Letečtí dorostenci - Poddůstojnická škola 5.

NA UČEBNĚ

Prší. Sedíme na učebně a vstřebáváme do hlavy nové vědomosti.Co se do té hlavy musí všechno vejít.Napřed jedna a jedna, pak násobilka, tvrdé a měkké i, zeměpis, algebra, pravopis, dějepis a ostatní –pis. Vpravo bok je na tuto stranu, nebo opačně? Kdy nastupuje stráž do zbraně? Co je to kázeň? Co je to muška a co hledí? Co je náměrná a záměrná? A co výstřelná? Reaktanace střely, nábojová komora ... Ježišmarja co je to azimut. Co je to atd., atd., atd.

Konečně klid. Ticho. Spím. Cosi mě praštilo. Vztyk! Pozor! Tady je teorie střelby a né chrápando grando! Sednout! Pište si poznámky! No jó, ale jak? Celá rota je na učebně pro jednu četu. Sedíme namačkáni vedle sebe, bokem na straně uličky, těsno, že se nedá psát.Někteří z nás sedí u zdi vedle lavic. Mají výhodu, není na ně vidět. Ale nemohou si dělat poznámky. Písmeno, druhé písmeno, hieroglyf, písmenka v sešitě se nějak sesouvají dolů, hlava také, ruka se sesouvá dolů, hlas slábne..Ticho, spím.

Uhni. Už jsme to vylepšili. Polovina sedí v lavici,nebo u lavice, druhá polovina sedí pod lavicí na zemi. Jedna polovina píše, druhá nepíše. Jedna polovina poslouchá, druhá spí. Která spí a která bdí?

A-1-1 se jmenuje. Základní předpis pro službu v armádě. Aplikace mariatereziánských předpisů, výkvět moudrosti a tuposti, vojenské subordinace a pořádku.(Později byly tyto mariatereziánské aplikace nahrazeny „pokrokovými“ aplikacemi – carskoruských předpisů).

Šaškárna. Copak není z hlediska jaderného fysika šaškárna, když má voják na povel „k poctě“ pozvednout pušku do ponosu, na slovo „zbraň“ ji vyhodit do výše podél těla tak, aby botka pušky byla ve výši dlaně, levou rukou přitisknutou k tělu vodorovně ve výši prsou uchopit pušku zepředu, pravou rukou rázně s třesknutím dlaně uchopit pušku za botku, dlaň levé ruky otočit hřbetem nahoru tak, aby puška byla sevřena mezi palcem a ukazovákem levé ruky a to vše na čtyři doby tak, aby při třetí době tleskla dlaň pravé ruky jednotně v jediném zlomku vteřiny u celé roty? Nekecej. Byli jsme rádi, když nám to jako čestné rotě při uvítáni generála tak krásně vyšlo.

A tak se to učíme. Přece jen ráznost a říznost při vydávání povelů a řízné vykonání má něco do sebe. Udělá to z tebe vojáka, umíš se jasně a zřetelně vyjadřovat při hlášení se nadřízenému – i při hlášení o startu, nasazení kursu na trať na konci toho všeho. A tak se střídáme v poslouchání psaní a spaní, pod lavicí i na lavici je to přece všechno vojna.

Stejně jsme všechnu teorii nakonec dostali do hlavy a zvládli úspěšně poddůstojnickou. A tak máme, co jsme chtěli a je nám dobře. Po zkouškách a dovolené nastoupíme u letek.

JE NÁM DO ZPĚVU.

Jsme opět na cvičáku.Povely – čelem vzad, napravo příč, vpravo bok, vlevo hleď znějí z rohů cvičiště.

Všichni na můj povel! Pozor! V trojřad nastoupit! Vpravo bok! Pochodem vchod! Pohov! Volno! Zpívat! Raz, dva, tři, čtyři! Raz, dva! Bluňk, kuňk,žbluňk.Nějak to nejde.Dozpívat! Pozor! Pohov! Volno! Zpívat! Bluňk, kuňk,žbluňk. A tak to jde dokola. Vlastně nejde. Dozpívat!Pozor! Zastavit stát! Na překážkovou dráhu po četách rozchod! Jednou, podruhé,potřetí.

Na můj povel! V trojřad nastoupit! Pochodem vchod! Pohov! Volno! Zpívat! Kuňk bluňk,žbluňk. Dozpívat! Pozor! Zastavit stát! Na ubikace po četách rozchod!

Je sobotní ráno. Pěkné podzimní ráno.Obloha je jasně modrá, kolem plno jiskřivého vzduchu.. A je sobota. Dopoledne výcvik,potom oběd, úklid, prohlídka a hlavně – vycházky!Teď už jde jenom o to, co nám instruktoři na dopoledne přichystali.

Bude to cvičák. Pořadová. Přichází svob. Hepnar. Náš oblíbený instruktor, který v nás vidí kluky, kteří se dali dobrovolně na vojnu a teď se jí snaží prokousávat.Sám šel také dobrovolně na vojnu, ale jen před odvodním termínem, aby měl vojnu dřív za sebou.

Všichni jako prvá rota, na můj povel! Vpravo bok! V pochodový proud na prvou četu- prvá četa- směr východ z kasáren- pochodem vchod. Levá, dva – levá,dva.To je ten nejkrásnější povel.Pryč z kasáren.Pryč ze cvičáku.

A slunce lépe svítí, chladivý vzduch je čistější, odpoledne jsou vycházky, co si může letecký dorostenec víc přát. Vycházíme z brány. Vpravo zatočit, směr přímý. Pohov! Volno! Zpívat!

Je nám pěkně. Pohodička. Je sobota. Život vojenský, život veselý. Raz,dva,tři,čtyři. Raz, dva. „Naši letci naši letci- malované děti“. Jejej jak nám to jde!? To je prima, že jsme letečtí dorostenci, “nasedají do letadel, jako šipka letí“. Je nám do zpěvu! Je sobota, zítra neděle. Kluci zpívejte! Procházíme přes Slatiňany- „moravanka dá hubičku, české děvče nechce“, pozoruje nás tetka ze Slatiňan a volá na nás: „ale taky by dala!“ Zpíváme jako bozi. Blbost! Jako vojáci.

Vyšli jsme ze Slatiňan, pochodujeme do Chrudimi, půjdeme kolem stavby nemocnice, horem přes náměstí, tam snad budou děvčata- kolem musea zpět, kolem Centrálu a do kasáren.

„Škoda lásky, kterou jsem tobě dala“. Jde nám to! Je to prima!
Kucí- říká Hepnárek svým dialektem-při návratu do kasáren:“ měl jsem za úkol prohnat vás po oraništích, dokud nebudete pořádně zpívat. Ale vy jste tak pěkně zpívali, že to nebylo třeba.“ Od té doby jsme uměli „po vojensku zpívat“.

Později, když jsme již byli „na palubárně“ a pochodovali na letiště, nebo do kasáren přes město – vždy se zpěvem. Jenže občané si později začali stěžovat, že zpíváme sice pěkně, ale stále to stejné. Jak to, známe tolik písniček! No jo- my jsme už znali repertoár nazpaměť a ze zvyku jsme ho tak zpívali, a vždy v jednom úseku města jedno a to samé. Teď abychom to zpívali na „přeskáčku“.

Přizpůsobila se nám i „dívčí kapela“ místní školy, která nás při slavnostních příležitostech vždy doprovázela a nakonec nás „vyprovodila“ i na vyřazení.

Není nad to, když je leteckému dorostenci „do zpěvu“.

 G.Kalandřík
převzato z forum.CSLA.cz

Zpět na seznam článků

Vyhledat

Napište nám Návštěvní kniha Spřátelené weby Mapa stránek

veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND