|
Libava 1969 - tankové cvičení VÚ 7500 Jindřichův Hradec Kdo z nás uslyšel jméno Libava, nebyl to pro něj příjemný pocit, zvlášť v únoru. Kam ses podíval metr sněhu. Prostě jak zpívá Nohavica v jedné písničce „zkurvená Ladovská zima“. Naše četa byla rozmístěna po obvodu jedné osady a dobře jsme věděli, že jak velitel roty, tak i praporu to měli k nám poměrně daleko. Naši 54 jsem zaparkoval v takové muldě, asi jsem nebyl první ani poslední kdo tu díru používal, a velitel tanku Martin sledoval šum v radioeteru. Bylo kolem 20.00 hod. Od technika roty ( četař z povolání ) jsme se dozvěděli, že válka vypukne až hrubě po půlnoci, ale to neznamená, že budeme používat bublák k zahřátí. Rozkazy na vojně jsou od toho aby se porušovaly, notabene v takovém prostředí v jakém jsme se nacházeli. Bublák bublal a v tanku bylo příjemně, prostě klídek a pohoda. Najednou bouchání na poklop, Martin otevřel a do věže nakukoval náš četař. V první chvíli to vypadalo, že nás nechá na místě popravit ale vzhledem k tomu, že venku nebylo zrovna to pravé ořechové a uvnitř bylo příjemně bylo nás najednou o jednoho víc. Rozčilování bylo zapomenuto, teplíčko udělalo své, čas plynul a hovor se ubíral tím správným směrem jak to bývá. Náš nabíječ, který pozoroval okolí periskopem nás upozornil, že k nám jde od nedalekého stavení nějaká postava. První co ze sebe vysoukal náš technik bylo „ je to v pr...“ Hned byl uklidněn Martinem, který koukl do svého periskopu a řek mu ať si dá pohov, že to je chlápek z vedlejšího baráku a začal se soukat ven z tanku. Hovořili spolu asi 10 minut a výsledek byl více než překvapující. Martin si sedl zpátky, chvilku mlčel a pak začal. Pánové ten chlap se mě nejdříve zeptal kolik to váží a jestli to má takovou sílu aby to vytáhlo strom ze země. A pokud to půjde, že nebudeme škodní, a že přijde za půlhodinku zeptat jak jsme se rozhodli. Náš četař zakoulel očima a zmohl se pouze na „vy nemáte rozum, pozavírají nás všechny - ale já o ničem nevím “ a opustil tank jako by v něm hořelo. Prostě, já to zkrátím. Vytáhli jsme mu na zahradě dvě jabloně a to co jsme dostali stačilo jak nám tak i našemu četaři. Domácí vepřové v plechovce (ne jedna a tankové lahve domácího vína ) a vínečko bylo pěkným pohlazením. I to sebou přinesla vojenská služba. A když končíte a odcházíte do civilu, tak na ty nepříjemné věci zapomenete a podáte ruku i tomu, kterému jste zrovna moc nefandil. A o tom to je. Miroslav Klusoň
|
|
