HISTORIE VZNIKU A VÝVOJE ARMÁDNÍCH ROT HLOUBKOVÉHO PRŮZKUMU

Po pěti letech existence 7. výsadkového pluku ( ZU ) v Holešově, rozhodlo velení Zpravodajské správy Generálního štábu v Praze o vytvoření dalších dvou nových průzkumných jednotek v podřízenosti tehdejších vojenských okruhů, které byly krátce na to reorganizovány a přeměněny na 1. a 4. armádu. Ty byly vytvořeny v posádkách Příbram a Písek. Předání rot bylo provedeno v měsíci červenci 1965 ( 15. 7. ) 1. výsadková průzkumná rota vznikla z 5. roty pluku. Jejím odborným nadřízeným se stal, do Příbrami přemístěný pplk. Miroslav PRCHLÍK. Velitelem roty 1. vpzr byl ustanoven mjr. Antonín STACHOVSKÝ. Zástupcem velitele roty kpt. Rudolf ŠVIREC.

Organizace roty :
• Velitelství – VR, ZVP, ZV, NVS, SN, Výk. prap ., lékař
• Průzkumná četa - 2 x po 25 osob ( Shpz = vel., vel. rdst. , stpz ,rdst , pz Pc, pz. )
• Průzkumná četa - 2 x po 20 osob ( ShPz velká o 10 osobách )
• Spojovací četa
• Od září 1967 nově další - spojovací četa - specielní pro Shpz
• Četa týlového a technického zabezpečení ( vel.dr, hosp. dr., dopr. dr. )

Celkové počty roty : důstojníci – 9, praporčíci – 5, AVKVŠ – 12, P + M – 121.

Vybavení technikou :
• Nákladní automobily ( vč. spec. ) - 13, san. aut. – 1, os.aut – 2, mc – 2.
• Radiový materiál – rdst. R 118, R – 830, R – 4AT, R – 108, RM – 33 ( 15 ks ), R 352 ( 40 ks ), R 128 (radiomaják )
• Padákový materiál – padáky PD – 47 – 180, PTCH – 12, ZVP – 300 – 162 a ostatní jako GK – 30, PDMM 130.

Rota byla schopna postavit celkem 14 skupin hloubkového průzkumu, které mohly plnit úkoly v houbce až 300 km za čárou dotyku. Mohla působit samostatně. Po přechodu na válečný stav obdržela vlastní číslo polní pošty a napojila se na zásobování materiálem k předurčenému ( velkému ) útvaru v poli. Blízkost letiště Boží Dar a VVP Mladá byly nespornou výhodou, která byla násobena také tím, že po zrušeném 1. výsadkovém výcvikovém středisku jí zůstala zachována prakticky všechna výcviková zařízení.

V uvedené sestavě s drobnými změnami v počtech osob a techniky působila v objektu „ Zelená „ v Luštěnicích u Mladé Boleslavi. ( bývalá kasárna 1. VVS ). Krycí číslo útvaru 9669. Po okupaci ČSSR „ spřátelenými „ armádami byla v Milovicích zahájena výstavba Velitelství SSV a celá oblast mladoboleslavska se stala „ zájmovou pro dočasně umisťovaná vojska „. Kasárna Na Zelené v Luštěnicích se okupantům zalíbil jako objekt budoucího praporu zabezpečení. Proto musela 1. vpzr odejít.

Dne 28. září 1968, obdržel velitel roty rozkaz č. 0028560 – OMO/ 1968 podepsaný gemjr. Ing. Stanislavem Procházkou, k přemístění 1. vpzr do posádky Chrudim, ke 4. vpzr a to ke dni 15. 10. 1968. Prakticky za 15 kalendářních dnů museli vše sbalit a odejít. Ke dni 31. 10. 1968 byl z funkce velitele roty odvolán mjr. Antonín Stachovský a velitelem jmenován mjr. Rudolf Švirec ( 1. 11. 1968 ). Dalším rozkazem VZVO č. 0012268 – OMO – 1969 o organizačních a dislokačních změnách, bylo nařízeno rotu k 1. 9. 1969, přemístit do posádky Prostějov a začlenit ji do 22. výsadkového pluku. Tentokrát podepsal rozkaz vel. ZVO – genpor. František Šádek.

K fyzickému předání a převzetí roty došlo již dne 8. srpna 1969. Při předání bylo konstatováno, že je rota bojeschopná. Úroveň bojeschopnosti odpovídá požadavkům kladeným na jednotky hloubkového průzkumu armádního typu. Krátce po převzetí byl velitelem roty jmenován mjr. Miroslav Bukáček, který ji v roce 1971 předal mjr. Josefu Pulmannovi . Ten rok před snížením počtů, rotu předal poručíku Drahoslavu Maňáskovi. Poručík Maňásek byl jejím velitelem i v době, kdy reorganizací na rotu o snížených ( rámcových ) počtech, přestala prakticky existovat. ( 30. září 1976 ). Používala krycí číslo VÚ 8280 / 5.

Také 4. výsadková průzkumná rota byla postavena z jednotek 7. vp ZU v Holešově, konkrétně ze 6. roty. Po jejím vzniku a přemístění do posádky Chrudim ( 15. 7. 1965 ), byl ustanoven jejím velitelem mjr. JAN RENSA. Rota byla v podřízenosti náčelníka štábu Středního vojenského okruhu, později reorganizovaného na 4. armádu v Písku. Jejím nadřízeným odborným orgánem na zpravodajském oddělení armády, byl pplk. JAROSLAV JANKÚ.

Organizace roty :
• Velitelství – VR, ZVP, ZV, NVS, SN, Výk. prap ., lékař
• Průzkumná četa - 2 x po 25 osob ( Shpz = vel., vel. rdst. , stpz ,rdst , pz Pc, pz. )
• Průzkumná četa - 2 x po 20 osob ( ShPz velká o 10 osobách )
• Spojovací četa
• Od září 1967 nově další - spoj. četa specielní pro Shpz
• Četa týlového a technického zabezpečení ( vel.dr, hosp . dr, dopr. dr. )

Byla prakticky totožná s „ luštěnickou „ 1. vpzr i když postupně se jejich počty osob i techniky poněkud lišily. Rota byla dislokována v kasárnách Otakara Jaroše a využívala i část objektů na chrudimském letišti. Měla k dispozici jak prvky výsadkové překážkové dráhy, tak 200 metrovou vševojskovou překážkovou dráhu, tunelovou 50 - ti metrovou střelnici s možností střelby z pistole na 25 metrů, výsadkové cvičiště a střelnici v lesích u nedalekých Kochánovic. Používala krycí název VÚ – 8701.

4. výsadková průzkumná rota ještě v roce 1969 ( 8. – 10. dubna ) absolvovala komplexní prověrku velitele 4. armády. Přes to a nebo právě proto, že již bylo rozhodnuto o jejím přemístění a včlenění do sestavy vytvářeného 22. výsadkového pluku v posádce Prostějov. V té době již v Chrudimi působily obě výsadkové průzkumné roty.

Rota byla prověřena ze všech hlavních druhů bojové a politické přípravy. Taktickou, střeleckou, tělesnou, výsadkovou přípravu a PŠM, splnila výtečně. Dobrého hodnocení dosáhla ze znalostí cizích armád, odborné radiové přípravy a pořadové přípravy. I když také stav bojové techniky a vozidel byl hodnocen výtečně, nebyl rotě udělen titul vzorná o nějž usilovala. Tak se na základě rozkazu MNO čj. 002540 / 29 v době od 15. do 20. srpna přemístila do Prostějova, kde ji mjr. J. RENSA předal do podřízenosti veliteli 22. vp a odevzdal jejímu novému veliteli mjr. VLASTIMILU LANGOVI. Rota dostala krycí název VÚ – 8280 / 6.

Předávaly se tyto počty osob a techniky :

Z techniky to bylo 15 Na, sanitní vozidlo, 2 x GAz 69, 2 x mc Jawa 350.

V Prostějově byla chrudimská, stejně jako luštěnická rota umístěna v kasárnách na letišti. Po začlenění do sestavy pluku obě roty využívaly velmi dobré výcvikové základny po 22. výsadkové brigádě. Prováděly výcvik ve všech druzích BPP a dosahovaly velmi kvalitních výsledků. Mjr. Vlastimil Lang velel rotě do 30. 9. 1973. Od 1. 10. 1973 byl velitelem ustanoven mjr. PETR ČEJKA, který jí velel do 29. 9. 1976. V závěru roku 1976 byla rota při další reorganizaci z plných počtů „ zrámcována „ asi na 30 osob. Velitelem roty byl ustanoven por. Ing. MIROSLAV POROSTOVSKÝ, který před tím po dobu jednoho roku vykonával funkci zástupce velitele. Tak skončilo období výstavby, plnění úkolů, nesporných úspěchů, ale i chyb a hledání. Velmi dobře organizačně postavené, dlouhodobě budované a fungující jednotky, schopné plnit úkoly byly prakticky zrušeny. Odešly desítky kvalitně připravených, fyzicky zdatných vojáků z povolání, kteří patřili k tomu nejlepšímu čím tehdejší armáda disponovala. ( U 22. vp byl mimo to zrušen celý 1. výsadkový prapor, který zůstal z 22. výsadkové brigády.) Ale tak už to v armádě chodí, pernamentní reorganizace a redislokace budí dojem pokroku, ale ve skutečnosti jen opakuje stále stejné chyby.

To byla tak trochu suchá řeč čísel. Pro ty, kteří tuto dobu nezažili a pro pochopení ostatním, mi dovolte dodat. Každé přemístění, každá organizační a dislokační změna přináší do života jednotky, nebo útvaru spoustu problémů. Ty se zcela samozřejmě týkají především rodin vojáků z povolání a byly a jsou spojeny s otázkou změny zázemí. Vždycky byl nedostatek bytů a přemístění znamenalo dojíždění, odloučení od nejbližších, přespávání v kasárnách nebo svobodárnách, mnohdy velmi neutěšené úrovně. Jedna moje vzpomínka se váže k roku 1974, kdy mi bylo nařízeno zjistit, jaké důsledky mezi mými podřízenými by způsobilo opětné přemístění do posádky Chrudim ? Měli jsme se vrátit tam, kde rota zažila nejlepší období své existence. Dlužno dodat, že jsem dostal závazně přislíbeno, že nás čeká tentokrát neuvěřitelných 18 bytů v novostavbě. Při poradě kterou jsme svolal, mi na otázku kdo půjde se mnou odpovědělo patnáct ze šestnácti přítomných kladně. Ten pocit si ponesu s sebou po všechny své dny. Byli jsme skvělá parta. Škoda, že tehdejší ministr národní obrany gen. Martin Dzúr tento redislokační záměr, prý pro nedostatek peněz, roztrhal.

Zpět na Historie výsadkových vojsk

Čejen - převzato z forum.CSLA.cz

Vyhledat

Napište nám Návštěvní kniha Spřátelené weby Mapa stránek

veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND