|
SLUŽBA POHONNÝCH HMOT A MAZIV - 80 léta Službu PHM jsme si probrali až do stupně pluk. Stupeň divize jsem musel zatím odložit, zatím nemám potřebná data na takové úrovni, abych se za svoji práci nemusel stydět. Takže dneska se podíváme na díl, ve kterém se pokusím probrat alespoň trochu zařízení pro zajištění bojující armády v poli materiálem PHM.
Tento díl jsem rozdělil do dvou samostatněji pojatých částí. Část první : Historie útvarů určených pro převoz materiálu ve frontovém a armádním měřítku v letech 1. ledna 1951 až do 31. prosince 1993. Tento úkol je poměrně složitý, abych řekl pravdu vše co zde budu popisovat je teorie. Vojenské útvary a zařízení které měli vytvořit polní zásobovací systém, ve své podstatě byly postaveny pouze jako rámcová vojenská tělesa. Nevím o tom že by je někdo někdy jako celky zmobilizoval – byl by to razantní zásah do chodu národního hospodářství v dané lokalitě. Bylo by totiž potřeba odebrat civilním dopravním podnikům, podnikovým dopravám a Benzině většinu jejich vozidel. Tyto prvky se nacházely uvnitř takzvaných frontových nebo armádních kompletů. A od těchto kompletů se odpíchneme. Organizační složení frontového a armádních či kompletů se měnilo podle v dané době platného mírového a válečného složení ČSLA. Rozhodující byl především skutečný mírový a předpokládaný válečný počet vyšších velitelství. Ne všechny útvary, v míru podřízené určitému velitelství, mu měly být podřízeny i po přechodu na válečnou organizaci. Historicky se jejich složení a podřízenost vyvíjely takto: První období: Druhé období: 1. vojenský okruh - zde by se v případě přechodu na válečné stavy svazky a útvary náležející do složení kompletu 1. vojenského okruhu rozdělily mezi nově vytvářená velitelství prvosledových vševojskových armád a 1. vojenský okruh by zůstal zachován pouze jako zápolní vyšší velitelství. 2. vojenský okruh na tom byl úplně jinak. Jeho povinností v letech 1956 až 1964 bylo, kromě zachování okruhu jako zápolního velitelství, vytvořit druhosledovou vševojskovou armádu. Okruhový komplet tak byl ve skutečnosti budován jako komplet armádní. Po rozhodnutí o zřízení frontového velitelství v rámci mobilizované československé armády, což se stalo v roce 1961 byly svazky a útvary předurčené do jeho kompletu přímo podřízeny Ministerstvu národní obrany. Od roku 1965 většina z nich ale působila v podřízenosti Středního vojenského okruhu. Jak to bylo u středního vojenského okruhu se i nepodařilo zjistit. Třetí období: - komplet Západního vojenského okruhu byl kompletem frontovým a jejich mírové složení bylo stejné jako válečné - válečné složení kompletů 1. a 4. armády se rovněž nelišilo od složení vlečného. - komplet Východního vojenského okruhu nebyl budován jako komplet operačního svazu což měla být 2. armáda, protože ekonomické možnosti státu jeho plné ustavení na úroveň armádních kompletů prvosledových armád prostě neumožnily. Od jeho plnokrevného vytvoření upustilo údajně v roce 1964. V období let 1969 až 1989 se složení "kompletů" jednotlivých vyšších velitelství již příliš neměnilo, pouze docházelo k dílčím organizačním a dislokačním změnám. Na ty se pokusím podívat později. Když už jsem se takto hluboko zabořil do těchto kompletů. Našel jsem jejich asi nejlépe popsané složení v 80 letech. A to je období které v tomto cyklu prací řeším, tudíž je možno se na ně podívat trochu lépe. ZÁPADNÍ VOJENSKÝ OKRUH, místo dislokace velení Tábor zajištěný 2. provozním plukem, disponoval frontovým kompletem ve složení: 311. těžká dělostřelecká brigáda Jince s přidruženou 11.dělostřeleckou základnou tamtéž 1. armáda, velitelství ve městě Příbram zabezpečená 1.provozním praporem, disponovala tímto armádním kompletem: 321. těžká dělostřelecká brigáda Rokycany 4. armáda, velitelství ve městě Písek, zajištěná 4.provozním praporem disponovala tímto armádním kompletem: 331. těžká dělostřelecká brigáda Hranice a 21. dělostřelecká základna Kostelec nad Orlicí Východní vojenský okruh Trenčín měl pouze jakýsi zárodek kompletu, který ani nelze nazvat jinak než přímo podřízené útvary. Byl dislokován v Trenčíně a byl zajištěn 2.provozní prapor Trenčín Pro naše pojednání jsou důležité tyto útvary: U 1. armády U 4. armády Když už jsme v tom, tak tu otázku geneze automobilních brigád a brigád materiálního zabezpečení proberme kolem dokola. Zde mi hodně pomohly stránky pana Minaříka „Vojenství kvalitně“, Odkaz pro ty, kteří je neznají dám na konec. No a jak to tedy kdysi dávno bylo? Z počátku všechny brigády podléhaly Hlavnímu týlu a tedy byly pod správou frontu, ale v roce 1966 přešly do podřízenosti vojenských okruhů armádního typu. Rozdělení vypadalo takto: - velitelství ZVO které vzniklo na základě reorganizované 1. armády převzalo do své organizační struktury Současně se velitelství 3. automobilní brigády redislokovalo z Jemnice do Frenštátu pod Radhoštěm, který ale v roce 1968 po umístění útvarů Sovětské armády na čs. území muselo opustit a přesunulo se do Hlučína. Stejný osud v uvedeném roce potkal i velitelství 1. automobilní brigády, které se stěhovalo z Vysokého Mýta do Pardubic. Od roku 1967 strukturu všech automobilních brigád doplnily jeden až dva autobusové zdravotnické prapory a do složení 4. automobilní brigády v letech 1963 až 1964 náležel i jeden školní automobilní prapor. Uvedené autobusové zdravotnické prapory byly unikátní jednotky. Šlo o to, že mobilizované autobusy po projití přijímacími středisky motorových vozidel byly postaveny na plochu a vrhly se na ně montážní čety. Tyto čety z nich vymontovaly sedadla.mimo prvních dvou nebo tří řad a místo nich do autobusů byly namontovány nosné kondukce pro uchycení polních nosítek. Tím autobus získal schopnost přepravit 12 sedících a 24 ležících raněných. Toto jsem vždy osobně považoval za velmi dobrý krok. Ale vrátíme se k materiálním věcem. Po vstupu v platnost zákona o Československé federaci a z toho plynoucího rozšíření územní působnosti Středního vojenského okruhu na Severomoravský kraj, jeho velitelství k 1.1.1969 od Východního vojenského okruhu převzalo 3. automobilní brigádu. Po vytvoření velitelství frontového Západního vojenského okruhu v Táboře přešly k 1.9.1969 pod jeho velení 1., 2. a 3. automobilní brigáda. Uvedený stav zůstal nezměněn až do poloviny 80. let 20. století. K 31.12.1984 na základě dosavadních velitelství 1. a 2. automobilní brigády vznikly velitelství brigád materiálního zabezpečení frontového typu. Nová 1. automobilní brigáda vznikla s využitím rušeného 103. automobilního pluku. Její velitelství se nacházelo v Olomouci a rovněž podléhala velitelství Západního vojenského okruhu. V návaznosti na připravované vytvoření tzv. vojenských velitelství došlo v letech 1991 až 1992 k zásadním změnám ve složení automobilních svazků: Není to nosné pro toto téma ale probíráme historii materiálního zabezpečení ČSLA, tak to sem umístím také. - 1. automobilní brigáda Olomouc se k 1.4. 1992 reorganizovala na 2. brigádu materiálního zabezpečení Olomouc a k 1.5.1992 byla převedena od Vojenského velitelství Západ do podřízenosti Vojenského velitelství Střed, Brigády materiálního zabezpečení se konstituovaly na sklonku roku 1984. Skutečně je možné rozlišit svazky „frontového“ a „armádního typu“, ovšem odlišnosti v jejich organizační struktuře byly minimální. Týkaly se hlavně složení štábů. Do struktury obou typů brigád náležely čtyři automobilní prapory, jeden cisternový prapor a jeden až dva autobusové zdravotnické prapory. Přidělení těchto brigád jednotlivým organizačním celkům vypadalo takto: U Západního vojenského okruhu se k 31.12.1984 vytvořily: Velitelství 1. armády od stejného data dostalo do podřízenosti 1. brigádu materiálního zabezpečení Terezín která vznikla reorganizačním rozšířením stávajícího 15. automobilního pluku. Velitelství 4. armády pak obdobně získalo 4. brigádu materiálního zabezpečení Pacov která byla ustavena obdobným způsobem na základě dosavadního 27. automobilního pluku. Do složení jednotlivých svazků náležely: 4. brigáda materiálního zabezpečení s velitelstvím v Pacově, do které patřily tyto útvary: 11. brigáda materiálního zabezpečení s velitelstvím v Bílině, do které patřily 21. brigáda materiálního zabezpečení s velitelstvím v Pardubicích, do které patřily tyto útvary: Bylo v tom uloženo hodně práce, hlavně dokumentační a tvorbou uložení zásob v přijímacích střediscích motorových vozidel a přijímacích středisek osob. Osud těchto materiál přepravujících svazků byl nakonec takový jako celé naší armády: - 21. brigáda materiálního zabezpečení Pardubice se k 31.10.1992 transformovala na 1. automobilní brigádu podřízenou Vojenskému velitelství Západ, - 1. brigáda materiálního zabezpečení Terezín zůstala zachována v podřízenosti Vojenského velitelství Západ, - 4. brigáda materiálního zabezpečení Pacov, podřízená od 1.1.1992 Vojenskému velitelství Západ, byla k 31.7.1992 předána Vojenskému velitelství Východ, přečíslována na 3. brigádu materiálního zabezpečení a k 15.8.1992 redislokována do Nemšové. Zde přešla do podřízenosti vznikající armády Slovenské republiky a její další osud mi není znám. - reorganizací 1. automobilní brigády se k 1.4. 1992 vytvořila 2. brigáda materiálního zabezpečení Olomouc a k 1.5.1992 byla převedena od Vojenského velitelství Západ do podřízenosti Vojenského velitelství Střed. Brigády materiálního zabezpečení v rámci Armády České republiky zanikly k 31.12.1993. Ve stávající době asi Armáda české republiky nemá k dispozici obdobný útvar. Tím vznikl stav, který se neodvažuji hodnotit. Osobně si myslím, že schopnost vytvořit autobusové zdravotnické evakuační jednotky měla zůstat zachována a pokud byly ve skladech uložené cisterny, měly být připraveny k využití také. Za války není cennějšího logistického vozidla než cisternového automobilu. Tímto jsem vám předložil rozsáhlý historický exkurs do možností sil a prostředků ČSLA a AČR k přepravě materiálu všeho druhu a evakuace raněných z bojových sestav. Pro nás je důležité, že právě zde citované útvary a jednotky měli za úkol vytvořit polní zásobovací systém ČSLA. Část druhá: Polní zásobovací systém ČSLA s důrazem na službu PHM v něm. Hlavní prvky armádních a frontových skladů PHM Pro zakreslování prostředků služby PHM umístěných v plním zásobovacím systému se používaly tyto situační značky:
Polní zásobovací systém ČSLA byl koncipován tak, že od zahájení všeobecné mobilizace měl byt uveden po plné pohotovosti k manévru zásobami a vytvoření jednotlivých prvků polního zásobovacího systému za 5 až sedm dní. A-3/ Sklady materiálu vojenské skladové sítě: Služba PHM měla svoji sít vojenských útvarů označených VÚ1550- a byly to: Heřmanův Městec pro letecké PHM, Halenkov, Chlumec nad Cidlinou pro automobilní PHM a Zemianské Kostolany pro všechny druhy PHM. Ale bylo jich ještě více. V těchto skladech byly uloženy jak PHM tak i technické prostředky a jednotlivé typy skladových souprav na pro vybudování polního zásobovacího systému služby PHM. B/ Přepravní kapacity. Ty byly tvořeny: B-1/ Zajištěnou přepravní kapacitou železniční přepravy – pro službu PHM to bylo vyčleněné předem stanovené množství železničních kotlových vozů 20, 40 a 60 metrů krychlových pro přepravu PHM. B-2/ Silami a prostředky automobilních a cisternových praporů automobilních brigád a brigád materiálního zabezpečení B-3 Soupravami polního dálkového potrubí na pohonné hmoty. Ty s klidem vypustím, už jsem toho o nich napsal dost. C/ jednotlivými skladovými soupravami pro vybudování frontových a armádních skladů PHM. Sklady PHM operačního stupně byli podle organizačního začlenění děleny na: 1. Frontové sklady a to pro letecké pohonné hmoty a automobilní pohonné hmoty
2. Armádní sklady a to sklady PHM vševojskových armád a skladem PHM letecké armády. Tyto sklady byly organizačně vytvářeny s těmito prvky: Polní sklady jsou tvořeny těmito jednotlivými základnímu sestavami.
Soupravu je možno připojit na soupravu polního skladového potrubí a: C – 2/ Základní skladová souprava na pohonné hmoty, zkratka Z SS PH
Vysvětlivky: Jednotlivé základní skladové soupravy se umisťují cca 200 metrů od sebe a mohou byt propojeny trvale nebo jen za účelem provedení přečerpání, výdeje nebo příjmu pohonné hmoty. C – 3/ Skladová souprava pro příjem a výdej pohonných hmot, zkratka: SS PV PH.
Ukazuje dvě z těchto variant Varianta nahoře je určena pro plnění automobilních cisteren a cisternových přívěsů přes horní víka. Vysvětlivky snad ozřejmí více: Celkově je možno najednou plnit až 4 kusy silničních cisternových prostředků Lze ji napájet ze: základní skladové soupravy, soupravy pro příjem železničních zásilek i z polního dálkového potrubí. Varianta dole je pak určena pro odběr pohonných hmot dopravovaných silničními cisternovými prostředky. Vysvětlivky ukazují: Celkově je možno vyprazdňovat až 4 kusy cisternových prostředků. C-4/ Souprav polního skladového potrubí , zkratka SP SP PH
Jak to celé fungovalo? Pokusím se to ve zkrácené podobě popsat. Při prudkém zhoršení mezinárodní politické a tedy i vojenské situace by ČSLA nastoupila cestu postupného nárůstu bojové pohotovosti až plné bojové pohotovosti. V tom čase by už pravděpodobně došlo k plné mobilizace i jednotlivých automobilních praporů a brigád materiálního zabezpečení. V den D + 3 tedy 72 hodin po vyhlášení mobilizace by prošly první etapou bojového stmelení a vyrazily by do určených skladových základen nabrat určené množství a druhy materiálu. Pokud jde o službu PHM, tak by cisternové prostředky zahájily odběry určených pohonných hmot ve vyčleněných pobočkách sítě VÚ 1550 a valníková vozidla s přívěsy by nakládala oleje a technický materiál. Jednotlivé automobilní prapory měli předem stanoveny místa nakládky technických prostředků služby PHM všech druhů. Potom po stanovených pochodových osách provedla přesun do určených prostorů rozmístění a začalo budování jednotlivých polních armádních a frontových skladů. Jejich vybudování technicky bylo stanoveno na D + 5. Po vybudování pak proběhla druhá etapa bojového stmelení a cisterny se vyprázdnily do vybudovaných skladových kapacit. Potom cisternové jednotky provedly několik koloběhů vývozu pohonných hmot ze stálých skladových zařízení do polních prostředků. Jakmile byly kapacity naplněny byly cisternové prostředky rozmístěny ve vyčkávacích prostorech a čekalo se na vybudování železničních míst pro dovoz a odběr pohonných hmot dopravených na místo určení ze skladů federálních hmotných rezerv a z kapacit výrobních závodů. Jakmile došlo k poklesu stavu pohyblivých zásob na vojskové stupni, předaly divizní sklady materiál plukům a praporům a na základě nařízení se připravily na odběr materiálu od armádního stupně. Odběr mohl být proveden přímo u vyčleněných polních armádních skladů a nebo v určených místech styku kam byl přisunuty na základě manévru zásobami armádním stupněm. Preferované způsoby odběrů z jednotlivých zdrojů pohonných hmot rozvinutého zásobovacího systému: Sklady federálních hmotných rezerv: železniční kotlové vozy a automobilní cisterny Sklady stále sítě VÚ 1550: Výrobní závody: železniční kotlové vozy Produktovody: souprava polního dálkového potrubí a silniční prostředky dopravy PHM Předpokládalo se, že od 7 dne po tom co armáda opustí stále posádky, bude systém rozvinutý a plně funkční.
|
|
