Hlava ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba Fórum Muzeum KVH ČSLA Spolubojovníci

Menu OČSLA Druhy vojsk Insignie Osobnosti Muzea Taktika Výcvik Kultura literatura Internet Film Film

TAKTIKA A STRATEGIE
| ČSLA v obraně | ČSLA v útoku | Bojové možnosti | Válečné plány 1945-1990 |

Pro ČSLA  byl podle platných bojových řádů útok považován za hlavní druh boje. Bylo stanoveno, že je to jediný způsob jak způsobit protivníkovi rozhodující ztráty a pokud máte obranou politickou doktrínu, jak přenést boj zpět na jeho území.

Jako základ tohoto dílu bude tabulka číslo 1: Tabulka základních norem útočného boje. Tyto údaje jsou výpisem z tehdy platných bojových řádů, které byly v celé šíři přejaty od Sovětské armády a měly být implantovány do našich podmínek. Díky tomu se v platných bojových řádech objevovaly kapitoly na téma obrana mořského pobřeží, námořní výsadek, boj v poušti a podobné stati, které v podmínkách SSSR byly v pořádku ale  které působily poněkud nepatřičně v podmínkách naší armády.

Teď je na místě vysvětlení o co vlastně jde.  Proto se podíváme na zde uvedené zkratky a vyložíme si pár pojmů, které se tomto textu budou používat. Napřed zkratky použité v tabulce: 
 - bojový úkol - prvořadý úkol jednotlivce či jednotky stanovený pro zteč postavení protivníka, může jít  například o to, že družstvo při zteči zničí postavení palebného prostředku, osádku bráněného domu podobně, nebo jen prostě obsadí určený kus terénu
 - následný úkol – úkol jednotky který je potřeba plnit po splnění bojového úkolu. Například  jde o obsazení nekrytého prostoru, postup k druhé linii obrany nebo ničení cílů v mezilehlém prostoru
 - denní úkol – úkol který musí jednotka splnit za stanovenou časovou lhůtu - bojový den
VPS - velitelsko pozorovací stanoviště praporu
VS - velitelské stanoviště pluku nebo divize
P - pozorovatelna pluku, divize – jakési oči a uši těchto velitelských stupňů, byla  statická a mohla být i ve vyčleněném vozidle.

Všechna tato data jsou přesně vypsaná z tehdy nově zavedených bojových řádů. Jejich přijetím se tyto normy ČSLA staly kompatibilní s celou Varšavskou smlouvou.

Jako další nezbytná podmínka orientace v textu jeTabulka číslo: 2 Taktické značky používané v ČSLA


Součástí značek jsou i předepsané zkratky. Ty jsou vysvětleny v tabulce, ale znovu jsou vysvětleny u jednotlivých schémat - bojových sestavy když tím někdy vznikla duplicita – je to lepší pro přímé pochopení obrázků i textu. Těch značek a zkratek bylo nekonečné množství, byly všeobecné - výběr viz výše, a speciální podle jednotlivých druhů vojska služeb. Já byl vojenský logistik a jen potrubní doprava PHM měla 58 vlastních značek a zkratek, kterým rozuměli jen tito specialisté.

           Hlavní pojmy  použitých v textu osvětlujících útočný boj.

Bezpečnostní vzdálenost je vzdálenost, na kterou se mohou vlastní vojska přiblížit  cílům        
postřelovaných vlastními palebnými prostředky všeho druhu bez toho že by byla ohrožena jejich 
účinky.

Bojová linie je rozmístění bojových vozidel vedle sebe s nařízenými rozestupy

Bojová sestava je tvar, v němž jsou jednoty rozvinuty k vedení boje. Bojovou sestavou družstva je rojnice

Bojové zajištění je druh zajištění jehož se používá v boji k zabezpečení vojsk před nenadálým napadením a prováděním průzkumu nepřítelem

Předbojová sestava je uskupení sil a prostředků rozčleněných do hloubky a šířky k zabezpečení nejmenší zranitelnosti údery a palbami nepřítele k možnosti manévru vysokého tempa postupu terénem a možnosti využít ochranných vlastností terénu.

Pochodový proud je tvar, který tvoří jednotky nebo vozidla seřazené a jdoucí nebo jedoucí za sebou.

Pochodová sestava je učlenění vojska k přesunu pochodu v proudech. Musí zabezpečit potřebnou rychlost pohybu , schopnost manévru a rozvinování do předbojové sestavy.

Pochodové zajištění je patření,jehož cílen je zabránění  napadení přesunující se jednotky nebo útvaru  pozemním nepřítelem nebo zabránění činnosti jeho průzkumu.

Boční nebo čelní pochodová záštita je část zajištění,kterou vysílá pochodující jednotka k zajištění pochodových proudů, pochodových  sestav nebo předbojových sestav před neočekávaným napadením a pro zamezení průniku nepřátelského průzkumu.
Podle velikosti přesunujícího se uskupení je její velikost od pátracího vozidla  u roty až po prapor u divize.  Určuje velitel odpovědný za přesun.

Objekt zteče je živá síla  a palebné prostředky nepřítele rozmístěné ve směru zteče jednotky. Objektem zteče družstva mohou být skupiny střelců v části ohniska odporu nebo jednotlivé zbraně-kulomet OT a podobně.

Východiště k útoku je prostor, v němž jsou jednotky připravující se k útoku v bojové sestavě v okopech a úkrytech, zamaskovány a tím chráněny před prozrazením  a proti přípravou nepřítele. Východiště k útoku přiléhá k přednímu okraji nepřátelské obrany a to umožňuje přesně stanovit jednotkám bojové úkoly v období organizace útoku.

Čára zteče je myšlená čára probíhající po vhodném terénu - například terénní vlně, umožňující jednotkám se rozvinout do bojové sestavy a zahájit teč s překvapením. Její vzdálenost od předního okraje nepřátelské obrany je různá podle terénu, jeho pokrytosti, způsobu zteče a jiných okolností.

Čas „Č“ je čas zteče předního okraje nepřátelské obrany, tedy čas, ve kterém dojde ke vniknutí vozidel a pěchoty  do prvního nepřátelského zákopu.

Zteč je prudký a nepřetržitý pohyb jednotek proti nepříteli a úder provedený palbou zbraní pěchoty, bojových vozidel a tanků za podpory ostatních zbraní.Jejím cílem je zničit nebo zajmout živou sílu nepřítele a zmocnit se jeho bojové techniky.

Popis činnosti jednotlivých organizačních stupňů ČSLA  v útočném boji.

1. Družstvo v útoku

Družstvo ČSLA útočilo na stanovené útočné šířce. Útočná šířka je maximální šířka, na které stanovená jednotka útočí. Tedy například družstvo útočilo na 50 metrech.

Šlo-li o družstvo na BVP-1, BVP-2 bylo tvořeno sedmi vojáky na zemi - velitel družstva, 2 kulometčíci, čtyři střelci. Dále pak řidič vozidla a střelec operátor z palubních zbraní. Jeden či dva střelci z SA .58  nesli i jednorázovou pancéřovku. 
U družstev na OT-64 byla sestava  pancéřovník a pomocník pancéřovníka, kulometčík a pomocník kulometčíka, 4 střelci, velitel, řidič střelec z palubní výzbroje tedy 11 vojáků.

Vozidlo postupovalo buď přímo v sestavě nebo do 50 metrů za sestavou a podporovalo palebnými prostředky svůj roj.  Byla možná varianta, že útočilo v sestavě na pravém nebo levém křídle a tvořilo tak rozhraní mezi jednotlivými družstvy.  Při útoku ve městě, v lese, v horském terénu ho bylo možno  stáhnout do shromaždiště vyčleněné techniky a ke svému roji se připojilo až po boji.

Velitel družstva se pohyboval přímo v sestavě družstva, vyjímečně pár metrů za sestavou. Bojový úkol družstva se nazýval objekt zteče. Šlo o  terénní objekt, část zákopu, postavení bojového prostředku a podobně. Po jeho splnění dostávalo družstvo operativně následný objekt zteče podle úkolu vyšší taktické jednotky. Vše uvedené platilo i pro taktickou jednotku obdobného určení a to osádku tanku.

Velitel družstva - na základě rozkazu velitele čety -  vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:

Určoval orientační body 
Situace - nepřátelské a spojenecké jednotky , hodnocení situace
Posily -  například tank a odloučení -  třeba odvelení BVP/OT
Samotný úkol družstva
Provedení , časové parametry
Stanovuje úkoly pro kulomety a protitankové zbraně 
Určuje zásoby 
Povely a signály

Velitel tanku pak vydával obdobný rozkaz modifikovaný podle svých možností úkolu.

Historicky pokud se podíváme i na šedesátá léta e potřeba se zmínit i o třech typech družstev, která  se už v osmdesátých letech neobjevovala.

Kulometné družstvo - vyzbrojené dvěma těžkými kulomety Gorjunov.Tyto nahradily od poloviny padesátých let československé těžké kulomety vzor 37. Družstvo se pohybovalo za sestavou střeleckých družstev a palbou ničilo kulomety nepřítele a hlavně sloužilo jako hlavní palebná síla pro odrážení protiztečí 
Tarasnicové družstvo – vyzbrojené dvěma tarasnicemi vzor 21, bylo v té době hlavní těžkou palebnou silou pěchoty. Pohybovalo se podle pokynu za sestavou nebo v sestavě prvosledových družstev a ničilo polní opevňovací objekty, kulometná hnízda a obrněné prostředky. Při odrážení protiztečí pak ničilo útočící obrněnou techniku nepřítele.
Družstvo granátonetné – zavedeno v letech roce 1978 až 1979. Motostřelecké roty na OT 64  byly v porovnání s rotami na bojových vozidlech pěchoty BVP-1 palebně slabší a proto byly doplněny jedním OT-64 s granátometným družstvem s granátomety AGS 17 ráže 30 mm. Palebné úkoly byly podobné jako u tarasnicových, jen boj s obrněnou technikou nebyl na potřebné úrovni.

Na přiloženém  Obrázku číslo 5 je schéma útoku fiktivního 1 motostřeleckého družstva v sestavě 1 motostřelecké čety.  Z nákresu  pak vyplývá i jak asi vypadá úkol čety. Vše je vysvětleno na nákresu. Zůstávají tři pozice k vysvětlení:

1 – smíšené minové pole, vlastní, kdy jsou kombinovány protitankové a protipěchotní 
miny
2 - drátěný spirálový pohyblivý zátaras – západní armády ho v té době na rozdíl od naší běžně 
používaly
3 – vlastním silami vytvořený průchod přes zátaras i minové pole, v průjezdu je 
zakreslen posilový tank, který při průchodu kryje vlastní pěchotu družstva 
probíhají zátarasem za ním a tím je  četa solidně kryta a BVP a OT jedou jako 
poslední  a při rozvinování do bojové sestavy kryjí palbou vlastní družstva a tank.

2. Četa v útoku

Četa útočí v šířce do 300 metrů. Je potřeba si uvědomit že četa byla tvořena třemi družstvy. Pokud se někomu zdá že je zde disproporce – 3 družstva jsou přece jen 150 metrů tak kde je zbytek, je potřeba počítat s mezerami mezi jednotkami a možností umístění BVP do linie pěchoty. Místo velení bylo do 50 metrů od čela sestavy a bylo tvořeno jedním BVP s posílenými spojovacími prostředky. Četa už  tvořila  poměrně velkou sílu. Mezery v sestavě byly navíc  potřebné k tomu aby při výbuchu munice velké ráže nebylo zničeno více než jedno družstvo. Vozidla musela  být od pěchoty trochu vzdálena. Jde o to, že technika na sebe přitahuje palbu i u protivníka se ničila jako první, nejdůležitější cíl. A tak by mohlo dojít ke zbytečným ztrátám pěchoty palbou která jí ani není určena. Bojový úkol čety se nazýval objekt zteče a byl to  zpravidla přiměřený obranný objekt protivníka. Po jeho dobití dostávala následující cíl a boj pro ni končí splněním stanoveného denního úkolu.

Velitel čety - na základě rozkazu velitele roty -  vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:
Určoval orientační body a čáru zteče
Situace - nepřátelské a spojenecké jednotky , hodnocení situace
Stanovil bojovou sestavu – řazení družstev, uspořádání sestavy - linie přímá či  stupňovitá, 
zařazení posilových prostředků
Určoval orientační body a čáru zteče
Situace - nepřátelské a spojenecké jednotky , hodnocení situace
Posily -  například tank a odloučení -  třeba odvelení BVP/OT
Jednotlivé  úkoly družstev
Provedení , časové parametry
Stanovuje úkoly pro kulomety a protitankové zbraně 
Určuje zásoby 
Povely a signály
Zástupce

 

Motostřelecká četa byla složena ze tří motostřeleckých družstev, takže šlo o 3 BVP, 27 motostřelců a jednoho důstojníka, velitele čety. Pokud bylo družstvo postaveno na OT-64 tak došlo k navýšení o 6 vojáků

Tanková četa byla tvořena třemi středními tanky T-55AM nebo T-72. Počet vojáků pak byl 12 respektive  9 tankistů.

U tankových čet tankových praporů motostřeleckých pluků byla čtyřková tabulková sestava, tanky v četě byly 4 a měla  tedy 16 tankistů.

Obrázek číslo 5 dokonale ukazuje  jaký bojový úkol v útoku mohla dostat fiktivní motostřelecká četa na BVP posílená jedním středním tankem.

 

3. Rota v útoku

Rota útočila v šířce do jednoho kilometru při útoku v běžném uspořádání nebo v šířce do 500 metrů pokud je součástí sil, které se podílely  na průlomu nepřátelské obrany. Byl to první taktický stupeň mající velitelské BVP nebo velitelský tank. Velitelské stanoviště se díky tomu volně pohybovalo za bojovou sestavou roty po celé jeho šířce a do hloubky do 300 metrů od předního okraje. Podle potřeby tak podporovalo palbou čelní jednotky a jeho roj tvořil zálohu - byli v něm dva odstřelovači a  sběrač raněných. 
Pokud byla rota v pásmu průlomu, byla její sestava zhuštěna. bylo to proto, aby došlo k výrazné koncentraci sil prostředků. Navíc v pásmu průlomu se předpokládaly větší ztráty a tak bylo potřeba mít v tomto pásmu dostatečné zálohy . Po prolomení obrany protivníka se pak přebytek sil nasazoval do útoku na druhé sledy – pásma protivníka a k obchvatům doposud se bránících sil protivníka.
Rotě se stanovoval bojový úkol - tedy to co musela splnit jako první. Šlo zpravidla o  obranné postavení čety protivníka s posilovými prostředky. Následovaly následné úkoly či dílčí bojové úkoly a boj pro ni končil splněním stanoveného denního úkolu.

Motostřelecká rota je tvořena 10 BVP-1, BVP-2, jedno je velitelské, motospojkou a vozidlem pro rotní materiál. I s velitelstvím roty jde o 93 vojáků. 
Rota na OT 64 měla v plných stavech 122 vojáků, nesmíme zapomenout zmínit i granátometné družstvo na OT-64

Tanková rota tankového praporu tankového pluku byla tvořena 10 středními tanky, Motospojkou a vozidlem pro rotní materiál. Bylo v ní 43 vojáků u rot s tanky T-55 a 34 vojáků u rot na tancích T-72.

Tanková rota tankového praporu motostřeleckého pluku byla tvořena 13 tanky, motospojkou a vozidlem pro rotní materiál. Byla výhradně na tancích T-55 a měly tedy 55 vojáků.

Stavy a počty střeleckých rot ze šedesátých let nemám k dispozici.

4. Prapor v útoku

Prapor byl první taktickou jednotkou, která útočila v bojové sestavě  členěné do dvou sledů. Útočil v šířce  do 2 kilometrů a pokud byl nasazen v pásmu průlomu tak do 1 kilometru. Zde je potřeba uvést počty techniky aby jste si dovedli představit jaká  to byla koncentrace sil a prostředků.

Motostřelecký prapor byl tvořen 31 BVP, 6 kusy samohybných minometů, 3 kusy OT s protiletadlovou četou, OT jako praporním obvazištěm a dalším OT jako dílnou technické pomoci.  Dále se v sestavě pohybovala četa týlového zabezpečení - logistická jednotka.
Šlo cca o 350 vojáků, 45 kulometů, 8 odstřelovačů, 90 kusů pancéřovek. V pásmu průlomu byla tedy možná koncentrace  až 1 BVP na 30 metrů linie.

Dále je potřeba si uvědomit, že jeho sestava mohla být vyztužena až tankovou rotu což by představovalo 13 středních tanků.

Tankový  prapor tankového pluku byl tvořen 31 středními tanky, 6 kusy samohybných minometů, 3 kusy OT s protiletadlovou četou a OT jako praporním obvazištěm a dalším OT jako dílnou technické pomoci.  
Dále se v sestavě pohybovala četa týlového zabezpečení - logistická jednotka.

Tankový  prapor motostřeleckého  pluku je tvořen 40 středními tanky, 6 kusy samohybných minometů, 3 kusy OT s protiletadlovou četou, OT jako praporního obvaziště.  Dále se v sestavě pohybuje četa týlového zabezpečení - logistická jednotka.
Počty vojáků tankových praporů se dopočítají lehce. Jde cca o 220 nebo 260 vojáků- tankistů.

Počty a složení střeleckých praporů ze šedesátých let nemám dispozici.

Dále je potřeba si uvědomit, že sestavy tankových praporů mohly  být vyztuženy až motostřeleckou  rotou což by představovalo 10 BVP, 102 vojáků, 20 kulometů, 30 pancéřovek a 2 odstřelovače. Ty by podporovaly vlastní tanky v boji proti skryté pěchotě nepřítele.

Druhý sled útočícího praporu se pohyboval v pochodovém proudu nebo v předbojových sestavách 1,5 až 2 kilometry za prvním sledem. Byl povinen vytvořit a udržovat dokonalé bojové zajištění, aby neutrpěl zbytečné ztráty od skupinek ukrytých nepřátelských vojáků po přechodu prvního sledu.

Prapor vytvářel velitelské pozorovací stanoviště a to se pohybovalo ve vzdálenosti do 300 metrů od předního okraje.

Prapor v útoku plnil bojový úkol, což zpravidla představovalo nepřátelskou rotu včetně posilových  prostředků. Po jeho splnění měl stanovený následný úkol což mohlo  být obsazení mezilehlého pásma, obchvat doposud odolávajících jednotek protivníka nebo úder na druhý sled nepřátelské obrany. 
Boj pro něj končil splněním stanoveného denního  úkolu.

Variantu bojové sestavy vševojskového praporu, tedy v našem případě motostřeleckého, ukazuje Obrázek číslo 1.Myslím si, že i po přeskenování je dost čitelný a viditelný.

Vysvětlivky k názvům a zkratkám:
1,2,3 msr –                        jednotlivé motostřelecké roty
1/1 msp --                         velitelské stanoviště 1. motostřeleckého praporu od 1.  
motostřeleckého pluku
shminbat --                       samohybná minometná baterie
plč --                                 protiletadlová četa
pro --                               praporní obvaziště

čtz --                                četa týlového zabezpečení 


 

5. Vševojskový pluk v útoku

Pokud se do útoku rozhýbal vševojskový pluk, bylo to už něco s čím se muselo počítat. Mohlo jít o:
tankový pluk – tp, nebo
motostřelecký pluk – msp.

Jeho sestava byla rozvinuta v pásmu útoku širokém do 5 kilometrů nebo pokud byl nasazen v úseku průlomu tak jen do 2 kilometrů.  Byla to obrovská síla, na to se podíváme dále ale jeho sestava byla členěna do dvou sledů. Druhý sled se pohyboval v pochodových proudech nebo v předbojových sestavách rot 6 až 8 kilometrů za prvním sledem.  Velitelské stanoviště pluku se pohybovalo 1 až 3 kilometry od předního okraje a vytvářelo pohyblivou pozorovatelnu, která se pohybovala cca 1 kilometr od předního okraje.

Byl to první stupeň velení, který vytvářel velitelství logistické podpory a to týlové velitelské stanoviště. To se pohybovalo 8 – 12 kilometrů  od předního okraje. Termín „pohybuje“ je potřeba vnímat jako značně volný, šlo o jednotlivé skoky odpovídající postupu vlastních jednotek v závislosti na vyčistění obsazeného prostoru od zbytků sil nepřítele.

Na obrázku číslo 2 je zpracována varianta bojové sestavy fiktivního  1. motostřeleckého pluku.
Úplně nahoře je již  nám známý 1. motostřelecký prapor. Omlouvám se za použitý termín dělvo, je to zažitý rusizmus ve zkracování slov. Znamená zkrácené slovo dělostřelectvo.

Vysvětlivky k názvům a zkratkám:
1/1, 2/1,3/1 msp --         jednotlivé prapory prvního motostřeleckého pluku
tpr --                              tankový prapor
P 1msp (v trojúhelníku) –pozorovatelna  1msp
VS 1msp --                     velitelské stanoviště 1motostřeleckého pluku
rmo --                            raketometný oddíl
2/6 dp --                        druhý dělostřelecký oddíl šestého dělostřeleckého pluku, zde  jako  
posilový prostředek     
po --                              plukovní obvaziště
M,PH --                          munice, pohonné hmoty
sdo --                            samostatný zdravotnický oddíl, zde posilový prostředek   
rtz --                             rota týlového zabezpečení   
TVS 1 msp --                  týlové velitelské stanoviště 1 motostřeleckého pluku.   

Teď se pokusím sepsat alespoň rámcově  počty sil a prostředků.

Motostřelecký pluk byl tvořen poměrně velkým množstvím sil a prostředků. Jako vševojsková jednotka  mohl na bojišti sehrát velmi významnou roli. Jeho základ tvořily 4 vševojskové prapory.

Tři motostřelecké praporymspr - obsahují: 93 BVP a 3 velitelská BVP velitelství pluku, 18 samohybných minometů, 9 vozidel protiletadlových čet.  U plucích na OT 64 stejné počty ale je potřeba připočítat 9 vozidel s granátometnými družstvy.
Jeden tankový prapor – tpr - v zesílených tabulkových počtech: 41 středních tanků, 3 vozidla protiletadlové čety a 6 vozidel samohybné minometné baterie.

Tankový pluk byl tvořen podobně velkým množstvím sil a prostředků. Jako další typ  vševojskové jednotka  byl výrazně  údernější  než motostřelecký pluk a byl  i velmi mobilní. Tankové pluky byly považovány za hlavní údernou sílu ČSLA. Opět byl tvořen 4 vševojskovými prapory ale v opačném řazení.

Tři tankové prapory –tpr - obsahovaly: 93 střední tanky a 3 velitelské tanky  velitelství pluku, 18 samohybných minometů, 9 vozidel protiletadlových čet.
Jeden motostřelecký  prapor – mspr - v běžných tabulkových počtech: 31 BVP nebo OT, 3 vozidla protiletadlové čety a 6 vozidel samohybné minometné baterie. Motostřelecké prapory tankových pluků vybavené OT-64 neměly u rot granátnometná družstva.

Ostatní síly a prostředky byly u obou typů pluků shodné. Šlo o logistické jednotky a jednotky bojového zabezpečení. Pouze se lišily  typy prostředků a jejich počty. Jde tedy:
Bojové zabezpečení.
Plukovní dělostřelecká skupina tvořená raketometným oddílem-6 kusů raketometů a samohybným dělostřeleckým oddílem s 18 samohybnými kanónovými houfnicemi, polovina ČSLA bohužel byla vybavena pouze taženými děly, tak jak ukazuje naše schéma.
Rota chemické ochrany -rcho: 6 kusů chemických průzkumných OT
Průzkumná rota -pzr: 10 kusů průzkumných BVP
Ženijní rota - žr: speciální vozidla, mostní tanky, mostní automobily.

Logistická podpora byla tvořena:
rota týlového zabezpečení –rtz  
rota oprav techniky –rote: zabezpečovali přísun materiálu a veškeré opravy poškozené techniky.

Pluk měl stanoven bojový úkol, následný úkol a nakonec měl určený stanovený denní úkol.

6. Vševojsková divize v útoku.

Vševojsková divize byla v té době  masivní vojskové těleso. Byly
Tankové divize – td,
nebo motostřelecké divize - msd.  
Pokud se rozhýbala  do útoku, útočila v útočném pásmu širokém 10 až 20 kilometrů a pokud byla nasazena do úseku průlomu byl tento zúžen na 4 kilometry. Tím vznikla mimořádná koncentrace sil a prostředků.
Druhý sled byl tvořen zpravidla zesíleným plukem  nebo pokud šlo o průlomové pásmo dvěma pluky a pohyboval  se  v pochodových proudech nebo v předbojových sestavách praporů 15 až 20 kilometrů za prvním sledem.

Vševojsková divize vytvářela tyto velitelské prvky:
- předsunuté velitelské stanoviště 1 až 3 kilometry od předního okraje,
- velitelské stanoviště 4 až 6 kilometrů  od předního okraje.
Logistická podpora byla řízena z týlového velitelského stanoviště, které opět postupovalo do 20 kilometrů od předního okraje.

Divize mohla útočit velmi variabilně. Mohla  mít v prvním sledu dva až tři pluky a ve druhém sledu jeden až dva pluky. 
Měla  velmi silné prostředky bojového zbezpečení:
Dělostřelecký plukdp, je tvořen 48 samohybnými nebo taženými dělostřeleckými 
systémy
Prapor chemické ochranyprcho- s vozidly pro průzkum a prostředky pro úplnou
dekontaminaci jednotek po použití ZHN nepřítelem
Ženijní praporžpr - mostní prostředky, prostředky pro odminování terénu, naopak prostředky
pro kladení minových polí, zákopová technika a podobně
Průzkumný praporpzpr- silná jednotka s tankovou rotou a dvěma rotami průzkumných BVP
nebo OT. Používala se pro bojové záštity, průzkum předního okraje
protivníka a pro průzkum bojem

Dále pak měla  i velmi silnou logisticko podporu

Prapor materiálního zabezpečení - prmz
Prapor oprav technikyprote.

Podíváme se na to, jakou taková divize měla sílu. Zkusíme odhadnout počty sil a prostředků motostřelecké divize.
Měla 360 BVP, 238 tanků, 12 PL prostředků, 24 samohybných minometů, 24 raketometů, 48 dělostřeleckých systémů. Úplně přesné počty asi nedokážu dát dohromady
Dále je potřeba vidět asi tak 11 000 lidí všech vojenských profesí, vyzbrojených odpovídajícím množstvím ručních zbraní.
Pokud tuto sílu zahustíme na průlomové pásmo dovedete si snad představit, jaká ničivá koncentrace se zde pokouší o útok.

Tanková divize se dá dopočítat podle výše  uvedených tabulkových počtů a pro orientaci nám stačí počty uvedené motostřelecké divize.

Divizi se určuje bojový a denní úkol.

Následuje obrázek, neočíslovaný, který ukazuje variantu bojové sestavy vševojskové divize v útoku.

Vysvětlivky:
Zvolil jsem variantu motostřelecké divize s motostřeleckými pluky v první linii a tankovým plukem v druhém sledu. Prostory pluků jsem zjednodušil ale pluk je dostatečně vysvětlen samostatně. Co je zde navíc:
PVS 1.msd – předsunuté velitelské stanoviště divize
VS 1.msd – velitelské stanoviště divize
plo – protiletadlový oddíl rozmístění k boji, zde posilový  prostředek, divize obdobnou 
jednotku neměla ve své sestavě
VS 1.dp – velitelské stanoviště 1.dp
DDS – divizní dělostřelecká skupina, zde dělostřelecký pluk členěný do tří dělostřeleckých
oddílů, dvou s taženými a jedním se samohybnými děly
pzpr – průzkumný prapor divize v pochodové sestavě,
žpr – ženijní prapor v pochodové sestavě a částečně rozvinutý
prcho-prapor chemické ochrany, rozmístěný ve vyčkávacím postavení
POZ – pohyblivý odřad zatarasovací, vyčleněné síly z žpr a posilové prostředky nadřízeného
velitelství-samohybné ukladače min. V případě protiútoku protivníka a jeho úspěchu
pokládá minová pole na tankových směrech
PTZ – protitanková záloha, vyčleněné síly a prostředky vlastní a posilové prostředky. Jde o
dočasnou jednotku určenou k odrážení tankových protiútoků protivníka
szo – samostatný zdravotnický oddíl - posilový prostředek dodaný velitelem vševojskové
armády. Divize dostávala až tři. Poskytovali první odbornou pomoc a odsunovaly
raněné do vyšších zdravotnických etap.

Jistě je vidět že něco chybí- jde o hlavní části logistické podpory divize-prapor materiálního zabezpečení a prapor oprav techniky s odpovídajícími velitelskými centry. Do schématu mi nevlezly. Pro pochopení uspořádání bojové sestavy divize v útoku to naštěstí nemá záporný vliv.

Než se podíváme na jednotlivé možnosti útoku, je potřeba určit poslední normy útočného boje na která jsem málem zapomněl a to předpokládaná tempa útoku.

Tempo útoku 40 až 50 kilometrů za den v běžných podmínkách a
Tempo útoku 30 až 35 kilometrů za den ve ztížených podmínkách

Boj v jakékoliv podobě a hlavně boj útočný je mimořádně proměnlivá aktivita vlastních vojsk. Je to jediný způsob jak dosáhnout rozhodujících úspěchů, které vedou k vítězství. Tak jak se rozvíjela vojenská věda a materiální prostředky boje, ČSLA znala a cvičila několik způsobů jak útočný boj realizovat.
Zde přejdu z času minulého na přítomný - dále uvedené skutečnosti jsou podle mě trvale platné

A/ Útok z přímého dotyku.

Tento druh útoku je znám velice dobře. Známe ho proto, že víme jak vypadalo bojiště za I.SV a jak vypadala polovina svedených bitev II.SV.

Tento způsob útoku se provádí na velmi dobře připravenou obranu protivníka a v nepřehledném terénu. Je to tehdy, pokud se zjistí, že jiný způsob útoku se z důvodu silné obrany asi nepodaří.
Vypadá to asi takto: naše vojska i vojska protivníka jsou delší dobu v přímém dotyku ve vybudovaných obranných postaveních. Tedy o sobě ledacos víme a pokud chceme jeden nebo druhý vyhrát, nakonec se musíme rozhodnout a zaútočit.
Aby to k něčemu bylo, je potřeba skrytým způsobem připravit útočnou sestavu. Vojska na předním okraji pokračují v běžné činnosti. Za nimi ve vyčkávacích prostorech se soustřeďují jednotky pověřené útokem. Provádí se taktické a topografické rekognoskace. Útočící vojska předsunou své dělostřelectvo do prostorů dělostřelectva vojsk na předním okraji. Zvyšují se pohyblivé zásoby munice, opravuje se technika. Průzkumné jednotky, hlídky a pozorovatelé se snaží zjistit všechny vysledovatelné informace. Své musí odvést i zpravodajská služba.
Ve stanovené době je zahájena dělostřelecká a letecká příprava.  Jsou ničeny prvky bojového zajištění protivníka, jednotky na předním okraji, zjištěná velitelská stanoviště, postavení dělostřelectva jsou napadena zjištěná postavení záloh. V této době útočící jednotky provedou přesun do prostoru předního okraje a podílí se na palebné přípravě. Potom za palebným valem zahájí postup vpřed. Postupují terénem, ničí živou sílu i prostředky protivníka a snaží se uchovat si plnou bojeschopnost co nejdéle.

Výhody :
- útočící jednotky se mohou dokonale seznámit  s terénem, a postaveními protivníka
- je možno zorganizovat kvalitní palebnou přípravu
- jednotky z předního okraje podporují útok palbou až na limitní dohled a dostřel a tím   šetří síly a  
prostředky útočících sil.
- v případě neúspěchu se odražené síly mohou stáhnou pod palebným štítem jednotek  z předního 
okraje a ty také pomohou odrazit případný protiútok

Nevýhody:
- už v tehdejší  době byl problém takové soustřeďování sil utajit
- stejné možnosti jako my má i protivník,  který v očekávání útoku může vytvořit    mezilehlá
postavení a posílit protitankové jednotky, zatarasit terén, vše co se dá zamaskovat, z odolnit
obranu polními opevňovacími prostředky a podobně
- lze očekávat alespoň v první fázi vysoké ztráty na lidech a materiálu.
- hrozí palebná a letecká  protipříprava

Osobně si myslím, že tento způsob zahájení útoku v té době neměl velkou šanci na úspěch. Samozřejmě pokud bychom dokázali akceptovat velmi vysoké ztráty a vojska to psychicky ustála, mohlo to k něčemu vést. Dále pak je potřeba si uvědomit, že tento způsob boje vyžaduje vytvoření převahy alespoň v poměru 1 : 3.

 

B/ Útok z chodu

Je to způsob boje,který si mohou a vždy mohly dovolit jen dobře vycvičené jednotky a vedené rozhodnými a zkušenými veliteli. Provádí se na obranu slabší a v lehčím terénu tehdy pokud průzkum dává tušit, že by tento způsob mohl být optimálním řešením. Za určitých podmínek se počítalo s jeho vedením i na silnou obranu nepřítele  a to podporou zvláštních opatření - jadernými údery. To platilo pro šedesátá léta, později se o jaderných zbraních v této souvislosti pouze šeptalo.

Na obrázku číslo 3.  je vytvořena varianta - schéma bojové  sestavy pro provedení takového útoku silami vševojskového pluku. Před vysvětlením zkratek a je potřeba vzít v patrnost tento text.

Přední okraj naší obrany je zachován v původní podobě a vojska zde umístěná provádí běžnou činnost. Opět se musí provést taktické  a topografické rekognoskace ale důrazem pro nalezení přístupových směrů, které umožní skrytý přesun útočících sil a jejich plynulé přecházení do předvojových bojových sestav.
Útočící vojska předsunou své dělostřelectvo do prostorů dělostřelectva vojsk na předním okraji. Zvyšují se pohyblivé zásoby munice, opravuje se technika.  Opět pracují průzkumné jednotky, hlídky a pozorovatelé.

Kouzlo je  v tom, že vojska určená k útoku se shromáždí v prostoru soustředění a to 30 až 50 kilometrů od předního okraje. Na stanovený signál vyrazí v pochodovém proudu pod ochranou letectva po pochodové ose a to v tempu cca 30-40 km za hodinu. Ve stanoveném bodě nazvaném rozchodiště se pochodový proud   rozčlení na jednotlivé pochodové proudy nižších jednotek, které se přesunují k přednímu okraji po vlastních pochodových osách.
Po  příchodu na čáru rozvinutí jednotky přechází z pochodových sestav do sestav předbojových. V této době je zahájena palebná a letecká příprava podle stejných zásad jako při útoku z přímého dotyku.
Kritický moment nastává při překročení předního okraje, protože v této době se musí pokud je to třeba jednotky rozvinou do bojové sestavy, Ale také nemusí, zaleží na tom jak reaguje protivník a pokud je dostatečně poničen  je možno si ušetřit čas a pokračovat v předbojových sestavách. Je – li potřeba se rozvinout, platí tyto zásady:
B1 - Sestava se volí podle terénu a tvaru obrany protivníka. Linie může být rovná,  klínová, stupňovitě vpravo nebo stupňovitě vlevo.  
Útok se vede buď s pěchotou na vozidlech  nebo sesednutou. Pokud musí pěchota sesednout je možno ji nasadit dvěma způsoby.

B2 - Před tanky, zpravidla při útoku z chodu na připravenou obranu protivníka a v nepřehledném terénu. Tanky a BVP či OT podporují pěchotu palbou a postupují vpřed po skocích aby v rozhodujícím okamžiku pronikly spolu s pěchotou do postavení nepřítele. Pěchota musí zabránit zbytečnému ničení vlastní obrněné techniky ukrytými  pancéřovníky protivníka.

B3 - Za tanky a to  obyčejně při útoku z chodu proti slabšímu protivníkovi, v přehledném a pro tanky dostupném terénu. Tanky rychle postupují vpřed, pěchota využívá jejich ochrany, obsazuje terén a ničí zbylé odpory protivníka. Nevýhodou je nebezpečí ztráty kontaktu vlastní pěchoty od  tanků a nedostatečná ochrana tanků před protitankovými zbraněmi nepřítele.

Tyto zásady se samozřejmě aplikují i pro útok z přímého dotyku, akorát je potřeba si uvědomit, že  jednotky útočí zpravidla rozvinutě a pouze druhé sledy nebo v případě úspěchu je možno přepravit pěchotu do dalšího boje ve vozidlech.

Ostatní zásady obou těchto variant  se shodují. Jen je potřeba vidět, že výsledek boje je dán hlavně rozhodností a rychlým prováděním rozkazů. Od vojáků se očekává, že budou po celou dobu bojovat s maximálním nasazením a musí být schopni a ochotni přijmout možnost boje z blízka a to i opakovaně.

C/ Obchvat. 
Zde nejde o druh  nebo variantu útok, ale o taktické nebo operační opatření které může přinést zlom v boji a zajisti ústup protivníka bez velkého nárůstu potřeby sil a prostředků a velmi často vede k obklíčení a zajetí i velkých sil protivníka.

Principiálně jde o manévr do boku a nejbližšího týlu nepřítele prováděný v přímé taktické součinnosti  a v těsném palebném styku s vojsky útočícími čelně.

Je to manévr, který při dobrém výcviku zvládne i družstvo. Velitel družstva zjistí, že jeho postupu brání skupinka odhodlaných vojáků. Nechá tedy kulometčíka a dva střelce vést palbu a poutat protivníka a se zbytkem sil toto místo obejde zleva či zprava a útokem do boku ovládne situaci. Je jedno jak velká jednotka tento manévr vede. Jde vždy o rozhodnost,  flexibilitu a schopnost nést riziko. Princip je vždy stejný bez ohledu na velikost jednotky. Tento manévr pak má ještě jedu variantu a to je  obejití. 

D/ Obejití.
Tento manévr se používá u velkých taktických nebo operačních uskupení. Jde o to, že na základě vývoje bojové situace se pošle i velká část sil a ta bez toho aby se poutala bojem obejde bránící s uskupení  i do veliké hloubky a vytvoří tak kovadlinu, na které čelně útočící vlastní síly jako kladivo  rozbijí bránící se jednotky.

Takticky přesně jde o hluboký a rozsáhlý manévr do boků a týlu nepřítele, při kterém vojska útočící čelně a vojska obcházející mají taktickou součinnost.

Provádí se ve větších operačních uskupeních a opět při rozhodnosti a odvaze velitelů i vojsk přináší mimořádné výsledky. Tento způsob boje se  v ČSLA studoval ale pokud se i cvičil, já o tom nemám povědomí. Myslím s totiž, že na takové manévry prostě nebylo v našich VVP místo.

Není třeba sem dávat schémata. Stačí se podívat na počáteční operace Wehrmachtu na všech frontách II.SV a budete dokonale v obraze.

E/ Střetný boj
Jde o způsob boje který se může vyskytnout v průběhu jakékoliv útočné operace. Při útoku z přímého dotyku k němu může dojít při protiútoku záloh protivníka při současném zasazení našich záloh do boje. To samé se může stát při útoku z chodu.
Nejextrémnější je pak situace, kdy do útoku z chodu vyrazíme souhlasně my i nepřítel. ČSLA  o tomto způsobu boje hodně mluvila ale opět nemám jedinou praktickou nebo alespoň zprostředkovanou zkušenost, že tento způsob  i cvičila.
Zkušenosti z lokálních válek posledních 30 let ukazují, že úspěch lze dosáhnout jen vysokou rozhodností velitelů všech stupňů, rychlými manévry jednotkami všech stupňů podle taktické potřeby. Vojáci musí být schopni bojovat v trvalém ohrožení, nejistotě a musí projevit hodně vlastní iniciativy.
Dochází k mísení vlastních sil se silami protivníka, velkým ztrátám, boji zblízka a to i opakovaně. Jednotky se dostávají do obklíčení, sami obkličují. Nevím, ale myslím si, že tento boj by jednotky ČSLA  na základě tehdejšího výcviku jednotek a schopností velitelů nezvládly.

Nakonec jsem si nechal způsob útoku, který já osobně považuji za pomyslnou třešničku na dortu útočné varianty vedení boje. A to je:

D/ Útok za použití předsunutého odřadu.
Zde se opět částečně vrátím k minulému času. I když zde uvedené zásady asi platí i pro stávající AČR, tak jak to uvádím jsem to sám zažil.

Předsunutý odřadPO – byl jednotka určená ke specifické činnosti. Byl stavěn v síle od roty po pluk. ČSLA větší velikost nemohla postavit.

Sovětská armáda za určitých podmínek na válčištích velké rozlohy používala termín operační manévrovací skupinaoms – která plnila úkoly boje ve velké hloubce a to samostatně bez podpory i několik dní. U těchto oms se předpokládalo použití PO i v síle divize. Pokud je mi známo bylo to prakticky vyzkoušeno na Ukrajině někdy v roce 1986 a dokonce to fungovalo.

Na obrázku číslo 4 je nakreslena varianta použití 1. motostřelecké roty od 1. motostřeleckého praporu 1. motostřeleckého pluku. Jako taktického vzdušného výsadku -TVV. Vyčleněná rota se  přemístí do  prostoru konsolidace TVV, což je zpravidla v prostoru druhého sledu, tedy podle našeho schématu u  tpr.
Tím se zvýšený pohyb a manipulace  ztratí před leteckým průzkumem. Po jeho uvedení do náležitého stavu se přemístí do místa nasednutí taktického vzdušného výsadku k nasednutí do přepravních vrtulníků. Po trase průletu je TVV přemístěn na místo určení. V našem případě jde o most přes větší vodní tok. Zde TVV provede výsadek, obsadí stanovený prostor a zaujme kruhovou obranu. V ten moment začíná souboj s časem. Protivník ví, že ten most je velmi důležitý. Přes tento most mohou přisunout posily pro vlastní porážené jednotky a nebo naopak porážené jednotky přes něj mohou ustoupit  za řeku do budovaných obranných postavení. V krátké době se tak TVV dostane do obklíčení a bojuje o přežití. Jeho schopnost přežít v regulérní bitvě je od 1 hodiny do 3 hodin podle nasazených sil a prostředků protivníka. 
Je potřeba nasadit PO. Je to zpravidla nejsilnější jednotka pluku.Tedy v našem případě druhosledový tankový prapor. Ten se zkonsoliduje podobně jako vyčleněná rota, a v pochodovém proudu se připraví k rychlému pochodu. Na signál - ten se zpravidla shoduje se signálem ke vzletu TVV na vrtulnících pak vyráží po stanovených pochodových osách a v určeném místě překročí vlastní přední okraj.  Prvosledový prapor k tomu určený je připraven poskytnou palebnou podporu až na dohled a dostřel vlastních zbraní vytvoří pásmo průchodu  PO předním okrajem.
Potom po stanovené pochodové ose nebo osách vyrazí do prostoru boje TVV.  Od poloviny vzdálenosti cesty k TVV se přemisťuje v předvojových sestavách. Podle potřeby si vytváří ČPZ nebo BPZ,  tedy boční pochodovou nebo čelní pochodovou záštitu až do síly tankové čety. Pokud je to jen trochu možné, neváže se bojem, místa odporu ničí z chodu nebo je obejde a nechá postupujícm hlavním silám divize.

Na konec pochodové sestavy se umístí vozidla organicky patřící k jednotce taktického vzdušného   
výsadku. Po příchodu do prostoru boje TVV se PO energicky pustí do boje a TVV nebo to co z něj
zbylo vyprostí, začlení do své sestavy začne plnit jeho úkol. Tedy udržet prostor a vyčkat příchodu
hlavních sil. Tak se za podmínky potřebné dávky bojového štěstí podaří splnit úkoly.

To je vše, co jsem dokázal k pojednání o útočném boji  vojsk ČSLA dát dohromady. Je to poměrně rozsáhlý soubor informací vzešlý z mých zachovaných poznámek ze dvou absolvovaných vojenských škol, několika cvičení a poměrně zajímavých zkušeností získaných u vojsk. Může osahovat chyby, nepřesnosti. Pokud je možno, bylo by dobré doplnit obsahy rozhodovacích procesů velitelů jednotlivých stupňů od velitele roty výše a schéma – variantu útoku roty.

Vše co jsem zde popsal, nakreslil a zkompletoval je pouze a jen boj za běžných podmínek. Boj za
ztížených podmínek, tedy v podmínkách použití jaderných, chemických a biologických zbraní je
odlišný od popsaného. Pokusím se  tedy popsat pokud seženu dost podkladů tyto odlišnosti a     
způsob reakce na tyto prvky boje v samostatném příspěvku. 

Tím se dá říct, že jsem otázku útoku  tak jak ho ČSLA  cvičila, plánovala a studovala na velitelsko
štábních cvičeních vyčerpal. Více nemám co bych k tomuto bloku dodal.

Při tvorbě své práce o ČSLA  v útoku jsem napsal, že nejsem schopen dát dohromady schéma možné varianty použití vševojskové roty v útoku. Uvedl jsem pouze textovou část.

Rota útočila v šířce do jednoho kilometru při útoku v běžném uspořádání nebo v šířce do 500 metrů pokud je součástí sil, které se podílely na průlomu nepřátelské obrany. Byl to první taktický stupeň mající velitelské BVP nebo velitelský tank. Velitelské stanoviště se díky tomu volně pohybovalo za bojovou sestavou roty po celé jeho šířce a do hloubky do 300 metrů od předního okraje. Podle potřeby tak podporovalo palbou čelní jednotky a jeho roj tvořil zálohu - byli v něm dva odstřelovači a sběrač raněných.
Pokud byla rota v pásmu průlomu, byla její sestava zhuštěna. bylo to proto, aby došlo k výrazné koncentraci sil prostředků. Navíc v pásmu průlomu se předpokládaly větší ztráty a tak bylo potřeba mít v tomto pásmu dostatečné zálohy . Po prolomení obrany protivníka se pak přebytek sil nasazoval do útoku na druhé sledy – pásma protivníka a k obchvatům doposud se bránících sil protivníka.

Rotě se stanovoval bojový úkol - tedy to co musela splnit jako první. Šlo zpravidla o obranné postavení čety protivníka s posilovými prostředky. Následovaly následné úkoly či dílčí bojové úkoly a boj pro ni končil splněním stanoveného denního úkolu.

Nakonec se mi ale podařilo toto schéma vytvořit a tak zde  předkládám schéma možného útoku motostřelecké čety posílené tankovou četou.

Na obrázku jsou zakresleny tyto pomyslné situace:

Zaujetí  východiště k útoku, kdy dvě motostřelecké čety a tanková četa vytvořili linii vozidel a jedna motostřelecká četa zůstala v druhém sledu.

Následuje úder přes průchody v minových polích. Po vyvrácení postavení protivníka druhosledová motostřelecká četa vyplňuje mezeru v linii poté, co tanková četa přechází do proudu  a přemisťuje se do zálohy. Z ní palebně podporuje útok motostřeleckých čet na další postavení protivníka. Tím je splněn  bojový úkol.

Útok na další postavení protivníka. Provádí všechny tři čety ale tanková po zničení těžkých zbraní protivníka přechází do obrany, převádí tanky do věžových postavení. Tím je plněn následný úkol.

Po splnění následného úkolu rota přechází v linii vozidel do obrany a opřena o tanky ve věžových postaveních se připravuje na odražení protiútoku protivníka nebo na pokyn k dalšímu postupu.

 

Struktura vojskové PVO do stupně vševojskové divize

Do roku 1978 měla každá vševojsková divize (motostřelecká, tanková) ve své sestavě protiletadlový pluk o čtyřech protiletadlových bateriích 57 mm PLK S-60, t.j. celkem 24 ks PLK. Byla také varianta, že protiletadlový pluk měl tři baterie 57 mm PLK (celkem18 ks) a jednu baterii 30 mm PLdvK vz. 53/59 (6 ks). Některé divize na snížených počtech (např. 3. msd ) měly protiletadlový pluk vyzbrojený 57 mm PLK vz. 52 čs.
Vševojskové pluky (motostřelecké, tankové) měly protiletadlovou baterii o 8 ks 30 mm PLdvK vz.53/59.

Od poloviny roku 1978 začaly být vševojskové divize (20.,19.,2. msd, a 4.,9. td) přezbrojovány protiletadlovými raketovými komplety (PLRK) 2K12 KUB.

Organickou součásti vševojskové divize byl protiletadlový raketový pluk (plrp) s 5 protiletadlovými raketovými bateriemi (plrbat). Z hlediska utajení se však pluk až do roku 1991 nadále nazýval protiletadlovým plukem. Pluk se rozvinoval v bojové sestavě divize na hlavním směru zpravidla ve dvou liniích ve vzdálenosti 7 až 15 km od předního okraje. Objekty protivzdušné obrany divize byly:
- vševojskové pluky na hlavním směru,
- oddíl vojskových raket s raketovými komplety 9K52 LUNA-M nebo 9K72 TOČKA
- velitelské stanoviště divize.
Obdobně 1.td měla od roku 1984 ve své organizační struktuře plrp s PLRK 9K33 OSA (také 5 baterií).

Vševojskové pluky (msp, tp) vševojskových divizí (msd, td) měly:
- do roku 1982 ve své organizační struktuře protiletadlovou baterii o dvou protiletadlových četách, celkem 8 ks 30 mm PLdvK vz.53/59.
- od roku 1983 byla ve struktuře vševojskových pluků začleněna protiletadlová raketodělostřelecká baterie vyzbrojená bojovými vozidly PLRK 9K35 STRELA-10 (4 ks) a 30 mm PLdvK vz.53/59. Výjimku tvořil 3.msp (Louny), který měl ve výzbroji PLRK 9K31 STRELA-1.

Motostřelecké prapory měly ve své struktuře protiletadlovou četu vyzbrojenou přenosnými protiletadlovými raketovými komplety (PPLRK) 9K32 STRELA-2.

Po roce 1978 měla vševojsková divize (20.,11.,2. msd, 1., 4. a 9. td):
- protiletadlový raketový pluk,
- vševojskové pluky (od roku 1983) protiletadlovou raketodělostřeleckou baterii a
- motostřelecké prapory protiletadlovou četu střelců PPLRK 9K32 STRELA-2.

Tak tedy motostřelecká nebo tanková divize měla z prostředků PVO:

- u protiletadlového raketového pluku - 20 ks odpalovacích zařízení 2P25 (od PLRK 2K12 KUB), nebo u 1.td 20 bojových vozidel 9A33 (od PLRK 9K33 OSA) a 14 ks 30 mm PLdvK vz.53/59,
- u vševojskový pluků 16 ks bojových vozidel 9A34,9A35 (od PLRK 9K35 STRELA-10) a 16 ks 30 mm PLdvK vz.53/59,
- u protiletadlových čet motostřeleckých praporů PPLRK 9K32 STRELA-2, celkem u divize asi 107 ks.
Z různých důvodů nebylo vše tak jak mělo být. Byly tyto odlišnosti.
- 3.,15.msd a 13.,14.td měly nadále klasický protiletadlový pluk s PLK.
- pět mobilizovaných divizí (18., 26., 32. msd, 16. a 17. td) bylo také s klasikou. 57 mm PLK vz. 52 čs, 57 mm PLK S-60, 30 mm PLdvK jak kolové (vz.53) tak ještěrky (vz.53/59) byly ve skladech nedotknutelných zásob (NZ).
Toliko jak to vypadalo s prostředky PVO vševojskové divize do roku 1991. Pak tomu bylo z pochopitelných důvodů zcela jinak.

Pátrač

zveřejněno s laskavým souhlasem

Vyhledat
Webarchiv


TOPlist

Excalibur Army

KVH ČSLA

Creative Commons License
veškeré texty i fotografie zde uveřejněné podléhají licenci Creative Commons BY-NC-ND

Klub vojenské historie ČESKOSLOVENSKÉ LIDOVÉ ARMÁDY
http://www.csla.cz - http://forum.csla.cz - http://kvh.csla.cz

 

ČSLA Zbraně Technika Výstroj Výzbroj Služba KVH Forum Spolubojovníci