|
Vysoká modrá zeď Vážení přátelé, Když jsem si na internetu pročítal asi 44 příspěvků které hodnotily film „ Vysoká modrá zeď , nemile mě překvapilo, jak někteří hodnotí a posuzují věci o kterých film pojednává. Toto období jsem sám prožil a byl jsem v té době na vojně jako záklaďák. Nastoupil jsem v roce 1953 do Plukovní školy 158, tehdy Hlásného pluku který byl v Praze Karlině v Žižkových kasárnách. V té době tam byla Plukovní hláska státu a i o její činnosti film pojednává. Po shlédnutí filmu jsem přesvědčen, že to musel napsat ten který s náma v té době sloužil. Ale abych nepředbíhal. Uvedu i pravá jména těch o kterých film pojednává. Mohu si to dovolit, protože jsem po absolvování plukovní školy sloužil právě na sále PHS. Tam byla služba velice těžká a vysoce odpovědná. Když jsme nastoupili tak byly po republice rozmístěny vidové hlásky a na letištích a v jejich okolí byly zastaralé radary s krátkým dosahem. Typ si už nepamatuji, ale dříve sloužili protiletadlovým dělostřelcům. V té době byly pro civilní lety stanoveny vzdušné koridory (šíře 20 km) ve kterých dopravní stroje létaly. Mimo tento prostor létaly pouze vojenské stroje a v určeném prostoru letadla Aeroklubu. Kolem koridorů byly vidové hlásky jak ve vnitrozemí, tak až k hranicím republiky. Proto název Hlásný pluk. V roce 1953 jsme dostali radary sovětské výroby R 20 a pro letiště R 8. Ve škole se učili důstojníci protiletadlového dělostřelectva a radisté. Naše škola vychovala první vojáky specialisty ve funkcích Operátoři pro radiolokátory, Radisty kteří se učili Morse a Planšetysty, kteří pracovali přímo na sále. Tenkrát v Karlině byl i sovětský plukovník Kornilov jako poradce pro práci s novou radarovou technikou. A trochu humoru pro odlehčení. Dostal přiděleno vozidlo Poběda a on řekl: "Etu mašinu ja nechaču , ja chaču mašinku s chvostikom" (tatraplán.) Na sále nás učil expert na rozpoznávání letadel, kpt. Kryštovič. Dostávali jsme při zkouškách fotografie letounů a museli jsme určit o jaký stroj jde (nezbytnost pro práci na hláskách). Hlavním kdo rozhodoval na sále byl generál Misík. My mu opravdu přezdívali HRABĚ stejně jak je označován ve filmu. Jeho přístup a jednání přesně vykreslil herec Martin Růžek. Ty jeho hlášky o meteorkářích a další nemohl nikdo kdo tam nebyl znát. Byl to takový náš druhý táta. V práci tvrdý a po službě by nikdo nepoznal, že je generálem. A nyní ještě co dodat - velitelem pluku byl mjr. Skřivánek a velitelem školy kde nás bylo 600 byl kpt. Vetejška (dělostřelec a bývalý fronťák). A víte kdo mu dělal v roce 1954 zástupce? Kpt. Dobiáš, spojař který za války sloužil v Londýně u generála Ingra. Ten dával na normální klíč 160 morse znaků za minutu. A my museli umět odesílat zprávy nejen rukama ale i palcem u nohy a bradou. Jeho heslo bylo "Spojař musí zprávu odeslat i kdyby přišel o obě ruce". Takoví byli podle dnešních hodnotitelů ty KHAKI MOZKY! Na hláskách byla posádka 1+5 osob, která na věži střežila určený prostor. Dole byly zemljanky nebo sruby. Velitelem byl poddůstojník. A nyní k některým věcem které jsou ve filmu. V té době na Bavorské hranici a NSR byly vypouštěny při západním větru balony ve kterých byly nejen letáky, ale v roce 1954 i falešné peníze. Bylo to po měnové reformě a bankovky byly v nízkých hodnotách. Viděl jsem některé co nám předali kluci z hlásek. Letáky nebyly nebezpečné svým obsahem, ale hlavně tím, že letěly ve výškách kde ohrožovaly dopravní letadla. Vzpomínám si že po havárii letadla ČSA, byla to Dakota, došlo následkem srážky s tímto balonem k letecké havárii kdy zahynulo kolem 20 osob. Přesný údaj již nevím. Proto stanoviště v blízkosti hranic byly vyzbrojeny protiletadlovýn kulometem (furik) ráže 12,7 mm s dostřelem jestli se nemýlím kolem 6 km, aby tyto balony při přeletu na naše území sestřelovaly. Co se dostalo do vnitrozemí likvidovali vojenští piloti. Tak ne nějaké fámy podle těch dnešních všehoznalců. V té době létalo ještě hodně ukořistěných stíhaček ME 109, II 2, Lavočky a další typy. Dokonce si pamatuji i na Spitfire, SIEBL apod. Na západní straně byly již tryskové stíhačky F 86, a Fiaty - typ si již nepamatuji. Západní piloti s oblibou narušovali příhraniční prostor, třeba když 2 Canberry řízli naše území v prostoru Aše. Až když jsme dostali první tryskové letouny, MIG 15 a pokud vím i JAK8, stala se pro ně naše hranice velice nebezpečná. Naší piloto byli skutečně jedničky a po zařazení tryskových letounů do letectva hodně těchto provokací skončilo. Jedni z nejlepších byli Burda, Paulus Porubá, Palečný a další kteří byli vysoce hodnoceni i venku. Byla řada příběhů kdy civilní letouny tak zvaně zakufrovaly a po navedení našich stihačů je dovedli na nejbližší letiště. Stíhači také hlídali koridory a když se některý stroj vychyloval, tak ho usměrňovali do správného směru. Pamatuji si na případ kdy americká Super Constellation vybočovala z mnichovského koridoru a tehdy npor. Burda se ji snažil usměrnit. Signály kývání křídly a dalšími mezinárodními signály, ale pilot nereagoval. Tak udělal otočku a podletěl ho. Stroj se propadl asi o 50 m a hned poslechl. Když Burda přistál tak ho seřvali co blbnul a on se jen zeptal "kolik vyfasuju?". A dostal 14 dní. Západní tisk hned psal palcovými titulky Rudí piloti ohrožují civilní letadla. To potrestání bylo asi proto aby se jim zavřela ústa.Taková byla tenkrát doba. Ve filmu je popisován i případ kdy byl u nás donucen k přistání západní pilot (demonstován s Delfínem). Byl to Italský nadporučík na SABRE 86. Narušil náš prostor do hloubky a vystartovala na něj naše hotovost. Velitelem letky byl právě Burda. Byli ze Žateckého letiště. Odehrálo se to u Plané a vzali ho do kleští a navedli (neuposlechl výzvy k následování) ho na letiště Planá. Vytáhl podvozek, naše stroje se zvedly a on na konci ramvaje to zvedl a myslel, že se mu podaří uletět. Jenomže Burda ho sledoval a nalétl na něj a tlačil ho dolů dostali se až nad letiště v Žatci, kde ho donutil k přistání. Letěl těsně nad ním snad 2 m a hrozilo to katastrofou, vytáhl podvozek a přistál. Jak vylezl z letadla tak hned zvedl ruce. Asi je učili, že se nesmí dostat do zajetí. Když k němu dorazila patrola chtěl mluvit s tím esem co ho dostalo dolů. Tak Burdu k němu přivedli a on mu řekl „My dva lítat v NATO, tak jsme nejlepší dvojice". Nestačil ani zničit mapy na kterých měl zakresleno co má natočit kamerou. Byl tady 14 dní. Letoun byl, jak se pamatuji, vrácen ne v celku, ale rozmontován v bednách. Byl jsem v té době na sále a slyšel jsem příkazy a konversaci Burdy se sálem. My jsme také patrolovali na hranici a pamatuji se na případ kdy byla veliká oblačnost a náš MIG který letěl podle hranice (na tom jsme trénovali) najednou zakufroval, ztratil spojení a 20 minut byl nad Německem. Tenkrát to byl poprask, mysleli jsme, že utekl. Nad Mnichovem propíchl mraky a zjistil kde je. Otočil se a mazal domů. Vystartovali na něj 3 F86 a on u MiGu vykopl přes 1000 km/hod a ulítl jim. Bohužel to nedotáhl až na letiště a nouzově přistál na břicho. Stroj zachránil. Amíci z toho byli moc špatní, protože jim tam 20 minut lítal a ani to zareagovali. Až po 16 minutách. Byli jsme na naše piloty hrdí. Oni na západě říkali: "... letět do Čech bylo jako jít hlavou proti zdi ...". Jen pro ilustraci - na našich letištích byla v pohotovosti tzv. hotovost. Piloti seděli 2 hodiny v kabině a pak byli vystřídáni. U letadla byla obsluha s agregátem k nahozením stroje. Při vyhlášení poplachu byly stroje do 1 minuty ve vzduchu. Když se nějaké letadlo dostalo do prostoru 40 km od hranic a mělo směr k nám hotovost startovala. Západní piloti také zkoušeli schovat se za dopravák a mysleli, že proletí. Ale my jsme vodili cíle daleko od našich hranic. A příhoda se sestřelem letounu Aeroklubu? My měli hlášku 10 dní předem, že se někdo pokusí uletět na PAIPRU. Tak se ten sektor ostře sledoval. On si myslel, že když vlétne do mraků že uletí. Mig ho několikrát varoval a vybízel, aby ho následoval. Když neposlechl vypálil před něj pilot dávku z kulometu 20 mm. Ani na to pilot PAIPRU nereagoval a tak přišel rozkaz sestřelit. Stačila jedna rána z kanónu a šel dolů. Vyskočil padákem. Myslím, že měl po dopadu zlomenou nohu, ale to si již přesně nepamatuji. Ale vím, že Misík s ním pak osobně mluvil. On toho litoval co udělal - myslel, že tím bude venku slavný. Ten politruk ve filmu, to byl ve skutečnosti takový poctivý kluk a ostatní ho brali jako vojáka co plní uložené úkoly. Ale Misík ho školil. Nechal ho, aby na to přišel sám. Takový byl zkrátka táta. Jeho manželka pracoval v knihovně v kasárnách v Karlíně. Hlavní hláska státu se přesunula v roce 1955 na letiště Žatec a byla umístěna v Hrušovanech asi 6 km od letiště. Tam se přemístil i náš pluk. Já jsem jako rotný zákl. služby dělal velitele čety a v ní jsem měl ve směně 50 vojáků, z nichž 25 byli poddůstojníci (radisté, plašetysté a operátoři na radiolokátoru). Někteří byli se mnou v plukovní škole. Sál byl rozdělen na naši část a letců, kteří řídili leteckou část. Všemu velel důstojnícký sbor s generálem. Měli jsme 24hodin službu, pak 24hodin hotovost a 24hodin volno. Věděli jsme, že děláme práci která je nutná. Kolik letadel, která zakufrovala jsme dovedli na zem díky našim pilotům. Jeden příklad za všechny. Líčko co letělo z Moskvy s generály do Berlína zakufrovalo v Polsku a motali se blízko našich hranic. Naši je navedli na letiště Hradčany u Mimoně a když přistáli měli palivo již jen na 5 minut letu. Už měli padáky, že budou skákat. My dostali pochvalu a Poláky potrestali. Pak po nich přišli další a nakonec vzpomenu ty kteří naši slavnou éru opuštěli po roce 1990. Naše Tygří letka byla uznávaná jako nejlepší a velel ji plk. Václav Vašek. Vzpomínám na cvičení ŠTÍT 84 kdy ze Žateckého letiště na závěr cvičení odstartovaly 4 letecké pluky do 5 minut. To byla bojová pohotovost a takové jsme měli letce. Proto mě i za ně uráží, když amanti co neumí ani vlevo nebo pravo v bok, hodnotí to o čem nic neví. Stydím se za ně. Naši letci byli již za 2. světové války esa a v tradici pokračovali i ti co přišli po nich. Panocha Václav pplk.v.v.
|
|
