalinou. Pokusím se tedy tak nějak popsat jak se taková věc realizoval.

Po obdržení tohoto rozkazu se začala práce organizovat takto:
Začalo vyprazdňování vyrovnávacích kapacit postupně od začátku linky až po její konec. Po vyprázdnění první vyrovnávací kapacity se do potrubí vložil takzvaný rozdělovač což byl speciální pryžový projektil, která oddělil jednotlivé kapaliny od sebe. U každého čerpacího soustrojí na trase došlo ke krátkodobému přerušení čerpaní za účelem vypuštění rozdělovače pomocí speciální vyhybky mimo soupravu a jeho opětovné vložení do potrubí za čerpacím soustrojím.
Jakmile rozdělovač dorazil k první vyrovnávací kapacitě, byl nátok rozdělen tak aby část čerpané kapaliny šla do vyrovnávací kapacity a část vytláčela původní kapalinu z dalšího úseku.  A tento postup se dodržoval po celou dobu než byla v celé soupravě polního dálkového potrubí náhrada provedena.
Výsledkem bylo určité množství asi tak 20 000 litrů směsného produktu dvou kapalin.Tato směs se poté použila jako palivo u techniky s vícepalivovými motory
Bylo-li nezbytné zvýšit rychlost této výměny kapalin,  bylo  možno to provést i bez rozdělovače ale potom směsného produktu vznikalo výrazně více.

D/ VYPRAZDŇOVÁNÍ A UKONČENÍ PROVOZU NA LINCE POLNÍHO DÁLKOVÉHO POTRUBÍ

Vše jednou končí a provoz na lince polního dálkového potrubí také jednou splnil svůj účel a bylo potřeba soupravu vyprázdnit a sbalit. Vyprazdňování se dělo buď hydraulicky kdy jako výtlačné médium sloužila čistá voda neb pneumaticky, kdy jako výtlačné médium sloužil stlačený vzduch.

Při použití vody byl postup obdobný jako při změně čerpané kapaliny. Tam nevymyslí nikdo nic jiného než to co je vyzkoušeno. U vytlačování stačeným vzduchem to byl jiný cirkus.

Vytěsňovaly se kratší úseky cca 10 až 12 kilometrů nebo úsek mezi dvěma čerpacími stanicemi. Maximální geodetický rozdíl konců obou úseků neměl být větší než 40 až 55 metrů. Tento rozdíl měl přímou vazbu na hmotnost přečerpávaných PHM. Potřebný tlak kompresorem stlačovaného vzduchu potřebný pro vytěsnění daného úseku potrubí se vypočítával podle tohoto vztahu:
Pk = (Rzg . R) / 10000 + zt.L

Pk – tlak vzduch potřebný na evakuaci
Rzg – rozdíl geodetických výšek počátku a konce vyprazdňovaného úseku
Zt – ztráta třením na 1 km potrubí
R – měrná hmotnost vytěsňované kapaliny
L – délka vyprazdňovaného úseku.

Pokud kompresor tento tlak nedokázal vytvořit bylo potřeba úsek zkrátit.

Všechno co jsem sem poctivě a pracně sepsal a vykreslil potrubáři sloučily do dokumentu nazvaného:

Grafický plán výstavby a provozu polního dálkového potrubí.

Ten musel obsahovat:
- výškový profil trasy v měřítku 1:2000 nebo 1:4000
- zobrazení potrubní linky s překonávanými terénními překážkami terénními předměty
- technologické schéma  - umístění čerpacích stanic, vyrovnávací kapacity a podobně
- plán spojení
- tabulku provozních údajů.

Dále se zakresloval a barevně rozlišoval:
- rozvoz potrubního materiálu – žlutá barva
- provoz polního dálkového potrubí – hnědá barva
- montáž polního dálkového potrubí – červená barva
- naplňování  polního dálkového potrubí – modrá barva
- průzkum trasy polního dálkového potrubí – zelená barva

Tímto bych vážené fórum vyčerpal tématiku potrubní dopravy pohonných hmot v Československé lidové armádě. Po prostudování tohoto článku snad získáte představu o co vlastně šlo. Budete dokonce vědět více než většina palivářů,protože na škole téma potrubní dopravy bylo odbyto dvouhodinovou přednáškou.

Moc obrázků jsem zatím nesehnal. 4sem jak se bude dařit něco dodám.Na příklad čerpadlo PNU 35/70 jsem sehnal pouze takto: forum.valka.cz/viewtopic.php/t/51124 tedy od konkurence.

Co více dodat? Byl to veskrze zajímavý prostředek pro polní zabezpečení bojujících vojsk pohonnými hmotami. Je to dávno co byl zrušen a zdůvodnění, že jako ofenzivní prvek ho obranná armáda nepotřebuje mě dodnes připadá jako největší kravina co jsem ohledně služby PHM slyšel.

Pro mě to znamená mimo jiné i to, že vím že už nikde a nikdy se nebudou dva vojáci nadšeně zdravit hlasitým zahalekáním: „Ahoj Trubko, jak ti drnčí péenúčko“?

Potěší mě jakékoliv vaše reakce doplnění. Dotazy se pokusím poctivě a se svou omezenou znalostí věci zodpovědět.

| Zpět na předhled druhů vojsk | Frontové a armádní sklady PHM |

Pátrač
zveřejněno s laskavým souhlasem

Vyhledat

Napište nám Návštěvní kniha Spřátelené weby Mapa stránek

veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND