|
PRŮZKUMNÉ JEDNOTKY 1950 - 1990 Organizační změny v Československé armádě v letech 1949 – 1990 s důrazem na průzkumné jednotky pozemního vojska: Tato vysvětlující stať předchází rozsáhlejšímu materiálu, který přiblíží vývoj průzkumných jednotek pozemního vojska v období od ukončení II. světové války do počátku devadesátých let XX. století. Přehled je určen jen pro ty zájemce, kteří jsou ochotni se jím „ prokopat „ tak, aby pochopili složitost vývoje ČSLA. Týká se však pouze jednotek pozemního vojska. Nejde o jednoduché a poutavé čtení. Od počátku padesátých let XX. století prošla Československá armáda celou řadou organizačních a dislokačních změn, které byly vyvolány neujasněným a překotným poválečným vývojem a ve většině případů se dotkly také průzkumných jednotek. Armáda byla rozdělena do dvou Vojenských oblastí, ty se dělily do dvou armádních sborů, které měly pod sebou stupeň divize ( platí pro období 1. 10. 1949 – 31. 12. 1950 ) 1. VO – I. as - 12. pd , 13. pd, II. as – 8. rd, 2. pd, III. as – 11.pd, 5. rd K 1. 1. 1951 došlo ke změně na stupni Vojenské oblasti, které byly nově složeny : 1. VO – II. as – 8. md, 1. pd, 2. pd Popsané rozdělení platilo do 1. 10. 1954, kdy byly armádní sbory přejmenovány na střelecké sbory a změnily se i divize, jak co do přejmenování, tak také ve své organizační struktuře. ( 1.VO – II.střelecký sbor – 8. mechanizovaná divize 1. 2., střelecká divize., III. ss – 5. md, 11., 12. sd ) K 1. 10. 1956 se organizace celé ČSLA opět změnila, avšak dislokace divizí již zůstala prakticky stejná a protože se neměnila až na výjimky téměř u všech divizí až do roku 1989, uvádím i posádky., 1. VO – Praha, 20. msd - Karlovy Vary, 19. střelecká divize - Plzeň, 8. md - Kolín, 2. sd - Sušice, 1. md - Slaný, 8. td - Tábor, 13. td - Mladá, 15. sd - České Budějovice. Poslední velká změna čekala hlavní útvary ČSLA ještě k 1. 10. 1958. 1. A – Praha – 1.td ( Slaný), 13. td ( Mladá ), 19. msd (Plzeň ), 20. msd ( K. Vary ). K 1. 9. 1965 se 1. A změnila na ZVO a ten byl přemístěn do Příbrami. 4. A v Táboře byla přeměněna na SVO. Číslování, struktura i dislokace podřízených svazků zůstala beze změn. V suché řeči čísel se pokusím naznačit také vývoj průzkumných jednotek a útvarů té doby. U pěší divize byly 3 pzč u pěších pluků, 2 pzr u motorizované divize, 1 pzr u tankové divize ( 1950 ). U střelecké divize 3 pzč u střeleckých pluků a pzr u divize, mech. divize pzpr., u td pzr. ( 1954 – 1956 ) U motostřelecké divize měly msp průzkumnou rotu, tankové pluky pzč a divize měly každá pzr. ( 1958 ). U tankové divize měly tp i msp průzkumnou četu a u td byl pzpr. Dnem 1 . 9. 1961 byly všechny průzkumné prapory redukovány na průzkumné roty. Většinou, až na výjimky, zůstaly ve svých posádkách. Vnitřní organizace se změnila z rotní na četovou. Dnem 1. 9. 1966 se však opět z rot staly průzkumné prapory a četová vnitřní organizace se změnila na rotní. Ve výše uvedené podobě zůstaly průzkumné prapory až do počátku devadesátých let, kdy je zastihla reorganizace ČSLA, která ve své podstatě znamenala jejich zánik. S tímto záměrem se o to pokusíme. Jsme si vědomi toho, že mnohé pohledy mohou být subjektivní, přes to že jsme se snažili vycházet i z dobových a historických materiálů a cenných informací od bývalých kolegů, kterým touto cestou upřímně děkujeme. Na počátku padesátých let XX. století byly u jednotlivých tankových a mechanizovaných divizí československé armády vytvořeny průzkumné prapory.Pro zjednodušení pohledu se budeme věnovat především jednomu z nich. Útvaru který se nám stal na řadu let domovským a s nímž jsme sdíleli události dobré i ty horší. Vojenský útvar s krycím číslem 2524 byl postaven a dislokován v posádce Kolín jako 8. pzpr, 8. mechanizované divize, která patřila do sestavy II. armádního sboru s velitelstvím v Písku. V té době byly u všech divizí vytvořeny průzkumné roty a někde průzkumné čety. Rozsáhlé změny byly ovlivněny řadou objektivních důvodů, především nedostatkem připravených velitelských kádrů. Dále to byly technické a logistické problémy, přechod na unifikovanou výzbroj, která po dočasném používání kořistního materiálu, byla zaměřena na dodávky ze Sovětského svazu. Také je ale ovlivnily organizační nedostatky. Organizační struktura průzkumného praporu z padesátých let byla uzpůsobena k provádění průzkumu do hloubky 10 až 15 km za čarou dotyku a to i k vedení průzkumu bojem. Prapor měl tankovou rotu, rotu obrněných transportérů, protitankovou rotu, rotu motocyklů, četu technického zabezpečení, hospodářské družstvo a vlastní ošetřovnu. Základními typy svazků v té době byly : pěší, rychlá a dělostřelecká divize, ale také brigáda a sbor. Tyto svazky se dále dělily na pluky, prapory, oddíly, roty. Zatím co mechanizované divize, měly průzkumné prapory u tankové a pěší divize to byly pouze roty. U pěších pluků byly také průzkumné čety, jejichž dosah do hloubky sestavy protivníka nepřesahoval 5 km. Ve druhé polovině roku 1954 došlo znovu k organizačním a z nich vyplývajícím i dislokačním změnám. Pozemní vojsko mělo 2 tankové divize, které byly přímo podřízeny Velitelství tankového a mechanizovaného vojska MNO a 4 mechanizované divize, jako součásti střeleckých sborů v podřízenosti I. a II. vojenského okruhu. U tankové a mechanizované divize byly v sestavě průzkumné prapory a u střelecké divize průzkumná rota. Prapory měly stejnou organizaci a to, jednu tankovou rotu, jednu rotu obrněných transportérů a jednu motocyklovou rotu. V té době byla taktika vedení průzkumu zcela poplatná sovětským zkušenostem z II. světové války a s nasazením pzpr se předpokládalo v celku, jako průzkumný odřad / PzO/. Především za vedení útočné operace, po prolomení 1. postavení obrany ( na tzv. „ třetím zákopu „ ). Pěší průzkum, později byl přejmenován na „ hloubkový „ procvičovaly i tankové osádky. Složení osádky pro vedení průzkumu bylo : velitel, střelec, řidič, nabíječ. Ti byli doplňováni průzkumníkem z roty OT, nebo motocyklové roty. V letech 1956 – 1958 přešel náš 8. pzpr do podřízenosti 9. td, která již tehdy měla velitelství v posádce Tábor a pzpr byl dislokován v nedalekém Pacově. Od roku 1961 patřil do podřízenosti 4.td. Technika u útvarů v roce 1953 až 1961 sestávala u tankové roty z tanků T – 34, u roty OT to byly kořistní transportéry D 7 P - HKL 6 P a u motocyklové roty, motocykly s přívěsným vozíkem M – 72. Motocyklové roty byly postupně zrušeny a nahrazeny druhou rotou OT. Jedna její četa působila jako poddůstojnická škola pro všechny průzkumné jednotky divize. O výsadkovém výcviku u průzkumných jednotek se začalo hovořit v roce 1958. První zkušenosti se seskoky s padákem byly získány při výcviku ve Svazarmu, který byl prováděn na základě dobrovolnosti. K výcviku se u průzkumného praporu přihlásilo 15 osob. Ti se po nezbytných lékařských prohlídkách, v měsíci srpnu přemístili na letiště Jihlava – HENČOV. Zde proběhla odborná příprava, nácviky balení padáků a pozemní příprava k seskou s padákem. Výcvik řidli vybraní instruktoři - parašutisté Svazarmu. První seskok provedli příslušníci praporu v čele s velitelem kpt. Luďkem Kroneislem, dne 7. 9. 1958, další pak 24. 9., téhož roku. Seskoky byly uskutečněny z letouny C 3 – A SIEBEL a také z L 60 - BRIGADÝR. Na jaře roku 1959, pak již byly zbývající seskoky provedeny z letounu An – 2. Každý z patnácti příslušníků praporu měl na konci výcviku 5 – 8 seskoků na padáku PD – 47. V měsíci červnu ( 1961 ), byl prapor reorganizován na rotu, která se dne 12. 7. 1961 železničním převozem, přemístila do posádky Jindřichův Hradec. Rota byla umístěna do kasáren Jana Žižky. Velitelem roty byl kpt. Luděk Kroneisl. K další velké reorganizaci došlo v roce 1966, kdy byla v letních měsících rota doplněna a rozvinula se znovu na 4. průzkumný prapor v sestavě 4. tankové divize. Po celou dobu, přes všechny reorganizace a redislokace, si útvar podržel krycí název VÚ – 2524, ten mu ostatně zůstal až do konce existence. Uvedené organizační změny byly navázány na změny pohledů na taktiku vedení průzkumu pozemními jednotkami a vývoj technických možností jeho provádění, nejen v průběhu vlastní bojové činnosti. Tak se do popředí postupně dostával i radiový a radiotechnický průzkum, ale také způsoby vedení hloubkového průzkumu, včetně možnosti použití průzkumných skupin vysazovaných do týlu protivníka na padácích. Jak již bylo uvedeno byly průzkumné prapory v roce 1961 zrušeny a redukovány na průzkumné roty. Průzkumná rota v té době měla 118 osob a tvořilo ji sedm čet. ( velitelská, spojovací, motocyklová, dvě průzkumné čety na OT, tanková četa a četa hloubkového průzkumu. Četa měla v organizaci tři skupiny hloubkového průzkumu ( SHPz ). Skupina byla vybavena samopaly vz. 58, posléze i samopaly vz. 61 a pancéřovkou P – 27, ta byla později nahrazena sovětskou RPG – 7. Ke spojení s nadřízeným byly požívány radiostanice RDM – 12 P s dynamem na ruční, resp. nožní pohon. Postupně byly doplňovány malými radiolokačními pátrači MRP – 4, novodobými trhavinami apod. Za pozornost stojí například vybavení konzervovými dávkami potravin ( KDP VYSOČINA ). Cigarety, které dávky obsahovaly, byly bez textového označení a vojáci je překřtili po ministru národní obrany Lomském na „ BOHOUŠOVKY „. Stejně jako cigarety, byl bez označen i ostatní obaly potravin. Dávky byly promyšleně konstruovány tak, aby v krabičce bylo možno nouzově uvařit, případně použít plastový obal dávky, na donesení 2 litrů vody. Dávky byly kaloricky vydatné a chuťově splňovaly nejpřísnější požadavky. K těmto KDP byla dodávána také „ pytlačka “. Jednoduchá udička, za jejíž pomoci bylo možno chytit rybu. Nácvik této činnosti byl součástí výcviku v přežití v zimních, ale zejména v letních podmínkách. Průzkumné roty jako výstroj používaly a také dlouho „ donášely „ původní polní maskovací stejnokroje vz. 58 / 60 s potiskem typu „ mlok „. Ty byly již od většiny ostatních útvarů armády staženy a nahrazeny stejnokrojem vz. 60 s potiskem typu „ jehličí „. Po stránce výcvikové lze říci, že jeho provádění bylo v první polovině šedesátých let, pod zorným úhlem probíhajících mezinárodněpolitických událostí velmi intenzivní. Zejména v roce 1961 v období „ kubánské „ ( vylodění interventů na Playa Chhiron ) a následující „ berlínské „ krize, směřovalo provádění výcviku k co největšímu přiblížení podmínkám praktické bojové činnosti. Byla organizována vyvedení do Vojenských výcvikových prostorů, letní a zimní soustředění v polních podmínkách, taktická cvičení různých stupňů a podobně. Jedno z takových zimních soustředění absolvovala rota v lednu 1962 v prostoru lesního masivu hory Javořice u osady Řásná, nedaleko Mrákotína na Českomoravské vysočině. Po zaujetí již dříve připravovaného prostoru a dvoudenním dobudování ubytování v „ zemljankách „ při němž si vojáci vše vyzkoušeli vlastníma rukama „, bylo v následujících dnech přikročeno k praktickému výcviku v polních podmínkách s důrazem na provádění náročných přesunů v horském zalesněném terénu, taktickou, ženijní, topografickou a také střeleckou přípravu. Vlastní bojové použití průzkumné roty bylo stále ovlivňováno předcházejícím obdobím vývoje ČSLA, to znamená, že rota měla být nadále zasazována jako celek. Do pozemního boje měla vstoupit po prolomení hlavního obranného postavení prvosledovými jednotkami k provádění průzkumu, jako průzkumný odřad (PzO). Četa hloubkového průzkumu byla proto při cvičeních odvelována ke štábu divize a její přípravu a zasazení organizoval štáb divize, prostřednictvím svého zpravodajského oddělení. Četa hloubkového průzkumu prováděla celou výsadkovou přípravu v posádce a k vlastnímu provádění seskoků byla organizována výsadková soustředění. Četa jezdila k seskokům do posádky Chrudim. Velitelem čety byl por. Petr Sliž. Dále jí krátce velel ppor. Drobný, který v září roku1966 odešel do zálohy a k rozvinované rotě přišel z Prostějova npor. Ludvík Vrána. Četa patřila po všech stránkách k nejlepším a byla „tahounem“ roty především ve střelecké a tělesné přípravě. Jen v některých případech zejména ve střelecké přípravě byl znatelný výpadek v prověrkách, které následovaly krátce po návratu z výsadkových soustředění, ale k tomuto jevu docházelo všeobecně i u jiných rot. Nadešlo období, kdy se z roty opět stával prapor. Protože dosavadní ubytovací prostor v kasárnách Jana Žižky kapacitně nestačil počtům nového útvaru, došlo v polovině roku k přestěhování do kasáren Julia Fučíka ( Postaveny v roce 1882 ve městě, jako t . zv ." Nová kasárna ", po I. světové válce nesla jméno legionáře plk. J. J . Švece ). Ve druhé polovině srpna 1966 odešel velitel nově rozvinovaného praporu kpt. Kroneisl ke studiu do VAAZ Brno a velení převzal kpt. Josef Doležal. K praporu nastoupila celá řada důstojníků a praporčíků od jiných útvarů dislokovaných v Jindřichově Hradci, od reorganizovaných útvarů pohraniční stráže, ale i odjinud. Ti byly zařazováni na nově vytvářené funkce a přinesli k praporu řadu nových názorů, poznatků a zkušeností. V roce 1966 se na území Čech a Moravy to zejména v jižních Čechách, konalo jedno z největších cvičení Varšavské smlouvy – cvičení VLTAVA. Příslušníci praporu se cvičení přímo neúčastnili. Působili pouze jako organizační a zabezpečovací prvky v menších počtech osob. Prapor byl složen z velení, štábu, politické, týlové a technické skupiny. Jednotky praporu tvořily : Průzkumná rota, tanková rota, rota hloubkového průzkumu, rota radiového a radiotechnického průzkumu, spojovací četa, četa oprav techniky a četa týlového zabezpečení. Celkové počty praporu dosahovaly 330 osob. Na konci roku 1976 pak došlo ke zrušení tankové roty, místo níž byla vytvořena druhá průzkumná rota. V roce 1966 se na území Čech a Moravy a to zejména v jižních Čechách, konalo jedno z největších cvičení Varšavské smlouvy – cvičení VLTAVA. Příslušníci praporu se cvičení přímo neúčastnili, přes to, že se závěrečná epizoda odehrála pouhých 20 km severně Jindřichova Hradce, u osady Deštné. Působili pouze jako organizační a zabezpečovací prvky v menších počtech osob. Je třeba vzít v úvahu, že se prapor v té době nacházel ve stádiu přechodu z rotní na praporní organizaci a jeho příslušníci měli zcela jiné úkoly a starosti. Rok 1968, rok politických změn prožil prapor v posádce v normálním výcvikovém rytmu. Tak jak postupovala demokratizace společnosti, projevovalo se to namnoze i v postojích civilního obyvatelstva k armádě. Šlo především o zpochybňování její potřebnosti, možnosti zrušení armády a podobně. To samozřejmě nezůstávalo bez odezvy v jednotkách a útvarech. Do jisté míry se onen tlak přenášel na příslušníky útvaru a to především na vojáky základní služby. Útvar souběžně s výcvikem prováděl úpravy objektů kasáren. Bylo nutno dobudovat garážová stání v kasárnách, upravit povrch nástupiště a dalšího přilehlého prostoru. Ani tato skutečnost nepřispívala k upevňování morálky a kázně. V této situaci přišla osudová noc ze 20. na 21. srpna. U útvaru byla vyhlášena bojová pohotovost a u jednotek byla provedena opatření k rychlému opuštění posádky, útvar však v kasárnách zůstal. Vzhledem ke vzdálenosti od hranic, přes které přišla okupační vojska, do Jindřichova Hradce přišly ruské jednotky až 22. srpna v dopoledních hodinách. Poté zaujaly prostor rozmístění na jihovýchodním okraji města, posádkovém cvičišti, kterému se z tradice již od XIX. století říká „ Fedrpuš „. Ve Fučíkových kasárnách byl po určitých přípravách z iniciativy některých příslušníků štábu, rozvinut radio - vůz s radiostanicí R – 118. Přímo z kasáren začal vysílat proti okupantům, jako radiostanice VLTAVA. Svým výkonem 1 kw na VKV, byl slyšitelný poměrně daleko a v době, kdy byl Československý rozhlas a televize okupanty vyřazeny, pomáhal šířit informace zejména mezi civilním obyvatelstvem. Na jeho provozu se podílelo několik vojáků z povolání, ale i příslušníci roty hloubkového průzkumu. Byli to vojáci základní služby, kteří byli jazykově vybaveni. Vysílání ukončil až 25. srpna příjezd ruského velitele s požadavkem na jeho zrušení. Po bouřlivých událostech roku 1968 následovala opatření, která poznamenala především atmosféru života u útvaru. Byly to prověrky, při nichž se měly hodnotit postoje a činy jednotlivých příslušníků útvarů, vojáků z povolání. Bohužel při nich došlo také k vyřizování osobních účtů, jak už to u nás bývá. Jejich vyústěním byla rozhodnutí, která poznamenala na mnoho let životy a osudy mnoha lidí, nejen těch, kteří na ně přímo doplatili . V období „ konsolidačního procesu „ po roce 1969 prošla ČSLA řadou změn vyvolaných nejen politickou situací, způsobenou „prověrkami“, (týkaly se všech příslušníků armády, ale především členů KSČ), ale i změnou postojů velení Varšavské smlouvy k naší armádě vůbec. Od útvarů pak byli nuceni odejít lidé, kteří se svými zásadovými postoji ostře postavili proti této formě okupace a zastávali především rozhodující a odpovědné funkce. U 4. pzpr to byli kpt. Rešl, pplk. Vyhnálek, kpt. Daněk, npor. Smrček, kpt. Vodička , npor. Janošík a kpt. Turek. Je však třeba říci, že v některých případech bylo využito vzniklé situace k tomu, aby se úvary zbavily i lidí neschopných a morálně nezpůsobilých, pro které bylo jednodušší odejít tenkrát z tzv. „ politických důvodů „. U průzkumných praporů došlo v celé armádě k řadě reorganizačních změn. Byla reorganizována rota radiového a radiotechnického průzkumu a upraveno její začlenění do systému odposlechů, její řízení, podřízenost i dislokace. To se dotklo většiny uvedených rot. V roce 1976 byla zrušena tanková průzkumná rota a nahrazena druhou průzkumnou rotou na BVP – 1. Roty hloubkového průzkumu byly rozšířeny ze tří na pět až šest SHPz, ale došlo i rozšíření možností jejich použití. Rovněž bylo započato s postupným zlepšováním jejich materielního vybavení. Byly zavedeny přístroje SBON ( Soupravy pro bezdrátové odpalování náloží), pracující na třech frekvencích radiostanic R – 352 M. Nové protitankové zbraně RPG – 75 KOBYLKA, určené k jednorázovému použití při ničení především lehce pancéřovaných a důležitých cílů. Přístroje MRP - 4 ( malý radiolokační pátrač ) k usnadnění zjišťování typů a rozmístění radiolokačních prostředků protivníka, ale i zdravotnické brašny ZVVB ZEBRA, které umožňovaly rozšířenou zdravotnickou pomoc na dobu až pěti dnů bojové činnosti. ( Umožňovaly ošetření čtyř lehce zraněných a jednoho středně těžce zraněného vojáka ). Každá skupina hloubkového průzkumu byla složena z velitele ( absolvent ŠDZ – Kroměříž ), náčelníka stanice, radisty, staršího průzkumníka, průzkumníka ( pancéřovníka ) a řidiče OT – 65 ( ČVO výsadkové ). SHPz tvořila osádku kolového OT – 65, které umožňovalo překonávání vodní překážky plaváním. V případě použití skupiny na padácích, byla ale oslabena o řidiče vozidla. Při jiných způsobech nasazení po zemi, byla skupině zajištěna značná mobilita, možnost ochrany proti účinkům ručních zbraní, částečně ZHN a další výhody. V srpnu 1972 odešel do VPA Bratislava velitel roty kpt. Vrána a velení převzal por. Libor Daneš. Ve funkci náčelníka výsadkové přípravy se postupně vystřídali kpt. Jozef Bodnárik, kpt. Josef Turek a po něm mjr. Milan Šedivý. Výkonným praporčíkem – instruktorem výsadkové přípravy zůstal po celou dobu rtm. Jaroslav Foršt. Na stupni divize došlo ke změně celého systému řízení průzkumu. K tomu byla u štábu vytvářena zpravodajská střediska ( později místa řízení průzkumu ), která umožňovala jak zabezpečení plánování, zpracování řídících dokumentů, provedení přípravy průzkumných skupin, tak organizaci jejich zasazení. Rovněž řízení činnosti v boji, sběr a hodnocení poznatků, až po organizaci návratu do vlastní sestavy a obnovení jejich bojeschopnosti. Velení divize v tomto období disponovalo vlastní vrtulníkovou letkou, která byla schopna v krátkém čase zabezpečit zasazení SHPz, buď vysazením na padácích, nebo přímo do terénu z visu, případně přízemního letu. K této činnosti byla vybavena vrtulníky typu Mi – 4. Bojové použití bylo procvičováno formou velitelsko štábních cvičení, takticko odborných cvičení praporů, nebo při účasti praporů na divizních taktických cvičeních. Nově byla zaváděna tzv. komplexní průzkumová cvičení, kterých se kromě pzpr účastnily i průzkumné roty pluků, dělostřelecké, ženijní průzkumné jednotky a jednotky radiačního a chemického průzkumu. Tato forma cvičení se osvědčila a byla prováděna i na armádním stupni velení, kterého se však účastnily jen štáby pzpr bez svých jednotek. Výcvik jednotek probíhal v posádce a její blízkosti s minimálním využitím techniky, vzhledem k omezenému proběhu kilometrů, složitosti údržby a oprav používané techniky. Pokud útvary nedisponovaly kvalitní výcvikovou základnou jako v posádkách Vimperk, Janovice nad Úhlavou, nebo nebyly dislokovány v blízkosti VVP jako Podbořany a podobně, bylo nutno výcvik s technikou značně omezovat. Proto v letech 1970 – 1972 přikročily orgány řízení průzkumu na úrovni ZVO k opatřením pro zlepšení podmínek výcviku průzkumných jednotek. Ke zkvalitnění výcvikové základny, bylo započato s výstavbou zařízení v prostoru zaniklé osady MAŇÁVKA, na VVP Boletce. Byly vybudovány podmínky pro celoroční polní ubytování a výcvik, postavena náročná překážková dráha končící až na střelnici OTICE. Po jejím absolvování přecházely jednotky po zátěži, ke střelbě z ručních zbraní. Dále byla prováděna takticko – pořadová cvičení průzkumných jednotek divizí s využitím VVP, která byla doplněna i prováděním střeleb a jednotlivých cvičení v řízení motorových a bojových vozidel. Tato osvědčená forma výcviku byla pak zahrnuta i do výcviku rámcových útvarů, kdy i 4. pzpr absolvoval opakovaně takticko pořadové cvičení na VVP Boletce s částečným vyvedením jak v zimních, tak v letních podmínkách. Častou formou provádění výcviku, která enormně psychicky zatěžovala zejména příslušníky rámcových útvarů, byly různé formy takticko pořadových zaměstnání na úrovni divize. Při zaměstnáních bez ohledu na snížené počty útvaru a jeho nedoplněností funkcionáři, bylo vyžadováno plnění štábních úkolů jako na útvarech s plnými počty. Obdobně složitou se jevila práce na mobilizačních plánech. Říkalo se tomu „ práce za mřížemi “ a ono to v přeneseném slova smyslu bylo něco podobného. Když si představíme, že po ukončení normální pracovní doby, nastoupili vybraní a prověření funkcionáři do mřížemi uzavřené místnosti, kde ve stísněném prostoru na několika psacích strojích „ datovalo “ pět až osm lidí, kteří spolu většinou ještě ústně vyřizovali řadu souvisejících problémů a to vše do pozdních nočních hodin, nebylo to zcela normální. Je třeba ještě podotknout drobný detail. Práci lidé vykonávali bez nároku na odměnu, nebo náhradní volno, či jiné náhrady. Za zmínku rovněž stojí výkon služeb nutných pro zabezpečení mírového života. U útvaru bylo celkem 37 důstojníků, praporčíků a 54 vojáků základní služby. Pro službu dozorčího útvaru bylo určováno celkem 14 osob z nichž někteří nebyli z různých důvodů přítomni. Tak na každého vycházely pravidelně dvě a na některé i tři služby do měsíce. Vybrat si náhradní volno, nebo dostat proplacen jakýkoli přesčas nepřipadalo v úvahu. To vše za normální plat a „ teplý stisk ruky velitele “. Je nutno dodat, že do služby se nastupovalo v 16. 30 hodin po celodenním zaměstnání, které začínalo v 07.30 a služba trvala až do následujícího dne 17. 00, kdy nový dozorčí provedl „rozdílení celodenní směny“ a stará směna byla vystřídána. Tak jsme odcházeli k rodinám po 36 hodinách nepřetržité práce se 4 hodinami problematického " nočního odpočinku ". Tak se jako odměna a vytržení z tohoto stereotypu nabízela pouze činnost, která byla nazývána prováděním průzkumu v míru. Zahrnovala pro některé vybrané jedince dvakrát do roka oblet vrtulníkem podél státní hranice. V našem případě úsek od Českých Velenic na jihu, po městečko Jemnice na východě. Nebo několikadenní návštěva některé z pohraničních rot v uvedeném úseku, také asi dvakrát do roka. Při ní jsme zjišťovali změny situace v příhraničním prostoru s Rakouskem a přicházeli na jiné myšlenky. Pro výsadkáře bylo vysněnou odměnou každoroční provádění několika seskoků, tzv. „ metodické řady „.Ta byla vypisována na každý výcvikový rok a zahrnovala 12 až 24 seskoků různé obtížnosti. Jejich provedení v případě vojáků z povolání umožňovalo zvyšování kvalifikace. Na závěr našeho historického ohlédnutí, které si neklade za cíl dokumentární zpracování a je pouze vzpomínkou na útvar, kterému celá řada z nás obětovala většinu svých sil, mi dovolte jen malé osobní odbočení. Po příchodu k útvaru jsem jaksi automaticky dostal k funkci náčelníka výsadkové a padákové přípravy i funkci tělovýchovného náčelníka, ale i pomocníka náčelníka štábu. Postupně jsem se stal vedoucím kodérem s odpovědností za šifrové spojení s nadřízeným svazkem. Také náčelníkem štábu vytvářeného útvaru, chemickým instruktorem a ženijním náčelníkem. Všechny funkce zahrnovaly odpovědnost za materiál ve skladech mírového použití a skladech NZ praporu i vytvářeného útvaru. Materiál bylo nutno kontrolovat, účtovat, ošetřovat a provádět jeho obměnu. Mimo jiné také naplánovat rozdělení materiálu v poli v případě vyhlášení mobilizačních opatření a to pro oba útvary i jeho vyvezení a rozdělení jednotkám. To vše v jedné osobě v jednom čase a u jediného útvaru. Pozorný čtenář nechť mi promine, ale byla taková doba a nebyl jsem sám. Mnozí byli takto vytíženi a hlavně nikdo příliš nereptal. Ještě jednou se vracím k provádění výsadkové přípravy. Každý rok k útvaru zpravidla na konci měsíce května nastoupilo několik desítek důstojníků, praporčíků, poddůstojníků a vojáků ze zálohy, k provedení pravidelných cvičení záloh v odbornosti – výsadkář. Důstojníci na 42 dnů, ostatní na 35 dnů. Mnozí nastupovali dobrovolně a hlásili se častěji než bylo požadováno. K jejich výcviku bylo na letišti Svazarmu Jindřichův Hradec, kterému místní říkají „ U POLÍVEK “ vybudováno kvalitní výsadkové cvičiště. To původní na posádkovém cvičišti “ FEDRPUŠ „ začátkem sedmdesátých let zničila při nočních jízdách zabloudivší tanková rota , která patřila k sousednímu pluku. Důstojníci a praporčíci se v prvním týdnu připravili na velení svým podřízeným. Výsadkáři ze zálohy pak v posádce provedli výcvik v pozemní přípravě, balení padáků a zkrácenou teoretickou přípravu. Také střelby a některá další důležitá zaměstnání. Po splnění nezbytných úkolů se přesunuli do posádky Chrudim, tam postavili v prostorách letiště polní tábor a v následujících dvou až třech týdnech provedli plánované seskoky. Povinné tři si většina z nich rozšířila na pět až šest. Na závěr absolvovali rotní taktické cvičení. V jeho průběhu plnili úkoly po skupinách a pátrali po protivníkovi a zabývali se pozorováním jeho činnosti. Cvičení trvala zpravidla dva až tři dny. Na počátku osmdesátých let se vybrané skupiny záložníků při soustředění účastnily armádní soutěže o nejlepší skupinu hloubkového průzkumu 4. armády. Naše SHPz v roce 1982 obsadila 1.místo v rámci 4. armády a rok na to byli dvě skupiny na druhém a čtvrtém místě v téže soutěži. Záložníci tak prokázali, že nezapomněli nic z toho co jim dala základní vojenská služba a vše doplnili získanými životními zkušenostmi. Popisované období vývoje praporu v sedmdesátých a osmdesátých letech zaznamenalo řadu jeho výrazných úspěchů. Prakticky od roku 1975 nedošlo u praporu k žádné mimořádné události, ani závažnějšímu porušení kázně. Prapor plnil úkoly i na snížených počtech tak, že po dobu deseti let byl vyhodnocen sedmkrát jako vzorný a jako jedinému rámcovému útvaru ve 4. armádě a jednomu z mála v celé ČSLA, byl udělen za dosažené výsledky řád Rudé hvězdy. V roce 1976 byla ve štábu zřízena nová funkce zástupce velitele, který se stal v době přechodu z mírového na válečný stav velitelem vytvářeného praporu. Příslušníci štábu a někteří velitelé jednotek, zpracovali v náročných podmínkách ( po normálním celodenním zaměstnání a ponejvíce v nočních hodinách ) kompletní mobilizační dokumentaci pro rozvinutí praporu na plné válečné počty za 24 hodin od vyhlášení mimořádných opatření. Dále dokumentaci k vytvoření druhého průzkumného praporu do 48 hodin po vydání rozkazu. Ode všech to vyžadovalo vysoké osobní úsilí a tvůrčí přístup, nejen při zpracování dokumentů, ale i při zabezpečení materielních podmínek. Příslušníci praporu se starali o sklady materiálu pro mírový výcvik a další sklady NZ pro oba prapory. Sklady byly u praporu utvořeny v objektech kláštera ve městě a v objektech autoparku v kasárnách Jana Žižky. 4. průzkumný prapor pokračoval v kvalitním plnění úkolů zejména na úseku péče o techniku a materiál, výcviku záloh a udržování vysoké bojové a mobilizační pohotovosti. Výrazným způsobem zabezpečoval také údržbu a zlepšování ubytovacích a výcvikových podmínek. Vždyť již v září roku 1982 oslavila kasárna, původně „ Nová „ později „ Plk. J. J. Švece“ a posléze „ Fučíkova „ sté výročí od jejich vybudování a praxí bylo, že o údržbu objektů se staral přímo útvar svými silami. Po roce 1989 došlo u praporu jako v celé ČSLA k řadě organizačních a dislokačních změn, které v konečné fázi vyústily v jeho zrušení. Postupně se stěhoval do posádek Znojmo, Jihlava a Havlíčkův Brod, kde byla jeho činnost definitivně ukončena, po odevzdání zbraní techniky, materiálu a dokumentace. Více než čtyřicetiletá existence praporu je nepřehlédnutelnou součástí historie ČSLA nejen v posádkovém městě Jindřichův Hradec. Útvary tohoto typu, tedy rámcové se sníženými počty, existovaly v celé řadě posádek. Jejich příslušníci přes nedostatek vojáků naplňovali doslova a do písmene, každodenní prací, požadavky nadřízených často s vypětím všech sil. Závěrem trochu čísel, která dokumentují vývoj v posledních letech existence praporu na jehož historii jsme sledovali vývoj průzkumných útvarů pozemního vojska. V letech 1989 -1990 byl 4. průzkumný prapor pod velením pplk.Ing. Igora JAKUBKA, dislokován stále v kasárnách Julia Fučíka. V roce 1992 byl prapor znovu reorganizován na 4. průzkumný prapor a byl rozdělen na vytvářený útvar 28. pzpr, který byl přestěhován do posádky Znojmo, byl tvořen organizačním jádrem pod velením mjr. Ing. Hynka Koláře, ZV mjr. Horymíra Holzmana, NŠ mjr. Ing. Trávníka a ZV kpt. Otakara Severy. Vytvořený 28. pzpr v posádce Znojmo, byl po roce 1994 přestěhován do posádky Jihlava, kde převzal krycí číslo VÚ 2524 a po krátké době byl zrušen. Ve velení 4. průzkumného praporu se za léta jeho existence vystřídala řada velitelů, kteří jej vedli po různě dlouhou dobu. Připomeňme si je : kpt. Vladimír Bálek listopad 1951 - listopad 1952 Naším ohlédnutím za jindřichohradeckým průzkumným praporem jsme se pokusili přiblížit historii tak, jak jsme ji prožili ve službě, které jsme říkali služba vlasti. A nebylo to myšleno jako formalita. Mnoho z toho co bylo těžké a zdálo se být nesplnitelné, nám připomínka této skutečnosti pomáhala překonat. Vzpomínku věnujeme všem příslušníkům praporu a všem průzkumníkům a výsadkářům, vojákům z povolání i vojákům základní služby, kteří s námi prošli dlouhou cestou existence průzkumných jednotek pozemního vojska a zaslouží si, aby nebyli zapomenuti. Vysvětlení použitých zkratek : Zpět na Historie výsadkových vojsk Čejen - převzato z forum.CSLA.cz |
|
