|
Výsadkáři dělostřelci V období II. světové války kdy se naplno rozvinula výsadková vojska jako zcela nový – moderní druh vojska s vysokou mobilitou, byla jednou z hlavních problémů podpora bojujících jednotek dělostřelectvem. Problém vycházel především ze složitosti dopravy palebných prostředků a dostatečného množství munice. Jejich vysazení do prostoru bojové činnosti výsadku bylo natolik složitým technickým oříškem, že bylo v té tobě téměř neřešitelné. V 2. československé samostatné paradesantní brigádě, byl při jejím vzniku už v Jefremově vytvořen dělostřelecký oddíl, kterému velel štkpt. JOSEF SRP, náčelníkem štábu byl kpt. FIŠER a jehož osvětovým důstojníkem rtn. JAN HARUS ( 1892 – 1962 ), poválečný poslanec národního shromáždění za Liberecký kraj. ( První seskok provedl v 52 letech ) Hlavní výzbroj oddílu tvořilo 12 ks 76 mm kanónů, 16 ks 45 mm kanónů, 6 ks 120 mm minometů. Dále protiletadlový oddíl s jednou baterií o 4 ks protiletadlových malorážových 37 mm kanónů a dvěma rotami velkorážních protiletadlových kulometů ráže 12, 7 mm. Přes to, že byla brigáda nasazena do bojů na přístupech k Dukelskému průsmyku a po leteckém přesunu také ve Slovenském národním povstání, bojové nasazení oddílu nebylo nikde dokumentačně podchyceno. Některé prameny uvádějí sporadické nasazení jednotlivých dělostřeleckých prostředků na povstaleckém území Slovenska. Na podzim roku 1947 zahájila svoji činnost první poválečná výsadkářská jednotka – „ Pěší prapor 71 československých výsadkářů „ . V její sestavě byli dělostřelci – výsadkáři pouze počínající experimentální jednotkou vytvořenou rotou těžkých zbraní se dvěma četami minometů 82 mm ( 3 ) a protitankovou četou kanónů 57 mm ( 2 ). V listopadu roku 1949, dva roky po zahájení činnosti první poválečné výsadkové jednotky, byli zatčeni brig. gen. KAREL PALEČEK ( 1896 – 1962 ) - ( velitel výsadkového vojska ) a jeho náčelník štábu pplk. gšt. RUDOLF SEVERIN KRZÁK ( 1914 – 2004 ). V počátcích poválečného vývoje výsadkových jednotek tím došlo k rozhodnému zásahu do jejich budování. Tak se až do začátku 50. let se dělostřelecká jednotka v jejich sestavě neobjevila. Následovalo rozhodnutí stranického vedení a vedení státu z února 1950, které se týkalo urychlení průběhu výstavby Československé armády, provedení její rozsáhlé reorganizace, redislokace a přezbrojení. Ve velení výsadkových jednotek byli na Generálním štábu nahrazeni zatčení funkcionáři pplk. ALEXANDREM KOVÁČEM a mjr. JÁNEM ( Emilem ) ČAPLOVIČEM ( 1912 – 1985 ). Za jejich řízení bylo definitivně upuštěno od budování výsadkových útvarů s úkoly „ neorganických „ výsadků a bylo zahájeno formování nové výsadkové divize. Měla mít dva výsadkové prapory, výsadkový dělostřelecký oddíl a jednotky bojového zabezpečení. V následující etapě výstavby měl jako její součást vyrůst ještě úderný výsadkový prapor. Jako první nový útvar budoucí divize byl dne 15. března 1950 postaven v Žilině 65. výsadkový prapor. Později v měsíci říjnu 1951 vznikli současně 172. mechanizovaný prapor v Košicích a v posádce Sabinov 173. výsadkový dělostřelecký oddíl, jehož historii si připomeneme. Oddíl se skládal z velitelství, spojovací čety, baterie kanónů 76 mm vz. 42 S, baterie kanónů 57 mm vz. 43S a minometné baterie. Počty oddílu: 41 důstojníků, 82 poddůstojníků a 163 vojáků. Celkem – 286 osob Velitelem oddílu byl ustanoven kapitán VÁCLAV TABÁK. V roce 1955 byl 173. dělostřelecký výsadkový oddíl přestěhován z posádky Sabinov do nedalekého Prešova. Bylo to v době, kdy 22. výsadkovou brigádu zastihla řada překotných změn. Nejprve byla nesmyslně zredukována v celkových počtech 2800 osob ( r. 1952 ) o 1114 mužů. Z brigády zůstal k 18. 11. 1955 22. výsadkový pluk o 1686 mužích a jeho původní útvary a jednotky byly většinou „ rámcovány „. ( 154 důstojníků, 205 poddůstojníků, 1327 vojáků ) Avšak za půl roku, byla brigáda znovu obnovena, původní útvary zachovány, ovšem většinou se sníženými počty osob. Tato reorganizace se dělostřeleckého oddílu dotkla tak, že mu byly sníženy počty o 43, 8 %. Přitom podle názvu byl oddíl zachován. Měl ale pouze : 7ks protitankových kanónů 57 mm vz. 43S, 5 ks protitankových kanónů 85 mm, 4 ks minometů 120 mm a 4 ks protiletadlových dvoj kanónů 30 mm. Výsadkový dělostřelecký oddíl se skládal z velitelství ( 6 osob ), spojovací čety ( 15 ), protitankové baterie ( 53 ), kanónové baterie vz. 85 ( 43 ), protiletadlové baterie ( 6 ), minometné baterie ( 38 ) – celkem 161 osob. Mimo tuto dělostřeleckou jednotku brigády, byly u každého výsadkového praporu brigády po jedné minometné četě s minomety 82 mm ( 3 ) a protitankové četě s protitankovými kanóny 45 /57 mm ( 2 ). Je logické, že podobné „ organizační kotrmelce „ ve stylu ruším co jsem nařídil a nařizuji co jsem zrušil „ vycházející z Generálního štábu zanechávaly negativní následky, které se projevovaly zejména v poklesu kázně a úrovně organizovanosti, ale i výcviku všech jednotek brigády, tedy i dělostřeleckého oddílu.
Plukovní kanón 76, 2 mm vzor 1943 Výroba tohoto kanónu byla zahájena v roce 1943 a úspěšně pokračovala i po skončení Velké Vlastenecké války. Svojí konstrukcí byl určen k přímé podpoře pěchoty a jízdy. Tento kanón tvořil hlavní dělostřeleckou výzbroj 2. československé samostatné paradesantní brigády v Sovětském svazu. Spolu s brigádou byly tyto kanóny přepraveny i na Slovensko, aby v průběhu Slovenského národního povstání poskytly podporu a pomoc bojujícím jednotkám. Zpět na Historie výsadkových vojsk Čejen - převzato z forum.CSLA.cz |
|
