Hlava ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba Fórum Muzeum KVH ČSLA Spolubojovníci ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba KVH Forum Spolubojovníci

Jak jsem byl za blba

Taky se vám už někdy stalo, že jste udělali nějakou drobnou blbůstku a už jste se nezbavili nálepky totálního průšviháře? Taky vás štve to, že jedna drobná životní epizodka určuje váš obraz v očích ostatních lidí?

Už jsem poddůstojníkem, velím dvěma lidem, kteří tvoří osádku "mého" tanku T-72 a pro většinu důstojnického sboru, jsem nejhorším vojákem ČSLA...

Začalo to vcelku prostě, jako novopečený svobodník jsem byl poctěn službou dozorčího roty a s tímto úřadem, byla na má bedra vložena i zodpovědnost... Mou hruď zdobily červené (krásně sešněrované) provázky s párem naleštěných nábojnic, za opaskem se skvěl bodák vz.58 a v kapse jsem schovával klíče od zbrojnice a... PEČEŤ! Připadal jsem si jako král...

Vždyť co je více vzrušující než to, že vložíte do víčka od piva dva provázky, zbylý prostor vyplníte plastelínou a do vzniklého kolečka otisknete svůj erb... Vlastně pečeť dozorčího roty.

Ráno se ukázal velitel praporu, čerstvě povýšený major a očekával hlášení, které jsem celou noc piloval. "Soudruhu majore, dozorčí první roty, svobodník Nitka... V průběhu mé služby se nic zvláštního nestalo!" To hlášení jsem odkoktal, asi jako Milan Pitkin (blahé paměti) a nálepka byla na světě!!! A za nějakých pár týdnů, jsem si pod tu nálepku přidal další várku lepidla....

Byl jsem první dozorčí roty, který měl to štěstí (nebo smůlu), že se v průběhu jeho služby NĚCO stalo. Jeden z vojínů naší roty se pokusil o sebevraždu oběšením a vybral si špatný strom... Byl nalezen se zlomenou nohou a odvezen do nemocnice. Já celou noc piloval hlášení... "Soudruhu majore, dozorčí první roty svobodník Nitka... V průběhu mé služby se něco stalo!" Soudruh major přišel v dosti špatné náladě a od té doby to vypadalo, že jsem onoho nešťastného vojína oběsil já...

Uběhl nějaký ten pátek, špagáti odešli do civilu, noví ještě nenastoupili a tak místa velitelů roty pro bojový poplach, museli zaujmout poddůstojníci. (Špagáti byli absolventi vojenských kateder VŠ a velitel roty pro bojový poplach byl tajtrlík, který velel rotě při vypuknutí války do doby, než z okolních hospod dorazili vojáci z povolání).

Byl pátek, v blízké vesnici se chystala rocková zábava a já byl určen, jako ten bojově poplachový velitel... To znamenalo, že se nesmím hnout z kasáren a čekat na atomový výbuch zprava či zleva! Ale soudruh major tomu udělal přítrž. "Svobodník Nitka není schopen velet jednotce při bojovém poplachu! Musí se to změnit!"

A bylo to, nový bojově poplachový velitel zůstal v kasárnách a ten neschopný, se odešel bavit na zábavu... A vůbec mu nevadilo, že je tam jen proto, že si o něm jeden (poněkud jednoduchý) lampasák myslí jen to nejhorší...

Závěrem chci podotknout, že jsem nebyl zase tak špatný voják... Moje osádka byla nejlepší v několika prověrkách, dokázal jsem takticky myslet a tak by si na můj vojenský um nepřišel ani John Rambo, ale můj zevnějšek se vojenským pánům zřejmě nelíbil... A proto jsem se nestal vzorným vojákem, na desátníka jsem byl povýšen omylem písaře a vymoženosti, jako byl například opušťák, se mi vyhýbaly obloukem. Ale ona nálepka blba, se na vojně někdy i hodila!

Pavel Nitka

Zpět na seznam článků

 

Vyhledat
Webarchiv


TOPlist

Creative Commons License
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND

 

Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
http://www.csla.cz - http://forum.csla.cz - http://kvh.csla.cz

ZBRANĚ Pusky