Hlava ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba Fórum Muzeum KVH ČSLA Spolubojovníci ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba KVH Forum Spolubojovníci

Kdo neprošel vojnou ...

Kdo neprošel vojnou, nestal se opravdovým mužem a dívky o něho nestály. Proto každý správný dospělý hoch se na vojnu těšil a vracel se z ní všestranně odolný, rozhodný a schopný zvládnout jakkoli těžké podmínky, zejména všestranně zabezpečit svou rodinu a pomáhat všem, kdo by pomoc potřebovali. Vojenská přísaha ho vázala být připraven k obraně své vlasti a nikdy svůj národ nezradit.

Když bylo mužům 18 let, museli k odvodu. Tam před komisí v přítomnosti lékaře každý předstoupil nahý, kdo nebyl v pořádku, poslali jej vyléčit a ostatní odvedli - tedy zapsali jako vojáky. Od toho momentu už si nemohli dělat co chtěli, vztahovaly se na ně vojenské zákony a museli být připraveni na rozkaz se v určený čas hlásit na určeném místě.

Kdysi se nastupovalo na vojnu 1. října na 2 roky. Nastoupení vojáci prošli sprchami před nimiž odložili na hromádku civil, který byl ihned zabalen a odeslán rodičům. Kdo nebyl dohola, ostříhali ho. Ze sprchy se vycházelo k vystrojení, kde každý vyfasoval celé vybavení, tedy uniformu - komu co nepasovalo velikostí, vyměnil si to s jinými, vyjímečně mu potřebnou míru přinesli z výstrojního skladu, ani to neuměl všechno pobrat, ale kdyby něco ztratil, musel by to hradit. Svůj prázdný dřevěný kufr s výstrojními díly včetně esšálku, polní láhve, příboru s utěrkou, ruksaku a pláště si odnesl do společné ložnice s palandovými postelemi. Někde měli na stěně poličky, někde jen věšáky, a jinde vůbec nic, jen ten svůj kufr. Každý si musel nacpat slamník a všechny své věci (včetně spodního prádla, onucí, tepláků, mazadla a kartáče na boty a na zuby uložit do kufru).

K výstroji patřila i noční košile, dlouhé spodky, knoflíky a odznaky, šitíčko a spousta dalších věcí, také 2 prostěradla a huňatá deka, různé řemení s opaskem, polní lopatka, boty, atd. Většina nováčků byla úplně zkroušená a pomalu nevěděla kdo jsou - prostě hromádka neštěstí s pláčem na krajíčku. Když začal pořadový výcvik, až 80% nováčků neumělo správně ani pochodovat, museli v rukou za sebou držet hůlky a za pochodu jednotně rukama mávat, neuměli střídat ruce a nohy -levá - dva. Někomu nácvik pochodu trval až měsíc. Prostě všechno se nacvičovalo na doby. Kdo se neuměl podřídit, musel dělat klencáky, odmluvy se netrpěly a opozdilci se museli naučit rychlosti. Měli jsme třeba až 10x za noc poplach s nástupem v plné polní na dvoře. Když se někdo pořádně neobul nebo něco zapoměl, doplatil na to; někdy se z poplachu pochodovalo až 40 km daleko a někteří byli naboso, nebo bez láhve.

Uniforma stírala individální rozdíly - všichni na tom byli stejně a tudíž se nemohly uplatňovat žádné preference, nadržování. Rychle se ukázalo, jak je kdo vtipný a bystrý, vzdělání nebylo kritériem vojenství. Potom začal výcvik se zbraní a k 28. říjnu veřejné složení vojenské přísahy. Pak se prováděl výběr ke speciálnímu výcviku a do škol a v tom oboru zpravidla se vojáci zdokonalovali po zbytek základní voj. služby. Tam v těžkých podmínkách se kovalo vzájemné přátelství vojáků na celý život. Popsat to, by vydalo na několik románů. Je třeba si jen uvědomit, jak se upevňoval vztah k vlasti, který si z vojny přinesli domů. Mnozí na vojně získali výcvikem znalosti, jež je v povolání živily celý zbytek aktivního žIvota. Osobní disciplína, to nám dnes chybí, spolu s podstatnými atributy morálky.

Jeroným Knížek


Zpět na seznam článků

Vyhledat
Webarchiv


TOPlist

Creative Commons License
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND

 

Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
http://www.csla.cz - http://forum.csla.cz - http://kvh.csla.cz

ZBRANĚ Pusky