|
TAKTIKA A STRATEGIE Pro ČSLA byl podle platných bojových řádů útok považován za hlavní druh boje. Bylo stanoveno, že je to jediný způsob jak způsobit protivníkovi rozhodující ztráty a pokud máte obranou politickou doktrínu, jak přenést boj zpět na jeho území. Jako základ tohoto dílu bude tabulka číslo 1: Tabulka základních norem útočného boje. Tyto údaje jsou výpisem z tehdy platných bojových řádů, které byly v celé šíři přejaty od Sovětské armády a měly být implantovány do našich podmínek. Díky tomu se v platných bojových řádech objevovaly kapitoly na téma obrana mořského pobřeží, námořní výsadek, boj v poušti a podobné stati, které v podmínkách SSSR byly v pořádku ale které působily poněkud nepatřičně v podmínkách naší armády.
Teď je na místě vysvětlení o co vlastně jde. Proto se podíváme na zde uvedené zkratky a vyložíme si pár pojmů, které se tomto textu budou používat. Napřed zkratky použité v tabulce: Všechna tato data jsou přesně vypsaná z tehdy nově zavedených bojových řádů. Jejich přijetím se tyto normy ČSLA staly kompatibilní s celou Varšavskou smlouvou. Jako další nezbytná podmínka orientace v textu jeTabulka číslo: 2 Taktické značky používané v ČSLA
Součástí značek jsou i předepsané zkratky. Ty jsou vysvětleny v tabulce, ale znovu jsou vysvětleny u jednotlivých schémat - bojových sestavy když tím někdy vznikla duplicita – je to lepší pro přímé pochopení obrázků i textu. Těch značek a zkratek bylo nekonečné množství, byly všeobecné - výběr viz výše, a speciální podle jednotlivých druhů vojska služeb. Já byl vojenský logistik a jen potrubní doprava PHM měla 58 vlastních značek a zkratek, kterým rozuměli jen tito specialisté. Hlavní pojmy použitých v textu osvětlujících útočný boj. Bezpečnostní vzdálenost je vzdálenost, na kterou se mohou vlastní vojska přiblížit cílům Bojová linie je rozmístění bojových vozidel vedle sebe s nařízenými rozestupy Bojová sestava je tvar, v němž jsou jednoty rozvinuty k vedení boje. Bojovou sestavou družstva je rojnice Bojové zajištění je druh zajištění jehož se používá v boji k zabezpečení vojsk před nenadálým napadením a prováděním průzkumu nepřítelem Předbojová sestava je uskupení sil a prostředků rozčleněných do hloubky a šířky k zabezpečení nejmenší zranitelnosti údery a palbami nepřítele k možnosti manévru vysokého tempa postupu terénem a možnosti využít ochranných vlastností terénu. Pochodový proud je tvar, který tvoří jednotky nebo vozidla seřazené a jdoucí nebo jedoucí za sebou. Pochodová sestava je učlenění vojska k přesunu pochodu v proudech. Musí zabezpečit potřebnou rychlost pohybu , schopnost manévru a rozvinování do předbojové sestavy. Pochodové zajištění je patření,jehož cílen je zabránění napadení přesunující se jednotky nebo útvaru pozemním nepřítelem nebo zabránění činnosti jeho průzkumu. Boční nebo čelní pochodová záštita je část zajištění,kterou vysílá pochodující jednotka k zajištění pochodových proudů, pochodových sestav nebo předbojových sestav před neočekávaným napadením a pro zamezení průniku nepřátelského průzkumu. Objekt zteče je živá síla a palebné prostředky nepřítele rozmístěné ve směru zteče jednotky. Objektem zteče družstva mohou být skupiny střelců v části ohniska odporu nebo jednotlivé zbraně-kulomet OT a podobně. Východiště k útoku je prostor, v němž jsou jednotky připravující se k útoku v bojové sestavě v okopech a úkrytech, zamaskovány a tím chráněny před prozrazením a proti přípravou nepřítele. Východiště k útoku přiléhá k přednímu okraji nepřátelské obrany a to umožňuje přesně stanovit jednotkám bojové úkoly v období organizace útoku. Čára zteče je myšlená čára probíhající po vhodném terénu - například terénní vlně, umožňující jednotkám se rozvinout do bojové sestavy a zahájit teč s překvapením. Její vzdálenost od předního okraje nepřátelské obrany je různá podle terénu, jeho pokrytosti, způsobu zteče a jiných okolností. Čas „Č“ je čas zteče předního okraje nepřátelské obrany, tedy čas, ve kterém dojde ke vniknutí vozidel a pěchoty do prvního nepřátelského zákopu. Zteč je prudký a nepřetržitý pohyb jednotek proti nepříteli a úder provedený palbou zbraní pěchoty, bojových vozidel a tanků za podpory ostatních zbraní.Jejím cílem je zničit nebo zajmout živou sílu nepřítele a zmocnit se jeho bojové techniky. Popis činnosti jednotlivých organizačních stupňů ČSLA v útočném boji. 1. Družstvo v útoku Družstvo ČSLA útočilo na stanovené útočné šířce. Útočná šířka je maximální šířka, na které stanovená jednotka útočí. Tedy například družstvo útočilo na 50 metrech. Šlo-li o družstvo na BVP-1, BVP-2 bylo tvořeno sedmi vojáky na zemi - velitel družstva, 2 kulometčíci, čtyři střelci. Dále pak řidič vozidla a střelec operátor z palubních zbraní. Jeden či dva střelci z SA .58 nesli i jednorázovou pancéřovku. Vozidlo postupovalo buď přímo v sestavě nebo do 50 metrů za sestavou a podporovalo palebnými prostředky svůj roj. Byla možná varianta, že útočilo v sestavě na pravém nebo levém křídle a tvořilo tak rozhraní mezi jednotlivými družstvy. Při útoku ve městě, v lese, v horském terénu ho bylo možno stáhnout do shromaždiště vyčleněné techniky a ke svému roji se připojilo až po boji. Velitel družstva se pohyboval přímo v sestavě družstva, vyjímečně pár metrů za sestavou. Bojový úkol družstva se nazýval objekt zteče. Šlo o terénní objekt, část zákopu, postavení bojového prostředku a podobně. Po jeho splnění dostávalo družstvo operativně následný objekt zteče podle úkolu vyšší taktické jednotky. Vše uvedené platilo i pro taktickou jednotku obdobného určení a to osádku tanku. Velitel družstva - na základě rozkazu velitele čety - vydával bojový rozkaz s tímto obsahem: Určoval orientační body Velitel tanku pak vydával obdobný rozkaz modifikovaný podle svých možností úkolu. Historicky pokud se podíváme i na šedesátá léta e potřeba se zmínit i o třech typech družstev, která se už v osmdesátých letech neobjevovala. Kulometné družstvo - vyzbrojené dvěma těžkými kulomety Gorjunov.Tyto nahradily od poloviny padesátých let československé těžké kulomety vzor 37. Družstvo se pohybovalo za sestavou střeleckých družstev a palbou ničilo kulomety nepřítele a hlavně sloužilo jako hlavní palebná síla pro odrážení protiztečí Na přiloženém Obrázku číslo 5 je schéma útoku fiktivního 1 motostřeleckého družstva v sestavě 1 motostřelecké čety. Z nákresu pak vyplývá i jak asi vypadá úkol čety. Vše je vysvětleno na nákresu. Zůstávají tři pozice k vysvětlení: 1 – smíšené minové pole, vlastní, kdy jsou kombinovány protitankové a protipěchotní
2. Četa v útoku Četa útočí v šířce do 300 metrů. Je potřeba si uvědomit že četa byla tvořena třemi družstvy. Pokud se někomu zdá že je zde disproporce – 3 družstva jsou přece jen 150 metrů tak kde je zbytek, je potřeba počítat s mezerami mezi jednotkami a možností umístění BVP do linie pěchoty. Místo velení bylo do 50 metrů od čela sestavy a bylo tvořeno jedním BVP s posílenými spojovacími prostředky. Četa už tvořila poměrně velkou sílu. Mezery v sestavě byly navíc potřebné k tomu aby při výbuchu munice velké ráže nebylo zničeno více než jedno družstvo. Vozidla musela být od pěchoty trochu vzdálena. Jde o to, že technika na sebe přitahuje palbu i u protivníka se ničila jako první, nejdůležitější cíl. A tak by mohlo dojít ke zbytečným ztrátám pěchoty palbou která jí ani není určena. Bojový úkol čety se nazýval objekt zteče a byl to zpravidla přiměřený obranný objekt protivníka. Po jeho dobití dostávala následující cíl a boj pro ni končí splněním stanoveného denního úkolu. Velitel čety - na základě rozkazu velitele roty - vydával bojový rozkaz s tímto obsahem:
Motostřelecká četa byla složena ze tří motostřeleckých družstev, takže šlo o 3 BVP, 27 motostřelců a jednoho důstojníka, velitele čety. Pokud bylo družstvo postaveno na OT-64 tak došlo k navýšení o 6 vojáků Tanková četa byla tvořena třemi středními tanky T-55AM nebo T-72. Počet vojáků pak byl 12 respektive 9 tankistů. U tankových čet tankových praporů motostřeleckých pluků byla čtyřková tabulková sestava, tanky v četě byly 4 a měla tedy 16 tankistů. Obrázek číslo 5 dokonale ukazuje jaký bojový úkol v útoku mohla dostat fiktivní motostřelecká četa na BVP posílená jedním středním tankem.
3. Rota v útoku Rota útočila v šířce do jednoho kilometru při útoku v běžném uspořádání nebo v šířce do 500 metrů pokud je součástí sil, které se podílely na průlomu nepřátelské obrany. Byl to první taktický stupeň mající velitelské BVP nebo velitelský tank. Velitelské stanoviště se díky tomu volně pohybovalo za bojovou sestavou roty po celé jeho šířce a do hloubky do 300 metrů od předního okraje. Podle potřeby tak podporovalo palbou čelní jednotky a jeho roj tvořil zálohu - byli v něm dva odstřelovači a sběrač raněných. Motostřelecká rota je tvořena 10 BVP-1, BVP-2, jedno je velitelské, motospojkou a vozidlem pro rotní materiál. I s velitelstvím roty jde o 93 vojáků. Tanková rota tankového praporu tankového pluku byla tvořena 10 středními tanky, Motospojkou a vozidlem pro rotní materiál. Bylo v ní 43 vojáků u rot s tanky T-55 a 34 vojáků u rot na tancích T-72. Tanková rota tankového praporu motostřeleckého pluku byla tvořena 13 tanky, motospojkou a vozidlem pro rotní materiál. Byla výhradně na tancích T-55 a měly tedy 55 vojáků. Stavy a počty střeleckých rot ze šedesátých let nemám k dispozici. 4. Prapor v útoku Prapor byl první taktickou jednotkou, která útočila v bojové sestavě členěné do dvou sledů. Útočil v šířce do 2 kilometrů a pokud byl nasazen v pásmu průlomu tak do 1 kilometru. Zde je potřeba uvést počty techniky aby jste si dovedli představit jaká to byla koncentrace sil a prostředků. Motostřelecký prapor byl tvořen 31 BVP, 6 kusy samohybných minometů, 3 kusy OT s protiletadlovou četou, OT jako praporním obvazištěm a dalším OT jako dílnou technické pomoci. Dále se v sestavě pohybovala četa týlového zabezpečení - logistická jednotka. Dále je potřeba si uvědomit, že jeho sestava mohla být vyztužena až tankovou rotu což by představovalo 13 středních tanků. Tankový prapor tankového pluku byl tvořen 31 středními tanky, 6 kusy samohybných minometů, 3 kusy OT s protiletadlovou četou a OT jako praporním obvazištěm a dalším OT jako dílnou technické pomoci. Tankový prapor motostřeleckého pluku je tvořen 40 středními tanky, 6 kusy samohybných minometů, 3 kusy OT s protiletadlovou četou, OT jako praporního obvaziště. Dále se v sestavě pohybuje četa týlového zabezpečení - logistická jednotka. Počty a složení střeleckých praporů ze šedesátých let nemám dispozici. Dále je potřeba si uvědomit, že sestavy tankových praporů mohly být vyztuženy až motostřeleckou rotou což by představovalo 10 BVP, 102 vojáků, 20 kulometů, 30 pancéřovek a 2 odstřelovače. Ty by podporovaly vlastní tanky v boji proti skryté pěchotě nepřítele. Druhý sled útočícího praporu se pohyboval v pochodovém proudu nebo v předbojových sestavách 1,5 až 2 kilometry za prvním sledem. Byl povinen vytvořit a udržovat dokonalé bojové zajištění, aby neutrpěl zbytečné ztráty od skupinek ukrytých nepřátelských vojáků po přechodu prvního sledu. Prapor vytvářel velitelské pozorovací stanoviště a to se pohybovalo ve vzdálenosti do 300 metrů od předního okraje. Prapor v útoku plnil bojový úkol, což zpravidla představovalo nepřátelskou rotu včetně posilových prostředků. Po jeho splnění měl stanovený následný úkol což mohlo být obsazení mezilehlého pásma, obchvat doposud odolávajících jednotek protivníka nebo úder na druhý sled nepřátelské obrany. Variantu bojové sestavy vševojskového praporu, tedy v našem případě motostřeleckého, ukazuje Obrázek číslo 1.Myslím si, že i po přeskenování je dost čitelný a viditelný. Vysvětlivky k názvům a zkratkám: čtz -- četa týlového zabezpečení
5. Vševojskový pluk v útoku Pokud se do útoku rozhýbal vševojskový pluk, bylo to už něco s čím se muselo počítat. Mohlo jít o: Jeho sestava byla rozvinuta v pásmu útoku širokém do 5 kilometrů nebo pokud byl nasazen v úseku průlomu tak jen do 2 kilometrů. Byla to obrovská síla, na to se podíváme dále ale jeho sestava byla členěna do dvou sledů. Druhý sled se pohyboval v pochodových proudech nebo v předbojových sestavách rot 6 až 8 kilometrů za prvním sledem. Velitelské stanoviště pluku se pohybovalo 1 až 3 kilometry od předního okraje a vytvářelo pohyblivou pozorovatelnu, která se pohybovala cca 1 kilometr od předního okraje. Byl to první stupeň velení, který vytvářel velitelství logistické podpory a to týlové velitelské stanoviště. To se pohybovalo 8 – 12 kilometrů od předního okraje. Termín „pohybuje“ je potřeba vnímat jako značně volný, šlo o jednotlivé skoky odpovídající postupu vlastních jednotek v závislosti na vyčistění obsazeného prostoru od zbytků sil nepřítele. Na obrázku číslo 2 je zpracována varianta bojové sestavy fiktivního 1. motostřeleckého pluku.
Vysvětlivky k názvům a zkratkám: Teď se pokusím sepsat alespoň rámcově počty sil a prostředků. Motostřelecký pluk byl tvořen poměrně velkým množstvím sil a prostředků. Jako vševojsková jednotka mohl na bojišti sehrát velmi významnou roli. Jeho základ tvořily 4 vševojskové prapory. Tři motostřelecké prapory –mspr - obsahují: 93 BVP a 3 velitelská BVP velitelství pluku, 18 samohybných minometů, 9 vozidel protiletadlových čet. U plucích na OT 64 stejné počty ale je potřeba připočítat 9 vozidel s granátometnými družstvy. Tankový pluk byl tvořen podobně velkým množstvím sil a prostředků. Jako další typ vševojskové jednotka byl výrazně údernější než motostřelecký pluk a byl i velmi mobilní. Tankové pluky byly považovány za hlavní údernou sílu ČSLA. Opět byl tvořen 4 vševojskovými prapory ale v opačném řazení. Tři tankové prapory –tpr - obsahovaly: 93 střední tanky a 3 velitelské tanky velitelství pluku, 18 samohybných minometů, 9 vozidel protiletadlových čet. Ostatní síly a prostředky byly u obou typů pluků shodné. Šlo o logistické jednotky a jednotky bojového zabezpečení. Pouze se lišily typy prostředků a jejich počty. Jde tedy: Logistická podpora byla tvořena: Pluk měl stanoven bojový úkol, následný úkol a nakonec měl určený stanovený denní úkol. 6. Vševojsková divize v útoku. Vševojsková divize byla v té době masivní vojskové těleso. Byly Vševojsková divize vytvářela tyto velitelské prvky: Divize mohla útočit velmi variabilně. Mohla mít v prvním sledu dva až tři pluky a ve druhém sledu jeden až dva pluky. Dále pak měla i velmi silnou logisticko podporu Prapor materiálního zabezpečení - prmz Podíváme se na to, jakou taková divize měla sílu. Zkusíme odhadnout počty sil a prostředků motostřelecké divize. Tanková divize se dá dopočítat podle výše uvedených tabulkových počtů a pro orientaci nám stačí počty uvedené motostřelecké divize. Divizi se určuje bojový a denní úkol. Následuje obrázek, neočíslovaný, který ukazuje variantu bojové sestavy vševojskové divize v útoku.
Vysvětlivky: Jistě je vidět že něco chybí- jde o hlavní části logistické podpory divize-prapor materiálního zabezpečení a prapor oprav techniky s odpovídajícími velitelskými centry. Do schématu mi nevlezly. Pro pochopení uspořádání bojové sestavy divize v útoku to naštěstí nemá záporný vliv. Než se podíváme na jednotlivé možnosti útoku, je potřeba určit poslední normy útočného boje na která jsem málem zapomněl a to předpokládaná tempa útoku. Tempo útoku 40 až 50 kilometrů za den v běžných podmínkách a Boj v jakékoliv podobě a hlavně boj útočný je mimořádně proměnlivá aktivita vlastních vojsk. Je to jediný způsob jak dosáhnout rozhodujících úspěchů, které vedou k vítězství. Tak jak se rozvíjela vojenská věda a materiální prostředky boje, ČSLA znala a cvičila několik způsobů jak útočný boj realizovat. A/ Útok z přímého dotyku. Tento druh útoku je znám velice dobře. Známe ho proto, že víme jak vypadalo bojiště za I.SV a jak vypadala polovina svedených bitev II.SV. Tento způsob útoku se provádí na velmi dobře připravenou obranu protivníka a v nepřehledném terénu. Je to tehdy, pokud se zjistí, že jiný způsob útoku se z důvodu silné obrany asi nepodaří. Výhody : Nevýhody: Osobně si myslím, že tento způsob zahájení útoku v té době neměl velkou šanci na úspěch. Samozřejmě pokud bychom dokázali akceptovat velmi vysoké ztráty a vojska to psychicky ustála, mohlo to k něčemu vést. Dále pak je potřeba si uvědomit, že tento způsob boje vyžaduje vytvoření převahy alespoň v poměru 1 : 3.
B/ Útok z chodu Je to způsob boje,který si mohou a vždy mohly dovolit jen dobře vycvičené jednotky a vedené rozhodnými a zkušenými veliteli. Provádí se na obranu slabší a v lehčím terénu tehdy pokud průzkum dává tušit, že by tento způsob mohl být optimálním řešením. Za určitých podmínek se počítalo s jeho vedením i na silnou obranu nepřítele a to podporou zvláštních opatření - jadernými údery. To platilo pro šedesátá léta, později se o jaderných zbraních v této souvislosti pouze šeptalo. Na obrázku číslo 3. je vytvořena varianta - schéma bojové sestavy pro provedení takového útoku silami vševojskového pluku. Před vysvětlením zkratek a je potřeba vzít v patrnost tento text. Přední okraj naší obrany je zachován v původní podobě a vojska zde umístěná provádí běžnou činnost. Opět se musí provést taktické a topografické rekognoskace ale důrazem pro nalezení přístupových směrů, které umožní skrytý přesun útočících sil a jejich plynulé přecházení do předvojových bojových sestav. Kouzlo je v tom, že vojska určená k útoku se shromáždí v prostoru soustředění a to 30 až 50 kilometrů od předního okraje. Na stanovený signál vyrazí v pochodovém proudu pod ochranou letectva po pochodové ose a to v tempu cca 30-40 km za hodinu. Ve stanoveném bodě nazvaném rozchodiště se pochodový proud rozčlení na jednotlivé pochodové proudy nižších jednotek, které se přesunují k přednímu okraji po vlastních pochodových osách. B2 - Před tanky, zpravidla při útoku z chodu na připravenou obranu protivníka a v nepřehledném terénu. Tanky a BVP či OT podporují pěchotu palbou a postupují vpřed po skocích aby v rozhodujícím okamžiku pronikly spolu s pěchotou do postavení nepřítele. Pěchota musí zabránit zbytečnému ničení vlastní obrněné techniky ukrytými pancéřovníky protivníka. B3 - Za tanky a to obyčejně při útoku z chodu proti slabšímu protivníkovi, v přehledném a pro tanky dostupném terénu. Tanky rychle postupují vpřed, pěchota využívá jejich ochrany, obsazuje terén a ničí zbylé odpory protivníka. Nevýhodou je nebezpečí ztráty kontaktu vlastní pěchoty od tanků a nedostatečná ochrana tanků před protitankovými zbraněmi nepřítele. Tyto zásady se samozřejmě aplikují i pro útok z přímého dotyku, akorát je potřeba si uvědomit, že jednotky útočí zpravidla rozvinutě a pouze druhé sledy nebo v případě úspěchu je možno přepravit pěchotu do dalšího boje ve vozidlech. Ostatní zásady obou těchto variant se shodují. Jen je potřeba vidět, že výsledek boje je dán hlavně rozhodností a rychlým prováděním rozkazů. Od vojáků se očekává, že budou po celou dobu bojovat s maximálním nasazením a musí být schopni a ochotni přijmout možnost boje z blízka a to i opakovaně.
C/ Obchvat. Principiálně jde o manévr do boku a nejbližšího týlu nepřítele prováděný v přímé taktické součinnosti a v těsném palebném styku s vojsky útočícími čelně. Je to manévr, který při dobrém výcviku zvládne i družstvo. Velitel družstva zjistí, že jeho postupu brání skupinka odhodlaných vojáků. Nechá tedy kulometčíka a dva střelce vést palbu a poutat protivníka a se zbytkem sil toto místo obejde zleva či zprava a útokem do boku ovládne situaci. Je jedno jak velká jednotka tento manévr vede. Jde vždy o rozhodnost, flexibilitu a schopnost nést riziko. Princip je vždy stejný bez ohledu na velikost jednotky. Tento manévr pak má ještě jedu variantu a to je obejití. D/ Obejití. Takticky přesně jde o hluboký a rozsáhlý manévr do boků a týlu nepřítele, při kterém vojska útočící čelně a vojska obcházející mají taktickou součinnost. Provádí se ve větších operačních uskupeních a opět při rozhodnosti a odvaze velitelů i vojsk přináší mimořádné výsledky. Tento způsob boje se v ČSLA studoval ale pokud se i cvičil, já o tom nemám povědomí. Myslím s totiž, že na takové manévry prostě nebylo v našich VVP místo. Není třeba sem dávat schémata. Stačí se podívat na počáteční operace Wehrmachtu na všech frontách II.SV a budete dokonale v obraze. E/ Střetný boj Nakonec jsem si nechal způsob útoku, který já osobně považuji za pomyslnou třešničku na dortu útočné varianty vedení boje. A to je: D/ Útok za použití předsunutého odřadu. Předsunutý odřad – PO – byl jednotka určená ke specifické činnosti. Byl stavěn v síle od roty po pluk. ČSLA větší velikost nemohla postavit. Sovětská armáda za určitých podmínek na válčištích velké rozlohy používala termín operační manévrovací skupina – oms – která plnila úkoly boje ve velké hloubce a to samostatně bez podpory i několik dní. U těchto oms se předpokládalo použití PO i v síle divize. Pokud je mi známo bylo to prakticky vyzkoušeno na Ukrajině někdy v roce 1986 a dokonce to fungovalo. Na obrázku číslo 4 je nakreslena varianta použití 1. motostřelecké roty od 1. motostřeleckého praporu 1. motostřeleckého pluku. Jako taktického vzdušného výsadku -TVV. Vyčleněná rota se přemístí do prostoru konsolidace TVV, což je zpravidla v prostoru druhého sledu, tedy podle našeho schématu u tpr. Na konec pochodové sestavy se umístí vozidla organicky patřící k jednotce taktického vzdušného
To je vše, co jsem dokázal k pojednání o útočném boji vojsk ČSLA dát dohromady. Je to poměrně rozsáhlý soubor informací vzešlý z mých zachovaných poznámek ze dvou absolvovaných vojenských škol, několika cvičení a poměrně zajímavých zkušeností získaných u vojsk. Může osahovat chyby, nepřesnosti. Pokud je možno, bylo by dobré doplnit obsahy rozhodovacích procesů velitelů jednotlivých stupňů od velitele roty výše a schéma – variantu útoku roty. Vše co jsem zde popsal, nakreslil a zkompletoval je pouze a jen boj za běžných podmínek. Boj za Tím se dá říct, že jsem otázku útoku tak jak ho ČSLA cvičila, plánovala a studovala na velitelsko Při tvorbě své práce o ČSLA v útoku jsem napsal, že nejsem schopen dát dohromady schéma možné varianty použití vševojskové roty v útoku. Uvedl jsem pouze textovou část. Rota útočila v šířce do jednoho kilometru při útoku v běžném uspořádání nebo v šířce do 500 metrů pokud je součástí sil, které se podílely na průlomu nepřátelské obrany. Byl to první taktický stupeň mající velitelské BVP nebo velitelský tank. Velitelské stanoviště se díky tomu volně pohybovalo za bojovou sestavou roty po celé jeho šířce a do hloubky do 300 metrů od předního okraje. Podle potřeby tak podporovalo palbou čelní jednotky a jeho roj tvořil zálohu - byli v něm dva odstřelovači a sběrač raněných. Nakonec se mi ale podařilo toto schéma vytvořit a tak zde předkládám schéma možného útoku motostřelecké čety posílené tankovou četou.
Na obrázku jsou zakresleny tyto pomyslné situace: Zaujetí východiště k útoku, kdy dvě motostřelecké čety a tanková četa vytvořili linii vozidel a jedna motostřelecká četa zůstala v druhém sledu. Následuje úder přes průchody v minových polích. Po vyvrácení postavení protivníka druhosledová motostřelecká četa vyplňuje mezeru v linii poté, co tanková četa přechází do proudu a přemisťuje se do zálohy. Z ní palebně podporuje útok motostřeleckých čet na další postavení protivníka. Tím je splněn bojový úkol. Útok na další postavení protivníka. Provádí všechny tři čety ale tanková po zničení těžkých zbraní protivníka přechází do obrany, převádí tanky do věžových postavení. Tím je plněn následný úkol. Po splnění následného úkolu rota přechází v linii vozidel do obrany a opřena o tanky ve věžových postaveních se připravuje na odražení protiútoku protivníka nebo na pokyn k dalšímu postupu.
Struktura vojskové PVO do stupně vševojskové divize Do roku 1978 měla každá vševojsková divize (motostřelecká, tanková) ve své sestavě protiletadlový pluk o čtyřech protiletadlových bateriích 57 mm PLK S-60, t.j. celkem 24 ks PLK. Byla také varianta, že protiletadlový pluk měl tři baterie 57 mm PLK (celkem18 ks) a jednu baterii 30 mm PLdvK vz. 53/59 (6 ks). Některé divize na snížených počtech (např. 3. msd ) měly protiletadlový pluk vyzbrojený 57 mm PLK vz. 52 čs. Pátrač |
|
