|
TAKTIKA A STRATEGIE Pro ČSLA byla podle platných bojových řádů
obrana považována za jeden z hlavních druhů boje. Bylo stanoveno, že je
to jediný způsob jak způsobit protivníkovi rozhodující ztráty a pokud
máte obranou politickou doktrínu, jak přenést boj zpět na jeho území
poté, co jeho agresi správně vedenou obranou vyčerpáme.  Teď je na místě vysvětlení o co vlastně jde. Proto se podíváme na zde uvedené zkratky a vyložíme si pár pojmů, které se tomto textu budou používat. Napřed zkratky použité v tabulce: P- pozorovatelna pluku, divize – jakési oči a uši těchto velitelských stupňů, byla buď statická a mohla být i ve vyčleněném vozidle. PVS- předsunuté velitelské stanoviště divize VPS - velitelsko pozorovací stanoviště praporu VS - velitelské stanoviště pluku nebo divize TVS- týlové velitelské stanoviště Z tabulky jasně vystupují taktické a normy obranného boje. Všechna tato data jsou přesně vypsaná z výše uvedených tehdy nově zavedených bojových řádů. Jejich přijetím se tyto normy ČSLA staly kompatibilní s celou Varšavskou smlouvou. Jako další nezbytná podmínka orientace v textu je Tabulka číslo: 2 Taktické značky používané v ČSLA    Součástí značek jsou i předepsané zkratky. Ty jsou vysvětleny v tabulce, ale znovu jsou vysvětleny u jednotlivých schémat - bojových sestavy i když tím někdy vznikla duplicita – je to lepší pro přímé pochopení obrázků i textu. Těch značek a zkratek bylo nekonečné množství, byly všeobecné - výběr viz výše, a speciální podle jednotlivých druhů vojska služeb. Hlavní pojmy použitých v textu osvětlujících obranný boj Obrana je jeden z druhů boje. ČSLA ho považovala za druhý nosný druh boje. Jejím cílem bylo způsobit útočícímu nepříteli velké ztráty, odrazit jeho útok, udržet zaujaté postavení a tím vytvořit příznivé podmínky pro přechod k rozhodnému útoku. Úspěchu v obraně se mělo dosáhnout pomocí těchto opatření: - dovednou organizací systému paleb - pokud to umožní časový faktor tak vybudováním a zamaskováním jednotlivých postavení - využitím terénních tvarů a terénních předmětů - vytrvalostí a úporností každého vojáka, osádky a všech nasazených jednotek při odrážení nepřátelských útoků Obrana měla být odolná, aktivní a způsobilá odrazit útok tanků tedy musí být protitanková. Dále v ní měla být provedena opatření proti účinkům zbraní hromadného ničení, zejména jaderným a chemickým. Měla být vykonána opatření pro její odolnost a snížení účinků paleb dělostřelectva a leteckých úderů nepřítele. Jednotky v obraně měly pevně držet zaujatá postavení a nesměly je opustit bez rozkazu nadřízeného velitele. Přechod do obrany se uskutečnil za dvou variant: 1: Přechod do obrany za přímého dotyku s nepřítelem. Byl to případ kdy naše jednotky byly v pohyblivém boji s nepřítelem a vývoj situace si přechod do obrany vyžádal. Tehdy se na dosažených čarách jednotky zastavily a provedly manévr tak, aby mohly využít terén co nejlépe pro vlastní kryt. Ihned začala organizace pozorování a palebného systému tak, aby bylo vyloučeno překvapivé napadení silami nepřítele. Jednotky se okamžitě v určených prostorech začaly zakopávat a k jejich krytu se využilo všech palebných možností. Všechna postavení se okamžitě koncipovala tak, aby byla schopna kruhové obrany. Velké odpovědnost pak ležela na předsunutých postaveních a přímém zajištění jednotek přecházejících do obrany. Takový přechod do obrany byl silně stresující a vyžadoval vysokou odolnost bojujících jednotek – často se totiž mohlo stát, že do této obrany se přecházelo poté, co byl zastaven útok vlastních sil, z čehož plynuly možné morální a volní otřesy způsobené ztrátami živé síly a bojové techniky. 2: Budování obrany mimo dotyk s nepřítelem. tato varianta byla příznivá v tom že bylo možno vybudovat obranu v klidu a promyšleně bez rizikových faktorů působení nepřítele. Jako první byla provedena rekognoskace terénu, byly vybrány nejvýhodnější čáry pro vybudování jednotlivých postavení vševojskových sil, dělostřelectva a byly prověřeny prostory rozmístění zabezpečujících jednotek. Bylo provedeno důkladné ženijní budování a maskovaní všech prostor. Bylo možno využít všech výhod pro zastřílení hlavních zbraní, vybudovat předsunutá postavení, postavení bojových zajištění a někdy i vyslat do prostoru před předním okrajem předsunuté odřady. V šedesátých a sedmdesátých letech se používal i termín „obrana na široké frontě“. Měl se používat na podružných směrech, v těžko dostupném terénu, při vlastním nedostatku sil a prostředků a při odchodu z boje. Jednotkám se pak určovali výrazně větší úseky a rajóny než normálně. Bojová linie – rozmístění bojových vozidel vedle sebe s nařízenými rozestupy, platná pro jakýkoliv způsob boje. Bojová sestava –je tvar, v němž jsou jednoty rozvinuty k vedení boje. Bojovou sestavou družstva je rojnice Bojové zajištění – je druh zajištění, jehož se používá v boji k zabezpečení vojsk před nenadálým napadením a prováděním průzkumu nepřítelem Hotovostní palebné prostředky jsou prostředky určené ke zničení jednotlivých nepřátelských skupin, které provádí průzkum, chtějí vytvořit průchod v zátarasech nebo pronikly do hloubky obrany. U střeleckých družstev, motostřeleckých družstev to bývají hotovostní kulomety. U tankových jednotek to býval hotovostní tank. Obsluhy – osádky těchto zbraní jsou v neustále pohotovosti k okamžitému vedení paleb ze záložních nebo dočasných palebných stanovišť. V hlubší minulosti měl hotovostní kulomet i další úkoly. Měl za úkol ničit pozorovatele a skupiny nepřátel, nedovolit nepříteli nekryté pohyby a měl ho omezit v ženijních pracích, hlavně v budování průchodů v minových polích a drátěných zátarasech. Léčka je skryté rozmístění jednotky na nejpravděpodobnější cestě postupu nepřítele. Jejím cílem je : - u malých léček zřizovaných průzkumem zajetí nepřátel, dokumentů, vzorků výzbroje a výstroje nepřátelských vojáků - u velkých celků a léček tankových jednotek jde o překvapivé napadení z cílem pouze a jen ničit a oslabovat postupujícího nepřítele a donutit ho se předčasně rozvinout. To bývá i úkolem předsunutého odřadu v obraně. Dotyk někdy i přímý dotyk je stav, kdy se postupující nepřítel přiblíží k naší obraně na dohled a dostřel pěchotních zbraní. Maskování je prvek bojového zabezpečení a zahrnuje opatření jejichž cílem je v obraně zajistit utajení: - rozmístění vlastních jednotek a to s důrazem na utajení průběhu předního okraje obrany - určených os a čar pro rozvinování jednotek druhých sledů k protiztečím - čáry nasazení pohyblivých odřadů zatarasovacích a protitankových záloh - prostorů rozvinutí prostředků dělostřelectva vojskové PVO Obsahuje všechny druhy maskování od prostého překrytu vegetací , přes světelné, infračervené a radiolokační maskování až po výrobu a rozmisťování maket. Minové pole- je úsek terénu, kde jsou položeny miny. Jsou minová pole PP- protipěchotní, PT – protitanková a smíšená. Podle způsobu uvádění k činnosti se mohou být řízená – tedy odpalovaná obsluhou nebo neřízené Palba je působení střelami na cíl. Palba je základní prostředek ničení nepřítele v poli. Podle směru může jít o tyto druhy paleb: a/ čelní, tedy palba z děl a pěchotních zbraní , vedená tak že postupující nepřítel je ostřelován čelně b/ boční která směřuje do boku nepřítele. Byla plánována ze záložních stanovišť, pokud nepřítel začne pronikat obranou c/ šikmá, která je vedená k frontě nepřítele v ostrém úhlu d/ křížová palba je palba vedená na jeden cíl ze dvou či více směrů e/ palba za pohybu byla základní typ palby tanků a tankových jednotek při protizteči.Užívala se k ničení palebných prostředků techniky a živé síly která nebyl ukryta a byla v pohybu f/nastražená palba byla palba zahájená s překvapením a na malou vzdálenost. Prováděly ji většinou hotovostní zbraně – kulomety nebo hotovostní tanky g/ palba salvami byla palba malých jednotek zahajovaná současně na povel příslušného velitele. Používala se k ničení nahromaděných nepřátelských bojových sestav, k odrážení překvapivých průniků protivníka a k boji s nízkoletícími letouny a vrtulníky h/ přehradná palba byla palba dělostřelectva minometů a raketových prostředků vedená po určitou dobu na přesně stanovenou čáru k vytvoření palebné clony. Byla určena k zastavení nebo alespoň narušení nepřátelské zteče. Byla připravena dopředu na všech odhadnutých tankových směrech a byla to palba hromadná za použití všech vyčleněných sil. Mohla být: h-1/ nepohyblivá, která byla vedena na bezpečnostní vzdálenost před vlastními jednotkami, vyžadoval ji určený velitel h-2/ pohyblivá, která provázela útočícího nepřítele od jeho příchodu na dohled a dostřel až po bezpečnostní vzdálenost. Měla narušit bojové sestavy tanků a popít sesedlou pěchotu. Opěrný bod – v obraně zvláště důležitý terénní úsek, který upravuje rota či četa k obraně tak, aby se z nich dal přehradit směr postupu nepřítele. - opěrný bod čety je tvořen třemi obrannými postaveními družstev - opěrný bod roty je tvořen třemi opěrnými body čet - tři opěrné body rot tvoří obranný rajon praporu. Je jedno jestli jde o motostřelecké či tankové jednotky. Palebný úkol je časově a prostorově vymezený a účelně stanovená palebná činnost zbraně, zbraňového systému a, jednotky i vyššího celku. Vždy se určoval a hlavní palebný úkol a jeden nebo dva doplňkové palebné úkoly. Palebný sektor – je prostor vymezený zbrní a dvěma body v terénu. Určuje se pro stanovení palebného úkolu jednotlivých vojáků nebo zbraní, tanků a posilových palebných prostředků Palebné pásmo je prostor vymezený křídly jednotky a nejméně dvěma body v terénu. Určoval se pro stanovení palebných úkolů jednotek Palebné stanoviště je místo, ze kterého zbraň, bojové vozidlo, zbraňový systém střílí a které je pro střelbu připraveno ženijně, zastřílením a nácvikem. Záložní palebné stanoviště se buduje také předem a slouží pro vedení střelby, pokud je tato činnost z původního stanoviště znemožněna činností nepřítele. Dočasné palebné stanoviště je palebné stanoviště vyčleněních zbraní určených k plnění zvláštních palebných úkolů. Například: - podpora boje bojového zajištění - střelba v noci do úseků soustředěných paleb - podpora boje předsunutého odřadu operujícího před předním okrajem - palba k odražení nepřátelského průzkumu. Po splnění všech úkolů se toto stanoviště vyklízí a neobsazuje. Palebný postavení je to prostor palebných stanovišť zbraní určité jednotky, útvaru. A to jak vševojskového tak i druhu vojsk, tedy zde myšleno dělostřeleckého. Tedy minometné baterie, dělostřeleckého pluku, raketometné čety a tak různě. Dělily se na čtyři druhy: - hlavní – zde je už jasno. - záložní – zde je také jasno - dočasná, zřizovaná podle stejných zásad jako záložní palebná stanoviště - klamná, která slouží k oklamaní protivníka Systém paleb v obraně je souhrn pásem souvislých paleb všech druhů před předním okrajem i v hloubce obrany Protizteč je aktivní forma bojové činnosti v obraně. Rozumí je jí zteč provedená obráncem na nepřítele,který se vklínil do obrany. Jejím cílem je zničit tohoto nepřítele a obnovit původní přední okraj vlastní obrany a případně přejít do šířeji koncipovaného útoku. Aby uspěla musí být rychlá, razantní a překvapivá. Provádí ji jak vytlačené jednotky tak i síly a prostředky nadřízeného. Pozorovací hlídka byla skupina 2 až 3 pozorovatelů určená k pozorování z pozorovacího stanoviště tedy pozorovatelny. Určuje se jí pozorovací sektor , což je část terénu v podobě kruhové výseče. Její vrchol tvoří pozorovatelna a levý a pravý okraj pak kvalitní orientační body. To jsou terénní tvary a předměty které nelze zničit tak, aby po nich nezbyla viditelná stopa. Pozorovací pásmo je pás terénu,který je povinna jakákoliv jednotka povinna konat pozorování. Pásmo je určeno do šířky a do hloubky je omezeno možnostmi pozorovatelů a průzkumných prostředků. Sled je část sestavy a je tvořen jednou či více jednotkami, útvary nebo svazky uřčenými ke splnění určitého úkolu. Sledy v sestavě následují za sebou a jsou od sebe vzdáleny přesně stanovenými vzdálenostmi. Vyčkávací prostor je vymezená část terénu ve které se rozmísťují stanovené síly před nasazením do akce podle samostatně vydaných rozkazů. Popis činnosti jednotlivých organizačních stupňů ČSLA v útočném boji. 1. Družstvo v obraně Motostřelecké družstvo ČSLA bránilo obranné postavení široké až 100 metrů. Jeho hloubka nebyla stanovena ale byla dána tvarem ženijních úprav. Úkol plnilo v sestavě čety. Jeho úkol byl jednoduše popsán: „Úporně bránit zaujaté postavení a bez rozkazu nadřízeného je neopouštět“ Šlo-li o družstvo na BVP-1, BVP-2 bylo tvořeno sedmi vojáky na zemi - velitel družstva, 2 kulometčíci, čtyři střelci. Dále pak řidič vozidla a střelec operátor z palubních zbraní. Jeden či dva střelci z SA .58 nesli i jednorázovou pancéřovku. U družstev na OT-64 byla sestava: pancéřovník a pomocník pancéřovníka, kulometčík a pomocník kulometčíka, 4 střelci, velitel, řidič a střelec z palubní výzbroje tedy 11 vojáků. Vozidlo bylo začleněno do sestavy nebo do 50 metrů za sestavou a podporovalo palubními zbraněmi svůj roj. Velitel družstva se pohyboval přímo v sestavě družstva. Velitel družstva - na základě rozkazu velitele čety - vydával bojový rozkaz s tímto obsahem: a/ Orientační body b/ Situace - nepřátelské a spojenecké jednotky , hodnocení situace c/ Posily - například tank a odloučení - třeba odvelení BVP/OT d/ Samotný úkol čety, družstva a sousedů - provedení prací pro vybudování obranného postavení a časové parametry - stanovil úkoly pro: kulomety a protitankové zbraně a to vždy tak, že stanovil hlavní a záložní palebné postavení, a jejich hlavní a doplňkové palebné sektory. - stanoviště střelců ze samopalů - stanoviště a záložní stanoviště BVP anebo OT, palebné sektory palubních zbraní - pro celé družstvo pak stanovil způsob vedení palby při odrážení zteče nepřátelských tanků a pěchoty a úsek soustředěné palby družstva e/ Určil zásoby f/ Povely a signály g/ Dobu pohotovosti h/ Zástupce při svém vyřazení z boje. Co k tomu napsat více? Je toho hodně. Do obrany se přecházelo v přímém dotyku nebo mimo dotyk s nepřítelem. Družstvo zaujímalo postavení tak, aby mělo od samého počátku jejího budování možnost společně se sousedy ničit palbou nepřítele před opěrným bodem čety a ne jeho bocích. Prioritně se organizovalo pozorování a systém paleb a to jak před předním okrajem tak i po jeho bocích. Systém paleb musel zajistit boční palbu a křížovou palbu před přední okraj, do mezer mezi vlastním postavením a sousedy, kruhovou obranu a palbu na nízkoletící cíle. Palebný systém nabyl pohotovosti poté, kdy všechny palebné prostředky zaujaly palebná stanoviště a byla zásobena municí. V rámci palebného systému se určila i hotovostní zbraň, kulomet a jeho úkoly. Hotovostní zbraň ničí přednostně jednotlivé nepřátelské skupiny, které se snaží proniknout do postavení družstva, provést průzkum, vytvořit průchody v zátarasech či proniknout v boji do hloubky vlastní obrany. Obrázek číslo 5 pak ukazuje jak vypadalo vybudované obranné postavení motostřeleckého družstva s BVP.  Popis toho co na obrázku vidíme: Pozice 1: palebné stanoviště kulometu Pozice 2: záložní palebné postavení kulometu Pozice 3: krytá střílna pro kulomet učený pro boční palbu Pozice 4: nakrytý ochranný okop Pozice 5: výklenek Pozice 6: okop – hlavní palebné stanoviště BVP Pozice 6a: okop- záložní palebné stanoviště BVP Pozice 7: spojovací zákop směrem záložnímu postavení družstva Pozice 8: směr budování dalšího zákopu za účelem propojení se sousedem. Plné šipky naznačují palebné sektory jednotlivých zbraní, zde kulometů a BVP, přerušované šipky pak záložní palebné sektory stejných prostředků vedení boje. USP-1 a USP-2 jsou úseky soustředěné palby družstva. Ženijní práce mají tento postup: Jako první se hloubí jednotlivé okopy , ty se potom propojí spojovacími zákopy. Pokud je čas, spojovací zákopy se vyhloubí na plný profil. V dalším pořadí se budují výklenky pro munici, a zřizuje se nakrytý pohotovostní úkryt. Pro představu jaký rozsah ženijních prací jen u družstva musel být vykonán ukazuje obrázek číslo 4. Je na něm vytvoření okopu pro samopalníka. Popis a rozměry není potřeba samostatně vysvětlovat. 
Tankové jednotky, tedy jednotlivé tanky s osádkou, tankové čety a roty
působí v obraně zpravidla v rámci svého praporu. Pokud je stanoveno
jinak, jsou rozčleněny k jednotlivým motostřeleckým jednotkám jako
posilové síly. Někdy se jich používalo jako protitankových záloh a
hlouběji v minulosti i jako tankových léček.  Co na obrázku vidíme: - průběh předního okraje obrany – může jít o motostřelecké jednotky - umístění minových polí a zátarasů, které pro tankové jednotky s nedostatkem pěchoty pro jejich blízkou ochranu stále neztratily svůj význam - hlavní a záložní postavení samotného tanku - A1 – A2 jsou orientační body které stanovují hlavní palebný sektor palby tanku - B1 – B2 jsou potom orientační body, které určují záložní palebný sektor ÚSP tanku je úsek soustředěné palby vlastního tanku ÚSP čety je úsek soustředěné palby tankové čety Vždy je určena vzdálenost k orientačním bodům a úsekům soustředěné palby Tank zahajoval palbu vždy na rozkaz velitele čety a do té doby nesmí prozradit žádnou aktivitou své postavení. Jeho úkolem bylo ničit palbou tanky a jiné obrněné prostředky nepřítele, živou sílu a pevně držet palebná postavení. Velitel tanku byl povinen zabezpečit neustálou bojovou pohotovost k odrážení nepřátelských ztečí a určit pozorovatel , který pozoruje nepřítele, sousedy a pokud vypadne spojení po rádiové síti i signály velitele čety. Tolik tedy zatím k tankům a tankovým osádkám jako ekvivalentu družstev. Historicky, pokud se podíváme i na šedesátá léta, je potřeba se zmínit i o třech typech družstev, která se už v osmdesátých letech neobjevovala a o jejich úkolech v obraně. Kulometné družstvo - vyzbrojené dvěma těžkými kulomety Gorjunov.Tyto nahradily od poloviny padesátých let československé těžké kulomety vzor 37. Družstvo se přidělovalo střelecké četě. a zaujímalo vlastní postavení podle rozhodnutí velitele čety.Kulomety vedly palbu z odkrytých zamaskovaných palebných stanovišť. A to jak hlavních tak i záložních. Tyto byly budovány jako samostatné pro jednotlivé kulomety a byl –li čas, byly spojeny spojovacím zákopem. Palbu zahajovaly na rozkaz velitele čety nebo velitele kulometného družstva. Pokud nepřítel dosáhl pásmo pro připravenou palbu kulometních samostatně zahájil palbu a vedl ji s maximální intenzitou, kulometník na rozkaz nebo samostatně měnil stanoviště tak, aby nevedl palbu delší dobu z jednoho místa. Tarasnicové družstvo – vyzbrojené dvěma tarasnicemi vzor 21, bylo v té době hlavní těžkou palebnou silou pěchoty. V obraně plnilo úkol zpravidla v sestavě střelecké čety. Jeho hlavním úkolem bylo ničení tanků a ostatních obrněných vozidel nepřítele. Zaujímalo postavení současně s ostatními jednotkami čety a velitel čety mu určil stanoviště, záložní stanoviště a úkoly. V postavení čety se pro tarasnice budovaly přimknutá nebo vysunutá palebná stanoviště, pohotovostní úkryty a výklenky pro střelivo. Rozstup byl určen na 50 metrů. Do zahájení nepřátelské zteče se tarasnice nesměly ničím prozradit. Potom zahajovali palbu na rozkaz nebo samostatně. Jiné cíle než popsané určí velitel podle vývoje situaci v jeho působnosti. Družstvo granátometné – zavedeno v letech roce 1978 až 1979. Motostřelecké roty na OT 64 byly v porovnání s rotami na bojových vozidlech pěchoty BVP-1 palebně slabší a proto byly doplněny jedním OT-64 s granátometným družstvem s granátomety AGS 17 ráže 30 mm. Palebné úkoly byly podobné jako u tarasnicových, jen boj s obrněnou technikou nebyl na potřebné úrovni. Za tento exkurs se vám omlouvám byl způsoben tím, že se mi tyto varianty družstev velmi líbí a myslím si, že by jste se s nimi alespoň trochu měli seznámit i vy. 2. Četa v obraně Četa budovala a bránila opěrný bod v šířce do 400 metrů a hloubce do 300m. Plnila úkol: - v sestavě mateřské motostřelecké či tankové roty - jako bojové zajištění v rámci praporu - jako posilový prostředek pro posílení jiného druhu vojska. Tanková četa posilovala motostřeleckou rotu a obráceně Je potřeba si uvědomit, že četa byla tvořena třemi družstvy. Pokud se někomu zdá, že je zde disproporce – 3 družstva jsou přece jen 300 metrů takže kde je zbytek - tedy 100 metrů? Je potřeba počítat s mezerami mezi družstvy. Místo velení bylo přímo v sestavě a bylo tvořeno jedním BVP s posílenými spojovacími prostředky. Četa už tvořila poměrně velkou sílu. Mezery v sestavě byly navíc potřebné k tomu aby při výbuchu munice velké ráže nebylo zničeno více než jedno družstvo. Vozidla musela být od pěchoty trochu vzdálena. Jde o to, že technika na sebe přitahuje palbu i u protivníka platilo , že obrněné cíle se ničily jako první, nejdůležitější cíle. A tak by mohlo dojít ke zbytečným ztrátám pěchoty palbou, která jí ani není určena. Velitel čety - na základě rozkazu velitele roty - vydával bojový rozkaz s tímto obsahem: a/ Orientační body b/ Situace - nepřátelské a spojenecké jednotky , hodnocení situace c/ Posily - například tanky a odloučení - třeba odvelení BVP/OT d/ Samotný úkol čety, jednotlivých družstev a sousedů - provedení prací pro vybudování obranného postavení a časové parametry - stanovil úkoly pro: kulomety a protitankové zbraně a to vždy tak, že stanovil hlavní a záložní palebné postavení, a jejich hlavní a doplňkové palebné sektory. - stanoviště posilových prostředků - stanoviště a záložní stanoviště BVP anebo OT, palebné sektory palubních zbraní - pro celou četu pak stanovil způsob vedení palby při odrážení zteče nepřátelských tanků a pěchoty a úsek/ úseky soustředěné palby čety e/ Určil zásoby a úkoly vojáků zdravotníkům pro poskytování pomoci raněným f/ Povely a signály g/ Dobu pohotovosti h/ Zástupce při svém vyřazení z boje. Co se týká tankové čety, byla situace poněkud jiná. V opěrném bodě tankové čety se nejdříve pomocí zahlubovacích zařízení vyhloubí okopy pro tanky. V hlavních palebných stanovištích se upravuje terén ke zlepšení podmínek pro pozorování a vedení palby a až potom se vyhloubí okopy v záložních palebných stanovištích a výklenky pro munici. Úprava terénu spočívala v tom, že se v prostoru před předním okrajem odstranil porost takové výšky, že by mohl omezit výhled a výstřel. Ve své rozkaze pro součinnost pak velitel tankové čety stanoví: a/ způsob činnosti tankové čety a jednotlivých tanků k ničení nepřítele před předním okrajem obrany a způsob společné činnosti tankové čety se sousedy, systém paleb na stycích a bocích pro případ v klínění se nepřítele do obrany b/ způsob odrážení nenadálých ztečí c/ způsob podpory bojového zajištění nebo jednotek bránících předsunuté postavení d/ součinností signály, signály k udávání cílů, k rozpoznání vlastního letectva k vytyčení předního okraje Při organizování ženijních prací velitel tankové čety určuje, kde, kdy a jaké zátarasy zřídit, pořadí a lhůty provádění ženijních prací a maskovaní. Před setměním je velitel čety povinen připravit a zabezpečit palebné postavení a zajistit bojovou pohotovost pro boj v noci. Odpočinek příslušníků čety organizuje velitel čety nebo roty. Pohotovost tanků, znalost úkolů a bdělost v pozorování musí velitel jednotky přezkušovat Následuje obrázek opěrného bodu motostřelecké čety.  Na obrázku je vidět: - jednotlivá obranná postavení motostřeleckých družstev s umístěním hlavních zbraní a bojových vozidel pěchoty - palebná pásma jednotlivých družstev a strany palebného pásma čety. - stanoviště velitelů družstev a velitele čety - hlavní palebná stanoviště BVP a jejich záložní palebná stanoviště - předpřipravené okopy pro případné zaujetí kruhové ochrany - úsek soustředěné palby čety. Motostřelecká četa byla složena ze tří motostřeleckých družstev, takže šlo o 3 BVP, 27 motostřelců a jednoho důstojníka, velitele čety. Pokud bylo družstvo postaveno na OT-64 tak došlo k navýšení o 6 vojáků Tanková četa byla tvořena třemi středními tanky T-55AM nebo T-72. Počet vojáků pak byl 12 respektive 9 tankistů. U tankových čet tankových praporů motostřeleckých pluků byla čtyřková tabulková sestava, tanky v četě byly 4 a měla tedy 16 tankistů. 3. Rota v obraně Rota budovala a bránila opěrný bod o šířce do 1,5 kilometru a hloubce do 1 kilometru V obraně plnila úkol: - v sestavě praporu - jako rota v předsunutém postavení v rámci pluku - jako posilová jednotka vyčleněná pro posílení jednotky jiného druhu vojska. Tedy motostřelecká rota posiloval tankový prapor a obráceně. Byl to první taktický stupeň mající velitelské BVP/ OT nebo velitelský tank. Velitelské stanoviště se díky tomu mohlo volně pohybovat v bojové sestavě roty. Podle potřeby tak podporovalo palbou čelní jednotky a jeho roj tvořil zálohu - byli v něm dva odstřelovači a sběrač raněných. Pokud byla rota uřčena k obraně v očekávaném pásmu průlomu, byla její sestava zhuštěna. Bylo to proto, aby došlo k výrazné koncentraci sil prostředků. Navíc v pásmu průlomu se předpokládaly větší ztráty a tak bylo potřeba mít v tomto pásmu dostatečné zálohy. Nevím bezpečně jak vypadalo velení rotě v obraně, ale snad se dá něco vydedukovat z výše popsaných odstavců platných pro čety a družstva. Následuje obrázek ukazující opěrný bod motostřelecké roty posílené tankovou četou  Co na obrázku vidíme: - jednotlivé vybudované opěrné body motostřeleckých čet - prostor s umístěním velitelského BVP a tedy velitelského stanoviště roty - hranice palebného pásma roty, které se kříží s hranicemi palebných pásem sousedů - úseky soustředěných paleb roty číslo 1 a 2 - bojové zajištění praporu v síle čety - prostor rozmístění neboli vyčkávací prostor posilové tankové čety, plánovanou osu jejích přesunu dna čáru nasazení a tuto čáru nasazení - rotní bojovou výdejnu, tedy místo výdeje munice pro podřízené čety - rotní hnízdo raněných Motostřelecká rota byla tvořena 10 BVP-1 nebo BVP-2, jedno bylo velitelské, motospojkou a vozidlem pro rotní materiál. I s velitelstvím roty jde o 93 vojáků. Rota na OT 64 měla v plných stavech 122 vojáků, nesmíme zapomenout zmínit i granátometné družstvo na OT-64 Tanková rota tankového praporu tankového pluku byla tvořena 10 středními tanky, motospojkou a vozidlem pro rotní materiál. Bylo v ní 43 vojáků u rot s tanky T-55 a 34 vojáků u rot na tancích T-72. Tanková rota tankového praporu motostřeleckého pluku byla tvořena 13 tanky, motospojkou a vozidlem pro rotní materiál. Byla výhradně na tancích T-55 a měla tedy 55 vojáků. Stavy a počty střeleckých rot ze šedesátých let nemám k dispozici. 4. Prapor v obraně Prapor ať již motostřelecký mspr nebo tankový tpr budoval a bránil obranný rajón Ten měl šířku až 5 kilometrů a hloubku měl až do 3 kilometrů a vždy byl členěn do dvou sledů. Prapor plnil úkoly v obraně buď - v sestavě mateřského pluku v prvním nebo druhém sledu - jako posilový prostředek vyšší tankové jednotky - jako předsunutý odřad v zabezpečovacím pásmu před předním okrajem divizního obranného pásma Zde je potřeba uvést počty techniky aby jste si dovedli představit jaká to byla koncentrace sil a prostředků. Motostřelecký prapor byl tvořen 31 BVP, 6 kusy samohybných minometů, 2 kusy OT s protiletadlovou četou vyzbrojenou přenosnými protiletadlovými raketovými komplety (PPLRK) 9K32 STRELA-2, OT-64 jako praporním obvazištěm a dalším OT-64 jako dílnou technické pomoci. Dále se v sestavě pohybovala četa týlového zabezpečení - logistická jednotka. Šlo cca o 350 vojáků, 45 kulometů, 8 odstřelovačů, 90 kusů pancéřovek. Dále je potřeba si uvědomit, že jeho sestava mohla být vyztužena až tankovou rotu což by představovalo 13 středních tanků. Tankový prapor tankového pluku byl tvořen 31 středními tanky, 6 kusy samohybných minometů, 2 kusy OT s protiletadlovou četou vyzbrojenou (PPLRK) 9K32 STRELA-2, OT-62 TOPAS jako praporním obvazištěm a dalším OT-64 jako dílnou technické pomoci. Dále se v sestavě pohybovala četa týlového zabezpečení - logistická jednotka. Tankový prapor motostřeleckého pluku je tvořen 40 středními tanky, 6 kusy samohybných minometů, 2 kusy OT s protiletadlovou četou vyzbrojenou přenosnými protiletadlovými raketovými komplety (PPLRK) 9K32 STRELA-2, OT-62 TOPAS jako praporního obvaziště a dalším OT-64 jako dílnou technické pomoci. Dále se v sestavě pohybuje četa týlového zabezpečení - logistická jednotka. Počty vojáků tankových praporů se dopočítají lehce. Jde cca o 220 nebo 260 vojáků- tankistů. Počty a složení střeleckých praporů ze šedesátých let nemám dispozici. Dále je potřeba si uvědomit, že sestavy tankových praporů mohly být vyztuženy až motostřeleckou rotou což by představovalo 10 BVP, 102 vojáků, 20 kulometů, 30 pancéřovek a 2 odstřelovače. Ty by podporovaly vlastní tanky v boji proti skryté pěchotě nepřítele. Prapor vytvářel velitelské pozorovací stanoviště a to se pohybovalo ve vzdálenosti do 3000 metrů od předního okraje tedy v prostoru celého obraného rajónu. Variantu bojové sestavy vševojskového praporu v obraně, tedy v našem případě motostřeleckého, ukazuje Obrázek číslo 1. Myslím si, že i po přeskenování je dost čitelný a viditelný.  Vysvětlivky k názvům a zkratkám: 1,2,3 msr – jednotlivé motostřelecké roty 1/1 msp -- velitelské stanoviště 1. motostřeleckého praporu od 1. motostřeleckého pluku shminbat -- samohybná minometná baterie plč -- protiletadlová četa motostřelecké prapory měly ve své struktuře protiletadlovou četu vyzbrojenou přenosnými protiletadlovými raketovými komplety (PPLRK) 9K32 STRELA-2. PrO -- praporní obvaziště čtz -- četa týlového zabezpečení PH, HV, BV – jednotlivé výdejny materiálu pro jednotky praporu - palivo, proviant a munici 5. Vševojskový pluk v obraně Pokud se do obraného úseku zakopal vševojskový pluk, bylo to už něco s čím se muselo počítat. Mohlo jít o: tankový pluk – tp, nebo motostřelecký pluk – msp. Jeho sestava byla rozvinuta [i]v obranném úseku širokém 10 až 15 kilometrů a hlubokém do 15 kilometrů[/B] Byla to obrovská síla, na to se podíváme dále a jeho sestava byla členěna do dvou sledů. Druhý sled v síle jednoho nebo dvou praporů budoval také obranné rajóny, nebo byl připraven v pochodových proudech nebo v předbojových sestavách až 12 kilometrů za prvním sledem. Velitelské prvky pluku byly tvořeny: - pozorovatelnou, někdy pohyblivou, která se pohybovala do 1 kilometru od předního okraje - velitelským stanoviště pluku, které se nacházelo se pohybovalo 4 až 6 kilometrů od předního okraje a - týlovým velitelským stanovištěm, které se nacházelo až 15 kilometrů od předního okraje Z toho plyne, že vševojskový pluk byl první stupeň velení, který vytvářel velitelství logistické podpory a to týlové velitelské stanoviště. Na obrázku číslo 2 je zpracována varianta bojové sestavy fiktivního 1. motostřeleckého pluku v obraně. Úplně nahoře je již nám známý 1. motostřelecký prapor. Omlouvám se za použitý termín dělvo, je to zažitý rusismus ve zkracování slov. Znamená zkrácené slovo dělostřelectvo. 
6. Vševojsková divize v obraně   Vysvětlivky: Zvolil jsem variantu motostřelecké divize s dvěma motostřeleckými pluky v první linii, s jedním motostřeleckým plukem v druhém sledu v obraně na široké frontě a tankovým plukem v pochodových sestavách v prostoru rozmístění. Prostory pluků jsem zjednodušil ale pluk je dostatečně vysvětlen samostatně. Co je zde navíc: PVS 1.msd – předsunuté velitelské stanoviště divize VS 1.msd – velitelské stanoviště divize TVS 1.msd – týlové velitelské stanoviště divize DDS -1 – divizní dělostřelecká skupina, zde samohybný dělostřelecký oddíl vyslaný k podpoře boje prvosledových pluků. DDS – 2 zbytek dělostřeleckého pluku s jedním samohybným dělostřeleckým oddílem a jedním oddílem tažených kanónových houfnic. pzpr – průzkumný prapor divize v pochodové sestavě připravený k plnění průzkumných i bojových úkolů žpr – ženijní prapor v prostoru rozmístění prcho-prapor chemické ochrany, rozmístěný ve vyčkávacím postavení POZ – pohyblivý odřad zatarasovací, vyčleněné síly z žpr a posilové prostředky nadřízeného velitelství-samohybné ukladače min. V případě protiútoku protivníka a jeho úspěchu pokládá minová pole na tankových směrech PTZ – protitanková záloha, vyčleněné síly a prostředky vlastní a posilové prostředky. Jde o dočasnou jednotku určenou k odrážení tankových protiútoků protivníka SZO – samostatný zdravotnický oddíl - posilový prostředek dodaný velitelem vševojskové armády. Divize dostávala až tři. Poskytovali první odbornou pomoc a odsunovaly raněné do vyšších zdravotnických etap. První sled týlu divize – předsunuté zásoby dělostřelecké a tankové munice skupina vozidel s PHM a rozvinuté divizní obvaziště Druhý sled týlu divize – rozvinuté prostory divizních skladů s prostorem rozmístění velitelství praporu materiálního zabezpečení. Prostor rozmístěn praporu oprav techniky Hnědé plné a čerchované čáry pak ukazují divizní a plukovní přísunové a odsunové cesty Co nám k obraně podle naší lidové armády zbývá? No,řekněme že tak jako v části o útočném boji naší armády mám něco echtovního. Předsunutý odřad v obranném boji divize. V 80. letech - alespoň si to troufám tvrdit – naše armáda i Varšavská smlouva opustily ideu toho, že bychom my sami napadli našeho potenciálního protivníka. Myslím si, že převládl pragmatismus a i když se přezbrojovalo a chystali se obranné plány a stále se tvrdilo, že útok je skutečně ten top způsob boje , pravda byla někde jinde. Proti si myslím, že by došlo při vyhlášení bojové pohotovosti stupně Válečné nebezpečí ke krytu státní hranice bylo vyčkáno na případný útok .Protože nikdo neví jak by ta situace vypadala, je zde prostor pro úvahu, že by se obrana naší západní hranice opřela o přirozené terénní překážky a že by její součástí bylo i cíleně budované zabezpečovací pásmo. Nevím jak by zabezpečovací pásmo bylo široké ale pohled na mapu ukazuje, že by mohlo být hluboké i 50 kilometrů. Vzdálenosti v zadržovacím pásmu jsou důležité. Ale terén je důležitý stejně dokonce si troufám tvrdit, že více. Čím obtížnějším terénem bude muset protivník projít, tím v horším stavu jeho jednotky zadržovací pásmo opustí. Průchodnost terénu je totiž kombinací únosnosti podkladu, tvarů terénu a překážek. Ten kdo se brání, může tyto jednotlivé složky výrazně ovlivnit. - únosnost terénu je různá v různých ročních období, a je možno ji prudce snížit vytvářením zátopových pásem. Další možností je vytvořit takové podmínky na únosném terénu aby postupující jednotky musely nezbytně odejít do terénu únosného méně. To už je vrcholná úroveň asymetrického myšlení a jednání v této oblasti. - tvar terénu je ovlivnitelný méně. Ale i zde se něco dá dělat. Lze strhnout svahy horských silnic, zasypat a zavalit průsmyky možností je více. - překážky v terénu. To je parketa pro válčení jaké v 80 letech nebylo na pořadu dne. Zde se může plně projevit invence, představivost ale i krutost a tvrdost obránců. Takže se na to podíváme podrobněji. 1. Ztížení průchodnosti terénem - je zde možnost provést zatarasovací práce v širokém rozsahu. Jde o likvidace mostů, tunelů, důležitých dopravních uzlů, zničení a zatarasení silnic všech druhů. Jsou provedeny úpravy pro snížení průchodnosti terénem – závaly, protitankové příkopy, překážky a pokud je potřeba i již zmiňované zaplavení důležitých pásem. 2. Další prvkem je pak položení minových polí, výbušných nástrah spících i dálkově ovládaných, které opět zpomalí pohyb terénem navíc už přímo zabíjí, zraňuji a ničí vojáky a techniku protivníka. 3. Je zapotřebí co nejvíce snížit možnost protivníka využívat místní zdroje - likvidace skladů PHM, odvoz veškerých potravin, likvidace nebo otrávení vodních zdrojů, ničení objektů pro případné možné využití jako ubytovací kapacity. Vše je potřeba opět doplnit prostředky pro zabíjení a ničení - výbušnými nástrahami. Takže cílem je dostat kolony protivníka ze silnic a jiných komunikací do terénu. Prostě musí to dopadnout tak, aby nepřítel musel opustit pochodové sestavy a přejít do předvojových nebo zůstal stát. Ženisté jsou pracovitý národ dokáží hodně a velké množství umělých překážek dokáží odstranit. Ale jejich možnosti jsou omezené. Odklidit ze silnice dvacet nebo třicet stromů je otázka dvaceti minut, dvou motorových pil a dvaceti vojáků. Pokud jich v záseku bude několik set nebo tisíc, je to něco jiného. Velkou překážkou jsou i jiné terénní předměty - vodní toky a to i malé, prudká stoupání a klesání, skály, velké balvany. Pokud dostaneme techniku protivníka ze silnic do terénu, tento se dostane do problémů – musí hledat objížďky, pevná místa terénu. V terénu navíc platí, že čím více techniky jedním místem projede, klesá průchodnost tohoto místa až se stane nakonec neprůchodné pro jakoukoliv techniku a začínáme znovu. Nakonec se stane, že některá technika-hlavně pásová - projede a technika kolová a technika s logistickou podporou ne. Tato technika pak musí svou bojovou techniku opustit a hledat jinou cestu. Část bojové techniky ji musí doprovázet a máme založeno na dokonalý nepořádek v pochodových a předbojových sestavách. Hroutí se logistická podpora, klesá bojeschopnost celého uskupení, roste spotřeba materiálu a hlavně velmi obtížně se udržuje pevné velení. Pokud máme možno na zadržovací pásmo využít členitý a hustě pokrytý terén, naše možnosti se prudce zvyšují. Protivník má ztížený průzkum, obtížně lokalizuje a tím pádem ničí naše bojové a diverzní jednotky a jiné cíle. Je to logické - v ruských pláních se protivníci viděli na vzdálenost několika kilometrů, v hustém lese a horách se mohou jednotky protivníků míjet o několik desítek metrů a nedovědí se o sobě nic. A poslední položka je to, že terén a zvláště členitý terén vylepšuje obráncům maskovaní, úkryty a tím výrazně ulehčí činnost diverzních jednotek a malých jednotek operujících před hlavním obranným pásmem. To opět odčerpá značné síly z bojových jednotek na bojové zabezpečení a průzkum. Střežení logistických jednotek a odpočinkových táborů je pak noční můrou velitelů. V takto připraveném a řízeném zabezpečovacím pásmu je pak možno takto předžvýkaného protivníka dále silně zasáhnout. Je to vlastně třešnička na dortu možných bojových aktivit při obranném boji. Nasadíme předsunutý odřad. Obrázek číslo 3 ukazuje možnou variantu nasazení a použití tohoto odřadu. 
Pátrač
|
|
