|
Četař absolvent ŠDZ V r. 1951 jsem byl četařem absolventem ŠDZ - velitelem ženijní čety a chodili jsme z písecké posádky na ženijní cvičiště u obce Oldřichov. V mé četě byl i Slovák voj. Hudák, byl napůl nějaký chromý, ale snažil se. Při výcviku na něj přišla běhavka a každou chvíli utíkal někam do starého zákopu. To jsme ještě fasovali dlouhé podvlékačky, soukená uniforma bez nich nešla nosit. Holt mu to nevyšlo a ty podvlékačky musel sundat. Styděl se a tak je tam u zákopu zakopal. Jenže to kluci zjistili a začli ho strašit, že připravil erár o evidovaný materiál a že ho za to zavřou, takže se nakonec vrátil a ty podvlékačky sbalil a odnesl. Musel si je vyprat. Jinej kluk si tam při cvičení v odpalování náložek ulil do kapsy 200 g náložku tritolu i s rozbuškou a kusem zápalnice. Učil jsem je tehdy jak ostrým nožem šikmo mezi dvěma prkénky odříznout zápalnici, aby šla zažehnout prostou zápalkou, jak se vkládá a upevňuje kleštěmi do rozbušky a jak se rozbuška upevňuje do náložky; pak si každý svou náložku z krytu odpálil a každý se přesvědčil o její mocné trhací síle. Třeba samotná rozbuška odpálená v kbelíku s vodou dokáže kbelík zničit. Nebo bleskovice. Stačilo ji 3x obtočit kolem stromu na píď tlustého a sama bleskovice jej třeskem přerazila. Samozřejmě musela být bleskovice odpálena rozbuškou pomocí zápalnice. Ale abych dopověděl to ulití náložky. Oznámil mi to ten voják sám následující den na vodním cvičišti v Písku, když jsme se měli vrátit do kasáren. To cvičiště byla velká plocha s dřevěnými sklady kolem dokola, uprostřed byly naskládány dílce dřevěného mostu, německé vlečné vozy se stavebnicí mostu a také anglické příhradové díly výsuvného mostu Bailey bridge, pak štosy různých trámů a prken, pontony, dřev. loďky a nějaké kolejnice. Nechal jsem všechny odejít a s tím provinilcem jsem na cvičišti zůstal sám. Šlo mi o odpálení náložky, aniž by vznikla nějaká škoda, protože se náložka bez problémů vrátit nedala, měl bych problémy k vůli špatné kontrole. Náložku jsme tedy vložili mezi dvě kolejnice a pomocí zápalnice s rozbuškou odpálili. Nebyl to nijak velký třesk, obě koleje se přerazily, ale ke škodě přece došlo - ty skladištní budovy kolem měly zasklená okénka, řada z nich se tím třeskem rozbila a já to nečekal. Přesto se nám to podařilo utajit. Jiný příklad vzpomínám ještě z ŠDZ v Seredi n. Váhom. Kamarád při výcviku vkládal do zápalné láhve skleněný iniciátor tak nešikovně, že jedna část praskla a chemikálie se smísila s náplní láhve. Došlo rázem k prudkému vyšumění a obsah láhve kamaráda postříkal. Měl z toho pak od chemikálie skvrnitou kůži na odkrytých částech těla a zničenou uniformu, málem přišel o oči. Bylo štěstím, že náplň láhve nevybuchla; postižených by bylo víc a možná i mrtvých. Chybami se člověk učí, ale odvážnému štěstí přeje. Jeroným Knížek
|
|
