|
VÝSADKOVÉ VOJSKO
Zatímco učiliště organizovalo přeškolovací kurzy pro nové příslušníky výsadkového vojska, velelo úderné a spojovací rotě, 71. prapor byl samostatným výsadkovým útvarem, který mohl nejen vytvářet diverzní skupiny, ale mohl být použit i jako taktický vzdušný výsadek k plnění společných úkolů s ostatními druhy pozemního vojska. Stal se tak základem pro budování vyššího celku - výsadkové brigády. Těžiště činnosti vzdušných výsadků spočívalo v diverzi. Velitelé jednotek čerpali ze zkušenosti čs.parašutistů, kteří byli vycvičeni v Anglii a u 2. čs.samostatné paradesantní brigády v SSSR. Příslušníci těchto zahraničních jednotek, kteří po skončení války zůstali v armádě, tvořili páteř velitelského sboru útvarů a jednotek a významně se zasloužili o kvalitu výcviku a další rozvoj výsadkového vojska. K provádění seskoků tehdy sloužilo letiště Hradčany u Mimoně, ležící blízko osady Kumr. Dopravní letectvo mělo pro vysazování výsadků osvědčené letouny D - 52 (Junkers Ju – 52/3 m ), DC – 2 ( Lisunov Li – 2) a D 47 ( Douglas C – 47„ DAKOTA “) . Na konci padesátých let vstoupily do služby spolehlivé Il -14T a vydržely až do druhé poloviny osmdesátých let. . U výsadkového vojska došlo také k pokusům o používání nákladních kluzáků. Byly používány typy Nk 1 ( Waco CG – 4A), Nk 14 ( Jakovlev Jak 14), Nk 25 ( Cybin C – 25).Jejich éra skončila ve druhé polovině padesátých let spolu se zaváděním vrtulníků. Nejprve to byly Mi – 4, potom Mi – 8, Mi -17 . Pro cvičné seskoky byly požívány balony a z letounů především Antonov An – 2. Seskoky byly prováděny z letounů Antonov An – 12, An – 26, ale také z C - 130 Herculesů. Skákalo se na padácích VJ - 1 od června 1948 až do začátku 50. let. Potom přišla čtvercová PD – 47 „PÉDETA“. Ta vydržela až do roku 1964 a byla vystřídána padákem typu OVP – 65, který se stal jakýmsi přechodným modelem. Byl krátce na to vystřídán dalším padákem československé produkce a to typem OVP – 68, který skončil až po více než dvaceti letech. V současné době je stále používán padák OVP – 80. V 50. letech v moderních armádách nastaly změny vyvolané především rozvojem nových ničivých prostředků a jejich masovým zaváděním do výzbroje a rovněž prudkým růstem podílu tanků a obrněných transportérů v pozemním vojsku. Rozvoj vojenské techniky vedl i k přehodnocení charakteru příští možné války, jakož i změně názorů na provádění operací pozemních vojsk. Zvětšil se jejich rozmach, zvyšovala se tempa útoků. Útočné tempo však mohly snížit velké řeky a horská pásma, jichž je na středoevropském válčišti mnoho. Pokud by byly včas připraveny k obraně, vážně by ohrozily rozvíjení operací do hloubky a zpomalily nebo zastavily útok pozemních vojsk. K zabránění jejich včasnému zaujetí a vybudování obrany nepřítelem se jevil jako vhodný prostředek taktický, ale především operační vzdušný výsadek, uskutečněný na směru hlavního úderu tankových divizí. Ten byl schopen předejít nepřítele a zachvátit přístupy k mostům a soutěskám a tím zabránit nepřátelským druhým sledům a zálohám upevnit tyto významné čáry a prostory. Mělo být využito vysoké manévrovosti výsadku, který byl dán jeho přesunem vzduchem. K tomu však již nestačily síly praporu. Velmoci v té době budovaly silná výsadková vojska složená z divizí a sborů. Čs.lidová armáda postavila 22.výsadkovou brigádu jako taktický svazek výsadkového vojska. Brigáda měla mít mnohostranné využití. Mohla plnit rozmanité úkoly. Cvičila všechny druhy výsadkových odborností, připravovala také zálohy. 22. vb byla zformována v roce 1952 na Východním Slovensku a dislokována v posádce Prešov, Košice a Sabinov. Jejím základem, kromě velitelství a štábu, byly tyto prapory: 65., 71., a 72. výsadkový prapor a 173. výsadkový dělostřelecký oddíl, které byly hlavními bojovými útvary brigády. Kromě toho brigáda disponovala brigádním kompletem, tj. jednotkami bojového zabezpečení, týlovými a technickými zařízeními. Ve velení 22. vb se zpočátku vystřídalo několik velitelů, až v roce 1954 převzal velení plk. František MANSFELD. Ten brigádě úspěšně velel více než 15 let. Zavedl pevný vojenský režim a vytvořil z brigády sladěný, dobře vycvičený a bojeschopný celek. 22.vb představovala značnou bojovou sílu. Měla válečně kolem tři tisíc vojáků a disponovala desítkami děl a minometů. Později byla přezbrojena protitankovými řízenými střelami a bezzákluzové kanóny. Prapory měly minomety, tarasnice, pancéřovky, později také granátomety. Pro boj s nízko letícími letadly byla vyzbrojena velkorážními kulomety a poté i protiletadlovými řízenými střelami. Standardní výzbrojí byl upravený samopal a kulomet. Ve výcviku byla preferována fyzická kondice a střelba. Každý voják měl ruční granáty a dovedl manipulovat s trhavinami. Od roku 1959 dostalo dopravní letectvo nový letoun IL-14T, spolehlivý a výkonný dvoumotorový stroj. Pro vysazení těžší bojové techniky jako byly bezzákluzové kanóny, minomety a motocykly a další však měl jen pumové závěsy pod křídly. Velmoci již tehdy disponovaly velkokapacitními dopravními letadly a ze zadních vrat byly vysazovány i obrněné transportéry. Nám musely zatím stačit IL-14 s podvěšenými balíky zásobníků. V rámci koaliční spolupráce začalo v roce 1964 postupné přeškolování na těžkou leteckou techniku. Každoročně přilétalo několik sovětských dopravních letounů AN -12 a útvary 22. vb byly přecvičovány na tento moderní letoun. Trénovali jsme vysazování osob, techniky, učili se připravovat materiál a vozidla k vysazení na velkých plošinách s padáky, nebo brzdícími raketovými systémy typu P – 127 a B – 127. Na velká cvičení „VLTAVA“ a „ŠTÍT“ nás nesly sovětské AN -12. Vysazovali jsme najednou tisíce osob. Naši vojáci dokázali, že patříme k nejlepším. Byla to koncepce moderního výsadkového vojska a my jsme ji zvládli. Výsadkové vojsko bylo připravováno k plnění rozmanitých úkolů, těžiště už nebylo v diverzi, nýbrž v plnění úkolů taktického i operačně taktického typu. Použití vzdušných výsadků v boji a operaci přestalo být výjimečným. Výsadky se staly pravidelným a základním prvkem operační bojové sestavy vševojskových svazků a svazů. U vševojskových divizí byly jako vrtulníkový výsadek v letech 1960 - 1965 cvičeny vybrané motostřelecké prapory, které na taktickém stupni, tedy v rámci divize, plnily obdobné úkoly jako výsadková brigáda při operaci frontu. Vševojskové armády měly kromě toho k dispozici výsadkové prapory zvláštního určení, které cvičily a plnily obdobné úkoly. Hlavním posláním vzdušných výsadků tehdy bylo ovládnout vhodné čáry a jejich obranou zabránit nepřátelským zálohám, aby ji opevnily a bránily. Tím výsadky přispívaly k udržení tempa operace, které činilo 40 – 50 km za den. Operační výsadek frontu mohl být vysazen do hloubky 100 km. Taktický vzdušný výsadek od divize do 20 – 30 km. Vojska útočící čelně se tak s výsadkem mohla spojit do 2 – 3 dnů. Vysazené jednotky měly být zásobovány vzduchem. Diverzní činnost, zejména likvidace nepřátelských velitelských stanovišť, radiotechnických prostředků, zbraní hromadného ničení a jiných významných objektů byla prováděna decentralizovaně po rotách nebo četách a cvičena k ní byla každá bojová jednotka od výsadkových praporů a všechny průzkumné jednotky. Brigáda po vysazení byla schopna vést jak decentralizovanou činnost na velkém prostoru, tak mohla být v krátké době soustředěna a působit jako celek - například při obraně přechodu přes horské pásmo. Kromě bojových výsadků k plnění operačně taktických či diverzních úkolů, byly pravidelně vysazovány do nepřátelského týlu také průzkumné orgány. Skupiny hloubkového průzkumu, jejichž hlavním úkolem bylo sledovat činnost nepřátelských vojsk a informovat o nich vlastní štáb. Kromě toho mohly tyto síly v nezbytném případě rovněž vyvíjet diverzní činnost. Tyto průzkumné jednotky tvořily samostatný 7.výsadkový pluk ZU a později byly po určitou dobu soustředěny v jednom z praporů 22. vp. K diverzním úkolům jednotky volily různé formy přepadů a léček i jiné metody a způsoby ničení. Takové tedy bylo poslání výsadkových jednotek. V mírové době byly všechny tyto předpokládané úkoly intenzivně procvičovány a při cvičeních prověřovány. Brigáda během své historie prošla několika reorganizacemi. Byla přezbrojována moderními zbraněmi a v roce 1960 byla redislokována z Východního Slovenska na Moravu do posádek Prostějov a Holešov. V roce 1969 byla 22.vb redukována na 22.výsadkový pluk. V roce 1983 byla znovu přetvořena na 22.vb speciálního určení. V roce 1991 se z ní stala 6.speciální skupina a v roce 1995 6.speciální brigáda. Od roku 2001 byla 6.skupinou speciálních sil. Výsadkové útvary ČSLA ať už brigáda, 7. vp ZU nebo 22. výs. pluk byly vždy vysoce hodnoceny. Bylo to dáno tím, že vojáci i velitelé zde sloužili z vlastního rozhodnutí. Vojáci z povolání žádali o přemístění k výsadkovému vojsku, prošli výběrem a přeškolovacím kurzem. Vojáci základní služby byli sice odvedeni jako všichni ostatní, avšak měli už většinou předběžnou průpravu ve Svazarmu jako výsadkáři včetně několika seskoků. Se zařazením k výsadkovým jednotkám souhlasili.Patřit k organizaci výběrové je prestižní záležitostí, vzbuzuje pocit hrdosti a nutí k mimořádným výkonům. Výsadkář však nebyl „superman“ , byl to nejlepší voják. Služba v ČSLA nebyla snadná pro nikoho. O to těžší byla u bojových útvarů. Na vojáky a velitele byly kladeny vysoké nároky a kdo chtěl obstát, musel to dokázat výsledky své práce. Nepreferujeme žádný druh vojáka, všechny mají ve válce svoje poslání a jen všichni společně mohou zaručit vítězství. Ti kteří prošli službou u více druhů pozemního vojska a poznali problematiku vševojskových svazků, svazů, zodpovědně prohlašují, že výsadkářský chlebíček je ten nejtvrdší. Sepsáno s využitím vzpomínek a připomínek starších kolegů, především gen. Čestmíra Hrbka, ale i celé řady dalších. | Zpět na předhled druhů vojsk | pplk. Petr Čejka |
|
Výsadkové vojsko je jedním z druhů pozemního vojska bez něhož se žádná moderní armáda v soudobém vojenském konfliktu neobejde. Tuto skutečnost akceptovalo po ukončení II.světové války velení naší armády a proto již v roce 1947 položilo základy čs.výsadkového vojska. Uložilo plukovníku gšt. Karlu PALEČKOVI, aby se svým štábem v jehož čele stál pplk. gšt. Rudolf Severin KRZÁK vytvořil první výsadkovou jednotku. Tak vznikl v posádce Zákupy, pěší prapor 71. „Československých parašutistů „ pod velením mjr.Oldřicha TALÁŠKA a v posádce Stráž pod Dalekem, Výsadkové učiliště jemuž velel legendární kpt. Josef ČERNOTA . Ten také na Borečku u Mimoně uvedl v činnost balírnu padáků, kterou řídil npor. VYSKOČIL.
