|
Moje vojenské brigády Copak asi dělali vojáci ČSLA v sobotu? No co asi, pracovali! Sobota byla dokonce (většinou), jediným pracovním dnem v týdnu běžného vojáka... Snad každý, kdo vojenskou prezenční službu zažil, má v paměti PHD... Takzvaný parko-hospodářský den, den kdy se pracovalo ve velkém, uklízelo se neukliditelné i to dávno uklizené, tupou kosou se sekala tráva před velitelovými okny, leštily se stokrát vyleštěné parkety a natírala se tráva na zeleno. A tyto akce probíhaly právě v sobotu. Můj první PHD proběhl už čtyři dny po nástupu k té nejčestnější vlastenecké povinnosti. Hned brzy ráno, jsem dostal od výkonného praporčíka půlku chleba a podivný bílý váleček. Po důkladné analýze jsem zjistil, že podivné pouzdro (připomínající tubus na diplom) obsahuje čtyři konzervy... Vepřové maso, hovězí maso, játrovou paštiku a nepředstavitelnou směs, všech výše jmenovaných lahůdek. Armáda nás všechny opravdu mile překvapila, tolik jídla ke snídani! Asi to bude tím, že nás čeká perný den a tak musíme mít dostatek energie... Jaké asi bylo naše zklamání, hned po zjištění pravého stavu věcí? Jelikož se uklízí i kuchyně, tak se nevaří! To co jsem spořádal ke snídani, bylo přídělem na celý, tvrdou prací strávený den... Ale PHD neznamenal jen dřinu v kasárnách, občas se totiž stalo to (na což jsme se opravdu těšili), že si pomoc armády vyžádal i civilní sektor! A tak jsem začátkem července, natíral dveře šaten na kežmarském koupališti, což bylo pro vojáka něco fantastického! Ale nejčastější brigádou, bylo sázení stromků v okolních lesích. A že tam těch lesů bylo! Vozili nás do lesů v okolí Staré Lubovně (nebo Lubovni?) a tam jsme sázeli, až se z nás kouřilo.. To myslím doslovně, neboť jsme většinu pracovní doby strávili u ohně s cigaretou v ústech. Ale co mne opravdu zaujalo, bylo okolí těchto lesů, které jsme měli svou prací rozšířit.. Okolní vesnice, totiž opravdu stály za to..... Jednu nádhernou letní sobotu byla v lese někde na východě Slovenska, vysazena skupina asi osmi vojáků, jejíž členem jsem byl i já. Bylo nám řečeno, že si nás převezme nějaký lesnický kápo a ukáže nám co budeme dělat. A dá-li armáda, tak si nás zase večer někdo vyzvedne... Jenže žádný pan nadlesní se neukázal a tak jsme se po třech hodinách vydali někam do civilizace. A došli jsme tam! Před námi se objevila vesnice, jakých můžete vidět všude spousty. Jenže tato vesnice byla... cikánská! Píšu cikánská, neboť její obyvatelé nikdy slovo Rom neslyšeli. Během několika vteřin nás obklopila snad celá populace vesnice a nutno podotknout, že nám nebylo zrovna do zpěvu. Asi tři stovky cikánů kolem nás vytvořily neprostupný kruh a já zalitoval, že právě nesázím smrčky do původně bukového lesa... Jenže... My byli vítáni! Přivedli nás k místní hospodě a vše co jsme vypili bylo na účet... ani nevím na čí účet to bylo, ale takovou pohostinnost jsem ještě nezažil. Úderem druhé hodiny odpolední však hospodu zavřeli. Prý se bude hrát fotbal, ženatí proti svobodným a vítězové dostanou soudek piva. A ať svobodní či ženatí se těšili, že to pivo vypijí s námi! Jak to však dopadlo netuším, armáda zakročila a autobus nás vyzvedl už o poločase... Pár týdnů nato, jsme zase odjeli upravovat slovenské lesy vysazováním dřevin, které v nich nemají co dělat, tentokrát však někam jinam. Bylo asi osm hodin ráno a náš autobus projížděl vcelku hezkou vesnicí. Už si nepamatuji jak se jmenovala, ale na jednu věc nikdy nezapomenu. Na konci vesnice stála cikánská kolonie, byla to vlastně jen krátká řada dřevěných domků, ale bylo tam velmi živo. Místní obyvatelé totiž právě začali stavět dům! Celé osazenstvo kolonie tahalo z lesa neopracované klády, děti v potoce těžily bláto a cvrkot na tomto staveništi, se rovnal stonásobku cvrkotu na stavbě našich dálnic. Asi bylo po nějaké svatbě a novomanželé přece musí někde bydlet, nebo ne? Nemohu popsat přesný průběh stavby a tak se z tohoto článku developeři moc nepoučí, ale jednu věc vím jistě. Fungovalo to! Z lesa jsme se vraceli okolo čtvrté hodiny s polednem a byli jsme zvědaví, jak stavba pokračuje. Nepokračovala, novomanželé už bydleli! Dům stál, ze střechy se kouřilo (komín ještě nevynalezli) a venku pobíhaly děti... Podle rychlosti stavby domu bych přísahal, že to byly děti těch novomanželů, počaté někdy včera večer... Pavel Nitka
|
|
