|
Divizní skupiny hloubkového průzkumu. ( SHPz ) V roce 1965 došlo k nové reorganizaci a redislokaci jednotek hloubkového průzkumu. Od 7. výsadkového pluku zvláštního určení byly vyčleněny 5. a 6. rota. Z nich vznikly armádní výsadkové průzkumné roty. Tyto roty zvláštního určení byly umístěny do Luštěnic a Chrudimi. Divizním zpravodajským orgánům byly dány k dispozici místo čet, roty hloubkového průzkumu, začleněné do nově vznikajících průzkumných praporů, které byly rozšířené z původních průzkumných rot. U každé divize v rámci průzkumného praporu byla zřízena výsadková rota hloubkového průzkumu. ( RHPz ) V taktických úkolech se předpokládalo, že budou průzkumné skupiny vysazovány až 100 km do hloubky sestavy protivníka z letounů nebo vrtulníků. Buď výsadkem na padácích, nebo z nízkého průletu vrtulníku, výskokem za přízemního letu a nebo po přistání vrtulníku. Další plánovaný a cvičený způsob průniku do týlu protivníka, (podle situace na frontě) byl na obrněném transportéru a nebo infiltrací, přechodem skupiny pěšky přes frontu, případně ponecháním na vlastním území při jeho opuštění. Hlavním úkolem skupin hloubkového průzkumu ( SHPz ) bylo vyhledávání, případně ničení zbraní hromadného ničení. Dále byly tyto jednotky určeny k zajištění průzkumných úkolů v týlu protivníka do plánované operační hloubky. K dalším úkolům patřilo například zajišťování a vytýčení doskokových ploch pro taktické výsadky, navádění raketové a dělostřelecké palby na cíl, získávání důležitých zajatců a plnění diverzních úkolů nejrůznějšího charakteru,čemuž odpovídal i jejich výcvik. Metodika výcviku byla zaměřena na ničení ZHN a směřována na rakety MGR – 1 Honest John, MGR - 3 Little John, dělostřelecké Davy Crockett, MGM - 5 Corporal, MGM - 29 Sergeant ( 45 – 135 km ), ty byly vyřazeny v roce 1977 a nahrazeny MGM - 52 Lance, MGM – 31 Pershing, dolet 740 km. Od roku 1964 byly dislokovány v NSR. Neu Ulm ( 16 mobilních kompletů ), ty byly vyřazeny až v roce1986. Dále rovněž na dělostřelectvo a raketové dělostřelectvo. Rota hloubkového průzkumu se organizačně skládala zpravidla z pěti skupin hloubkového průzkumu o šesti lidech. Každá skupina měla velitele ( důstojníka ), radistu, staršího průzkumníka, průzkumníka – pancéřovníka, mladšího průzkumníka a průzkumníka – řidiče OT( rovněž výsadkář ). Ve výzbroji skupiny byly samopaly Sa - 58 a Sa - 61, Pi – 52 a pancéřovka RPG -7.Každá SHPz mohla vyčlenit dvě pozorovací nebo pátrací podskupiny. Dále byly ve výcviku procvičovány varianty zesílené skupiny hloubkového průzkumu až do počtu 12 - ti mužů. ( pak byla výzbroj posílena UK-57 ). Tyto tak zvané průzkumné odřady byly vytvářeny většinou spojením dvou skupin. Radiové spojení ve skupině bylo udržováno pomocí stanic krátkého dosahu R - 350, ve skupině byly 2 - 3ks. ( podle charakteru úkolu ) Spojení skupiny s řídící stanicí dlouhého dosahu R -118 u průzkumného praporu bylo udržováno pomocí přenosné dvoudílné krátkovlnné stanice dlouhého dosahu RM - 33 která byla vybavena krystaly ( s předem určenými frekvencemi ), které bylo možno podle situace měnit. Velitel skupiny na základně kromě velení, plnil i roli šifranta a pomocníka radisty. V rotě bylo organizačně začleněno 5 řidičů OT - 65 s výsadkovým výcvikem, řidič a radista radiovou R – 118 a 1 nákladní vozidlo a 1 skříňové vozidlo pro přepravu padáků. Rota na plných počtech měla až 50 mužů. Výcvik velitelů skupin byl až do podzimu roku 1966 prováděn ve Škole důstojníků v záloze u 7. výsadkového pluku zvláštního určení v Holešově. Škola byla rozčleněna na 4 školní čety. Po ročním výcviku byli absolventi ( převážně v hodnosti četaře - absolventa ), odesíláni na místa velitelů skupin k rotám zvláštního určení v Chrudimi a Luštěnicích. Část zůstávala u pluku v Holešově pro plnění úkolů v rotách. Další určení absolventi byli odesláni k jednotlivým divizím, k rotám u průzkumných praporů divizí. Vždy po pěti absolventech - výsadkářích. Na podzim v roce 1966 došlo k organizační změně ve struktuře divizí. Současně proběhla reorganizace i v armádním průzkumu. Školní jednotka v Holešově byla rozdělena a nadále v ní zůstaly jen dvě výsadkové čety specializované pro armádní průzkum. Zbylé dvě výsadkové ( specializace divizní průzkum ) školní čety byly přemístěny do Kroměříže, sídla 3. tankové divize. Ve městě bylo divizní velitelství a v Rybalkových kasárnách 33. tankový pluk. V Žižkových kasárnách zde byl pod krycím značením VÚ 9700 dislokován 3. průzkumný prapor. Velitelem tohoto průzkumného praporu byl pplk. Václav Morev. V gesci průzkumného praporu zde byla zřízena Škola důstojníků v záloze ( ŠDZ ) pro divizní hloubkový průzkum . Sestávala ze dvou výsadkových čet ( redislokovaných z Holešova ) a jedné čety průzkumníků na OT – 65 ( FUG ). Velitel 1. školní čety průzkumu na OT byl ppor. Jan Otýpka. Velitel druhé školní výsadkové čety byl npor. Josef Mičík, kterému v prvním roce podléhali dva instruktoři pro výcvik, čet. abs. Hoskovec ( absolvoval v Holešově ) a svob. Vráblík. Velitel třetí školní, výsadkové čety byl ppor. Karel Drobný, kterému v prvním roce podléhali dva instruktoři pro výcvik, des. Iliško a čet. abs. Berka ( absolvoval v Holešově ) Velitelem školy byl z počátku mjr. Tomáš Fabrika, avšak pouze krátce. Vystřídal jej kpt. Bozděch a mjr. Fabrika byl jmenován náčelníkem štábu průzkumného praporu. Po 1. ročníku školy byl velitelem školy jmenován kpt. Ladislav Dostál. Zázemí školy bylo dobře připraveno ještě před příchodem prvních žáků. Naproti budově velení praporu a školy,( za výcvikovou plochou, byla před budovou kuchyně, skladem a Armou ), bylo vybudováno výsadkové cvičiště, včetně výsadkového trenažéru, padákových houpaček a můstků, dále hrazdy a tyče i lana na šplh. Vlevo od kuchyně byl učební blok s připravenými učebnami. Vedle barákového skladového a ubytovacího tábora, po celé jeho délce byla vybudována kvalitní, nová výsadková překážková dráha. Ta volně navazovala na překážkovou dráhu vševojskovou. Do areálu kasáren ještě patřila budova ve které byla umístěna sportovní rota boxerů a fotbalistů Dukly Kroměříž. V této budově byly dále sklady, padákový sklad, tělocvična a také posádková věznice. V další budově pak byla protichemická jednotka a posádková hudba. Škola důstojníků v záloze zabírala zvýšené přízemí hlavní budovy kasáren. V prvním poschodí byla umístěna rota hloubkového průzkumu, velel jí npor. Jiří Bendák a dále tanková rota. Jejím velitelem byl kpt. Ladislav Dostál a později npor. Josef Glejdura. Rovněž zde byla průzkumná rota na OT - 65 a OT - 64. Velitelem této roty byl npor. Josef Pávek. Také zde měl kancelář náčelník výsadkové služby kpt. František Krejcar. Také zde byla tajná spisovna. Ve druhém patře byl štáb praporu. V podkroví byla později zřízena jazyková učebna a měli jsme zde také fotokomoru. V areálu barákového tábora, byl mobilizační výstrojní a technický mobilní sklad, spolu s automobilovou technikou pro výjezd do mobilizačního prostoru. Pro tanky a OT byly v areálu rovněž garáže spolu s technickou opravnou. Obsazení funkcí u 3. pz. prap. Výcviková náplň ŠDZ pro divizní průzkumné jednotky Pořadová příprava – byla prováděna na nástupišti praporu Dále vždy jednou v roce se konalo soustředění se seskoky v Chrudimi, trvalo většinou 3 týdny. Velitelem soustředění byl vždy mjr. Ing. Alois Valenta ( řečený „ čumák „ ) specialista ze středního vojenského okruhu.Spolu se dvěma výsadkovými četami ŠDZ Kroměříž se vždy účastnili soustředění také příslušníci rot hloubkového průzkumu 3. průzkumného praporu z Kroměříže a dále roty z Jindřichova Hradce, Písku a Vimperku.Letouny AN - 2 startovaly a přistávaly z letiště v Chrudimi. Letouny IL-14T startovaly z Pardubic. Tělesná příprava byla ostře sledovaná. Za každého počasí probíhaly náročné půlhodinové rozcvičky na nádvoří kasáren. Až do -5° C byla ústroj do půl těla. Rozcvička vždy začínala během, absolvovalo se vždy minimálně 10 kol okolo nádvoří, ( cca 3, 5 km ) . Dále tělesná příprava probíhala v průběhu výcviku v terénu i na cvičišti. Často jsme prováděli „ zrychlené přesuny „, běžně na 5km.Běhalo se hodně i v ochranné protichemické masce. Výcvik v tělocvičně byl zaměřen na : Radiová příprava probíhala jak na učebně tak v terénu. Cizí armády - se zaměřením na rozpoznávání konkrétních jednotek dislokovaných u našich západních hranic a to: německá armáda, francouzská armáda, anglická armáda ,americká armáda. Výuka němčiny byla na učebně zaměřená na základní provoz na radiových pojítkách a provádění výslechu zajatce, byla vedena externí lektorkou. Ženijní příprava byla zaměřena na práci s ostrými trhavinami při destrukční činnosti a byla prováděna jak na učebně, tak prakticky spolu s ostrým trháním. ( TNT, bleskovice, plastická trhavina i specielní náloživo ) Absolvovali jsme také krátkodobý kurs řízení OT a zdravotnický kurs první pomoci a postup při provádění rozšířené první pomoci při zranění. Všichni žáci 2. a 3. výsadkové čety prvního ročníku nastoupili do Holešova 10.10.1966. Ještě týž den večer jsme byli odvezeni dvěma autobusy do kasáren v Kroměříži. Během přijímače jsme postupně absolvovali zdravotní prohlídku pro výsadkáře ve vojenské nemocnici v Brně. Několik lidí neprošlo a byli nahrazeni zájemci z 1. průzkumné ( nevýsadkové ) čety. Materiální zabezpečení školy bylo na poměrně dobré úrovni a co chybělo, se postupně doplňovalo. Pro výcvik sloužila uniforma vz. 60 v maskovaném provedení „ MLOK „ se zimními vložkami. Například první seskoky jsme absolvovali v „ maskáčových „ čepicích zapnutých pod bradou. Pak jsme dostali zimní kožené kukly a následně, rovněž postupně, výsadkové přilby nového typu. Taktéž červené barety jsme dostali prakticky až po získání III. třídy výsadkáře, v předjaří 1967. Barety byly oboustranné,uvnitř maskované ( s potiskem jehličí ) S výsadkářskou stravou byl zpočátku problém. Důstojníci výsadkáři jej však neměli, pouze žáci ŠDZ. Prosadit výsadkářské přídavky nás stálo nemalé úsilí, ale za pomoci našich důstojníků se vše podařilo. Nutno však poznamenat, že „ výsadkové přídavky “ byly celou dobu předmětem závisti jak žáků 1. „ nevýsadkové čety „ ŠDZ, tak od mužstva ostatních druhů vojska v kasárnách. O červených baretech ani nemluvě. Také výuka němčiny z počátku nebyla samozřejmostí. Během dvou let základní vojenské služby bylo možno provést 20 i více seskoků. Na druhou a první třídu se skládaly zkoušky před komisí. Mně osobně se podařilo provést na vojně za dva roky 35 seskoků a získat I. třídu výsadkáře. Zkoušky se skládaly také k získání třídnosti průzkumníka, běžné bylo získání II. třídy. Absolventi ŠDZ následně u útvarů většinou 3 měsíce před koncem ZVS, získali důstojnickou hodnost - podporučíka. Povýšení do první důstojnické hodnosti předcházely důstojnické zkoušky. Dlužno ještě poznamenat, že jako výsadkoví veteráni jsme se v Kroměříži setkali, my bývalí absolventi prvních dvou ročníků ŠDZ dvakrát. Bylo to po 15 - ti a po 20 - ti letech. ( 1983 a 1988 ). Sešlo se nás hodně. Na prvním setkání to bylo 33 a 29 absolventů na druhém. Byli pozváni i naši bývalí velitelé z řad důstojníků z povolání, kteří se rádi zúčastnili. Bylo na co vzpomínat, naše přátelství které se tvořilo při náročném a zajímavém výcviku přetrvalo desítky let. S některými jsme kamarády jsme neztratili kontakt ani po 45 letech a setkáváme se dodnes. Stálo to za to !!! Jako vzpomínku na všechny kamarády uvádím jmenovitě absolventy prvních dvou ročníků ŠDZ v Kroměříži. Rovněž jména bývalých důstojníků jsou součástí našich vzpomínek. Mnozí z těch, které v pojednání jmenuji, již nejsou mezi námi. Čest jejich památce! Absolventi - výsadkáři 1.ročníku ŠDZ 1966 / 67 2. VÝSADKOVÁ četa
3. VÝSADKOVÁ četa
Jako instruktoři zůstali další rok (1967-1968) na škole: Seznam žáků ŠDZ 2.ročník 1967/68: 2. VÝSADKOVÁ četa
3. VÝSADKOVÁ četa
Jako instruktoři zůstali další rok (1968-1969) na škole: Zpět na Historie výsadkových vojsk npor.v.v. Rostislav Sobotka převzato z forum.CSLA.cz |
|
