Hlava ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba Fórum Muzeum KVH ČSLA Spolubojovníci

Menu OČSLA Druhy vojsk Insignie Osobnosti Muzea Taktika Výcvik Kultura literatura Internet Film Film

TAKTIKA A STRATEGIE
| ČSLA v obraně | ČSLA v útoku | Bojové možnosti | Válečné plány 1945-1990 | Další ... |

Pro ČSLA byla podle platných bojových řádů obrana považována za jeden z hlavních druhů boje. Bylo stanoveno, že je to jediný způsob jak způsobit protivníkovi rozhodující ztráty a pokud máte obranou politickou doktrínu, jak přenést boj zpět na jeho území poté, co jeho agresi správně vedenou obranou vyčerpáme.

Přípravu vojáka na boj a jeho předpokládané chovaní v boji jsem se pokusil rozebrat v první části tohoto pojednání. V druhé rozsáhlé práci jsem se pokusil probrat, jak asi vypadal útočný boj útvarů a jednotek naší Československé lidové armády. V třetí a to této části se pokusím podle mě známých fakt a praxe popsat to, jak ČSLA měla postupovat v případě obranného boje. Jako základ tohoto dílu bude sloužit tabulka číslo 1: Tabulka základních norem obraného boje. Tyto údaje jsou výpisem z tehdy platných bojových řádů, které byly v celé šíři přejaty od Sovětské armády a měly být implantovány do našich podmínek. Díky tomu se v platných bojových řádech objevovaly kapitoly na téma obrana mořského pobřeží, námořní výsadek, boj v poušti a podobné stati, které v podmínkách SSSR byly v pořádku ale které působily poněkud nepatřičně v podmínkách naší armády. Jednalo se o tyto bojové řády, které 1984 pak platily tyto bojové řády:

Všeob-Ř-1 1984 Bojový řád pozemního vojska Československé armádě.Část 1 (divize,brigáda,pluk)

Všeob-Ř-2 1984 Bojový řád pozemního vojska Československé armádě.Část 2 (prapor,rota)

Všeob-Ř-3 1984 Bojový řád pozemního vojska Československé armádě.Část 3 (četa,družstvo,tank)

Image

Teď je na místě vysvětlení o co vlastně jde. Proto se podíváme na zde uvedené zkratky a vyložíme si pár pojmů, které se tomto textu budou používat. Napřed zkratky použité v tabulce:

P- pozorovatelna pluku, divize – jakési oči a uši těchto velitelských stupňů, byla buď statická a mohla být i ve vyčleněném vozidle.
PVS- předsunuté velitelské stanoviště divize
VPS - velitelsko pozorovací stanoviště praporu
VS - velitelské stanoviště pluku nebo divize
TVS- týlové velitelské stanoviště

Z tabulky jasně vystupují taktické a normy obranného boje.

Všechna tato data jsou přesně vypsaná z výše uvedených tehdy nově zavedených bojových řádů. Jejich přijetím se tyto normy ČSLA staly kompatibilní s celou Varšavskou smlouvou.

Jako další nezbytná podmínka orientace v textu je

Tabulka číslo: 2 Taktické značky používané v ČSLA



Součástí značek jsou i předepsané zkratky. Ty jsou vysvětleny v tabulce, ale znovu jsou vysvětleny u jednotlivých schémat - bojových sestavy i když tím někdy vznikla duplicita – je to lepší pro přímé pochopení obrázků i textu. Těch značek a zkratek bylo nekonečné množství, byly všeobecné - výběr viz výše, a speciální podle jednotlivých druhů vojska služeb.

Hlavní pojmy použitých v textu osvětlujících obranný boj

Obrana je jeden z druhů boje. ČSLA ho považovala za druhý nosný druh boje. Jejím cílem bylo způsobit útočícímu nepříteli velké ztráty, odrazit jeho útok, udržet zaujaté postavení a tím vytvořit příznivé podmínky pro přechod k rozhodnému útoku.
Úspěchu v obraně se mělo dosáhnout pomocí těchto opatření:
- dovednou organizací systému paleb
- pokud to umožní časový faktor tak vybudováním a zamaskováním jednotlivých postavení
- využitím terénních tvarů a terénních předmětů
- vytrvalostí a úporností každého vojáka, osádky a všech nasazených jednotek při odrážení nepřátelských útoků

Obrana měla být odolná, aktivní a způsobilá odrazit útok tanků tedy musí být protitanková. Dále v ní měla být provedena opatření proti účinkům zbraní hromadného ničení, zejména jaderným a chemickým. Měla být vykonána opatření pro její odolnost a snížení účinků paleb dělostřelectva a leteckých úderů nepřítele.
Jednotky v obraně měly pevně držet zaujatá postavení a nesměly je opustit bez rozkazu nadřízeného velitele.

Přechod do obrany se uskutečnil za dvou variant:

1: Přechod do obrany za přímého dotyku s nepřítelem. Byl to případ kdy naše jednotky byly v pohyblivém boji s nepřítelem a vývoj situace si přechod do obrany vyžádal. Tehdy se na dosažených čarách jednotky zastavily a provedly manévr tak, aby mohly využít terén co nejlépe pro vlastní kryt. Ihned začala organizace pozorování a palebného systému tak, aby bylo vyloučeno překvapivé napadení silami nepřítele. Jednotky se okamžitě v určených prostorech začaly zakopávat a k jejich krytu se využilo všech palebných možností. Všechna postavení se okamžitě koncipovala tak, aby byla schopna kruhové obrany. Velké odpovědnost pak ležela na předsunutých postaveních a přímém zajištění jednotek přecházejících do obrany. Takový přechod do obrany byl silně stresující a vyžadoval vysokou odolnost bojujících jednotek – často se totiž mohlo stát, že do této obrany se přecházelo poté, co byl zastaven útok vlastních sil, z čehož plynuly možné morální a volní otřesy způsobené ztrátami živé síly a bojové techniky.

2: Budování obrany mimo dotyk s nepřítelem. tato varianta byla příznivá v tom že bylo možno vybudovat obranu v klidu a promyšleně bez rizikových faktorů působení nepřítele. Jako první byla provedena rekognoskace terénu, byly vybrány nejvýhodnější čáry pro vybudování jednotlivých postavení vševojskových sil, dělostřelectva a byly prověřeny prostory rozmístění zabezpečujících jednotek. Bylo provedeno důkladné ženijní budování a maskovaní všech prostor. Bylo možno využít všech výhod pro zastřílení hlavních zbraní, vybudovat předsunutá postavení, postavení bojových zajištění a někdy i vyslat do prostoru před předním okrajem předsunuté odřady.

V šedesátých a sedmdesátých letech se používal i termín „obrana na široké frontě“. Měl se používat na podružných směrech, v těžko dostupném terénu, při vlastním nedostatku sil a prostředků a při odchodu z boje. Jednotkám se pak určovali výrazně větší úseky a rajóny než normálně.

Bojová linie – rozmístění bojových vozidel vedle sebe s nařízenými rozestupy, platná pro jakýkoliv způsob boje.

Bojová sestava –je tvar, v němž jsou jednoty rozvinuty k vedení boje. Bojovou sestavou družstva je rojnice

Bojové zajištění – je druh zajištění, jehož se používá v boji k zabezpečení vojsk před nenadálým napadením a prováděním průzkumu nepřítelem

Hotovostní palebné prostředky jsou prostředky určené ke zničení jednotlivých nepřátelských skupin, které provádí průzkum, chtějí vytvořit průchod v zátarasech nebo pronikly do hloubky obrany. U střeleckých družstev, motostřeleckých družstev to bývají hotovostní kulomety. U tankových jednotek to býval hotovostní tank. Obsluhy – osádky těchto zbraní jsou v neustále pohotovosti k okamžitému vedení paleb ze záložních nebo dočasných palebných stanovišť.
V hlubší minulosti měl hotovostní kulomet i další úkoly. Měl za úkol ničit pozorovatele a skupiny nepřátel, nedovolit nepříteli nekryté pohyby a měl ho omezit v ženijních pracích, hlavně v budování průchodů v minových polích a drátěných zátarasech.

Léčka je skryté rozmístění jednotky na nejpravděpodobnější cestě postupu nepřítele. Jejím cílem je :
- u malých léček zřizovaných průzkumem zajetí nepřátel, dokumentů, vzorků výzbroje a výstroje nepřátelských vojáků
- u velkých celků a léček tankových jednotek jde o překvapivé napadení z cílem pouze a jen ničit a oslabovat postupujícího nepřítele a donutit ho se předčasně rozvinout. To bývá i úkolem předsunutého odřadu v obraně.

Dotyk někdy i přímý dotyk je stav, kdy se postupující nepřítel přiblíží k naší obraně na dohled a dostřel pěchotních zbraní.

Maskování je prvek bojového zabezpečení a zahrnuje opatření jejichž cílem je v obraně zajistit utajení:
- rozmístění vlastních jednotek a to s důrazem na utajení průběhu předního okraje obrany
- určených os a čar pro rozvinování jednotek druhých sledů k protiztečím
- čáry nasazení pohyblivých odřadů zatarasovacích a protitankových záloh
- prostorů rozvinutí prostředků dělostřelectva vojskové PVO
Obsahuje všechny druhy maskování od prostého překrytu vegetací , přes světelné, infračervené a radiolokační maskování až po výrobu a rozmisťování maket.

Minové pole- je úsek terénu, kde jsou položeny miny. Jsou minová pole PP- protipěchotní, PT – protitanková a smíšená. Podle způsobu uvádění k činnosti se mohou být řízená – tedy odpalovaná obsluhou nebo neřízené

Palba je působení střelami na cíl. Palba je základní prostředek ničení nepřítele v poli. Podle směru může jít o tyto druhy paleb:
a/ čelní, tedy palba z děl a pěchotních zbraní , vedená tak že postupující nepřítel je ostřelován čelně
b/ boční která směřuje do boku nepřítele. Byla plánována ze záložních stanovišť, pokud nepřítel začne pronikat obranou
c/ šikmá, která je vedená k frontě nepřítele v ostrém úhlu
d/ křížová palba je palba vedená na jeden cíl ze dvou či více směrů
e/ palba za pohybu byla základní typ palby tanků a tankových jednotek při protizteči.Užívala se k ničení palebných prostředků techniky a živé síly která nebyl ukryta a byla v pohybu
f/nastražená palba byla palba zahájená s překvapením a na malou vzdálenost. Prováděly ji většinou hotovostní zbraně – kulomety nebo hotovostní tanky
g/ palba salvami byla palba malých jednotek zahajovaná současně na povel příslušného velitele. Používala se k ničení nahromaděných nepřátelských bojových sestav, k odrážení překvapivých průniků protivníka a k boji s nízkoletícími letouny a vrtulníky
h/ přehradná palba byla palba dělostřelectva minometů a raketových prostředků vedená po určitou dobu na přesně stanovenou čáru k vytvoření palebné clony. Byla určena k zastavení nebo alespoň narušení nepřátelské zteče. Byla připravena dopředu na všech odhadnutých tankových směrech a byla to palba hromadná za použití všech vyčleněných sil. Mohla být:
h-1/ nepohyblivá, která byla vedena na bezpečnostní vzdálenost před vlastními jednotkami, vyžadoval ji určený velitel
h-2/ pohyblivá, která provázela útočícího nepřítele od jeho příchodu na dohled a dostřel až po bezpečnostní vzdálenost. Měla narušit bojové sestavy tanků a popít sesedlou pěchotu.

Opěrný bod – v obraně zvláště důležitý terénní úsek, který upravuje rota či četa k obraně tak, aby se z nich dal přehradit směr postupu nepřítele.
- opěrný bod čety je tvořen třemi obrannými postaveními družstev
- opěrný bod roty je tvořen třemi opěrnými body čet
- tři opěrné body rot tvoří obranný rajon praporu. Je jedno jestli jde o motostřelecké či tankové jednotky.

Palebný úkol je časově a prostorově vymezený a účelně stanovená palebná činnost zbraně, zbraňového systému a, jednotky i vyššího celku. Vždy se určoval a hlavní palebný úkol a jeden nebo dva doplňkové palebné úkoly.

Palebný sektor – je prostor vymezený zbrní a dvěma body v terénu. Určuje se pro stanovení palebného úkolu jednotlivých vojáků nebo zbraní, tanků a posilových palebných prostředků

Palebné pásmo je prostor vymezený křídly jednotky a nejméně dvěma body v terénu. Určoval se pro stanovení palebných úkolů jednotek

Palebné stanoviště je místo, ze kterého zbraň, bojové vozidlo, zbraňový systém střílí a které je pro střelbu připraveno ženijně, zastřílením a nácvikem. Záložní palebné stanoviště se buduje také předem a slouží pro vedení střelby, pokud je tato činnost z původního stanoviště znemožněna činností nepřítele.

Dočasné palebné stanoviště je palebné stanoviště vyčleněních zbraní určených k plnění zvláštních palebných úkolů. Například:
- podpora boje bojového zajištění
- střelba v noci do úseků soustředěných paleb
- podpora boje předsunutého odřadu operujícího před předním okrajem
- palba k odražení nepřátelského průzkumu.
Po splnění všech úkolů se toto stanoviště vyklízí a neobsazuje.

Palebný postavení je to prostor palebných stanovišť zbraní určité jednotky, útvaru. A to jak vševojskového tak i druhu vojsk, tedy zde myšleno dělostřeleckého. Tedy minometné baterie, dělostřeleckého pluku, raketometné čety a tak různě.
Dělily se na čtyři druhy:
- hlavní – zde je už jasno.
- záložní – zde je také jasno
- dočasná, zřizovaná podle stejných zásad jako záložní palebná stanoviště
- klamná, která slouží k oklamaní protivníka

Systém paleb v obraně je souhrn pásem souvislých paleb všech druhů před předním okrajem i v hloubce obrany

Protizteč je aktivní forma bojové činnosti v obraně. Rozumí je jí zteč provedená obráncem na nepřítele,který se vklínil do obrany. Jejím cílem je zničit tohoto nepřítele a obnovit původní přední okraj vlastní obrany a případně přejít do šířeji koncipovaného útoku. Aby uspěla musí být rychlá, razantní a překvapivá. Provádí ji jak vytlačené jednotky tak i síly a prostředky nadřízeného.

Pozorovací hlídka byla skupina 2 až 3 pozorovatelů určená k pozorování z pozorovacího stanoviště tedy pozorovatelny. Určuje se jí pozorovací sektor , což je část terénu v podobě kruhové výseče. Její vrchol tvoří pozorovatelna a levý a pravý okraj pak kvalitní orientační body. To jsou terénní tvary a předměty které nelze zničit tak, aby po nich nezbyla viditelná stopa.

Pozorovací pásmo je pás terénu,který je povinna jakákoliv jednotka povinna konat pozorování. Pásmo je určeno do šířky a do hloubky je omezeno možnostmi pozorovatelů a průzkumných prostředků.

Sled je část sestavy a je tvořen jednou či více jednotkami, útvary nebo svazky uřčenými ke splnění určitého úkolu. Sledy v sestavě následují za sebou a jsou od sebe vzdáleny přesně stanovenými vzdálenostmi.

Vyčkávací prostor je vymezená část terénu ve které se rozmísťují stanovené síly před nasazením do akce podle samostatně vydaných rozkazů.

Popis činnosti jednotlivých organizačních stupňů ČSLA v útočném boji.


1. Družstvo v obraně

Motostřelecké družstvo ČSLA bránilo obranné postavení široké až 100 metrů. Jeho hloubka nebyla stanovena ale byla dána tvarem ženijních úprav. Úkol plnilo v sestavě čety. Jeho úkol byl jednoduše popsán:
„Úporně bránit zaujaté postavení a bez rozkazu nadřízeného je neopouštět“

Šlo-li o družstvo na BVP-1, BVP-2 bylo tvořeno sedmi vojáky na zemi - velitel družstva, 2 kulometčíci, čtyři střelci. Dále pak řidič vozidla a střelec operátor z palubních zbraní. Jeden či dva střelci z SA .58 nesli i jednorázovou pancéřovku.
U družstev na OT-64 byla sestava: pancéřovník a pomocník pancéřovníka, kulometčík a pomocník kulometčíka, 4 střelci, velitel, řidič a střelec z palubní výzbroje tedy 11 vojáků.

Vozidlo bylo začleněno do sestavy nebo do 50 metrů za sestavou a podporovalo palubními zbraněmi svůj roj.
Velitel družstva se pohyboval přímo v sestavě družstva.

Velitel družstva - na základě rozkazu velitele čety - vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:

a/ Orientační body
b/ Situace - nepřátelské a spojenecké jednotky , hodnocení situace
c/ Posily - například tank a odloučení - třeba odvelení BVP/OT
d/ Samotný úkol čety, družstva a sousedů
- provedení prací pro vybudování obranného postavení a časové parametry
- stanovil úkoly pro: kulomety a protitankové zbraně a to vždy tak, že stanovil hlavní a záložní palebné postavení, a jejich hlavní a doplňkové palebné sektory.
- stanoviště střelců ze samopalů
- stanoviště a záložní stanoviště BVP anebo OT, palebné sektory palubních zbraní
- pro celé družstvo pak stanovil způsob vedení palby při odrážení zteče nepřátelských tanků a pěchoty a úsek soustředěné palby družstva
e/ Určil zásoby
f/ Povely a signály
g/ Dobu pohotovosti
h/ Zástupce při svém vyřazení z boje.

Co k tomu napsat více? Je toho hodně. Do obrany se přecházelo v přímém dotyku nebo mimo dotyk s nepřítelem. Družstvo zaujímalo postavení tak, aby mělo od samého počátku jejího budování možnost společně se sousedy ničit palbou nepřítele před opěrným bodem čety a ne jeho bocích.
Prioritně se organizovalo pozorování a systém paleb a to jak před předním okrajem tak i po jeho bocích. Systém paleb musel zajistit boční palbu a křížovou palbu před přední okraj, do mezer mezi vlastním postavením a sousedy, kruhovou obranu a palbu na nízkoletící cíle.
Palebný systém nabyl pohotovosti poté, kdy všechny palebné prostředky zaujaly palebná stanoviště a byla zásobena municí. V rámci palebného systému se určila i hotovostní zbraň, kulomet a jeho úkoly.
Hotovostní zbraň ničí přednostně jednotlivé nepřátelské skupiny, které se snaží proniknout do postavení družstva, provést průzkum, vytvořit průchody v zátarasech či proniknout v boji do hloubky vlastní obrany.

Obrázek číslo 5 pak ukazuje jak vypadalo vybudované obranné postavení motostřeleckého družstva s BVP.

Image

Popis toho co na obrázku vidíme:
Pozice 1: palebné stanoviště kulometu
Pozice 2: záložní palebné postavení kulometu
Pozice 3: krytá střílna pro kulomet učený pro boční palbu
Pozice 4: nakrytý ochranný okop
Pozice 5: výklenek
Pozice 6: okop – hlavní palebné stanoviště BVP
Pozice 6a: okop- záložní palebné stanoviště BVP
Pozice 7: spojovací zákop směrem záložnímu postavení družstva
Pozice 8: směr budování dalšího zákopu za účelem propojení se sousedem.
Plné šipky naznačují palebné sektory jednotlivých zbraní, zde kulometů a BVP, přerušované šipky pak záložní palebné sektory stejných prostředků vedení boje.
USP-1 a USP-2 jsou úseky soustředěné palby družstva.

Ženijní práce mají tento postup:
Jako první se hloubí jednotlivé okopy , ty se potom propojí spojovacími zákopy. Pokud je čas, spojovací zákopy se vyhloubí na plný profil. V dalším pořadí se budují výklenky pro munici, a zřizuje se nakrytý pohotovostní úkryt. Pro představu jaký rozsah ženijních prací jen u družstva musel být vykonán ukazuje obrázek číslo 4. Je na něm vytvoření okopu pro samopalníka. Popis a rozměry není potřeba samostatně vysvětlovat.

Image


A budeme pokračovat tím jak asi vypadal průběh boje. Zde přejdu do přítomného času.

Velitel družstva je na takovém místě,odkud může vydávat povely a pozorovat signály velitele čety. Je-li zahájena palebná příprava nepřítele, pozorovatel nepřetržitě pozoruje a ostatní příslušníci družstva se ukryjí v pohotovostním či jiném úkrytu. Jsou připraveni okamžitě zaujmout svá místa v postavení družstva. Jakmile pozorovatel oznámí zahájení zteče, družstvo s připraví k boji.

Palba se na nepřítele se zahajuje, když se přiblíží na účinný dostřel zbraní družstva. Při přiblížení nepřítele k přednímu okraji obrany se palba družstva vystupňuje na nejvyšší míru. Obrněné cíle se ničí vším, co je k dispozici a sesedlá pěchota se ničí hlavně palbou kulometů a samopalů. Jakmile nepřátelská pěchota dorazí na 30 až 40 metrů před vlastní okopy přijdou ke slovu ruční granáty a palba zblízka.

Jestliže některý z kulometů byl určen pro vedení nástražné palby, nesmí se do zahájení nepřátelské zteče ničím prozradit. Jakmile se nepřítel objeví v určeném sektoru kulometník sám zahájí palbu s maximální intenzitou.

Zde je potřeba navázat samostatným postem jak na tom jsou s obranou tankové jednotky. Ale na začátek si musíme uvědomit, že tankové stejně jako motostřelecké jednotky spadaly pod všeobecný název vševojskové jednotky a tak tabulka taktických norem platí i pro ně.

Tankové jednotky, tedy jednotlivé tanky s osádkou, tankové čety a roty působí v obraně zpravidla v rámci svého praporu. Pokud je stanoveno jinak, jsou rozčleněny k jednotlivým motostřeleckým jednotkám jako posilové síly. Někdy se jich používalo jako protitankových záloh a hlouběji v minulosti i jako tankových léček.

Při zaujímání obrany tankovou jednotkou byly určeny úkoly k:
- zaujetí postavení jednotlivých tanků a tankových jednotek
- pozorování
- určení palebného systému před předním okrajem a na bocích k odražení zteče nepřátelských jednotek. Ten musí umožnit palby čelní, boční ,křížové a rychlý manévr palebnými prostředky podél předního kraje i z hloubky.
- ženijnímu budování obrany pod ochranou vlastní palby a palby přidělených sil a nadřízeného velitele

Velitel tanku - na základě rozkazu velitele tankové čety - vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:

a/ Orientační body
b/ Situace - nepřátelské a spojenecké jednotky , hodnocení situace
c/ Samotný úkol vlastní tankové čety, tanku a sousedů
- provedení prací pro vybudování obranného postavení a časové parametry
- stanovil úkoly pro hlavní zbraň tankový kanón a to vždy tak, že stanovil hlavní a záložní palebné postavení, a jejich hlavní a doplňkové palebné sektory.
- způsob vedení palby při odrážení zteče nepřátelských tanků a pěchoty a úsek soustředěné palby družstva
d/ Určil zásoby
e/ Povely a signály
f/ Dobu pohotovosti

Pro názornost si tedy prohlédneme obranné postavení tanku s palebným náčrtem

Image

Co na obrázku vidíme:
- průběh předního okraje obrany – může jít o motostřelecké jednotky
- umístění minových polí a zátarasů, které pro tankové jednotky s nedostatkem pěchoty pro jejich blízkou ochranu stále neztratily svůj význam
- hlavní a záložní postavení samotného tanku
- A1 – A2 jsou orientační body které stanovují hlavní palebný sektor palby tanku
- B1 – B2 jsou potom orientační body, které určují záložní palebný sektor
ÚSP tanku je úsek soustředěné palby vlastního tanku
ÚSP čety je úsek soustředěné palby tankové čety
Vždy je určena vzdálenost k orientačním bodům a úsekům soustředěné palby

Tank zahajoval palbu vždy na rozkaz velitele čety a do té doby nesmí prozradit žádnou aktivitou své postavení. Jeho úkolem bylo ničit palbou tanky a jiné obrněné prostředky nepřítele, živou sílu a pevně držet palebná postavení. Velitel tanku byl povinen zabezpečit neustálou bojovou pohotovost k odrážení nepřátelských ztečí a určit pozorovatel , který pozoruje nepřítele, sousedy a pokud vypadne spojení po rádiové síti i signály velitele čety.
Tolik tedy zatím k tankům a tankovým osádkám jako ekvivalentu družstev.

Historicky, pokud se podíváme i na šedesátá léta, je potřeba se zmínit i o třech typech družstev, která se už v osmdesátých letech neobjevovala a o jejich úkolech v obraně.

Kulometné družstvo - vyzbrojené dvěma těžkými kulomety Gorjunov.Tyto nahradily od poloviny padesátých let československé těžké kulomety vzor 37. Družstvo se přidělovalo střelecké četě. a zaujímalo vlastní postavení podle rozhodnutí velitele čety.Kulomety vedly palbu z odkrytých zamaskovaných palebných stanovišť. A to jak hlavních tak i záložních. Tyto byly budovány jako samostatné pro jednotlivé kulomety a byl –li čas, byly spojeny spojovacím zákopem. Palbu zahajovaly na rozkaz velitele čety nebo velitele kulometného družstva. Pokud nepřítel dosáhl pásmo pro připravenou palbu kulometních samostatně zahájil palbu a vedl ji s maximální intenzitou, kulometník na rozkaz nebo samostatně měnil stanoviště tak, aby nevedl palbu delší dobu z jednoho místa.

Tarasnicové družstvo – vyzbrojené dvěma tarasnicemi vzor 21, bylo v té době hlavní těžkou palebnou silou pěchoty. V obraně plnilo úkol zpravidla v sestavě střelecké čety. Jeho hlavním úkolem bylo ničení tanků a ostatních obrněných vozidel nepřítele. Zaujímalo postavení současně s ostatními jednotkami čety a velitel čety mu určil stanoviště, záložní stanoviště a úkoly. V postavení čety se pro tarasnice budovaly přimknutá nebo vysunutá palebná stanoviště, pohotovostní úkryty a výklenky pro střelivo. Rozstup byl určen na 50 metrů.
Do zahájení nepřátelské zteče se tarasnice nesměly ničím prozradit. Potom zahajovali palbu na rozkaz nebo samostatně. Jiné cíle než popsané určí velitel podle vývoje situaci v jeho působnosti.

Družstvo granátometné – zavedeno v letech roce 1978 až 1979. Motostřelecké roty na OT 64 byly v porovnání s rotami na bojových vozidlech pěchoty BVP-1 palebně slabší a proto byly doplněny jedním OT-64 s granátometným družstvem s granátomety AGS 17 ráže 30 mm. Palebné úkoly byly podobné jako u tarasnicových, jen boj s obrněnou technikou nebyl na potřebné úrovni.

Za tento exkurs se vám omlouvám byl způsoben tím, že se mi tyto varianty družstev velmi líbí a myslím si, že by jste se s nimi alespoň trochu měli seznámit i vy.

2. Četa v obraně

Četa budovala a bránila opěrný bod v šířce do 400 metrů a hloubce do 300m. Plnila úkol:
- v sestavě mateřské motostřelecké či tankové roty
- jako bojové zajištění v rámci praporu
- jako posilový prostředek pro posílení jiného druhu vojska. Tanková četa posilovala motostřeleckou rotu a obráceně
Je potřeba si uvědomit, že četa byla tvořena třemi družstvy. Pokud se někomu zdá, že je zde disproporce – 3 družstva jsou přece jen 300 metrů takže kde je zbytek - tedy 100 metrů? Je potřeba počítat s mezerami mezi družstvy. Místo velení bylo přímo v sestavě a bylo tvořeno jedním BVP s posílenými spojovacími prostředky. Četa už tvořila poměrně velkou sílu. Mezery v sestavě byly navíc potřebné k tomu aby při výbuchu munice velké ráže nebylo zničeno více než jedno družstvo. Vozidla musela být od pěchoty trochu vzdálena. Jde o to, že technika na sebe přitahuje palbu i u protivníka platilo , že obrněné cíle se ničily jako první, nejdůležitější cíle. A tak by mohlo dojít ke zbytečným ztrátám pěchoty palbou, která jí ani není určena.

Velitel čety - na základě rozkazu velitele roty - vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:

a/ Orientační body
b/ Situace - nepřátelské a spojenecké jednotky , hodnocení situace
c/ Posily - například tanky a odloučení - třeba odvelení BVP/OT
d/ Samotný úkol čety, jednotlivých družstev a sousedů
- provedení prací pro vybudování obranného postavení a časové parametry
- stanovil úkoly pro: kulomety a protitankové zbraně a to vždy tak, že stanovil hlavní a záložní palebné postavení, a jejich hlavní a doplňkové palebné sektory.
- stanoviště posilových prostředků
- stanoviště a záložní stanoviště BVP anebo OT, palebné sektory palubních zbraní
- pro celou četu pak stanovil způsob vedení palby při odrážení zteče nepřátelských tanků a pěchoty a úsek/ úseky soustředěné palby čety
e/ Určil zásoby a úkoly vojáků zdravotníkům pro poskytování pomoci raněným
f/ Povely a signály
g/ Dobu pohotovosti
h/ Zástupce při svém vyřazení z boje.

Co se týká tankové čety, byla situace poněkud jiná.
V opěrném bodě tankové čety se nejdříve pomocí zahlubovacích zařízení vyhloubí okopy pro tanky. V hlavních palebných stanovištích se upravuje terén ke zlepšení podmínek pro pozorování a vedení palby a až potom se vyhloubí okopy v záložních palebných stanovištích a výklenky pro munici. Úprava terénu spočívala v tom, že se v prostoru před předním okrajem odstranil porost takové výšky, že by mohl omezit výhled a výstřel.

Ve své rozkaze pro součinnost pak velitel tankové čety stanoví:
a/ způsob činnosti tankové čety a jednotlivých tanků k ničení nepřítele před předním okrajem obrany a způsob společné činnosti tankové čety se sousedy, systém paleb na stycích a bocích pro případ v klínění se nepřítele do obrany
b/ způsob odrážení nenadálých ztečí
c/ způsob podpory bojového zajištění nebo jednotek bránících předsunuté postavení
d/ součinností signály, signály k udávání cílů, k rozpoznání vlastního letectva k vytyčení předního okraje

Při organizování ženijních prací velitel tankové čety určuje, kde, kdy a jaké zátarasy zřídit, pořadí a lhůty provádění ženijních prací a maskovaní.
Před setměním je velitel čety povinen připravit a zabezpečit palebné postavení a zajistit bojovou pohotovost pro boj v noci. Odpočinek příslušníků čety organizuje velitel čety nebo roty. Pohotovost tanků, znalost úkolů a bdělost v pozorování musí velitel jednotky přezkušovat

Následuje obrázek opěrného bodu motostřelecké čety.

Image

Na obrázku je vidět:
- jednotlivá obranná postavení motostřeleckých družstev s umístěním hlavních zbraní a bojových vozidel pěchoty
- palebná pásma jednotlivých družstev a strany palebného pásma čety.
- stanoviště velitelů družstev a velitele čety
- hlavní palebná stanoviště BVP a jejich záložní palebná stanoviště
- předpřipravené okopy pro případné zaujetí kruhové ochrany
- úsek soustředěné palby čety.

Motostřelecká četa byla složena ze tří motostřeleckých družstev, takže šlo o 3 BVP, 27 motostřelců a jednoho důstojníka, velitele čety. Pokud bylo družstvo postaveno na OT-64 tak došlo k navýšení o 6 vojáků

Tanková četa byla tvořena třemi středními tanky T-55AM nebo T-72. Počet vojáků pak byl 12 respektive 9 tankistů.

U tankových čet tankových praporů motostřeleckých pluků byla čtyřková tabulková sestava, tanky v četě byly 4 a měla tedy 16 tankistů.

3. Rota v obraně

Rota budovala a bránila opěrný bod o šířce do 1,5 kilometru a hloubce do 1 kilometru V obraně plnila úkol:
- v sestavě praporu
- jako rota v předsunutém postavení v rámci pluku
- jako posilová jednotka vyčleněná pro posílení jednotky jiného druhu vojska. Tedy motostřelecká rota posiloval tankový prapor a obráceně.

Byl to první taktický stupeň mající velitelské BVP/ OT nebo velitelský tank. Velitelské stanoviště se díky tomu mohlo volně pohybovat v bojové sestavě roty. Podle potřeby tak podporovalo palbou čelní jednotky a jeho roj tvořil zálohu - byli v něm dva odstřelovači a sběrač raněných.

Pokud byla rota uřčena k obraně v očekávaném pásmu průlomu, byla její sestava zhuštěna. Bylo to proto, aby došlo k výrazné koncentraci sil prostředků. Navíc v pásmu průlomu se předpokládaly větší ztráty a tak bylo potřeba mít v tomto pásmu dostatečné zálohy. Nevím bezpečně jak vypadalo velení rotě v obraně, ale snad se dá něco vydedukovat z výše popsaných odstavců platných pro čety a družstva. Následuje obrázek ukazující opěrný bod motostřelecké roty posílené tankovou četou

Image


Co na obrázku vidíme:
- jednotlivé vybudované opěrné body motostřeleckých čet
- prostor s umístěním velitelského BVP a tedy velitelského stanoviště roty
- hranice palebného pásma roty, které se kříží s hranicemi palebných pásem sousedů
- úseky soustředěných paleb roty číslo 1 a 2
- bojové zajištění praporu v síle čety
- prostor rozmístění neboli vyčkávací prostor posilové tankové čety, plánovanou osu jejích přesunu dna čáru nasazení a tuto čáru nasazení
- rotní bojovou výdejnu, tedy místo výdeje munice pro podřízené čety
- rotní hnízdo raněných

Motostřelecká rota byla tvořena 10 BVP-1 nebo BVP-2, jedno bylo velitelské, motospojkou a vozidlem pro rotní materiál. I s velitelstvím roty jde o 93 vojáků.
Rota na OT 64 měla v plných stavech 122 vojáků, nesmíme zapomenout zmínit i granátometné družstvo na OT-64

Tanková rota tankového praporu tankového pluku byla tvořena 10 středními tanky, motospojkou a vozidlem pro rotní materiál. Bylo v ní 43 vojáků u rot s tanky T-55 a 34 vojáků u rot na tancích T-72.

Tanková rota tankového praporu motostřeleckého pluku byla tvořena 13 tanky, motospojkou a vozidlem pro rotní materiál. Byla výhradně na tancích T-55 a měla tedy 55 vojáků.

Stavy a počty střeleckých rot ze šedesátých let nemám k dispozici.

4. Prapor v obraně

Prapor ať již motostřelecký mspr nebo tankový tpr budoval a bránil obranný rajón Ten měl šířku až 5 kilometrů a hloubku měl až do 3 kilometrů a vždy byl členěn do dvou sledů. Prapor plnil úkoly v obraně buď
- v sestavě mateřského pluku v prvním nebo druhém sledu
- jako posilový prostředek vyšší tankové jednotky
- jako předsunutý odřad v zabezpečovacím pásmu před předním okrajem divizního obranného pásma

Zde je potřeba uvést počty techniky aby jste si dovedli představit jaká to byla koncentrace sil a prostředků.

Motostřelecký prapor byl tvořen 31 BVP, 6 kusy samohybných minometů, 2 kusy OT s protiletadlovou četou vyzbrojenou přenosnými protiletadlovými raketovými komplety (PPLRK) 9K32 STRELA-2, OT-64 jako praporním obvazištěm a dalším OT-64 jako dílnou technické pomoci. Dále se v sestavě pohybovala četa týlového zabezpečení - logistická jednotka.
Šlo cca o 350 vojáků, 45 kulometů, 8 odstřelovačů, 90 kusů pancéřovek.

Dále je potřeba si uvědomit, že jeho sestava mohla být vyztužena až tankovou rotu což by představovalo 13 středních tanků.

Tankový prapor tankového pluku byl tvořen 31 středními tanky, 6 kusy samohybných minometů, 2 kusy OT s protiletadlovou četou vyzbrojenou (PPLRK) 9K32 STRELA-2, OT-62 TOPAS jako praporním obvazištěm a dalším OT-64 jako dílnou technické pomoci.
Dále se v sestavě pohybovala četa týlového zabezpečení - logistická jednotka.

Tankový prapor motostřeleckého pluku je tvořen 40 středními tanky, 6 kusy samohybných minometů, 2 kusy OT s protiletadlovou četou vyzbrojenou přenosnými protiletadlovými raketovými komplety (PPLRK) 9K32 STRELA-2, OT-62 TOPAS jako praporního obvaziště a dalším OT-64 jako dílnou technické pomoci. Dále se v sestavě pohybuje četa týlového zabezpečení - logistická jednotka.
Počty vojáků tankových praporů se dopočítají lehce. Jde cca o 220 nebo 260 vojáků- tankistů.

Počty a složení střeleckých praporů ze šedesátých let nemám dispozici.

Dále je potřeba si uvědomit, že sestavy tankových praporů mohly být vyztuženy až motostřeleckou rotou což by představovalo 10 BVP, 102 vojáků, 20 kulometů, 30 pancéřovek a 2 odstřelovače. Ty by podporovaly vlastní tanky v boji proti skryté pěchotě nepřítele.

Prapor vytvářel velitelské pozorovací stanoviště a to se pohybovalo ve vzdálenosti do 3000 metrů od předního okraje tedy v prostoru celého obraného rajónu.

Variantu bojové sestavy vševojskového praporu v obraně, tedy v našem případě motostřeleckého, ukazuje Obrázek číslo 1. Myslím si, že i po přeskenování je dost čitelný a viditelný.

Image


Vysvětlivky k názvům a zkratkám:
1,2,3 msr – jednotlivé motostřelecké roty
1/1 msp -- velitelské stanoviště 1. motostřeleckého praporu od 1. motostřeleckého pluku
shminbat -- samohybná minometná baterie
plč -- protiletadlová četa motostřelecké prapory měly ve své struktuře protiletadlovou četu vyzbrojenou přenosnými protiletadlovými raketovými komplety (PPLRK) 9K32 STRELA-2.
PrO -- praporní obvaziště
čtz -- četa týlového zabezpečení
PH, HV, BV – jednotlivé výdejny materiálu pro jednotky praporu - palivo, proviant a munici


5. Vševojskový pluk v obraně

Pokud se do obraného úseku zakopal vševojskový pluk, bylo to už něco s čím se muselo počítat. Mohlo jít o:
tankový pluk – tp, nebo
motostřelecký pluk – msp.

Jeho sestava byla rozvinuta [i]v obranném úseku širokém 10 až 15 kilometrů a hlubokém do 15 kilometrů[/B] Byla to obrovská síla, na to se podíváme dále a jeho sestava byla členěna do dvou sledů. Druhý sled v síle jednoho nebo dvou praporů budoval také obranné rajóny, nebo byl připraven v pochodových proudech nebo v předbojových sestavách až 12 kilometrů za prvním sledem. Velitelské prvky pluku byly tvořeny:
- pozorovatelnou, někdy pohyblivou, která se pohybovala do 1 kilometru od předního okraje
- velitelským stanoviště pluku, které se nacházelo se pohybovalo 4 až 6 kilometrů od předního okraje a
- týlovým velitelským stanovištěm, které se nacházelo až 15 kilometrů od předního okraje

Z toho plyne, že vševojskový pluk byl první stupeň velení, který vytvářel velitelství logistické podpory a to týlové velitelské stanoviště.

Na obrázku číslo 2 je zpracována varianta bojové sestavy fiktivního 1. motostřeleckého pluku v obraně.
Úplně nahoře je již nám známý 1. motostřelecký prapor. Omlouvám se za použitý termín dělvo, je to zažitý rusismus ve zkracování slov. Znamená zkrácené slovo dělostřelectvo.

Image



Vysvětlivky k názvům a zkratkám:

1/1, 2/1,3/1 msp -- jednotlivé prapory prvního motostřeleckého pluku
tpr -- tankový prapor
P 1msp (v trojúhelníku) – pozorovatelna 1msp
VS 1msp -- velitelské stanoviště 1motostřeleckého pluku
PDS -- plukovní dělostřelecká skupina tvořená vlastními plukovními dělostřeleckými a posilovými prostředky a zde konkrétně kanónovými houfnicemi 122 milimetrů v tažené variantě.
PO -- plukovní obvaziště
M, PH, T, Tech, PrV – plukovní sklady munice, pohonné hmoty, tankového materiálu, technického materiálu, proviantu a výstroje
TVS 1 msp -- týlové velitelské stanoviště 1 motostřeleckého pluku s prostorem rozmístění plukovní logistické podpory
PTZ -- protitanková záloha byla tvořena silami a prostředky protitankové baterie patřící k plukovnímu dělostřelectvu. Měl úkol přehradit cestu tankům a jiné obrněné technice která pronikla bojovými sestavami prvosledových praporů a aktivně je ničit.
POZ -- pohyblivý odřad zatarasovací byl tvořen silami a prostředky ženijní roty a případně prostředky vyčleněnými od nadřízeného. Jeho úkolem bylo položit minová pole na možných směrech průlomu nepřátelských tanků

Teď se pokusím sepsat alespoň rámcově počty sil a prostředků.

Motostřelecký pluk byl tvořen poměrně velkým množstvím sil a prostředků. Jako vševojsková jednotka mohl na bojišti sehrát velmi významnou roli. Jeho základ tvořily 4 vševojskové prapory.

Tři motostřelecké prapory –mspr - obsahují: 93 BVP a 3 velitelská BVP velitelství pluku, 18 samohybných minometů, 6 vozidel protiletadlových čet. U plucích na OT 64 stejné počty ale je potřeba připočítat 9 vozidel s granátometnými družstvy.
Jeden tankový prapor – tpr - v zesílených tabulkových počtech: 41 středních tanků, 3 vozidla protiletadlové čety a 6 vozidel samohybné minometné baterie.

Tankový pluk byl tvořen podobně velkým množstvím sil a prostředků. Jako další typ vševojskové jednotka byl výrazně údernější než motostřelecký pluk a byl i velmi mobilní. Tankové pluky byly považovány za hlavní údernou sílu ČSLA. Opět byl tvořen 4 vševojskovými prapory ale v opačném řazení.

Tři tankové prapory –tpr - obsahovaly: 93 střední tanky a 3 velitelské tanky velitelství pluku, 18 samohybných minometů, 6vozidel protiletadlových čet.
Jeden motostřelecký prapor – mspr - v běžných tabulkových počtech: 31 BVP nebo OT, 2 vozidla protiletadlové čety a 6 vozidel samohybné minometné baterie. Motostřelecké prapory tankových pluků vybavené OT-64 neměly u rot granátometná družstva.

Ostatní síly a prostředky byly u obou typů pluků shodné. Šlo o logistické jednotky a jednotky bojového zabezpečení. Pouze se lišily typy prostředků a jejich počty. Jde tedy o:

Bojové zabezpečení.

Plukovní dělostřelecká skupina tvořená:
- raketometným oddílem - 6 kusů raketometů a
- samohybným dělostřeleckým oddílem s 18 samohybnými kanónovými houfnicemi, polovina ČSLA bohužel byla vybavena pouze taženými děly, tak jak ukazuje naše schéma.
- protitankovou baterií tvořenou 9 kusy vozidel BRDM s odpalovacími zařízeními PTŘS Maljutka

Rota chemické ochrany -rcho: 6 kusů chemických průzkumných OT a speciální techniku pro provádění úplné speciální očisty po zasažení ZHN
Průzkumná rota - pzr: 10 kusů průzkumných BVP
Ženijní rota - žr: speciální vozidla, mostní tanky, mostní automobily.
plbat – jednotka pro plukovní vojskovou PVO. Na to se podíváme taktéž trochu podobněji.
Vševojskové pluky (msp, tp) vševojskových divizí (msd, td) měly:
- do roku 1982 ve své organizační struktuře protiletadlovou baterii o dvou protiletadlových četách, celkem 8 ks 30 mm PLdvK vz.53/59.
- od roku 1983 byla ve struktuře vševojskových pluků začleněna protiletadlová raketodělostřelecká baterie vyzbrojená bojovými vozidly PLRK 9K35 STRELA-10 (4 ks) a 30 mm PLdvK vz.53/59. Výjimku tvořil 3.msp (Louny), který měl ve výzbroji PLRK 9K31 STRELA-1.

Logistickou podporu tvořila:

rota týlového zabezpečení – rtz zabezpečovala dopravu a výdej veškerého týlového materiálu, přípravu teplé stravy, výrobu a distribuci pitné vody.
rota oprav techniky – rote: zabezpečovala přísun materiálu, evakuaci poškozené techniky z bojových sestav a veškeré opravy poškozené techniky tak aby jí vrátila plnou nebo částečnou bojeschopnost.

Pluk plnil obranný úkol buď:

- v bojové sestavě mateřské vševojskové divize a to v prvním nebo druhém sledu divize
- mohl plnit samostatný obraný úkol na samostatném směru - například krýt mezeru mezi dvěmi armádami
- jako předsunutý odřad v zabezpečovacím pásmu divize nebo armády
Pluk v rámci divize budoval a organizoval obranu ve dvou postaveních, na jeho úrovni nazývané sledy.

6. Vševojsková divize v obraně

Vševojsková divize byla v té době masivní vojskové těleso. Byly
Tankové divize – td,
nebo motostřelecké divize - msd.
Pokud bodovala a bránila obranné pásmo do útoku, bránila bránila obranné pásmo širokém 30 až 45 kilometrů a hluboké 20 až 25 kilometrů.

První sled byl tvořen dvěma nebo i třeni pluky.

Druhý sled byl tvořen jedním nebo dvěma pluky buď ve vybudovaných obranných úsecích nebo ve vyčkávacích prostorech v předbojových sestavách a vybudovanými pochodovými osami do prostorů nasazení. I druhosledové pluky budovaly dvě obranná postavení. Divize jako taková pak celkově budoval 4 obranná postavení.

Vševojsková divize vytvářela tyto velitelské prvky:
- předsunuté velitelské stanoviště do 3 kilometrů od předního okraje,
- velitelské stanoviště 3 až 10 kilometrů od předního okraje.
- týlové velitelské stanoviště do 30 kilometrů od předního okraje

Logistická podpora byla řízena z týlového velitelského stanoviště, které opět postupovalo do 30 kilometrů od předního okraje.

Měla velmi silné prostředky bojového zabezpečení:
Dělostřelecký pluk – dp, tedy divizní dělostřelectvo
a1/ dělostřelecký pluk motostřelecké divize - v 1. polovině 80. let

- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu
- 2 oddíly houfnic 122 mm po 18 ks houfnic 122 mm
- 1 oddíl houfnic 152 mm 18 ks houfnic 152 mm
- 1 protitankový oddíl 12 ks protitankových kanónů 100 mm a 6 ks PTŘS Maljutka-P na BRDM 1

a2/ dělostřelecký pluk motostřelecké divize - ve 2. polovině 80. let

- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu
- 2 oddíly houfnic 122 mm po 18 ks houfnic 122 mm
- 1 oddíl samohybných kanónových houfnic 18 ks ShKH 152 mm
- 1 protitankový oddíl 12 ks protitankových kanónů 100 mm a 6 ks PTŘS Maljutka-P na BRDM 1

Pár upřesňujících dat ohledně protitankových oddílů.

Jak je vidět byla v nich začleněna jedna protitanková baterie samohybných odpalovacích zařízení PTŘS a celkově jejich rozšíření v ČSLA vypadalo takto:
V letech 1975 až 1989 bývalá ČSLA zavedla BRDM-2 s PTŘS Maljutka-P (9P133) do výzbroje následujících útvarů:
- motostřelecké pluky 20., 19. a 2. motostřelecké divize (9 baterií o 9 vozidlech),
- motostřelecké pluky 1., 9., 4., 13. a 14. tankové divize (5 baterií o 9 vozidlech),
- motostřelecké pluky na BVP 15. a 3. motostřelecké divize (2 baterie o 9 vozidlech),
- protitankové oddíly 20., 19. a 2. motostřelecké divize (3 baterie o 6 vozidlech),
- motostřelecké pluky na BVP u válečně vytvářených divizí (5 baterií o 9 vozidlech),
V souhrnu se jednalo o 24 baterií s 207 vozidly. Další vozidla se nacházela u vojenských škol a výcvikových útvarů celkově šlo asi o10 ks

a3/ dělostřelecký pluk tankové divize - v 1. polovině 80. let

- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu
- 2 oddíly houfnic 122 mm po 18 ks houfnic 122 mm
- 1 oddíl houfnic 152 mm 18 ks houfnic 152 mm

a4/ dělostřelecký pluk tankové divize - ve 2. polovině 80. let

- baterie velení a dělostřeleckého průzkumu
- 2 oddíly houfnic 122 mm po 18 ks houfnic 122 mm
- 1 oddíl samohybných kanónových houfnic 18 ks ShKH 152 mm

Je zde jasně vidět že tankové divize neměli ve svých dělostřeleckých plucích protitankové oddíly. Bylo to dáno stále přetrvávající filozofií že nejlepší zbraní proti tankům jsou opět tanky.

Dále byl u každé vševojskové divize zařazen:

a5/ samostatný raketometný oddíl motostřelecké a tankové divize ve složení

- velitelské baterie tvořenou četou ochrany, obvazištěm a družstvy – chemického a radiačního průzkumu, automobilním, hospodářským),
- spojovací baterie tvořenou rádiovou četou a spojovací četou,
- baterie technického zabezpečení tvořenou četou týlového zabezpečení, dělostřeleckou dílnou a automobilní dílnou) a
- tří palebných baterií tvořených palebnou četou, topogeodetickým družstvem, povětrnostním družstvem a družstvem počtářů.

Prapor chemické ochrany – prcho- s vozidly pro průzkum a prostředky pro úplnou
dekontaminaci jednotek po použití ZHN nepřítelem

Ženijní prapor – žpr - mostní prostředky, prostředky pro odminování terénu, naopak prostředky
pro kladení minových polí, zákopová technika a podobně

Průzkumný prapor – pzpr- silná jednotka s tankovou rotou a dvěma rotami průzkumných BVP
nebo OT. Používala se pro bojové záštity, průzkum předního okraje
protivníka a pro průzkum bojem

Dále pak měla i velmi silnou logistickou podporu:

Prapor materiálního zabezpečení - prmz siná logistická jednotka s cisternovou rotou, rotou dopravy munice a rotou pro odvoz ostatního materiálu. Obsahovala i úpravny vody a polní pekárny.

Prapor oprav techniky – prote. Byl to prapor který byl tvořen soupravvami vozidel pro opravy automobilní, tankové a speciální techniky. Byly tam takové úžasné věci jako třeba PAD -, 2 a 3 což byly pojízdné automobilní dílny, pojízdné dělostřelecké dílny, pojízdné tankové kovárny klempírny a spousta všeho možného.

Podíváme se na to, jakou taková divize měla sílu. Zkusíme odhadnout počty sil a prostředků motostřelecké divize.

Měla 360 BVP, 238 tanků, 12 PL prostředků, 24 samohybných minometů, 24 raketometů, 48 dělostřeleckých systémů. Úplně přesné počty asi nedokážu dát dohromady
Dále je potřeba vidět asi tak 11 000 lidí všech vojenských profesí, vyzbrojených odpovídajícím množstvím ručních zbraní.
Pokud tuto sílu zahustíme na průlomové pásmo dovedete si snad představit, jaká ničivá koncentrace se zde pokouší o útok.

Tanková divize se dá dopočítat podle výše uvedených tabulkových počtů a pro orientaci nám stačí počty uvedené motostřelecké divize.
V posledním období existence ČSLA došlo pod vlivem hlubokého dojmu, který na velení Varšavské smlouvy udělaly výsledky leteckých úderů v lokálních válkách k velkému rozvoji vojskové PVO. Na stupni divize její úkoly plnil:
plrp – protiletadlový raketový pluk[b]. Zde se trochu zastavíme. Něco málo historie a novotin – platí pro 80. léta

[b]Do roku 1978
měla každá vševojsková divize (motostřelecká, tanková) ve své sestavě protiletadlový pluk o čtyřech protiletadlových bateriích 57 mm PLK S-60, t.j. celkem 24 ks PLK. Byla také varianta, že protiletadlový pluk měl tři baterie 57 mm PLK (celkem18 ks) a jednu baterii 30 mm PLdvK vz. 53/59 (6 ks). Některé divize na snížených počtech (např. 3. msd ) měly protiletadlový pluk vyzbrojený 57 mm PLK vz. 52 čs.
Vševojskové pluky (motostřelecké, tankové) měly protiletadlovou baterii o 8 ks 30 mm PLdvK vz.53/59.

Od poloviny roku 1978 začaly být vševojskové divize (20.,19.,2. msd, a 4.,9. td) přezbrojovány protiletadlovými raketovými komplety (PLRK) 2K12 KUB.

Organickou součásti vševojskové divize byl protiletadlový raketový pluk (plrp) s 5 protiletadlovými raketovými bateriemi (plrbat). Z hlediska utajení se však pluk až do roku 1991 nadále nazýval protiletadlovým plukem. Pluk se rozvinoval v bojové sestavě divize na hlavním směru zpravidla ve dvou liniích ve vzdálenosti 7 až 15 km od předního okraje. Objekty protivzdušné obrany divize byly:
- vševojskové pluky na hlavním směru,
- oddíl vojskových raket s raketovými komplety 9K52 LUNA-M nebo 9K72 TOČKA
- velitelské stanoviště divize.
Obdobně 1.td měla od roku 1984 ve své organizační struktuře plrp s PLRK 9K33 OSA (také 5 baterií).

Vojsková PVO byla důležitá v každé době. Převaha možná tušená možná skutečná u potencionálního protivníka vedla k tomu, že po roce 1978 začaly být bojové sestav nasycovány ve zvýšené míře prostředky PVO na různých úrovních.
Po roce 1978 měla vševojsková divize (20.,11.,2. msd, 1., 4. a 9. td):
- protiletadlový raketový pluk,
- vševojskové pluky (od roku 1983) protiletadlovou raketodělostřeleckou baterii a
- motostřelecké prapory protiletadlovou četu střelců PPLRK 9K32 STRELA-2.

Tak tedy motostřelecká nebo tanková divize měla z prostředků PVO:
- u protiletadlového raketového pluku - 20 ks odpalovacích zařízení 2P25 (od PLRK 2K12 KUB), nebo u 1.td 20 bojových vozidel 9A33 (od PLRK 9K33 OSA) a 14 ks 30 mm PLdvK vz.53/59,
- u vševojskový pluků 16 ks bojových vozidel 9A34,9A35 (od PLRK 9K35 STRELA-10) a 16 ks 30 mm PLdvK vz.53/59,
- u protiletadlových čet motostřeleckých praporů PPLRK 9K32 STRELA-2, celkem u divize asi 107 ks.
Z různých důvodů nebylo vše tak jak mělo být. Byly tyto odlišnosti.
- 3.,15.msd a 13.,14.td měly nadále klasický protiletadlový pluk s PLK.
- pět mobilizovaných divizí (18., 26., 32. msd, 16. a 17. td) bylo také s klasikou. 57 mm PLK vz. 52 čs, 57 mm PLK S-60, 30 mm PLdvK jak kolové (vz.53) tak ještěrky (vz.53/59) byly ve skladech nedotknutelných zásob (NZ).
Toliko jak to vypadalo s prostředky PVO vševojskové divize do roku 1991. Pak tomu bylo z pochopitelných důvodů zcela jinak

ImageImage


Vysvětlivky:

Zvolil jsem variantu motostřelecké divize s dvěma motostřeleckými pluky v první linii, s jedním motostřeleckým plukem v druhém sledu v obraně na široké frontě a tankovým plukem v pochodových sestavách v prostoru rozmístění. Prostory pluků jsem zjednodušil ale pluk je dostatečně vysvětlen samostatně. Co je zde navíc:

PVS 1.msd – předsunuté velitelské stanoviště divize
VS 1.msd – velitelské stanoviště divize
TVS 1.msd – týlové velitelské stanoviště divize

DDS -1 – divizní dělostřelecká skupina, zde samohybný dělostřelecký oddíl vyslaný k podpoře boje prvosledových pluků.
DDS – 2 zbytek dělostřeleckého pluku s jedním samohybným dělostřeleckým oddílem a jedním oddílem tažených kanónových houfnic.

pzpr – průzkumný prapor divize v pochodové sestavě připravený k plnění průzkumných i bojových úkolů
žpr – ženijní prapor v prostoru rozmístění
prcho-prapor chemické ochrany, rozmístěný ve vyčkávacím postavení
POZ – pohyblivý odřad zatarasovací, vyčleněné síly z žpr a posilové prostředky nadřízeného velitelství-samohybné ukladače min. V případě protiútoku protivníka a jeho úspěchu pokládá minová pole na tankových směrech
PTZ – protitanková záloha, vyčleněné síly a prostředky vlastní a posilové prostředky. Jde o dočasnou jednotku určenou k odrážení tankových protiútoků protivníka

SZO – samostatný zdravotnický oddíl - posilový prostředek dodaný velitelem vševojskové armády. Divize dostávala až tři. Poskytovali první odbornou pomoc a odsunovaly raněné do vyšších zdravotnických etap.
První sled týlu divize – předsunuté zásoby dělostřelecké a tankové munice skupina vozidel s PHM a rozvinuté divizní obvaziště
Druhý sled týlu divize – rozvinuté prostory divizních skladů s prostorem rozmístění velitelství praporu materiálního zabezpečení.
Prostor rozmístěn praporu oprav techniky
Hnědé plné a čerchované čáry pak ukazují divizní a plukovní přísunové a odsunové cesty

Co nám k obraně podle naší lidové armády zbývá? No,řekněme že tak jako v části o útočném boji naší armády mám něco echtovního.

Předsunutý odřad v obranném boji divize.

V 80. letech - alespoň si to troufám tvrdit – naše armáda i Varšavská smlouva opustily ideu toho, že bychom my sami napadli našeho potenciálního protivníka. Myslím si, že převládl pragmatismus a i když se přezbrojovalo a chystali se obranné plány a stále se tvrdilo, že útok je skutečně ten top způsob boje , pravda byla někde jinde.

Proti si myslím, že by došlo při vyhlášení bojové pohotovosti stupně Válečné nebezpečí ke krytu státní hranice bylo vyčkáno na případný útok .Protože nikdo neví jak by ta situace vypadala, je zde prostor pro úvahu, že by se obrana naší západní hranice opřela o přirozené terénní překážky a že by její součástí bylo i cíleně budované zabezpečovací pásmo. Nevím jak by zabezpečovací pásmo bylo široké ale pohled na mapu ukazuje, že by mohlo být hluboké i 50 kilometrů.

Vzdálenosti v zadržovacím pásmu jsou důležité. Ale terén je důležitý stejně dokonce si troufám tvrdit, že více. Čím obtížnějším terénem bude muset protivník projít, tím v horším stavu jeho jednotky zadržovací pásmo opustí.

Průchodnost terénu je totiž kombinací únosnosti podkladu, tvarů terénu a překážek. Ten kdo se brání, může tyto jednotlivé složky výrazně ovlivnit.

- únosnost terénu je různá v různých ročních období, a je možno ji prudce snížit vytvářením zátopových pásem. Další možností je vytvořit takové podmínky na únosném terénu aby postupující jednotky musely nezbytně odejít do terénu únosného méně. To už je vrcholná úroveň asymetrického myšlení a jednání v této oblasti.

- tvar terénu je ovlivnitelný méně. Ale i zde se něco dá dělat. Lze strhnout svahy horských silnic, zasypat a zavalit průsmyky možností je více.

- překážky v terénu. To je parketa pro válčení jaké v 80 letech nebylo na pořadu dne. Zde se může plně projevit invence, představivost ale i krutost a tvrdost obránců. Takže se na to podíváme podrobněji.

1. Ztížení průchodnosti terénem - je zde možnost provést zatarasovací práce v širokém rozsahu. Jde o likvidace mostů, tunelů, důležitých dopravních uzlů, zničení a zatarasení silnic všech druhů. Jsou provedeny úpravy pro snížení průchodnosti terénem – závaly, protitankové příkopy, překážky a pokud je potřeba i již zmiňované zaplavení důležitých pásem.

2. Další prvkem je pak položení minových polí, výbušných nástrah spících i dálkově ovládaných, které opět zpomalí pohyb terénem navíc už přímo zabíjí, zraňuji a ničí vojáky a techniku protivníka.

3. Je zapotřebí co nejvíce snížit možnost protivníka využívat místní zdroje - likvidace skladů PHM, odvoz veškerých potravin, likvidace nebo otrávení vodních zdrojů, ničení objektů pro případné možné využití jako ubytovací kapacity. Vše je potřeba opět doplnit prostředky pro zabíjení a ničení - výbušnými nástrahami.

Takže cílem je dostat kolony protivníka ze silnic a jiných komunikací do terénu. Prostě musí to dopadnout tak, aby nepřítel musel opustit pochodové sestavy a přejít do předvojových nebo zůstal stát. Ženisté jsou pracovitý národ dokáží hodně a velké množství umělých překážek dokáží odstranit. Ale jejich možnosti jsou omezené. Odklidit ze silnice dvacet nebo třicet stromů je otázka dvaceti minut, dvou motorových pil a dvaceti vojáků. Pokud jich v záseku bude několik set nebo tisíc, je to něco jiného. Velkou překážkou jsou i jiné terénní předměty - vodní toky a to i malé, prudká stoupání a klesání, skály, velké balvany.

Pokud dostaneme techniku protivníka ze silnic do terénu, tento se dostane do problémů – musí hledat objížďky, pevná místa terénu. V terénu navíc platí, že čím více techniky jedním místem projede, klesá průchodnost tohoto místa až se stane nakonec neprůchodné pro jakoukoliv techniku a začínáme znovu. Nakonec se stane, že některá technika-hlavně pásová - projede a technika kolová a technika s logistickou podporou ne. Tato technika pak musí svou bojovou techniku opustit a hledat jinou cestu. Část bojové techniky ji musí doprovázet a máme založeno na dokonalý nepořádek v pochodových a předbojových sestavách. Hroutí se logistická podpora, klesá bojeschopnost celého uskupení, roste spotřeba materiálu a hlavně velmi obtížně se udržuje pevné velení.

Pokud máme možno na zadržovací pásmo využít členitý a hustě pokrytý terén, naše možnosti se prudce zvyšují. Protivník má ztížený průzkum, obtížně lokalizuje a tím pádem ničí naše bojové a diverzní jednotky a jiné cíle. Je to logické - v ruských pláních se protivníci viděli na vzdálenost několika kilometrů, v hustém lese a horách se mohou jednotky protivníků míjet o několik desítek metrů a nedovědí se o sobě nic.

A poslední položka je to, že terén a zvláště členitý terén vylepšuje obráncům maskovaní, úkryty a tím výrazně ulehčí činnost diverzních jednotek a malých jednotek operujících před hlavním obranným pásmem. To opět odčerpá značné síly z bojových jednotek na bojové zabezpečení a průzkum. Střežení logistických jednotek a odpočinkových táborů je pak noční můrou velitelů.

V takto připraveném a řízeném zabezpečovacím pásmu je pak možno takto předžvýkaného protivníka dále silně zasáhnout. Je to vlastně třešnička na dortu možných bojových aktivit při obranném boji. Nasadíme předsunutý odřad.

Obrázek číslo 3 ukazuje možnou variantu nasazení a použití tohoto odřadu.

Image


Na obrázku vidíme:

- prostor rozmístění týlových a technických složek předsunutého odřadu
- osu a osy přesunu PO do prostoru rozvinutí PO
- místo vyčkávání POZ a minová pole jím položená před předním okrajem obrany PO
- mezilehlou čáru obrany PO
- konečnou čáru obrany PO a plánovaná minová pole před ní.
- čáru přehradné palby vyčleněného dělostřelectva
- prostory rozmístění prvního a druhého samohybného dělostřelecké oddílu od prvního dělostřeleckého pluku vyčleněných pro podporu PO

Důležité je ale i to, co musíme vidět za obrázkem.Velitel divize pokud takové rozhodnutí přijme musí udělat několik věcí. Musí:

- vybrat jednotku z prvního nebo druhého sledu divize kterou tímto úkolem pověří.
- musí stanovit prostor kde se předsunutý odřad rozvine k prvnímu střetnutí postupujícím nepřítelem
- stanoví konečnou čáru obrany předsunutého odřadu

Vybraná jednotka se stáhne ze svého místa v bojové sestavě divize a nechá zde nezbytné bojové zajištění, logistické jednotky a vše co nepotřebuje pro vedení boje. Doplní se materiálem na plný stav a pokud to jde tak u munice vytvoří zvýšené zásoby a to hlavně munice pro dělostřeleckou výzbroj, tanky a BVP. Motostřelci pokud jsou přičleněni zvýší zásobu pěchotní a osvětlovací munice pro případ vedení boje v noci.

Velitel divize dále:

- vyčlení síly prostředky pro potřebnou dělostřeleckou podporu boje předsunutého odřadu,
- stanoví pásmo průchodu předsunutého odřadu na čáru nasazení a zpět přes přední okraj obrany divize
- velitele dělostřelectva pověří řízením palebné podpory s dočasných čar nasazení dělostřeleckých jednotek tak, aby nedošlo k rozkrytí struktury bojových sestav divizního dělostřelectva a dělostřelectva pluků před započetím vlastního obranného boje divize.
- pokud to terén a čas umožní vyčlení o síly a prostředky do pohyblivého odřadu zatarasovacího a část ženijního praporu za účelem pomoci PO s ženijními úpravami.

Velitel předsunutého odřadu provede průzkum a zaměří se na:

- průzkum pochodové osy do prostoru rozvinutí PO
- průzkum prostoru rozvinutí PO
- průzkum jedné či více os zpětného přesunu na jednotlivé mezilehlou čáru /čáry
- průzkum jednotlivých mezilehlých čar obrany PO a konečné čáry obrany PO

Po skončení průzkumu odřad zahájí přesun. Kryje se čelní, případně boční pochodovou záštitou. Na jednotlivých vybraných čarách obrany nechává část sil k provedení nejnutnějších ženijních úprav. Pohyblivý odřad zatarasovací potom na místech určených velitelem PO položí minová pole a přemístí se do určeného prostoru.

PO se rozmístí, zamaskuje a pod clonou intenzivního průzkume se připraví k boji. Pro boj s přibližujícím se nepřítelem platí, že se odřad do boje neváže. Boj vede palbou na největší možnou vzdálenost, pomocí léček na blízko a má jediný cíl – způsobit co největší ztráty a donutit nepřítele opustit pochodové a předbojové sestavy a rozvinout se. V momentě kdy boj přejde přes kritickou mez a hrozí, že PO by mohl být obklíčen , obejit či obchvácen opouští prostor a rychlým tempem zahájí přesun na mezilehlou čáru obrany. Na místě nechá poškozenou techniku, kterou zničí a prioritně odsune padlé a raněné vojáky. Po obsazení mezilehlé čáry obrany PO nastoupí POZ a opět položí minová pole před předním okrajem mezilehlé čáry obrany PO.

Je-li možno, PO provede během přesunu několik drobných protiútoků aby tak zpomalil postup nepřítele a donutil ho setrvat v rozvinutých sestavách. Není vyloučen ani krátkodobý střetný boj. PO boji o mezilehlou čáru obrany se PO stahuje na konečnou čáru obrany PO. Zde už ve svém boji využívá i plnou palebnou podporu vyčleněného dělostřelectva. Po vyčerpání možností boje o konečnou čáru obrany velitel odesílá PZ do pásma průchodu a sám zahájí stahování. Po cestě zpět provádí připravené destrukce. Po průchodu do bojové sestavy divize se vrátí na své místo, odsune raněné a padlé vojáky na určené místo, podá hlášení o utrpěných ztrátách a zahájí reorganizaci a doplňovaní materiálu a pomocí praporu oprav techniky i opravu v boji poškozené techniky.

Pátrač

 

zveřejněno s laskavým souhlasem

Vyhledat
Webarchiv


TOPlist

Excalibur Army

KVH ČSLA

Creative Commons License
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND

Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
http://www.csla.cz - http://forum.csla.cz - http://kvh.csla.cz

 

ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba KVH Forum Spolubojovníci